jak jsme nakupovali v sexshopu

Pred tydnem se me nika zeptala,co by tak mela dat fretkovi k dvouletemu vyroci..pote,co jsem ji rekla,at uvari,ze darky davaji kluci,mi sdelila,ze ona vari porad a ze to ne.tak jsme premyslely a jelikoz se nam uz od zari vali po pokojich srpnova cisla Yellow s prilohou o erotickych pomuckach,zacaly jsme vybirat.Nejvic nas zaujala pouta s ruzovou kozesinkou,no,neni to zas az tak pravda,ale skrtici krouzek by asi u fretky neuspel;)
Tak nakonec,ze teda navstivime sexshop a neco vyberem..prizvaly jsme vanet,taky koho jinyho,posilnily se mandlovou a oriskovou cokoladou,jeste pribrali Vlastu a vyrazili,kam jinam,nez na Zvonarku.
Kazdopadne,bylo to moje poprve..pred vstupem jsem si predstavovala tmavou mistnost,spoustu uchylne vyhlizejicich upocenych chlapku..nekecam,to je pravda..Ale prijemne prekvapeni, obrovska osvetlena mistnost,dve prodavacky a par tech typku tam teda bylo.
Zacaly jsme s Van u pradla,nektery kousky moc pekny..jenom spousta der,ani nevim na co..pote panske pradlo,zezacatku klasise tanga,ktery se pak zvrhly v samou kuzi a retezy(vic tech retezu)..nasledovaly boty,docela pekny,pokud si libujete v lakyrkach az po stehna s asi 20cm stoklem za 24tisic.Tim skoncilo odivani..
V dalsi vitrine to pokracovalo vibratorama,na ktery jsem se tesila nejvic..jenze mi pripadaly nejaky maly,tak jsem se s tim sverila Anet,ktera me musela upozornit nato,ze jsou analni..pote uz jsem se moc neprojevovala..teda az do chvile kdy jsem uzrela velikosti jako 0,5metru na dylku,7cm v prumeru..no,trosku jsem se lekla.
Jinak vsude kolem stojanky s gay-pornem..docela dost dobry,hlavne titul Teenageri me zaujal a pak asi 6 opalenych,urostlych namorniku:)
No a pak uz jsme sli..Nika vybrala darek k vyroci,kterej jsme hned vyzkouseli u pivka..hmm,moc fajn. .

♂

Tak právě díky téhle malé maskulinní mršce (myšleno symbolicky) se mi podařilo protlačit na školní výlet do Berlína. Byl jsem zapsán jako náhradník, přede mnou asi 10holek, ve středu jsem se měl dostavit ke slečně doktorandce do kabinetu. Přijdu tam, ona na mě německy (asi je to Němka), já na ni rukama, ona na mě taky rukama, ukazuje na seznam, já vidím před sebou samé jména holek, za nima symboly ženského pohlaví, přeškrtané a pak jméno moje, s tím ohavným symbolem z nadpisu, jméno zvýrazněné, růžově. Říkala (myslím, bylo to zas německy), že mě vzala kvůli tomu, aby doplnila jedinou chlapeckou cimru v hotelu. Někdy sem prostě dvojnásob rád, že sem chlap. A nepřijde Vám to sexistický, brát kluka, když jsem v seznamu před ním? zeptala se jí jedna moje spolužačka a moje německá hrdinka: Nepřijde mi moc sexistický vzít na výlet 14 holek a jen čtyři kluky! Takovej je život, co naplat, jen sem se na ni soucitně díval. A ja si díky svému pohlaví (myšleno symbolicky) odjedu na přelomu listopadu a prosince na tři dny do města, které sem vžycky chtěl vidět. A za 600stovek doprava i ubytovaní (=jeden víkend v km). Sue, tak takový sou výhody Karlovky.) Čekám vyhrocenou reakci ženského čtenářstva, především EN klubu.

že to dopadne až TAK špatně snad neočekávaly ani feministky z belle époque

Knihy, které zahřejí a pobaví

Jazyk indiánského kmene Hopiů je stejně rozvinutý jako náš, ale nemá kategorie času. Rozdělení na čas minulý, přítomný a budoucí chybí. Co nám to napovídá o čase?

Je nyní zjištěno, že hmota – ona důvěrně známá poctivá matérie, kterou lze vzít do dlaní a z niž je vystavěno naše tělo, z větší části sestává jen z prázdného prostoru. Prázdného prostoru a světelných bodů. Co nám to napovídá o realitě světa?

Toto je něco jako předmluva u knihy Jeannette Wintersonové - Jak neštěpit třešeň.
Nakladatelství Argo vydává knihy této britské autorky v chronologickém sledu, i když se značným zpožděním. Takže na našem literárním trhu se objevily tři knihy, zakoupené i kroměřížskou knihovnou (!).
Všechny tři pocházejí z druhé poloviny osmdesátých let, kdy Jeanette Wintersonová nepřestávala udivovat svými skvělými nápady, dětskou fantazií a úžasnou jazykovou invencí.

