středa, října 29, 2008

Polární záře a polární noc

Záře. To je jako pěkná věc, přišla už někdy na začátku října, myslím, že dokonce na konci září. Nevím proč to tak je, ale je to tak. Má to něco společnýho s magnetismem země a víc nevím. Vyskytuje se když je jasná obloha, ale zase nesmí moc svítit měsíc, bo ten ji přehluší. Takže je celkem zatěžko ji vidět. Jesi chcete zamachrovat neříkejte pouze polární záře, ale Aurora Borealis, zní to efektivněj. Na www stránkách Geofyzikálního institutu na Aljašce: http://www.gedds.alaska.edu/AuroraForecast/ si to, ale člověk může naplánovat. Stupeň záře je od jedničky do devítky, nejčastěji je jedna až dva, nejvíce jsem viděla čtyřku, a to je podle mě o nejvíc, protože při devítce by byla vidět až v Itálii, což se mi moc nezdá, protože by pak ztrácel význam smysl slova polární, že. Zatím jsem viděla pouze zelenou, kdy běhala po obloze. různě se měnila a kroutila (ano, subjektivně zabarvený popis: líčení, jak nás učila prof. Babušníková), prostě divadlo. Prý má být dokonce bílá, růžová, červená a podobně. Což si zřejmě ještě počkám, protože většinou když je 3-4, je zamračeno a prší, takže zespodu ze země není nic vidět.

Toto by nělo být vono.








Polární noc. To už není až tak pěkná věc. Začíná, oficiálně, od 21.11. do 21.1. Sluníčko nebude, nepřijde a neukáže se:( už teď mi celkem chybí. Měli jsme na toto téma i přednášku, ochutnávku vitamínů, hlavně teda rybího tuku, což je pěknej kentus. Doporučili nám jaké oblečení si oblíkat, jakože když prší tak nepromokavou bundu, jinak šálu, čepici a rukavice, a vlněný ponožky, spíše to byla přednáška pro studenty z Afriky, kteří doteďka nosí baleríny bez ponožek a to podotýkám začalo sněžit už i dole v údolí! Taky jsme dostali svítící strašidýlka, aby nás nezajela auta, a máme nosti fosforeskující materiály, když vylézáme ven, aby nás bylo vidět. ale Norové to orpavdu dodržují, nosí to i psi. Tak jsem si jedno strašidýlko taky připla na batoh, ať jsem teda in. světlo ještě máme, ráno kolem deváte svítá a po třeté se stmívá, což není legrace, hlavně teda když jsem někde na kopci. aleletí to děsivě. Ve škole prý budeme mít lampy, u kterých bysme se měli po dobu 14ti dnů, pět dní v týdnu, každé ráno 40-45 minut nasvěcovat, aby nám z té tmy nejeblo. Každopádně s mi zřejmě změní režim, ve dne budu mít noc a v noci den, protože s mým zvykem spát 14 hodin denně, nejlépe do 12, se to přetočí jedna radost. Kdybych se alespoň částečně mohla udržovat v chodu pravidelným večerním popíjením piva, tak by to šlo, ale takhle se chystám upadnout do depresí a čumět do tmy.

úterý, října 21, 2008

Újezd

páč jsem ještě lenivější než brácha, tak to sem ze simchy jen zkopíruju:

25. – 27. se koná chata v újezdě. dost možná úplně naposled, páč se asi bude prodávat. všichni simčáci a emarakaňáci jsou srdečne zváni. ja s bráchou tam dojedem v sobotu kolem jedné odpo, příjezd i odjezd je možný kdykoliv. mezi hlavní lákadla bude tradičně patřit krásná příroda valašské vrchoviny, nekřesťansky levné panáky v místní hospodě či oblíbená wardrobe party.

takže bych prosil hlásit se do komentářů, ať máme alespoň jakoustakous představu. brambůrky a flašky s sebou, kdo ví, kdy jednota o víkendu otevře.

úterý, října 14, 2008

Co je novyho pod barcelonskym sluncem

Trabajo. Mam praci, kde mi plati za chozeni po cool obchodech s hadrama v centru Barcelony. (=To jsem vzdycky chtela delat..;) Ve skutecnosti jde o roznaseni promo letaku na diskoteku, ale coz, ty hadry (za jeste nevydelanou vyplatu) si koupim tak jak tak! Dalsi plus je, ze jsem se diky tomu naucila orientovat v centru (uz bez mapy) a pak jeste asi tri vety v espanol, ktery k tomu potrebuju.

