úterý, února 28, 2006

I ´m back! Ale jen na chvili

Tak vas zase vsechny zdravim, sem momentalne v Kromerizi, sic jen na chvili, protoze povinnosti volaji,a le co uz. Jak bylo vam asi ani nemusim psat, proste dobre, vykalila jsem se na nejvyssi miru svyho zivota, dala se na krabku( minimalne) startek denne, pribrala sest kilo, zesilila v nohach, prestala sem se vztekat a nervacit, prestala vse resit, zmenila sestrih na hrnec. a dalsi nepodstatne nalezitosti. Proste skvoter jak ma byt:) v unoru sem zmenila taktiku, rozhodla jsem se ze se nbudu opijet do 6 do rana, ale zacla sem uz na svahu s vlekarama (jelikoz sem znala temer vsechny vlekare, nebyl problem se zkalit kdekoliv) a vecer sem se uz jen dorazela.
Tu je par fotek, co nafotil bratr, kdyz me byl navsitvit, byl me navstivit mmch dvakrat, kubo, marcelo a petre!

Tady se pokousim skupinu 10 holandaku naucit behat slalom
















Dokonce i bratr byl zaprazen a musel jit ucit
















A tady je mi blbe a mam toho dost
















No vic fotek a zajimavejsi takovy ty skvotersky a kalici mam ve svym fotaku, ktery mam v krkonosich, ted o vikendu jedu na lysou horu na kalbu, a pak v pondeli do skoly a pak hned do krkonos, mno takze snad nedky potom se s vama vsema jeste potkam:)

čtvrtek, února 23, 2006

Sprchujeme se rádi.



Středa 22/02/2006 09:00, Blanice 904.
Bez komentáře.

A navrch citát týdne:

Michaela Marksová-Tominová, Ona Dnes, 08/2006: „Když je chlap ochoten vykonat v domácnosti a s dětmi cokoliv, je velmi sexy.“

Vyvalte vany, krkejte, choďte týden ve jedněch ponožkách, ale když utřete prach, jste neodolatelní.

středa, února 22, 2006

To je dobře.

1. Eva Souhradová. Moderátorka domácího zpravodajství České televize. Nejpěknější redaktorka širokodaleko a řeklo by se, že i seriózní dáma. Kdepak. Dneska za mnou přistoupila do metra s flaškou červeného v ruce a po 5 sekundovém jiskřivém pohledu, který jsme si ihned vyměnili, jsem poznal, že jí jejím nádherným hrdlem už pár decek červeného proteklo. Je to sympaťanda a já připitým celebritám fandím. Jen doufám, že ji nepotkal také lovec celebrit, externí pracovník Blesku a čétéčkový lingvista (kamarádům toto druhé povolání zatím úspěšně tajil) Petr Vybíral (v neformálním sektoru znám též pod přezdívkou kotrpeca). Nahání po Praze celebrity, fotí je v nekonvenčních polohách a poté o nich v Blesku pod pseudonymem Saša Šeflová píše hanlivé pomluvy. Fuj. Evu nech na pokoji!

2. Hokej. Už jsem si myslel, že o dnešní bratrovražedný hokejový mač přijdu. Ale náhodou jsem v hotelové šatně našel televizi. Piva je tu taky dost a navíc spousta prošlých sprajtů, který pijou i hokejisti. Co se týče Slováků a Čechů, čechoslovakismu, nacionalismu a hokeje, je to asi takhle: jeden Slovák mi dnes řekl, že se před zápasem pomodlí a druhý, že radši zítra do školy ani nepřijde. Těžko říct, co z toho pomůže a komu.

3. Policista. Do hotelu chodí za jednou nejmenovanou denní recepční policista, pražskej policajt. Nosí ji květiny a ona si myslí, že by ji rád voptákoval. Prý sou takový všichni chlapy. Tenhle je navíc blbej, což mu jeho povolání navíc umožňuje plně rozvíjet. Často přijde do styku s turisty. Nechal si tedy přeložit několik vět do francouzštiny. Namátkový výběr: Karlovo náměstí, to nesmíte, to nemůžete, uděluji, pokuta, prosím, děkuji, jděte, doleva, sem, tam, zaplatíte, vezmu si, pojďte, podchod. O víkendu trénuje malé žáky ve fotbale, tak si nechal svůj franouzský slovník rozšířit i tímto směrem (neptejte se mě proč): žena, funkcionáři, delegát utkání, čtvrtý rozhodčí, osoby na hře zúčastněné, osoby na hře nezúčastněné, kabina, příslušenství hrací plochy, pokutový kop, vykázání, vyloučení, děkuji, prosím (opět), gól platí.

4. Internetová schránka. Shodou náhod (Email je pod Seznamem, který si vyměnil pár služeb s Volným, pod kterým funguje Post) se mi ze dne na den rozšířila emailová schránka z 15 na 2000MB. Nevím jestli si na to zvyknu.

5. Televize. Zítra budu v televizi. Tento měsíc už podruhé (ČT údajně odvysílalo fenomenální koncert Bří Orffeů, kde jsme stáli v první řadě). Teda zítra budu jenom ve studiu, jdem se uvolnit na Krause. Ale pak budu. Ovšem opět jenom na druhé straně barikády, fotbalověpolicejní hantýrkou se stanu osobou na hře nezúčastněnou, tudíž publikum. Ale třeba tam někde bude i Eva.

6. Hotel. Práce mě poslední dobou baví čím dál víc. Jídla přibývá (denní recepční mi začaly vařit), hostů ubývá (včera nikdo, předvčerem jeden). Jedné denní recepční sem za jídlo a přísun lehkých drog začal vypalovat cédéčka s hudbou. Poslední výběr Indie rocku jsem nápáditě pojmenoval Hotel Music. Někdo to špatně pochopil a šedesátiletému vídeňanovi tak hrálo k snídani Fuck Forever. Určitě se do našeho hotelu rád vrátí.

Tak já jdu pro tu bednu.

Jak bylo v Praglu...

