Výjezdní zasedání MKPR

Už jsem dlouho nic nenapsala, tak se vám aspoň pochlubím s tím, co jsem dělala minulej víkend.) Po vydařeným podzimním zasedání s vyššíma ročníkama jsem si s děckama řekli, že si uděláme svoje soukromé repete, a to na spolužaččiné chatě v Krkonoších. Takže! Se jelo na Děvín, což je malebná chatička na stráni (svinsky vysoko nad Pecí, kam jsme se museli vyšplhat i s krosnama) téměř bez elektřiny a úplně bez hygienickýho zařízený - prostě tak, jak to má být.
Vypadalo to mírumilovně... Ale začali jsme pěkně zvostra,















takže není divu, že někteří už ve dvanáct pořádně neviděli a museli jsme je s čelovkou hledat v rygólech okolo chaty (já to nebyla).







Ale aspoň byla zábava








zpívalo se a tančilo..







..a tak vůbec..









O to víc to ráno bolelo :(







Nicméně! Nejsme žádný máčky!







- Ale hlavně jsme byli místníma trutnovákama přinuceni se vyšplhat až na Sněžku (1602 m!).






Taky jsme si ten vrchol patřičně vychutnali.)








Mrtví po 7-hod. túře jsme si teda zasloužili odměnu,










a tak už se zase jen jedlo a pilo a improvizovalo s novými kombinacemi, jelikož tonicu po první noci moc nezbylo






becher+voda potoční+limetka




Vs.




becher+jesenka







Taky jsme tam měli profi sushi-makera, kterej se nám postaral o příjemnou třešničku na závěr






- ta byla tak výborná, že se mnozí olizovali až za ušima.)




Celkově super víkend se super lidma, daleko od civilizace v okouzlujícím prostředí. Závidíte?:)

Metrosexuál roku

Zdarec Děcka. Narazil jsem na takový zajímavý test, potažmo soutěž o metrosexuála roku. Já se svými 13 body to asi nebudu, protože si negeluju vlasy a nečtu lifestylingové magazíny (akorát national geographic), ale možná meta nejvyšší čeká na někoho z emaracany, koneckonců pěknejch lidí u nás máme dost. Přihlášku do soutěže najdete tady.

faunův labyrint

musím napsat příspěvek, protože mně nejdou posílat komentáře, ani anonymně, prostě vůbec. nevíte, čim by to mohlo být? takže děkuju suzan za přání k svátku a ještě teda něco přihodím. jedná se o španělský snímek, jehož aj překlad je Pan´s (neumím tu správnou čárku) Labyrinth, což může být trochu matoucí. Ve Španělsku zrovna zuří druhá světová a do tábora fašistickýho (asi) kapitána přijíždí jeho manželka ve vysokém stupni těhotenství se svou dcerou Ofélií, která teda není jeho dcera, ani ho moc nemusí. Kapitán je správnej drsnej kretén, zrovna honí partyzány, kterým pomáhají i někteří lidi z kapitánova tábora. Potud realita. Další linie se točí kolem Ofélie, která potká v rozbořeným labyrintu v lese fauna, který jí sdělí, že je možná princezna z nějakýho strašně dávnýho království. aby se to ale vědělo jistě,musí splnit tři úkoly. film je naprosto brutálně drsnej, nejenom těma efektama, ale i tím, co se tam děje, což nechci prozrazovat, ale naprosto jistě vím, že za dveřma, co si nakreslíte křídou je to nejstrašidelnější stvoření, jaký sem viděla. pochybuju, že by tento snímek někoho nechal chladným, takže určitě doporučuju. žánrem ani nedokážu zařadit, jak řekl bandini, skvěle propojená realita a fantazie.

Ještě žiju..