V překladech Lenky Urbanové tak vyšla nejprve autobiografická kniha Na světě nejsou jen pomeranče (Oranges Are Not The Only Fruit, 1985).U kritiky prošla bez povšimnutí, ale čtenáři ji přijali nadšeně, a vzápětí získala Whitbreadovu cenu za první román. V roce 1989 se jej rozhodla převzít produkce BBC a vznikl seriál, který se stejně jako kniha, setkal s obrovským úspěchem, a to přesto, že zpochybňuje ctnosti rodinného života, moc církve i takzvanou normalitu heterosexuality.

Poté Argo vydalo romanticko-mystickou Vášeň (Passion, 1987) situovaná do magických Benátek v době napoleonských válek a nyní Jak naštěpit třešeň (Sexing the Cherry) z roku 1989. Neuvěřitelná fantazie a úžasné použití jazyka. Sama autorka o sobě tvrdí: "Na poli anglického jazyka dnes nikdo jiný nepracuje se slovy s takovou fantazií, s takovou vášní a oddaností jako já."
(Jeanette Wintersonová, odpověď Sunday Times na otázku, kdo je její nejoblíbenější anglicky píšící spisovatel.)

Ve Štěpení třešně se ve vyprávění v prví osobě střídají Psí žena, její nevlastní syn, nalezenec a budoucí mořeplavec Jordan, a jedna z dvanácti princezen, tanečnice Fortunata lehčí než vzduch. Děj se odehrává ve dvou časových rovinách, především v Londýně kolem let 1665 a 1666, tj. v období moru a velkého požáru, kde ještě rozrušují samostatné úvahy o světle, tíze a hmotě, o mnohosti světů, o štěpech, které v nás zanechávají jiní a které my zanecháváme v nich, a druha rovina je právě teď ta mě tak nepobavila, týká se totiž nějaké ekologické aktivistky.

Pokud chcete chvíli snít, zajímat se o jiné lidi, světy a města, ve kterých se přes noc přemístí všechny domy, takže už nikdy nemusíte najit ten svůj, o dvanáct princezen, o neštěstí a náhodě...tak čtěte.

Zlomené květiny

Tak. První předpremiéra tohoto semestru úspěšně vymetena. Na nového Jarmusche sem se celkem těšil, ale nakonec odcházel ze sálu celkem rozpačitý. Řekl bych, že celkový dojem z filmu přebil krajíc tvrdého šumavského chleba s moravským uzeným (ikdyž, ani tohle o ničem nevypovídá, že?). Prostě líbivá komedie s jednoduchou zápletkou (starý, svobodný don chuan jednoho dne obdrží anonymní dopis od dávné milenky, že mu po světě lítá klučina a nyní se ho chystá vyhledat, jeho soused ala Sam Spade mu vypracuje plán jak všechny své milenky navštívit a pomocí indiciíí =růžová, růžová= určit tu "pravou", která dopis odeslala...), dost dobrej Bill Murray (pamatujete Lost in Translation? Skoro tak dobrej jako B. B. Thornton v The Man Who Wasn´s There a James Mason v Kubrickově Lolitě, skoro!), zas tak trochu roadtrip těžící právě z blbě-komediálního-až-švihácky-cynickýho obličeje Bill Billa a nějakých těch životních banalitek zabalených do čtyř (pěti, počítá-li se hřbitov) znovusetkání s milenkama po 30letech. Hudba tentokráte nicmoc. A Sharon Stoneová se objeví až po 38minutách, navíc zahalená do deky. Mno prostě až na jednu parafrázi Lolity a smutně-vtipnýho klauna v ágonii čtyřicítky/padesátky jen lehce nadprůměrnej biják a o trochu nadprůměrnější komedie, max 7 z 10 ledově chladných ksichtů B. B. Thorntona.
Ale proč to vlastně píšu? Všichni z vás, co chodí na Karlovku a nebo mají kamaráda na Karlovce, co filmy ee, můžou za kilčo na semestr (nebo možná na oba, už sem zapomněl) do FK UK taky (ať nemusím chodit furt sám). Stačí zajít na Fildu (Celetná) za panem Kolocem s ISICem. Stránky s programem, mrkni. Já určitě nebudu chodit na všechno, takže jestli někdo bude chtít jít někdy na mě, tak není problém dopředu napsat a já mu tam pak jenom pudu pípnout, ptž kousek vodtamtaď (zdravím hele-oj-ty-kokot-stena!) mám do 19:50 jazykovku...

zase svěžest

Tak k nám na chodbu taky konečně zavítala paní uklízečka. Místo hoven všude smrdí savo...příjemná změna.