Tak jsem byla zas po dlouhe dobe na navsteve v Praze. Prestoze jsem si nekoupila nic na sebe (a to jsem nekolikrat navstivila Centrum Chodov), tak to bylo fajn.)
Zhledla jsem dve vystavy: Czech Press Photo jako obvykle kvalitni. Doporucuji hlavne prizemi a foto s nazvem "Divadlo pani Paroubkove", ktere nas vsechny dostalo. Vystavu Saudka za 80,- uz min, resp. tem, kteri maji radi prasarny. Podle autora je totiz nejspis kazda zenska hezka, nejlip ta odena pouze do zelenych puncoch, s co nejvetsi prdeli a celulitidou k tomu. Nekteri z nas byli ale fascinovani jinymi zajimavostmi, zejmena autorovym prirozenim (ze Svanco.)
Taky jsme byli s Radou, Mackem a Kashou na Free Mondays v Abatonu. Lidi tam na tom malym prostoru bylo hodne (udajne vic nez na Art Brut), ptz hlavni "lakadlo" - Radiostars - jsou v Pze pry docela oblibeni. Predelavaji znamy pisnicky a libili se mi tak napul (podle toho, co zrovna hrali.) Jestli je neznate, tak az Mekovi vyjde to misto v Radiu Wave, tak vam je urcite pusti. Predskokani Another Way (?) dostavaji kladny bod za snahu a cerny puntik za pasek!
Pak jsem objevovala krasy Prahy (Vysehrad, Mala Strana, Sedm vlku, Zizkov, Jarov) a byla tak trochu donucena sledovat nezdary nasich hokejistu na olympiade.
Doprava si zaslouzi zvlastni oddil. Cestovani s ČD aneb i cesta muze byt cil: na ceste tam nam klekla "masina" a nasledovne hodinove zpozdeni se rovnalo v souctu skoro sesti hodinam v kupecku se smradlavyma nebo vykalenyma (a smradlavyma) lidma. Cesta zpatky relativne luxusnim rychlikem probihala v klidku az do te doby, nez si ke mne prisedli dva namachrovani cigani, kteri meli neustale poznamky na mou osobu (cetla jsem na jejich pomery moc tlustou knizku). Jestli to mela byt balici technika, tak nezabrala. Taky to tak mate s cestovanim nebo mam smulu?

pondělí, února 20, 2006

Bite my shiny metal ass!

Seriál už asi definitivně skončil, ale čekání na čtyři (!) celovečerní filmy, které půjdou rovnou na DVD, si můžete zkrátit tímhle. Všichni víte, co s tím máte dělat, ne? A pokud bude mít někdo zájem, mám toho (téměř) nevyčerpatelné zásoby. Jimbo?

neděle, února 19, 2006

Divadlo a tak...

Tak sme s Kájou po dlouhé době vyrazili za kulturou. Minulou sobotu to u nás vyhrálo Divadlo pod Palmovkou - místa na balkóně za 40Kč bývají málokdy obsazená. Hrál se kus kroměřížskýho rodáka Procházky - Ještě jednou, profesore. Komedie o tom, jak se profesor ruské literatury ocitl v románu Vojna a mír a jaký z toho pak byly komplikace. Celkem vtipně napsané, na Procházku docela nadprůměr, oddychová zábava na sobotní večer. No a včera se Palmovka vytáhla s inscenací románu Johna Steinbecka - O myších a lidech. Děj nejspíš znáte, jenom dodám, že Rostislav Čtvrtlík v roli Lennyho by stál za vidění i z bližších řad. Co mi vadilo, byla málo dramatická vražda Curlieho manželky a celkově ty nejdůležitější momenty nějak splývaly s ostatním dějem. Jinak můžu s čistým svědomím doporučit. Taky sem tento týden poprvé viděla film About a boy a konečně začla mít ráda Hugha Granta. Je to přesně ten tip filmu, na který bych se mohla dívat pořád a kdykoliv a zvedne vám náladu. A na závěr chci ještě upozornit na zajímavou knížku Vernon Bůh Little od DBC Pierra (díky Ondro). Děj zasazený do současné Ameriky, jeden kluk postřílí ve škole svoje spolužáky, přežije akorát jeho nejlepší kamarád Vernon, který je z tohoto masakru obviněn. Tak, nemůžu teď napsat, proč sem z té knížky měla radost, to si musíte přečíst. Jinak sem sem napsala, protože Kuba říkal, že je rád, když se tu objeví něco novýho, aj když je to blbost.

sobota, února 18, 2006

středa, února 15, 2006

#$@%&*!!!

Do ****, *****, ja se na to *****. ****** doprava. Tak s takovými slovy jsem dneska definitivně přišel o svou opečovávanou vlastnost - usnout v dopravním prostředku a vzbudit se těsně před místem, kde jsem chtěl vystoupit. Nevím, jak jsem to dělal, ale vždycky to vyšlo. No a dneska mě vzbudil ve 4 ráno příjemný hlas: "zastávka Na Vartě". Těžko říct kde by to mohlo být, ale na v Lonely Planet by okolí nemělo moc hvězdiček - jeden nonstop U Aničky, autovrakoviště obehnané ostnatým drátem a dvě individua, kteří zajímavým způsobem vzpomínaly na každou ženskou, co kdy viděli ("tý vole, no ta je měla...já jsem do ní nešel, mně se ňák něchtělo...). Nezbývalo mi nic jiného, než jak dement přešlapovat na místě, čekat, až pojede noční autobus zpět a postupně ztrácet další kus mužské ješitnosti. Já si totiž před dvěma týdny trochu zajel z Pardubic do Kroměříže trasou přes Ostravu-Svinov. Asi taková hodně velká zastávka "Na Vartě". Na Pecovu legendární půldenní jízdu do Prahy, kdy se ve spirále přibližoval hlavnímu městu, jsem ještě něměl, ale já jel zase pro jistotu bez peněz a funkčního mobilu. Aspoň mám pár tipů do Ostravy-Svinova: 1) nikdy nemít batoh na zádech 2) nechodit do žádné hospody v okolí 1km (U Ferbínka by ve srovnání mohly udělovat plaketu za výtečnou hygienu a čistotu) 3) Nejezdit do Svinova.
Dobré ráno.

pondělí, února 13, 2006

Jak Petr k bramboře přišel

World Press Photo 2005
Petr Vybíral, Reuters, Postoupky
4. cena - Aktuality
(vyjádření odborné poroty: Vybíralova fotka má prostě všechno. Pozornému diváku odkrývá druhou (temnou) stranu mince kapitalismu, určitou nemohoucnost a bezradnost, zároveň však vyjadřuje i jakousi naději do budoucna (světlo, nasvícené tuby v levém horním rohu a výtah symbolizující možný společenský postup). Přemýšleli jsem i o třetím místě. Je to silná fotka.