Zdravím vás šecky, konečně po dlouhé době,že. Ja jsem se teda rozhodla něco napsat už dávno, ale nechtělo mě to pustit, nebo sem úplně neschopná. Hm spíše mě to fakt nechtělo pustit, ted sem zvladla ten googel apod. a píššuuu:)
No, ani nevim, celou zimu sem teda opet byla v Krkonoších a učili sme furt, i když vlednu nebyl sníh, bylo zvláštní když jsem šla v lyžákách a s lyžama na rameni a lidi chodili na houby a rybáři seděli u řeky, taký romantický výjev. Jezdilo se sice špatně, němci z toho taky moc neměli ale ja si vydělala tak proč ne. Shrnu to- hodně se pilo- ja zas tak moc ne, protože mi rapidně poklesla váha, tak sem zvládla tak 2-3 pivka a byla namol. Zajimavy akorat bylo, že se tam v průběhu dal dohromady pár, kteí bud byli vožralí nebo sexovali a to furt, u snidane, dva metry od nas, u oběda, večeře, svačiny, skorov ečer v hospodě, při učení téměř taky, no běs děs.
Zajeli sme si s Honzou ještě zajezdit na Chopok, pak do Francie, kde sem opět potkala svou milovanou spolubydlící a pár zjevů z KM.









Jinak tam ale bylo nádherně, i když náš autobus tam přijel o 6 hodin pozděj než všechny ostatní busy, seděli jsme dole u stolečku jako VIP místa, stolečky na kalbu fajn, ale 4 lidi na spání u stolečku na houby, ještě nám bylo sblíbeno, že na zpáteční cestě si dáme v Německu 2hod. přestávku na fotbal. jinak tu sem já v objetí při odjezdu









Něměcko se nekonalo a my dojeli už jen o 4 hod. pozděj než ostatní.
Vydlai jsme se taky na výlet do Adršpachu.










Hm, asi by to mělo byt otočený..
Dále jsem Velikonoce strávila ve Slovinsku, kamarádka z hor tam studuje na Erasmu, v Ljubljani, po úvodních peripetiich jsme vyjeli naším zeleným CLIOŠKEM do zahraniční, Cliošek absolvoval svou první cestu předs hranice, do zaharaničí tak daleko a tak dlouho. po prvé v clioškovi ěnkdo spal. Taky mám hodně fotek Clioška v ljubljani, ale ty sem dávat nebudu, abyste si nemysleli že su úchyl.
Slovinsko je nádherná země, nejdříve jsme strávili den v Ljubljani, krásný studentský město, má asi 350 000 obyv, což je dost málo,a sou tam solidně vybudovaný cyklostezky pro cyklisty. Ljubljana je spojená se jménem Plečnik, celý to tam projektoval, je to strašně zelený město, hodně parků, hrad, pamatáky apod. Nejhezčí je když s vyhlídky vidíte celý to město a ještě hory v dáli se sněhem (ještě se tam lyžovalo)









Ehm, promenáda..










Další den jsme jeli s italkou, francouzem, tou kamoškou a my dva na výlet, prý lízt někam na kopec, ale vykluboala se z toho ekologicka demonstrace proti větrným elektrárnám ve Slovinsku, na jihu. Jelikož ten jih vypadal děsivě, úplně jak Chorvatsko, dva šutry, uschlá tráva a kde nicv tu nic, bych tam ty elektrárny šoupla hned, aposn by to prokouklo. Pak jsme se jli podívak t Postojne (to všecko jsme absolvovali Clioškem, abyste nezapomněli) na jeskyně pak na hrad ve skále, ten byl ale hodně luxusní, zvrchu ze skály ani nebyl vidět. viz. obrázek.











Prostě mě ten hrad naprosto ucvhátil, a uchvacuje doted. Pak mě chtěli vodpálit.












další den jsme si půčili kola a metli to poljubljani a večer se vydali na sever- tam to zas vypadá jak mix švajcu a rakouska, čisto, upraveno, jezera, skály, hory. Navšitivili Bled- což je dost známý, prýže. a pak Triglavský národní park. Romantika jak cyp, jezero, hory, sníh, stromy (kanojku sme si chtěli půčit, ale neměli jsme pilu.










Ze slovinska jsem jela rovnou na Vysočinu, ztama do brna, na noc do km, uzpět do brna a na vikěnd opět na vysočinu, dostala sem se z mnoha a m,noha a mnoha lidí do třetího kola výběru na prvůdoce u Kudrny, a třetí kolo bylo na Vysočině, bylo nás 35 samý skvěli lidi, ale všichni bud horolezci, nebo dělali delegáty, průvodce xlet, anebo měli ty školy docdělaný, nevzali mě,. vzali do 10 klidi, ale byl to super vikend, po příjezd orientak, noční pochod, dve hodky spánku, 15hod. pochod v pohorkách po horách, lesích skálach, slanovali jsme přes reku, mazec. v noci se brodili před reku hledali hrad, y akrachli jsme všichni:)Dobrý naročný víkend. Ještě se ale v KM neukážu, metu zase na vysočinu na bečku piv, a pak. klid.
Takže bse teda omlouvám všem , kterým neodepisuju, neberu telefony atd:)

