Cestujeme? Píšeme? Děje se něco?
Na to, že se nám pomalu blíží v kalendáři osmička a většina emaracaňáků by měla být někde na cestách, nám na blogu podezřele chybí příspěvky ze zahraničí.
Já už teď nějaký ten pátek pobývám v Brémách, kde si vesele studuju němčinu na účet berlínské vlády. Chytří ministři našich západních sousedů totiž rozhodli, že by joudové z východu měli více mluvit germánsky, a tak část pobytů opravdu štědře dotuje.
Bohužel právě v němčině je tady ten největší problém. Asi si všichni pamatujete z gymplu typický profil nadšených studentíků němčiny. Takže sice polovina mojí skupiny umí vysypat plusquamperfektum z rukávu, ale na druhou stranu chodí v propínacích svetrech, hlásí se stylem „Anička z první bé“ a z chlastu má bytostnou hrůzu. Další polovina študentů (k nimž se hrdě hlásím) německy mluví zajímavým koktavo-huhlavým způsobem se širokou pomocí pantomimy, zvuků a pseudoslov, ale z názvu „Ferienkurs“ si spíš vybrala Ferien než Kurs. Prakticky se to projevuje permanentním zábavným programem, který se večer završuje lehce odhadnutelnou zábavou. Bary a hospody sice mají ceny v moc škaredých relacích, ale díkybohu jsem objevil Penny Market, kde absolutní většina položek stojí nulaceláněcoeuro. Tedy před každým večerem je nutné po vydatném nákupu tekutin tyto pochoutky taky pořádně uschovat do žaludku, kde je ani sebelepší ochranka nemůže najít. Asi bych se ještě měl zmínit o třetí skupince některých východovýchodoevropských studentů, kteří zjevně některá obtížnější německá slovíčka jako „sein“ „machen“ „deutschland“ vidí poprvé v životě a přitom byli vybraní jako studenti s výbornými znalostmi německého jazyka. Taky už se sama nabízí otázka, jak moc na východě funguje obálkový systém pozorností za potvrzení jakéhokoliv druhu.
Bohužel trochu proti mě hraje počasí, při kterém se i největší optimisté s obavou dívají na mraky, jestli začne sněžit nebo ne. V podstatě každý den začínám veselým cvičením, kdy ze sebe odmrazím peřinu a jdu se podívat k oknu, jestli prší nebo leje. Potom už zbývá jen projít celým svým podpovrchovým bytečkem, který naplňuje teplotou i vlhkostí ideální parametry vinného sklepa, a snažit se při ranní hygieně nedostat omrzliny z vody teplé asi jako norský potok.
Jinak důležitá zpráva, že 13.-16.8. budu naposled doma před semestrem v Dánsku, takže bychom se znovu mohli společně ztrapnit na Plzeňce, U Čápa či v jiné nálevně.
