Pozor

Děcka já vám jenom chci připomenout, že je venku hrozné vedro, tak abyste nepili tvrdý alkohol. Nedělá to dobře.

Výběr z četby III., tentokráte s poučením

Zdravím Vás.

Před chvilou jsem dorazil domů v opravdu dobré náladě. Jak někteří z Vás vědí, ( zdravím všechny své příznivce), máme doma psa. Carinka je z větší části černá a moc chlupatá a většinu svého volného času prospí, obzvláště za nynějších přímo vražedných podmínek. Přišlo mi fenky líto a rozhodl jsem se jí dát příležitost k seberealizaci aspoň v noci, kdy není takové vedro. Jak každý ví, ve dnešní společnosti pes přestává být hospodářským zvířetem a stává se spíše členem rodiny. I tak by si ale měl svůj kus žvance zasloužit. Kdysi jsem četl v encyklopedii, že pes má plnit hlavně funkci hlídače. Naše Carinka většinou spí na terase za domem a pokud zaslechne hluk na cestičce , obchází ho nejkratší cestou zleva směrem k brance, aby mohla kohokoliv uvítat k smrti. Branku jsem přeskočil, abych byl co nejméně nápadný. Snažil jsem se nedělat hluk a obešel jsem dům zprava, naopak než Carinka hlídá. Tlesknul jsem dlaněmi o sebe, abych upoutal pozornost a hrozně rychle se vrátil po vlastní stopě a schoval se do skupiny okrasných keřů. Pes se probudil a reagoval. Po minutě štěkání na sovy se běžel podívat, co se to děje před barákem. Tam už mne nenašel, ale chytil stopu a oběhl dům kolem dokola. Já číhal v křoví a hodnotil jeho výkon. Když obíhal můj úkryt, pocítil jsem vlnu obrovského štěstí a vzrušení. Vymyslel jsem to chytře. Mé vzdělání a inteligenční superiorita mi umožnily oklamat mozek psa. Štěstí ale netrvalo dlouho. Pes mě nakonec vyčmuchal.

Těm z vás, kteří dočetli až sem může vrtat hlavou, jakýže vlastně smysl má tohle vyprávění. Je pravda že proti velikosti vesmíru je lidské pachtění naprosto ničím. I tak ale, ve světle událostí dnešní noci, dovolím si celý příběh vypointovat. Když se nad tím vší zamýšlím, musím konstatovat že vydrbat se psem není pro bílého středoevropana žádná frajeřina a taky žádný stromy nerostou do nebe.

A protože určitě čekáte na další výběr z četby, tady je. Dnes mám něco z Jaroslava Haška.


Pamatuji si na starou píseň irských lodníků.

Bylo nás tam roku onoho
patnáct vlků patnáct lodníků,
všichni chtěli píti přemnoho
a křičeli " Johoho, johoho"

Proč to připomínám? Jedině snad proto abych poukázal na to, že není námořníka, který by nepil. Tak i na našem parníku Košíře, který konal pravidelné plavby do Chuchle a nazpět, celá lodní posádka, ba i pasažéři, ti všichni chtěli píti přemnoho a tu, pánové, abych zachoval kázeň, přiznávam se, vypil jsem sám jednu láhev rumu, aby snad nevypukla na lodi vzpoura, kdyby oni rum ten vypili.
.......................................................

Tak jednoho dne, když jsme rejdili mezi Braníkem a Chuhlí, ozval se výkřik prvního lodního důstojníka: " Pane kapitáne, pirátská loď za námi." Ohlédl jsem se a vskutku. Dvojveslá loď, obsazena čtyřmi muži divokého vzezření, letěla jako šipka po hladině k nám. Dal jsem zatížit kotle a plnou parou jsme uháněli kupředu. Piráti však napjali všechny síly a už nás dohánějíce, křičeli: " Nemáte športku?"
Pasažéři na palubě se hlasitě modlili a pirátská loď se octla již na samé zádi našeho parníku a zahákovala se. Ženy plakaly a steward zpíval " Až nás na Olšany povezou" a do toho zněl řev pirátů: "Dejte nám športku"


Jaroslav Hašek, Satiry a humoresky, Námořnická povídka, nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, PRAHA, 1955