čtvrtek, února 09, 2006

A Hard Day´s Night (anybody listening to Beatles?)

Horoskopy sem četl naposled na střední při pravidelných návštěvách babičky a její Vlasty. Ačkoliv pravděpodobně přizpůsobeny ženám od 29-107, vždycky se trefily úplně přesně. Po dvou letech sem do toho zase spadl.

Beran (21.3. až 20.4.)
Horoskop na čtvrtek 9.2. 2006
Ke všemu banálnímu a vulgárnímu od druhých lidí pociťujete odpor a ani ve snu by vás nenapadlo, že by vás tak mohl někdo vnímat. Vidíte sami sebe úplně jinak a tak se můžete dnes nechat vtáhnout do situací, se kterými si nebudete vědět rady, zejména, jestli je prožíváte poprvé. Více si věřte.
Práce: Jakmile poznáte, že se na nějakou práci nehodíte, zahoďte pýchu a jděte se učit.
Láska a vztahy: Nemyslete si, že v ložnici jste schopni boje, jste nepředvídatelní.
Peníze: Rádi byste se prosadili, abyste si mohli ledacos koupit, ale dokud neuvěříte ve své schopnosti, nic z toho nebude.
Zdraví: Pozor na bolesti hlavy ze zbytečného zadržování agresivních myšlenek.


Kritické sebehodnocení: Vulgární sem (pouze slovně) a že většinu času myslím na blbosti a navíc je říkám nahlas, tak o tom taky vím. V práci se učím, to by taky sedlo. Ložnici momentálně žádnou nemám, takže boje v ní nejsem schopen. Rád bych si koupil ledacos, ale zatím z toho nic není (jak to na mě všechno sakra ví?). Vlastně jsem si včera kvůli své tristní finanční situaci stanovil denní limit maximální útraty na 30kč. Zatím jsem v plusu 30kč, protože jsem si dneska vůbec nic nekoupil. Začínám věřit ve své schopnosti. A o to jde.
Co se týče rubriky zdraví, nechám za sebe promluvit Bendera:
"kill all humans, kill all humans...no, I´m just joking pal" A hlava nebolí. Dobrou noc princezny Zacharu a princové Oskola a více si věřte (platí pouze pro berany)

středa, února 08, 2006

Top Movies 1996-2005

Dřív to nešlo, stejně to ještě pořád není zcela komplít. Hlasování se zúčastnilo 14 porotců. Celkem bylo nominováno 179 filmů. Pravidla počítání: pokud dva filmy získaly stejný počet bodů, vítězí ten, pro který hlasovalo více porotců. Pokud je i poté situace nerozhodná, vítězí ten, který získal od jednoho porotce nejvyšší skóre.

30. V kůži Johna Malkoviche | Being John Malkovich | 1999 (54 bodů)

Chtěli byste být v kůži Johna M.? Můžete. John Cussack s Cameron Diaz vás za 200 doláčů nechají. Režiséra Spika Jonzeho musí milovat povinně každý. To že s Gondrym a Cunninghamem točí ty nejlepší hudební videa se ví. Bez nich by asi ani nedostal šanci na tenhle celovečerní. Nechci tady rozvádět filosofickou debatu nad tématem filmu, nepochopil jsem ho. Jenom řeknu ze tam hraje uplně nádherná ženská Maxine. A náš loutkař Cussack ji v kůži Malchovice sbalí po tom co se mu to předtím bez nepovedlo. Ale pozor film je to klikatý! [Radim]

29. Příběhy obyčejného šílenství | 2005 (58 bodů)

Až do uzávěrky se nepodařilo získat komentář recenzenta. [Heb]

28. Pianista | The Pianist | 2002 (58 bodů)

Oskarový snímek režiséra Romana Polanskiho představuje příběh polského pianisty, Wladyslawa Szpilmana, který se narodil do nesprávné doby. Jsme na začátku druhé světové války, Varšavu okupují Němci a žid Szpilman, kterého hraje skvělý Adrien Brody, je i se svou rodinou podroben hrůzným nacistickým praktikám. Přestože válečných filmů se stejným tématem už bylo natočeno hodně, krutost a syrovost jaká se objevuje v Pianistovi nepřestává šokovat. Navíc to že Polanski něco podobného zažil a fakt, že tohle se vážně dělo jen před pár desítkami let zážitek z filmu ještě umocňuje (např. scéna, kdy německý voják vyhodí vozíčkáře z okna třetího patra). Dá se říct, že první polovina vyvažuje tu druhou, méně akční, kdy Szpilman už jen přežívá v opuštěném domě. Přesto myslím, že Oscary za režii, hlavní roli a scénář jsou zasloužené. [Suzan]