Español. Da se rict, ze jsem udelala velky pokrok.), coz je ale hodne relativni, resp. da se popsat jako pokrok od nuly k jakestakes kazdodenni koktave komunikaci. Coz je fajn pro navazovani novych kontaku, ptz jakmile lidi ve skole zjisti, ze jste erasmak, ktery si nevi rady, hned zapredou konverzaci, horsi je to v zapojovani se do intelektualnich debat v hodinach, kdy rozumite akorat tak vete "Entendeis la idea?". Takze je fajn mit jednou tydne predmet v anglictine, kde se zase citite jako normalni clovek, ktery se umi vyjadrit. Stejne tak pri konverzaci s ostatnima erasmakama, kdy sice vite, ze byste meli "practicar espanol", ale v nekterych situacich je potreba byt zase sam sebou - napr pohotovy nebo vtipny.) - a ne byt porad na jazykove urovni maleho ditete, ze..

Català ... nam vsem cizincum pekne stezuje zivot. Je sice fajn byt hrdy na svoji "zemi" (We are not in Spain, we are in Catalunya!!), jazyk a kulturu a necitit se jako soucast Spanelska. Ja jim to neberu. Ale proc to kua musi cpat vsem, kdyz je Barcelona tak kosmopolitni mesto? Kor zahranicnim studentum, kteri prijeli studovat v kastilstine?? Oukej, vsichni jsme vedeli, do ceho jdem, ale porad jsme doufali, ze se bude dat najit vic predmetu v castellano. Cela uvodni prednaska erasmakum (kterou jsem zaspala) byla pry o tom, ze se mame snazit ucit katalanstinu, abysme rozumeli.. uzitecna rada.) Mmch, katalanci jsou obcas fakt magori. Bezny obrazek v centru naseho kampusu: sedim v kavarne a zniceho nic typek prede mnou bere stafle a leze na hlavni budovu, aby tam v klidku a beze spechu zacal sprejovat propagandisticka hesla typu Libertat! nebo Viva Franki!, pripadne Viva Che!.

Escuela. Co obnasi prvni dva tydny poctiveho erasmaka ve skole? Denne v prumeru 9 hodin ve skole, abyste navstivili co nejvic predmetu a zjistili, jestli jsou "dobry". To znamena pobihani po kampusu > fakulte > hledani spravnych trid, predmetu a skupin. Pak dosednete na zidli, zeptate se souseda, jestli je hodina v CAST nebo CAT, kdyz rekne, ze nevi, ptz to je prvni hodina, tak s ocekavanim sledujete profesora/-ku, na co by tak mohl-a vypadat a pak spusti....... Kdyz je to v CAT, obvykle to zjistim az tak po 5 minutach, ptz zezacatku jsem byla zvykla nerozumet nikdy nic. Casem jsem se naucila identifikovat nektera pochroumana ESP slovicka, takze od te chvile to vzdavam a bud se vyplizim ze tridy hledat alternativni predmet anebo si delam vlastni veci.
No a kdyz je to v CAST... tak je to male vitezstvi. Ale porad jeste neni vyhrano! Zalezi na tom, jestli lze lektorovi rozumet i presto, ze mluvi v esp,) a pak hlavne jestli jste schopni splnit prace/zkousky, ktere zada a pokud v tomhle vsem uspeje, nasleduje individualni kostrbaty rozhovor s pouzitim psich oci, jestli by ty zkousky jako eventualne treba neslo napsat v inglés...co?:/ A kdyz jo, tak to je teprve vyhra!.)