Tak toto už je ale opravdu moc

Občas si tak říkám, jaká je na tom božím světě hrozná prdel. Vzpomínám si, jak si kdysi brácha pozval domů kamarády. Popili, zdemolovali obývák, pozvraceli gauč, prostě jako když se baví mladí lidé. Nejvíce mě ale pobavila jakási slečna která u nás brečela že její přítel paří s klukama a dostatečně se jí nevěnuje. Jejich společný kamarád jí tenkrát blekotavým hlasem vysvětloval:
"Rozumíš. To je kluk z ghetta. Jako ti říkám, jestli ho chceš, tak si ho nech ale jestli ne, my se o nej postaráme. Slyšíš co poslouchá? Americkej Hip-hop, rozumíš? Americkej Hip-hop. My jsme THG, jeho rodina. Ten kluk je z ghetta ( asi bude ze Slovanu). Jsme THG. Jsme víc než jeho matka....atdatd." Ten monolog trval deset minut určitě a ještě dnes mi občas ukápne slza když si na něj vzpomenu, ačkoliv té slečny mi tenkrát bylo poměrně líto. Tenkrát jsem si říkal jaká je to sranda, že už nám po KM chodí opravdoví bílí šestnáctiletí negři.

Tohle už fakt ale není prdel. Jak píše na stránkách crips Santiago A.K.A. Jay-Tee

Snikli jste nekdy o tom, mít respect, mít svůj gang?.... Člověk je společenský tvor a potřebuje se svým způsobem zařadit......Všichni máme potřebu seberealizace (sebeuplatnění) a v gangu se člověk dokáže seberealizovat.....My jsme taky niggaz i když jsme bílí. Projekt C neni pro lidi co to neberou vážně takže to musíš brát na 100%. Pro uspokojení té mírumilovnější strany vám garantuji že Projekt C není nutně spojený s kriminalitou a násilím a nikdo vás do toho nemůže zatáhnout. Té druhé straně vyřizuji jen toto: "Gang má dvě strany a bez té vaší se také neobejde.

Takže jak vidíte, začíná přituhovat. To ale není všechno. Daleko horší zpráva je, že se u nás schyluje k válce gangů.

Vyhlašuji válku Projektu B a FreeWorldu.....Projekt B a FreeWorld nám značně brání a jsou výslovně proti nám. Na stránkách FreeWorldu je jasná zmíňka o nepřátelství vůči mě a Projektu C. Projekt B bojuje s Projektem C už od začátků. Dejte ale pozor ne každý Blood patří pod Projekt B. Příměří například držíme s DOB kteří jsou Bloods ale nepatří pod Projekt B. Co uděláte pokud potkáte člena Projektu B či FreeWorldu je na vás nemusíte se nutně rvát ale dejte pozor jsou to naši nepřátelé.

Takže děcka jako fakt bacha. A až na ulici potkáte někoho, kdo dělá něco takového, vemte radši rychle do zaječích. Jedná se totiž o takzvanou B-Walk-chůzi, tedy chůzi gangu Bloods, což jsou nepřátelé Crips. Tato chůze totiž slouží jako signál nebo varování, takže je dost dobře možné že Crips jsou poblíž a něco se tam semele. Pokud chcete také vstoupit do gangu Crips, možná spláčete nad výdělkem. není to vůbec jednoduché. Crips jsou totiž, abyste rozuměli gang, rozumíte? Žádný skautský oddíl. Musíte totiž splnit přijímací úkol a to není žádná prdel.

Je čistě na vůdcích gangů jaké úkoly zadáte. Můžete třeba úkolem vyřešit nějakou vaši problematickou situaci nebo si něco vymyslet. Úkoly mohou být v rozmezí krádeží rvaček nebo jen nějaké výpomoci. Úkoly nesmějí být ponižovaný ani žádné které by mohly vážně poškodit chod gangu či vážně ublížit novému členovy. Měly by se úkoly týkat tématiky gangu.Také by jste měli dávat úkoly přiměřené možnostem nového člena (jak fyzickým tak psychickým) ale zase jsou věci při kterých by měl nový člen gangu psychicky vydržet už jen proto že jde do gangu a ne do skautu.

Vidíte, já vám to říkal. Nejdete do skautu. Dívky to samozřejmě mají mnohem jednodušší.

Dívky mají na výběr buď splnit úkol a nebo sexed-in. Sexed-in znamená že se dívka vyspí s určeným členem gangu (většinou vůdce). Dívky se však do sexed-in nesmí nutit je to pouze alternativa kdyby nechtěli dělat úkol (některé dívky jsou toho schopny).

Představte si, některé dívky jsou toho opravdu schopny. Gang má už 267 členů po celém území Čr. Tvoří buňky, kdy každá musí být schopna fyzicky ubránit nejbližší buňku v okolí. A na stránkách najdete i nějaké ankety. Ale pozor!!!! V zájmu gangu hlasujte jenom jednou.