27. Kruh | The Ring | 2002 (61 bodů)

Pravda, bojím se chodit v noci na záchod a rozsvěcuju v celým baráku, ale Kruh byl pro mě nářez. Byla to moje první a zároveň poslední návštěva olomouckého kina Metropol. Když jsme s Marťou pročítali obsah filmu, stálo tam něco o strašidelné videokazetě; zkrátka, kdo se jukne, do týdně umře. S nadějí (obavou), že to bude klasická teenagerovka, jsme vyrazili. Já v sobě čtyři piva, že to bude líp ubíhat a nebudu se tak bát. Dva litry tekutin udělaly své a v polovině filmu jsem musel nutně na záchod. Já, dospělý člověk, se bezděky ve strachu otáčel, jestli za mnou nestojí Samara, hlavní hrdinka filmu aká vraždící jinoška. Byl jsem rozhodnutý se do sálu nevrátit, ale co kdyby si Samara došla pro Martinu, že. Film je založený na psycho prostředí, psycho hudbě a psycho střídání černobílých obrazů; nevěřil bych, že se někdy budu bát opřenýho žebříku nebo stromu na návrší. Nicméně nejde o žádnou alternativu, celek to drží a má to spád. Ehm, ještě tři týdny jsem byl přes vědčený, že tam někde ve tmě na mě ta malá holka čeká. Pokud si chcete pohrát s nervama, jděte do toho. Video od té doby nepoužívám. [Kotrpeca]

26. Fargo | 1996 (63 bodů)

Ze všech filmů od bratrů Coenových mám asi nejradši Millerovu křižovatku, ale jejich nejcharakterističtější počin je rozhodně Fargo. Najdete v něm všechna tradiční coenovská témata: falešný únos, absolutně neschopné hlavní hrdiny, co se může pokazit se taky pokazí, americký Středozápad, pořádnou porci starého dobrého supernásilí a hromadu nebožtíků před závěrečnými titulky. Narozdíl od jiných filmů se ale tenhle otevírá děsivým titulkem: "K událostem zobrazeným ve filmu skutečně došlo roku 1987 v Minnesotě. Na žádost těch, kteří přežily, byla všechna jména změněna. Vše ostatní je z úcty k mrtvým zachyceno zcela věrně." Je to divný film; kde jinde se vám podaří vidět policistku v pokročilém stupni těhotenství vyšetřovat několikanásobnou vraždu? (Frances McDormandová si svého Oskara za hlavní ženskou roli zasloužila, bez diskusí.) Důležité jsou i scény mimo hlavní linii vyprávění; hlavně ta šílená, ve které se Marge setká se svým spolužákem ze střední školy a vyslechne si jeho příběh o manželce, která zemřela na rakovinu (ale která není zas tak úplně mrtvá). Hrozný, děsivý, nezapomenutelný film. [tetraFejla]

25. Zachraňte vojína Ryana | Saving Private Ryan | 1998 (63 bodů)

Až do uzávěrky se nepodařilo získat komentář recenzenta. [Vlastha]

24. Kill Bill: Vol. 1 | 2003 (63 bodů)

Až do uzávěrky se nepodařilo získat komentář recenzenta.
[Anet]

23. Prolomit vlny | Breaking the Waves | 1996 (65 bodů)

Až do uzávěrky se nepodařilo získat komentář recenzenta. [Simcha]

22. Muž, který nebyl | The Man Who Wasn't There | 2001 (65 bodů)

Až do uzávěrky se nepodařilo získat komentář recenzenta. [Dan]

21. Zelená míle | The Green Mile | 1999 (66 bodů)

Tvůrce hororů Stephen King se tu knižně předvedl a zpracování je určitě dojemnější, než knížka (knížku jsem nečetl, neumím číst). Jasněže1; nejvíc se mi líbil ten velikananánskéj černoch, co pak Tomu Hanksovi vysál ten zánět močáku, protože byl takovej roztomilej a hlavně hrál taky s Willisem v Armageddonu. Ale vážně - celý film má kopec intenzivních momentů, pohrává si s emocemi a daří se mu to. Nebyl jsem dojatý tolik (shodou okolností) jako třeba u Forresta Gumpa (Hanksův monolog u hrobu na konci filmu řadím na špici nejdojemnějších scén), ale upustit slza by se tam někde taky dala. Suma sumárum hodně lidský film o umírání a trestech smrti očima člověka, který se se svou prací patrně nikdy nevyrovnal. Musíte mít na Zelenou míli náladu, ale je to jeden z filmů, u kterých při závěrečných titulkách sedíte, přemýšlíte a možná se bezděky jemně usmíváte. Možná je v tom nějaký pocit naděje, nevím. Asi jo. [Kotrpeca]

20. Mulholland Dr. | 2001 (67 bodů)

Až do uzávěrky se nepodařilo získat komentář recenzenta. [Švanča]

19. Tanec v temnotách | Dancer in the Dark | 2000 (68 bodů)

Až do uzávěrky se nepodařilo získat komentář recenzenta. [Anet]

18. Láska nebeská | Love Actually | 2003 (74 bodů)

Až do uzávěrky se nepodařilo získat komentář recenzenta. [Švanča]

17. Sin City | 2005 (78 bodů)

Až do uzávěrky se nepodařilo získat komentář recenzenta. [Simcha]

16. Život je krásný | La vita e bella | 1997 (79 bodů)

Guido je chlapík ve středních letech, tak plný životního elánu a optimismu, jak jen si dovedete představit. - To není tak těžké, když víte, že režisérem a současně hlavním hrdinou filmu Život je krásný je Roberto Benigni. Číšník Guido se zamiluje do okouzlující Dory, a po drobných nesnázích získává její srdce i ruku. Zanedlouho se jim narodí syn Giosué. Potud je všechno jako v pohádce. Jedinou vadou na kráse je Guidův židovský původ - jsme totiž v Itálii 40. let. Hlavní hrdina se tak i s rodinou ocitá v koncentračním táboře. Aby Guido ochránil svého synka před strašnou realitou a zachoval jeho dětské ideály, začne předstírat, že jde o jen o hru, na jejíž konci vítěze čeká odměna. Díky jeho humoru a fantazii se mu mnohdy podaří zesměšnit jinak vážné situace, že občas nevíte, jestli se smát, nebo brečet. Hranice mezi tragikou a komičností se ostatně prolíná celým filmem a Benigni ji vystihl naprosto přesně. Zatímco první polovina filmu má hlavně pobavit a přiklonit diváky na stranu Guida, ta druhá se zabývá vztahem otce k synovi, je spíše smutná, ale o to víc působivá. Film je tedy jakousi dobře vytvořenou směsicí romantické komedie a válečného dramatu. Fakt že podobná "hra" by jednoduše nebyla v dané situaci možná podle mě převáží hlavní sdělení filmu: optimistický pohled na svět a to, že láska a humor dokážou překonat (nebo aspoň zmírnit) i to největší zlo. Film získal Oscara za nejlepšího herce v hlavní roli. [Suzan]