"Work is the curse of the drinking class"

jen takovej malej hlavolámek na začátek. komu na citátu nepřijde nic divného, je buď nedoceněným znalcem klasiků, nebo hovado, které by se nad sebou mělo pozastavit a trošku si ten život uspořádat. To mě napadlo při ranní cigaretě v poledne při usrkávání citronády, ve které se citát tetelivě zrcadlil, a teď znova.

Víkend byl. A určitě se moc povedl. Už jenom podle toho, že v pondělí se mi nepodařilo vzpomnět ani na neděli, ani na sobotu a vlastně ani na pátek, z čehož sem postupně obvinil slabou lemonádu, nehořící cigaretu, žižkovskou věž, mokré papuče ze sprchy, Dimu (jenom na chvilku), sebe, až sem nakonec pravého viníka demaskoval v návykových látkách v malém, ale nezdravě často podávaném množství. Že i Země se točí věděl už Galileo, později dokonce i církev, ale proč se u černých volů, tygrů, hrochů, kocourů, kostelů, pod petřínama a u rotund z deme-na-jedno dá za chvilu postavit plot, mi ještě nikdo nikdy dostatečně nevysvětlil, stejně jako nekonečný cyklus o šak-smotnem-ještě-jedno-poslední-jo?

Z pátku si pamatuju blechoňa, terky, redbully visící ze stropu, dopíjení nedopitých piv, kupování piv, která za mě dopije někdo jiný, revizora s policajtem v šalině a rumunku s americkým přítelem prokluzující pod jeho obrovskýma tlapama, nonstop s těma nejlepšíma burákama na světě a týpka u baru, kterej odvykládá servírce kariéru toho nacistickýho malířskýho neumětela, snad ještě bagetu, ale kdoví, jestli sem si ji teď nevymyslel. V sobotu se probouzím až u černýho vola, to už mi štefka šušká do ouška, že bysme se na tu výstavu mohli vysrat. Stejně jako na ten aquapark, to už by holky nerozdýchaly. Šup s ním do vip boxu na spartu a já s holkama na výstavu, co simcha vyčmuchal. Spousta dětiček, mamiček, ale ty srandovní brýle za pětku už došli. Ucho se povedlo, snad kdyby bylo ještě víc lidí, mohl bych z centrálního mozku lidstva odposlechnout kdejakou čuňačinku, nebo laskavou větu, prostě takový sluchový voajér. Břinkátka od Caise, srdíčko od Nikla, spousta povedených udělátek vyluzující představitelné zvuky pouze do jejich splynutí s ostatními rámusy amatérských performerů. Okouzlující i po pár pivech, se slečnami i s dětmi, jak je komu libo a po chuti. Zavřít se do stěny se sluchátkama, ve kterých nic nehraje, dokud se na ně nezahraje, proč to nenapadlo mě, nemusel bych teď pracovat, byl bych za vodou. Uvolňující rámus výstavy vyměníme za souhlasné pobrukování osazenstva pivnice pod petřínem nad sparťanskými útoky. Do bufetu na jídlo a s kelímkem zlatolícím se ve slunci na lavičky do zahrad, kde sme sami, až potom, co klučinovi trapně skončí romantická chvilka rande s prvními kapkami krve, líně ukapávající z nosu na písek. Výstava byla super.

