Jak si hledám práci.

Tak, jelikož náš slavný blog už zhruba dva měsíce umírá, rozhodla sem se vás všechny potěšit mými potížemi.

Takže. Po veleúspěšných státnicích, přiše čas kalby, ten vypršel a nezbylo mi nic jinýho-dochází peníze,no-než si začít hledat práci. Rozhodla jsem se, že udělám první pozitivní krok, zajdu na pracák. vyjela sem si autíčkem k Moravě a zjistila, že se tam nedá zaparkovat, pak mi to došlo,no. Ti co hledají práci, většinou nemetou mega autem na pracák potěšit je svou návštěvou. Zašla sem na info, vysvětlila jim svou situaci, že chci makat. Bohužel mě nevzali,protože sem oficiálně zapsaná ještě na jiné škole, čekám sice až mě vyhodí, protože sem tam nic nesplnila minulý semestr, ale ještě se jim nechtělo. Tak mě paní úřednice poslala pryč, že tam nemám co dělat. Nevadí.

Druhý krok. Odjela sem do Prahy za Honzíkem do sklepa a začala jsem si stanovovat podmínky, jaké musí mít má budoucí práce. Začátek pracovní doby zrhuba v 11, konec zhruba kolem třetí, hodně týdnů dovolené, stravenky, mladé pracovní prostředí, využití angličtiny, němčiny a hlavně žádný papírování. Začala jsem hledat na internetu. Některé pracovní podmínky jsem zrušila, hlavně teda tu pracovní dobu. Zrušila jsem další pracovní podmínky. Zůstala mi jediná pracovní podmínka a to stravenky.

Třetí krok. Založila jsem si spoustu agentu na jobs.cz, vystavila svůj životopis. A čekala jsem.Stav životopisu: počet personalistů, kteří si prohlídli Váš životopis: 1. Počet personalistů, kteří si uložili Váš životopis do košíku: 0

Čtvrtý krok. Začala jsem odepisovat úplně na všechno: recepční, administrativní pracovník, hosteska, delegát, obchodní konzultant.. Nic.

Pátý krok. Přišla mi pozvánka na osobní pohovor z České správy sociálního zabezpečení,mezinárodní odbor, juhůů-STRAVENKY! Přečetla jsem všechno, co o pohovorech na internetu existuje, slušně jsem se oblékla, namalovala a vyrazila. Tvářila jsem vesele, příjemně, usmívala se a vykládala proč chci pracovat ve státní správě. Bohužel mě nenapadla v tu chvíli jediná otázka na co se jich mám zeptat. Na co taky, když mi všechno během dvacetiminutovýho úvodu řekli. Nevzali mě.

Šestý krok. Volali mi exekutorskýho úřadu (ani nevím, že sem se tam též hlásila), ted rychle vymyslet proč nechci makat ve státní správě, ale proč děsně chci být exekutor. sakra vždyť já otom ani nic nevím. Přečetla jsem všechno, co o pohovorech na internetu existuje-znovu, slušně jsem se oblékla, namalovala a vyrazila. Tvářila jsem vesele, příjemně, usmívala se a vykládala proč chci pracovat jako exekutorský koncipient. Mladé slečně jsem se evidentně moc nelíbila, klučinovi evidentně zase ano. Otázkou je jestli na něj zapůsobily mé exekutorské znalosti, či něco jiného.Slečna do mě šila jako blázen, proč, co, kam, jesi a to mám, on se zase ptal jak bylo v Norsku a jestli mám ráda psy. Nejhorší část: "Máte Vy na nás nějaké otázky?" Horko těžko jsem 4!!! vymyslela, a pořád se JÍ to nezdálo moc. Na co se mám pořád ptát?! Dojem z pohovoru?příšerný, vypadla sem červená a dala sem si startku.

Sedmý krok. Učím sev Praze vařit, už mi to jde.

Osmý a závěrečný krok. Asi na to seru a pojedu makat na hory, tam mě chcou a mají mě rádi.