15. 21 gramů | 21 Grams | 2003 (83 bodů)

21 gramů je váha, kterou v závěru vysvětlují ji jako hmotnost kolibříka, srdce, duše, etc. Ve skutečnosti je to další film odvíjející se po kouscích a nelineárně, takže o co tam jde, vám v tom lepším případě dojde někdy kolem půlky filmu, jinak to vzdejte. Smutný a svým způsobem pěkný film, se třemi dějovými liniemi. První dvě se týkají automobilové nehody, třetí se odvíjí až po, samozřejmě nějaká vražda, smrt, operace, drogy, výčitky, pomsta, bůh, naděje, sex a nějaké násilí. Podle mě podařený film, a asi jsem i na konci brečela. [Elishe]

14. Město bohů | Cidade de Deus | 2002 (95 bodů)

Tohle není Zachar, kde občas někdo dostane facku, tohle nejsou ani podle PSH drsné Modřany, ve kterých většina teenagerů nosí plynovku a dealerák. TOHLE je nejhorší slum brazilského Ria, kde vraždy znásilnění a přepadení patří k dennímu pořádku. Mně osobně se podlamovaly kolena, při pohledu na děti, jejichž nejhorším skutkem by jinde bylo šermování s klackem, chladnokrevně provádí zločiny, nad kterými by se i Roubal zhrozil. Přidejme dokonalou kameru, bezchybný střih, děsivý titulek BASED ON A TRUE STORY, a jsme v nejvyšší úrovni filmové dokumentaristiky. [Stan]

13. Černá kočka, bílý kocour | Crna macka, beli macor | 1998 (96 bodů)

Až do uzávěrky se nepodařilo získat komentář recenzenta. [Vlastha]

12. Amores Perros | 2000 (99 bodů)

Láska je kurva. Souhlasím. souhlasím s naprosto celým filmem, několik příběhů, který se na konci vzájemně protnou. Asi nejvíc se mi líbíl příběh s ženou na vozíčku, které se ztratil pes a ona zešílela a rozkopala celou podlahu v novém bytě, to byl opravdu nejlepší část filmu. To šílenství, zoufalství a bezmoc, tam byla nakrásně ukázano. A jen kvůli lásce. Tady jde aspon videt, že to za to nestojí, že jsou lepší věci na světě. [Nika]

11. Nuda v Brně | 2003 (112 bodů)

Až do uzávěrky se nepodařilo získat komentář recenzenta. [Simcha]

10. Osudový dotek | The Butterfly Effect | 2004 (120 bodů)

Jeden z nejlepších filmu, co jsem kdy videla, je to typ filmu, na ktery se podivate jednou a další mesice budete přemyšlet, proč, co, jak, kdo.. Neni to film, ktery musite videt vickrat aby se vam začal libit, ani typ filmu Slunce seno, abyste to videli milionkrat, a znali každej detail.. Do pulky filmu mi behal mraz po zadech a pak jsem sice vubec nevedela o co de, a jaktože to tak všechno je., napěti vydrželo až do konce, kde jsem byla skutečně překvapena. Jde vlastně o cestování v čase, jednoho fešnýho studenta,který se dostává prostřednictvím deníků do dětství a různě minulost pozměnuje, a pak zpatky do pozměněné budoucnosti a pak zpatky do minulosti.. Malinko mito připomína fílm Dvanáct opic,ale tenhle byl mnohem lepší, občas by nebylo špatny menit minulost podle potřeb:) [Nika]

9. Oldboy | Oldeuboi | 2003 (133 bodů)

Představte si, že se jednoho dne probudíte v místnosti, kde strávíte dalších patnáct let (navíc vám to neřeknou). Nevíte kdo vás tam zavřel a hlavně proč vás tam zavřel. Protože je tam nuda, tak si tím lámate hlavu (náš hlavní hrdina Dae-su /hraje ho Min-Sik Choi/ doslova) a když vás po čtvrtině průměrného života středoevropana v sedmdesátých letech propustí, taky nevíte proč (zase vám to neřeknou). Jediné co chcete je pomsta. Film je to korejský, takže hlavní hrdina se při své tápavé cestě k odplatě postupně tradičně vyspí se svojí dcerkou (nojo, zas mu to nikdo neřekl, naschvál), vydává nelidské zvuky, je přehnaně emocionální, lozí po čtyřech a na konci si uřeže jazyk. Rozuzlení celého příběhu je nečekané a drastické. Sumasumárum tu máme hodně krve, incest, násilí, napětí, dynamičnost a srandovní korejce. Prostě vše, co máme na asijském filmu rádi.
[Standby]

8. Memento | 2000 (140 bodů)

Film, na který se mohu dívat stále dokola, snad protože si nikdy nejsem jistá jak skončí, jako kdybych zapomněla začátek. Nemám k tomu žádnou veselou historku. Ani nevím, kdy jsem Memento viděla poprvé. Ale vždy mě dojme ten konec, kdy si Leonard najednou uvědomí, že vše, v čem nyní žije, je vlastně jeho svět. Svět, který si sám vytvořil, protože chtěl, a tak zapomněl na vše ostatní. A kdo by občas nechtěl? Závěr: "Musím věřit, že je svět i mimo moji mysl. Musím věřit, že moje činy mají smysl.I když si je nepamatuji. Musím věřit, že když zavřu oči, svět nezmizí.Věřím, že svět nezmizel? Je tady pořád? Jo. Všichni potřebujeme zrcadla, abychom si připomínali, kdo jsme. Já jsem stejný. Kde jsem to byl?" A poznámka: Doporučují se dívat na celý film bez jakékoliv přestávky! [Elishe]