Loučí se s váma Vlasthc A.K.A. Bigg-Pigg



Update: Válka už nehrozí, protože

Čau lidi. Nevím jak se na tohle budete tvářit ale dohodla se aliance Projektu B a C. Takže nejsme spolu ale ani se nebudeme mlátit. Klidně je nemějte rádi ale nebudeme se napadat. Možná by jsme časem z toho mohly něco vystavit. Chápete ne….

Deník alkoholika – týden jedna

Pěknou tradicí se v mém životě stalo, že vyhrazuji několik dní na přelomu června a července naprosto nezřízené konzumaci alkoholu. Žádný pseudoprogram a večer kalba, jednoduše celodenní chlastačka bez nároku na odpočinek.Tento rok se nám podařilo s mými bývalými spolubydlícími Ondrou a Štěpánem konečně zorganizovat tzv. trojboj. Tři města, tři dny, třikrát na plech.

První na ránu přišla moravská metropole Brno, které potvrdilo svou nezkrotnou pohostinnost, zvláště pak slavná pivnice Bláhovka, kde nás číšník familiérně vyprovodil slovy: „ K**va nemoté se tu, ty debile, s tím pos**ným báglem a di už do prdele“. Takže jsme prolezli pouhých 7 hospod a ve čtyři ráno se přesunuli dál.

Trebíč nás přivítala mrazivým ránem, před kterým se člověk musí schovat do nejbližšího nonstopu, poté plynule přejít na snídani v první kavárně, ve které nejhloupějšího člena výpravy (říkejme mu třeba Sten) napadlo zajít si na místní gympl, vydávat se za finské studenty a dožadovat se asistované prohlídky místního centra. Díkybohu ředitel naše skelná očička a brilantní moravský přízvuk neprohlédl a 10 minut se nám omlouval, že zrovna na vysvědčení opravdu nemá volné kapacity učitelů dějepisu. To mi trochu pokazilo náladu, takže jsme se šli pár hodin vyspat a večer šup na diskotéku Florida. Tam na všechny dýchla naděje na podstatnou úsporu díky akci vodka-džus za 29 očí, že jsme samou radostí nechali na baru částku přibližující se ceně menšího rodinného domku. Další rozptýlení přišlo na pánském WC, kdy se mnou začal diskutovat místní řízek o velikosti pánských přirození. Intelektuální rozhovor jsem ukončil nějakou sarkastickou poznámkou, což vzal bouchač férově a vymetl se mnou jeden reklamní banner.

Dopoledne jsme bohužel museli strávit spánkem, pak již pomalý teleport do Kroměříže, respektive na zábavu do Litenčic, která ani v nejmenším ohledu nezklamala. Všechny velké panáky za 15Kč, přítomnost hanáckého áčka alkoholiků pod vedením jistého Rostislava a rurální mix hudby, udělalo svoje. Vše začalo neúspěšnou tombolou, kde se nepodařilo ani přes naší maximální snahu vyhrát násadu na motyku, pytel obilí nebo potah na žehlící prkno. To ale nedokázalo zastavit motivaci mého kamaráda zvaného Pokec, který vyzval starostu ve dražbě vína. Komentovaný souboj „pan starosta vs. pan v kapuci“ skončil naším vítězstvím za ohromných 260 Kč, nicméně samou radostí se podařilo tekutou trofej rozbít před barem.

Pak už jsem si přivodil težší amnézii díky smršti hořké a pamatuju si až legendární přetahování o místní Helenku (kráska se skoro kompletní sadou zubů) mezi naším třebíčským kundilovem Štěpánem a lokálním retardem Tondou, kterého flirtovací triky se omezily na „jedeméééé, Helenko“, ačkoliv tam rozhodně nepřijel autem. Myslím, že nakonec to bylo nerozhodně a po zdravé úvaze jsme se vypravili na první ranní bus, kde měl řidič velké pochopení pro naše finanční i jaterní delírium a vzal nás čtyří + jedno nalezené kotě zadarmo až do km, když před tím odmítl zbylého seskládaného padíka se slovy „když riskovat, tak pořádně“. Pak už následovalo naprosto chabý pokus o rozhovor s mými rodiči, ubytovat mačiatko na zahradě a padnout se spokojeným úsměvem v křečích do postele.

Dovoléná

Ve čtvrtek odjezd na dovolenou do Litenčic na Hájenku. Pro vytrvalce až do soboty, max. do neděle. Na programu -voleyball, pinec, kráva (6. bere), dostihy a sázky:o)) , střelba ze vzduchovky, opalování, četba L.L. Možný výlet do města Morkovice na koupaliště, popř. do obce Litenčice na jedno. Kdyby se někdo obětoval, a vymyslel bojovku, bylo by to super.