Zní to sice hodně nadneseně a málo přesvědčivě, ale občas mám pocit, že už to s hudbou není to, co bývalo. Elektronika je zjevně v krizi: poslední desky dinosaurů elektronické scény to potvrdily.
Push the Button od Chemical Brothers,
Always Outnumbered, Never Outgunned od Prodigy,
Octane od Orbital a
A Hundred Days Off od Underworld jsou sice více méně fajn desky, ale nevyrovnají se těm skutečně zásadním z 90. let. Teď ještě počkat, co ze těch sedm let vymysleli Propellerheads. Celá ta kytarová post-britpopová scéna prezentovaná MTV2 mě taky nějak přestává bavit: The Strokes, The Vines a The Hives byli ještě v pohodě; The Libertines, The Shins, The Futureheads, The Thrills, The Killers, The Kills a mnozí další už moc ne. (BTW: Najděte aspoň jednu ze dvou podobností ve všech jménech těchto skupin.) Znamená to ten dlouho očekávaný konec hudby? Zbydou nám v jednadvacátém století jen oči pro pláč a vzpomínky na starý zlatý časy shoegaze? Naštěstí ne, máme Doves.
Všechno to začalo požárem. V polovině devadesátek založila dvojčata Jez a Andy Williamsovi se svým spolužákem Jimim Goodwinem taneční kapelu Sub Sub, vydali desku
Full Fathom Five, prý docela dobrou, a hned poté jim vyhořelo jejich studio se všemi nástroji a nahrávkami. Chlapci nehodili syntezátory do žita, ale chytře je vyměnili za kytary a jeli v nezměněné sestavě dál. V roce 2000 vydali už ryze kytarové
Lost Souls a o dva roky později
The Last Broadcast, které kdyby mělo jen první tři tracky, byla by to stejně jedna z nejlepších desek všech dob. Doves asi neumějí dělat špatné písničky, obě desky jsou od první do poslední vteřiny skvělé až k zbláznění. V roce 2003 vydali i dvojalbum svých B-singlů, rarit a remixů pod názvem
Lost Sides a ukázali, že desky tohoto typu nemusejí být vždy jen výprodejem veteše, který má vytáhnout z fanoušků poslední drobné; tohle album je snad vůbec nejlepší. (Porovnejte novější "Down to Sea" se starší "Sea Song" a schválně, která je lepší.) Na konci února jim má vyjít nejnovější deska
Some Cities, která je ale z nějakého záhadného důvodu ke stažení na P2P už teď. Nemůžu ji pořádně naposlouchat, je tak složitá a krásná, že mi to zabere asi ještě týdny. Těžko říct, co se mi z ní líbí nejvíc, ale žiju teď hlavně na singlovce "Black and White Town", které nelze odolat. V telce k ní pouští i klip, který musí všem z našeho milého, malého a mírně zapařeného maloměsta připadat značně povědomý: co dělat v pubertě ve městě, kde to fakt nežije? (Kromě dopolední posilky, odpolední drobné šikany mladších spolužáků a večerního týrání domácích zvířátek.)
Především pro všechny Plačkováky pár veršů ze soundtracku k této divné zimě 2004-05: "In satellite towns / There's no colour and no sound / I'll be ten feet underground / Gotta get out of this satellite town". Luv & rezpect, kiddos.