7. Ztraceno v překladu | Lost in Translation | 2003 (140 bodů)

Jsou smutné filmy a pak ty nejsmutnější. Těžko říct, co je tak zneklidňujícího na příběhu dvou opuštěných lidí v Tokiu, ale kdo na konci neukápl aspoň jednu malinkou, ať hodí panelem. Sofia Coppolová ukázala, že není jen zpovykané děcko se slavným tatínkem, ale že je to nejinteligtentnější scénáristka a režisérka své generace. Všechno v tomhle filmu je cool: záběry na studené a nepochopitelné velkoměsto, extra soundtrack poskládaný Kevinem Shieldsem v duchu shoegazové scény devadesátých let, krásná Scarlett Johanssonová, jejíž tvář se odráží ve sklech hotelů restaurací, vlaků, a která je i mezi osmi miliony lidí tak sama. Samozřejmě že nejdůležitější na tom všem je Bill Murray, který vůbec nehraje, skoro nepoužívá mimiku a přesto dokáže jedním jediným pohledem vyjádřit všechno zoufalství světa. Murray se z komediální hvězdy vypracoval na největší ho charakterního herce současného Hollywoodu a kdybych měl kapelu, pojmenuji po něm písničku. (Zatracený gorily!) Spousta scén ve filmu je improvizovaná, včetně té nejlepší, poslední. Mám Ztraceno v překladu, už nikdy nebudu sám. [tetraFejla]

6. Big Lebowski | 1998 (151 bodů)

“They figured he was a lazy time wasting slacker. They were right.”

Celou Futuramu jsem viděl třikrát, některé díly i sedmkrát, na tom snad nic úchylného není. Ale vidět DEVĚTKRÁT jeden film, který v podstatě není o ničem jiném než o jednom pochcaným tepichu, bowlingu a absurdních příhodách toho největšího flákače filmového plátna, vše navíc vyprávěno uspávajícím tempem…to už svědčí o lišácky skryté kvalitě snímku, nebo o mojí dementnosti, nebo o obojím. Stačí, aby se Jeff Lebowski aka Dude, nebo jeho dva kamarádi objevili na obrazovce a já už se směju. Dokonce se směju ještě před tím, protože vím, že tam za chvilku budou. Takže nikomu nedoporučuju dívat se na podesáté se mnou. Krimikomedie bratrů Coenů nenásilně podbarvená hudbou CCR vám prostě buď přiroste k srdci, anebo ji po prvním shlédnutí zatratíte. Ale jedno je jasné, na konci si řeknete: Jo, Dude, to je frajer… [Standby]

5. Amélie z Montmartru | Le fabuleux destin d'Amélie Poulain | 2001 (181 bodů)

Až do uzávěrky se nepodařilo získat komentář recenzenta. [Dan]

4. Trainspotting | 1996 (193 bodů)

Nevidět Trainspotting je dnes více out než volit komunisty, nezkusit trávu a dívat se na show Petra Novotného. Na zařazení si netroufnu, nepřibližuje se ani Learyho glorifikaci fetování, ani dokumentárnímu odstrašení Johnem. Rentonovi a spol. drogy prostě daly a vzaly úplně všechno, celkový dojem se snad nedá vyjádřit, ale ve spojení s dokonalým soundtrackem znamená kultovní a dnes už klasický snímek Dannyho Boyla nejlepší film 90. let. Co vy? Hrajete si na falešné inlektuály, anebo přiznáte pravdu? [Stan]

3. Klub rváčů | Fight Club | 1999 (197 bodů)

Pokud existuje něco jako můj generační film, je to Fight Club. Nevím přesně proč, ale při každým dalším shlédnutí se utvrzuji v názoru, že lepší vyjádření pocitů Generace X neexistuje. A teď fakta: David Fincher se rozbruslil na Se7en a tenhle film si dal jako nikdo před ním. Edward Norton a Brad Pitt nikdy nehráli, nevypadali a neprali se líp. Dust Brothers uvařili jeden z nejpůsobibějších elektronických soundtracků všech dob ("Stealing Fat"!). Úvodní titulkovací sekvence stála stejně jako průměrný český film a fakt stojí za to. Skvělé popkulturní narážky a především scéna, ve které k zařízení Jackova bytu naskakují popisky z katalogu Ikey. Milisekundové prostřihy, které dávají filmu atmosféru horečnaté noční můry. Hlavní hrdina trpí nespavostí, taky před shlednutím pár dní nespěte. A hlavně finále, které i v době závěrečných twistů a la M. Night Shamaylan pořád dokáže překvapit. Plus ty nejstylovější hlášky: "I can't get married - I'm a thirty-year-old boy." (Jack), "My God. I haven't been fucked like that since grade school." (Marla). Shrnuto podtrženo: zatraceně dobrý film. [tetraFejla]

2. Věčný svit neposkvrněné mysli | Eternal Sunshine of the Spotless Mind | 2004 (246 bodů)

Až do uzávěrky se nepodařilo získat komentář recenzenta. [Heb]

1. Americká krása | American Beauty | 1999 (248 bodů)

Pokud se nemýlím tenhle film to u mě vyhrál, teda doufám. Celý film se točí okolo rodinky Burnhamvých, na kterou si režisér Sam Mendes nahodil svou opravdu říznou satiru typické americké rodinky s jejich americkým snem. Budete se bavit s úplně výborným K. Spacyem, který konečně nehraje šerifa, ale otce Lestra, který po vyhazovu z práce ze dne na den rezignuje na další part „vzorového otce“ a naprosto se otevře, jeho glosy pro jeho nevěrnou ženu jsou komediálním hřebem filmu, ale někdy jde z jeho rezignovanosti až mráz. Nechá se svést kamarádkou své dcery a konec filmu pořeší po americku magnum. Druhou linií je příběh dcery Jane, kterou si do hledáčku přitáhne nový soused s kamerou a šahlým otcem. Konec už jsem vám prozradil, tak už jenom příjemnou podívanou. [Radim]

Pokud se stydíte, že jste své komentáře nedodali, je tu pořád šance svou chybu napravit. Pošlete mi to a já to sem doplním.