Coral. Rozhodla jsem se chodit do sboru. Rekly mi o tom spoluzacky z fakulty, ze je to dobry, at se pry prijdu podivat.. Tak jsem sla. Nejdriv jsem nechapala, ptz jsem prisla pozde a oni uz v plnem proudu provadeli nejaky tanecky a hry, neco na zpusob - uvodni hodina = "budeme se poznavat". Pak jsme se rozdelili na mazaky a novacky, kteri silne prevazovali (dohromady tak 50 lidi). Furt neco vykrikovali, moc jsem se nechytala a muj zmateny pohled zrejme zachytil jeden z mazaku a tak na me za trest ukazal prstem a vytahl pred celej ten dav. Pak teda konecne poznali, ze jsem extranjera .) A at teda zazpivam neco cesky. Prvni, co me napadlo, byla samozrejme ceska hymna. Tak jsem se to z toho chraplaku (- o tom potom) snazila vytahnout do prijatelnych vysek a nejak to tresoucim se hlasem zazpivala.) No co vam budu povidat,... potlesk byl veliky:) :) A pak jsem to jeste musela prelozit. No legrace.

Lo siento, no puedo hablar.. a to nejen kvuli me neznalosti spanelstiny. Uz to nejde vubec, pac jsem jaksi ztratila hlas. A ne, neni to tim, ze bych moc kalila, naopak, je to tim, ze moc chodim do skoly! Travit cele dny ve tridach nebo dopravnich prostredcich plnych chrblajicich lidi, nedostatek spanku a stres..! To neni zdravy. Mnohem horsi zatez nez nejaka ta kalba. Tak aby toho nebylo malo jsem si za odmenu dala takovy dve lehky o vikendu, no a na te sobotni jsem najednou prestala mluvit (ti, co byli na Jablunce pred x lety pritomni me interpretaci pisnicek Moldy Peaches a nasledne ztrate hlasu si mozna vzpomenou, o cem mluvim).. Takze se ted kuryruju, ale ne moc, ptz bolest uz presla a uz mi zustal jen "sexy" chraplak, kterym obcas vydesim prodavace v obchode.

Fiestas. Co se tyce kulturniho vyziti predtim, nez se mi prihodila ta vec se skolou a hlasem.), v BCN probihala jeji asi nejvetsi fiesta - "La Mercé", coz ma puvodne nejaky tradicni puvod/duvod, ktery mi nikdo poradne neobjasnil, krom toho, ze poradaji pruvody s obrima panackama a taky se stavi na hlavu, resp. po sobe splhaji a tvori takovy ty human towers (castellers), pro party people ale Merce znamena v prekladu hlavne 5 dni gratis koncertu, kam se podivas - vsude v centru -openairy a obcas takovy lahudky jako Primal Scream (fakt zadara!! i s pridavkem) nebo The Do, co tu ted leti.. ;)

Pokracovani, az bude zase co zajimavyho sdelit.

pondělí, října 13, 2008

!!! ANIMAL COLLECTIVE V PRAZE/14.10./ARCHA//390-490Kc !!!

tak děcka neblbněte, nevím kdo to přede mnou zatajil (radime!), ale dneska už druhá věc, co mi po tom kunderovi vyrazila dech. namažte si zítra ráno jahodovej jam a večer se tam doufám uvidíme. pro mě možná nejlepší album loňského roku (strawberry jam,2007) a na živo byli taky skvělí.

neděle, října 05, 2008

Můj život s drogovou baronkou

Do prdele, člověk chce začít nějakým chytlavým nadpisem a prozradí hned celou pointu. No nic, delete zrovna nemůžu na severské klávesnici najít, takže jdeme na to i tak.

Pěknou shodou okolností mě můj nejtěžší gympl v Praze vyslal jako repre studenta do Dánska, placaté země kyprých blondýnek a Lega, kde všichni mluví takovou divnou němčinou, když trochu jinak nakřivíte hubu. Radost. Dopis z kodaňské univerzity ohledně kolejí. Smutek. Když se na to dívám zpětně, tak za tu cenu bych očekával luxusní byt s permanentní obsluhou švédského závodního týmu modelek a přímým pivovodem z Carlsbergu. Bohužel mi ale nabídli strahovský kutloch se sdílenou koupelnou pro celé patro. Takže jsem slušně odpověděl (tedy anglicky odkoktal), že za tu cenu bych to ani nekoupil, natož si to jen na pár měsíců pronajal.