V neděli sem nejspíš dojel na hvězdu, potkal se a smotl trošku z aniného grámku. Venku fučelo, no co se divíš, vždyť je tady větrník, řekla Dima a já si jen užíval nekonečnou zeď břevnovského kláštera. Potom co jsme doběhli šalinu, dopili plechovky a snědli mandarinku se konečně můžeme postavit do řady na šlapadla, sme štyry, takže loďka v našem stavu nepřipadá v úvahu. Po půlhodině mazácky opouštíme řadu, abysme se do ní po dalších brčkách, letmých pohledech do výstřihu reportérky sedící opodál na trávě a trápicí svou oběť nejen zapnutým diktafonem, ukořistění záhadných skákáčků visících ze stromu a vysvobození boty z keřa, mohli zase vrátit (do té řady). Šlapadla letos nebrat. Nejenže na plovárně šidí cizince a vy ste moc zhulenej na to, abyste se s tim aspoň pokusili něco udělat, ale navic ani nevíte, jestli hláška ten-je-ale-pěkně-nametenej-co? padla opravdu na vaši helmu. Lodičky jo, ty sou v pohodě, nečeká se na ně. Ale nesmíte si sednout při veslování naopak jako tři z pěti borců, které sem sledoval, pak to jde ztěžka a holka vám na břehu uteče. stopáďo za přeplutí žluté bojky, stopáďo pokuty za náraz do břehu. podařilo se nám obojí, dokonce i vrazit do červené bojky, to snad ještě nikoho ani nenapadlo pokutovat! Ale to už dávno řídily a vodu šlapaly holky. My se cítili moc unavení a moc macho, jak sme si tam s kubou vzadu pěkně trůnili a čekali, až Ginger shodí zbetonovělého Freda z nábřeží do Vltavy, fakt sem tomu chvilu věřil. A ty pokuty sme neplatili, snad nás neviděli, snad se nad náma slitovali po desetiminutovém fiasku pokusu o zaparkování lodi u mola, nejdříve pozadu, pak popředu, kdo ví, jak to nakonec dopadlo, to už sme dávno seděli v příčným řezu na lososovi, pivu, hermelínu.

Jestli tohle byla neděla, tak teď musí být pondělí a já sedím v hotelu za kompem, poslouchám last.fm a do toho strašně dřu. Protože práce je jediné lék, co na tu chátru zabírá. A psaní zdánlivě nesmyslných příspěvků snad na tu paměť, no. A bude hůř... se shodou okolností promítá v holešovické La Fabrice. S tykadlem samozřejmě, o retkách nic nepsali. A potřebuju nějaký lidi s sebou, ne že bych se sám nezabavil, ale takhle bude šance, že si to i zapamatuju. Takže berte útokem verifikační kódy u komentůů, pokud možno ve střízlivém stavu, ať tam ve čtvrtek v osm nejdu sám. Po kotrmelovsku pěknej víkend všem, co si ho pamatují. a ten nápis nad plakátem už neplatí, dyť už sme se zase znenormalizovali.

klikni, aby bylo líp: výstava . žižkovská věž . a bude hůř... . La Fabrika .

Koledníci blogujó

Dneska jsem se rozhodl, že přiblížím všem dívkám, ženám a Filipovi těžký úděl zodpovědných chlapců - dopoledne Velikonočního pondělí. Náročnou misi jsme jsme zahájili v silném složení - Peca, Ševa a Stan, bohužel v psychině došlo k rozkladu týmu, takže fotodokumentace pouze po tento moment. Tak pozór, jedem:

Začátek, 0900 CET. Nevinní chlapci se těší na čokoládovou odměnu a tradiční kratochvíle.

Jednoznačný vítěz soutěže o nejlepší ranní nápoj.


Cestou jsme potkávali různé pochybné existence (žlutá skvrna vlevo). Prosím o pozornost na pomlázku této osoby (na stole)- vyrojily se dohady, že ji úřízl ze špičky stoletého smrku, který pak zahynul.


Smutný výraz na Pecově tváři vyjadřuje sdílenou bolest, ale co by pro zdraví a krásu kamarádky neudělal.


Radim a jeho nápojový xylofon.


Detail výsledku práce Eviny starší sestry. (O zručnosti a stylu vypovídají skvrny, praskliny a samá růžová.)


Dobrý den, Městská policie Kroměříž. Váš občanský průkaz prosím.


Ševa a věneček. Přišel o něj přímo na plačkovské ulici dost necitelným způsobem.


Bez komentáře.


Tak kde vás to bolí, paninko. Né, nejsem nalitej, lihem čistíme ordinaci.

Do You Trust Your Friends?

Stars' Set Yourself on Fire re-mixed, re-interpreted and re-imagined by Final Fantasy, Montag, The Most Serene Republic, Jason Collett, Minotaur Shock, The Dears, Apostle of Hustle, Junior Boys, The Russian Futurists, Metric, Camouflage Nights, The Stills & Young Galaxy. A must have.