Všech dvanáct...

... a pěkně pohromadě.

úterý, února 07, 2006

The Perry Bible Fellowship

Nevim, kde Vlasťa přišel na Nicholase Gurewitche, ale jeho PBF je jeden ze dvou nejlepších online stripů, co jsou dnes na netu k mání. (Tím druhým je, samozřejmě, Player Vs. Player od Scotta Kurtze.) Gurewitch sice updatuje jen jednou týdně, ale stejně si s jeho webcomicsem užijete pár hodin drsné zábavy. Při prohlížení můžete postupovat dvojím způsobem: intuitivně nebo systematicky.

Monkey Photographer

Puppy Wish

The Man With No Penis

No a když jsem dnes u těch odkazů, doporučuji blog své kamarádky Bětky, která vede podstatně dobrodružnější život než většina z nás a v současné době se (opět) nachází na Novém Zélandu.

Bububu

Sem nasranej jak už sem nebyl minimálně tři a půl měsíce. Všechny krásné dojmy z překvapivě plodného a sportovního víkendu v Kroměříži přehlušila třicetiminutová návštěva ubytovací kanceláře. Padala těžká a urážlivá slova jako: ...naštvaný mladík, nekřičte na mě, já na vás nekřičím, to vy na mě křičíte, on si o mně myslí, že jsem hloupá, tohle já vám nezaplatím, vy tomu vůbec nerozumíte, vy tomu taky očividně nerozumíte, mohlas byste mi tohle vysvětlit? nemohla, mám zavolat developera toho programu? a jak si tím pomůžeme? víte, já jsem tady v podstatě nejvyšší instance, nikdo výš už nade mnou není...načež následoval nejmíň sedmiminutový telefonát developerovi programu, ale místo aby se řešil můj problém, tak si mu ta byrokratická chobotnice stěžovala, že tu na ni křičí pomatenej dvacetiletej mladík, který ničemu nerozumí (já). Tak sem bezeslova odešel a nechal ji dál se ukájet tím nesmyslným hovorem. A jestli nepřešla ke krvavé-ruce-Vodafonu, tak mu volá dodnes...
Trochu zoufalé vrácení všech lahváčů, co se našly na pokoji. Pořád mi chybělo něco málo přes 8tisíc. Navíc v delvitě neměli slaninu, což moji náladu rozhodně nezlepšilo, spíš naopak. Pořád mi chybělo něco málo přes 8tisíc. Podojil sem tedy bankomat Komerční Báby...chybí už jen několik set. Takže v tento pochmurný podvečer se pude váš oblíbený polotraper opět prodat na hlavák. A snad už ta leviathanská chobotnica dá pokoj...

Z hlaváku se vrátím už po sedmé, tak vás zvu na Hororový večer I.
Program: 20:00 Pilka Dvojka (Saw2)
22:00 Mašinista (The Machinist)
24:00 - 24:05 Taneční kreace a neuvěřitelné variace s židlou v podání talentovaného performera Petra Vybírala z Postoupek
24:05 - 06:00 Pro rýpaly spousta béčkových zombie filmů

Nejméně dvoje čistý spodky (kdo si necvrkne u hororů, tak u Vybírala určitě), lahváče, víno, jídlo, pochutiny s sebou. Já sem na mizině, tak občerstvení nečekejte. Budu se na vás těšit.

pondělí, února 06, 2006

Autolux

Od té doby, co jsem slyšel "Antics" od Interpolu, mě nic neuklidilo tak jako deska "Future Perfect" losangeleské skupiny Autolux. Divný je, že vyšla už na konci roku 2004 - bože, jak jen nám to mohlo uniknout? Je mi líto Sereny Maneesh, které jsem začal poslouchat pár dnů před Autoluxem; teď je pár týdnů poslouchat nebudu a možná se k nim nevrátím už nikdy. Naprosto jsem propadl kouzlu Autoluxu. Tahle kapela se řadí k ultramodernímu hnutí nu-gaze. Komu je to označení povědomé, ať si vzpomene na můj starší příspěvek z minulého roku. Nu-gaze navazuje na shoegazovou scénu 90. let, ale často ji okoření elektronikou (jako M83 a Ulrich Schnauss) nebo třeba zpětnými vazbami kytar (jako Engineers nebo právě Autolux). Stručně řečeno, Autolux = shoegaze + feedback. Přesto si nevystačíme s často používaným přirovnáním k My Bloody Valentine, Sonic Youth, Ride nebo Jesus and Mary Chain. Autolux jsou sví, nikoho nekopírují, ale sami budou jednou kopírováni. Kapela hraje v sestavě Greg Edwards (kytara), Eugene Goreshter (basa+zpěv), Carla Azar (bicí+zpěv). Carlu si hned zamilujete, není totiž jen děsně pěkná, je to taky ta nejlepší bubenice na světě. Jinak: nejlepší bubeník na světě.* Sežeňte si Autolux a poslouchejte pořádně, písničku po písničce; tahle deska si to zaslouží víc než jakákoli jiná z poslední doby. Těm trpělivým předkládám stručný návod k použití.


1. Turnstyle Blues. Hned ze začátku vás zarazí bicí - v prvních pár taktech strčí Carla do kapsy nejen Meg, ale vůbec všechny. Zaujme taky podivně nezúčastněný zpěv, charakteristický pro celou desku.

2. Angry Candy. Tady předvedou Autolux svou hlavní zbraň: chytlavá melodie, která je doprovázena náhlými změnami nálad od úplného zklidnění po sonické výbuchy, které vám při troše neopatrnosti vyhodí lehčí kusy nábytku z oken. Přidejte ještě nonsensový text a nakažlivé "tudu tudu tudu" a Autolux vás dostali.