A přichází několik dost hektických dnů, kdy Standa hledá privát (pro ty hloupější: v Kodani). Kdo to kdy zažil, asi potvrdí, že to není žádná prdel. Přidejme si k tomu, že hledáte ve státě, kde jste nikdy nebyli a kterého jazyk neznáte a máme tu drobounký oříšek. No ale od čeho vynalezli pro nás opice Google a už si vesele bouchám „rental“ „copenhagen“. Kupodivu existuje dost hodně inzerátů v angličtině a hned posílám desítky žádostí s naprosto nerealisticky přikrášleným sebepopisem (něco mezi Mirkem Dušínem a Maruškou Beranovou – ale co mail snese všechno). A začínají chodit odpovědi, vlastně docela hodně odpovědí, rychlé a podrobné. Realitní extáze pokračuje a já si můžu vybírat. Potom se ale Standa rozhodne zapojit to vakuum za očima a škarohlíd by mohl najít drobounké chybičky. Pochybné adresy, odpovědi ve 4 ráno, dlouhý standardní email na začátek a kraťoučké následující.... Poté už by to muselo dojít i idiotovi: nigerijští doktoři nabízející své domy za babku, navíc v centru a kompletně vybavené, stále čudnější adresy („225 West 44th Street, between Broadway...called X-act in Copenhagen“), bazény, kontakty na pronajímatele přes britské prémiové linky (+447), požadavky na zaplacení zálohy tři měsíce dopředu a na závěr vtipné triky („but the only thing you can do now to help you is that you wuu will give me the advance fee in london and i contact the agent not to give it out again that you are my cousin“). Chytrý byznys, bezpečný a výdělečný – několik mých kamarádů tady naletělo, zaplatilo a já jsem byl jen krůček.

Zapínám mód Sherlock Holmes a s pomocí dánských studentů se obracím na bezpečnější místní servery. Taky mi začíná lepit, páč se blíží odjezd do technologií nedotčené Černé hory, a já stále nic nemám. Rychlokurz psané a čtené dánštiny, pár telefonátů anglicky (díkybohu že tu umí naprosto všichni) a máme pokoj bez nutnosti placení zálohy. Pronajímatelka – učitelka, 37 let. No potěš, už vidím ten naškrobený límeček květované halenky, život jako v klášteře a pro mě měsíce ticha, nudy a odříkání. Co už, za ty peníze to stojí.

Střih a za dva týdny přijíždím v soboru s jasným očekáváním do Kodaně. Zvoním ve dvě odpoledne (!) a otevírá mi moje nová paní domácí pouze v batikované košili se zjevnou opičkou a nevyspáním. Moje radost stoupá, když se rovnou v předsíni natáhnu jak široký tak dlouhý přes obří demižón vína, a kulminuje při nalezení mega pokoje s echt dřevěnou podlahou a francouzským oknem. Chvilku si užívám příjemného překvapení, ale za chvilku už nacházím první mírné nedostatky pokoje. Chybí světlo,zásuvky a vybavení pokoje se skládá z postele plus židle – já vím, že severský sedlák by moje požadavky chápal jako buržoazní rozmazlenost, ale minimálně světlo k životu dost výrazně potřebuju. Zásuvky jsem nakonec našel a po pár dnech tmy a prázdnoty jsem dokonce převybavil svůj příbytek pomocí sekáčů a IKEA.

A teď znovu k začátku: moje slečna domácí rozhodně na svůj věk nevypadá a ještě míň se na něj chová. Asi takový nejvýraznější znak bych vypíchl dost pozitivní vztah k lehkým drogám, z nichž Jette (jméno) vyzkoušela naprosto všechny, včetně několika považovaných za neexistující. Navíc je důležitým přispívatelem osvětového serveru psychedelia.dk, který se rozhodl vytloukat klín klínem a všem lidem poskytuje dost rozsáhlé drogoinformace všeho druhu. Jeden by čekal, že náš byteček bude trainspottingové doupě s povalujícími se stříkačkami, mrtvými dětmi, bezdomovci a špínou (něco jako koleje). Realita ale je pravý opak: každý týden se pečlivě uklízí, nádobí se musí umývat několikrát denně a kuchyni bych popsal jako rodinného střihu. Dokonce už jsem několikrát dostal kapky za nedostatečné vypucování domácnosti. (Je sice pravda, že v ní máme výstavku halucinogenních kaktusů, ale who cares?). Taky jakékoliv „mushroom party“ probíhají v naprostém klidu, kdy dokonce já jsem ve svém pokoji ta hlučnější část rušící jejich meditace...

Můj život s drogovou baronkou...