3. Sub-Zero Fun. První hitovka desky a skvěle vygradovaná písnička: nejprve znuděně odsekávaná kytara, potom mocné a temné riffy (od 1:35) a v refrénu totální kytarová extáze (nejvíc od 2:33). Všimněte si taky toho, jak chytře tady Carla bubnuje, zvlášť na činely. Jak je možné, že s takovými písničkami nevydali Autolux ani jeden singl a MTV2 se o ně neotře jak je rok dlouhý?

4. Sugarless. Až do této chvíle jsme poslouchali nekomplikovanou feedbackovou desku, kterou mohli vydat v '95 Sonic Youth; najednou jako by se kapela zbláznila a začala točit jinou desku, tentokrát určenou pro děvčata. Carla začne jako anděl zpívat "Impossible day/I don’t complain/I’m over it I guess/Scattered and grey so/I hold it back/And keep it sugarless". Zvlášť absurdní je ta šílená kombinace deformované kytary a sladkého "u-uuuu" jako z padesátých let.

5. Blanket. Rychlejší písnička se zatím nejchytlavějším kytarový riffem letošního roku, který se vám dostane pod kůži a nezbavíte se ho. Konec mi ze všeho nejvíc připomíná nějaký starší industriální kousek od Nine Inch Nails.

6. Great Days for the Passenger Element. Podle mě nejlepší písnička desky, která hodně překračuje hranice stylu. Z téměř akustického kytarové cajdáku se totiž vyklube na závěr čirý triphop; ten valivý rytmus a hypnotickou melodii by mohli závidět i Massive Attack.

7. Robots in the Garden. Kdyby se Pixies nerozpadli, tak by mohli hrát dnes nějak takhle. Odpovídá tomu nejen nadšení, ale i délka písničky (2:05).

8. Here Comes Everybody. Druhá hitovka desky. Když Carla v refrénu zpívá "sha la la let's go let's go", mám chuť vyskočit z křesla a jít za ní až na konec světa; naštěstí hned v zápětí ochrnu díky neuvěřitelně smršti kytara+basa+bicí. Po krátké mezihře to začne celé ještě jednou, aby se to uzavřelo hrou na dětské piano a pár k nepoznání rozostřenými ruchy.

9. Asleep at the Trigger. Písničku otvírá zvonivý zvuk kytary jako U2 nebo Simple Minds ve stadiónovém období a na scénu se vrací i dětské piano. Carla zpívá jako malá holčička na školní besídce, kterou někdo doprovází na motorovou pilu a zvukový výstup pravěkého počítače Commodore 64.

10. Plantlife. Tady je podle mě nejvíc cítit inspirace Sonic Youth, začátek mi hrozně přípomíná jejich "Tunic (Song for Karen)". Písnička postupně směřuje k tomu, kde musí skončit: v apokalyptickém šílenství navrstvených kytar a zběsilé basy. Nakonec se ale vlastně nic nestane a vy trnete v očekávání, kdy to konečně spustí.

11. Capital Kind of Strain. Triviální melodie doprovázená strohou basovou linkou a nervními bicími. Tuhle písničku celou táhne Carla, než se do toho kluci pořádně vloží s kytarami. Zhruba v půlce totiž začnou oba hrát asi dvakrát tak nahlas než dosud a písničku utopí ve zpětných vazbách.

Tak už to konečně spusťte a enjoy!

* Na krásné basistky jsme si už zvykli: Kim z Pixies, Kim ze Sonic Youth, Melissa z Hole, D'arcy ze Smashing Pumpkins. Teď jsou ale v kurzu bubenice: White Stripes, Autolux, !Forward Russia!. Což mě přivádí k jiné módní záležitosti, k vykřičníkům v názvech kapel: Clap Your Hands Say Yeah!, Go! Team, !Forward Russia!, Godspeed You! Black Emperor, On! Air! Library!, Thunderbirds Are Now!. Dostane se i na otazníky?

Autolux 2004 Future Perfect

PS: A všiml si někdo tohohle? "I will stand by all this drinking if it helps me through these days/It takes a long time just to get this all straight./[...] In my mind, this is my free-time." (Interpol, "Obstacle 2")

neděle, února 05, 2006

Havajská noc v Napajedlích

Zdravím všechny příznivce. O víkendu jsme měli tu čest zúčastnit se s Tomášem skvělé párty u jeho slečny Lucky. Havajske košile nám vydržely jenom deset minut, následovalo devět hodin bezuzdého chlastání a orgií. Mám zakázáno napsat co všechno se tam dělo, takže to nenapíšu. Větší část večírku si sice nepamatuju, ale ranní prohlídka fotek a videa u sklenice pomerančového džusu mě přiměla se nad sebou zamyslet (a myslím, že jsem nebyl sám). I když milosrdný chlast většinu vzpomínek příjemně vymazal, památku na mejdlo si asi ponesu do konce života na svém těle. Doma jsem zjistil, že mám na zádech vypálenou jizvu velikosti mexického dolaru.
Můžete se pokochat pohledem na několik pečlivě vybraných fotografí. Celkem jich máme asi stopadesát a většina z nich by spolehlivě dokázala zničit budoucnost kteréhokoliv z účastníků. Videozáznam jsme pak museli smazat hned ráno, bo vypadal jako velice nepovedený gay pornofilm.




Správný chlap má smrdět potem a pivem


Paní domu, zatím ještě v plavkách.


Absolut Napajedla

Lucčině sestře to fakt seklo, odmítla se ale svlíknout.


Chvilka odpočinku



pátek, února 03, 2006

Vraž to do mě, bejby!















Na obrázku je:
a) svérázná metoda tzv. hanácké akupunktury
b) snímek z pohotovosti po tragickém nesprávném použití čínských hůlek
c) napíchnutí obří ponravy pro lov ještě více obří veleryby
d) rituální obřad zasvěcování studentů práva do 4. semestru


Pro méně intelektuálně nadané ještě jedna pomoc: