Je libo pohadku?

trailer

Porno, Porn, Pr0n

Ostatní to už dávno znají: jediný zaručený způsob, jak zvýšit návštěvnost vašeho blogu, je zaspamovat si aspoň titulky příspěvků chytlavými termíny, po kterých se může Google utlouct. Mně o tuhle lacinou reklamu ale nejde, podle komentářů nás už stejně nikdo nečte a možná je to tak líp. Mluvit a psát v současnosti o pornografii navíc nikoho nešokuje, bavit se o těchto tématech patří k dobrému tónu a nezkazíte tak konverzaci v žádné společnosti. Já se třeba před pár dny dozvěděl, že "stahovat porno je blbost. Teď se už všechno streamuje". Dnes si ale nevystačíte s povrchní znalostí Jenny Jameson a výherců několika posledních ročníků AVN Awards, fajnšmekři brilantně rozlišují mezi jednotlivými parafiliemi, na první pohled rozpoznají katoptronofilii od běžného exhibicionismu a ovládají esoterní zkratky jako FFM/FMM, DP a BDSM. Je normální znát okolnosti natáčení Debbie Does Dallas, vědět, jak zemřela Bodil Joensenová, nebo být schopen dlouze diskutovat mýty spojené se snuffem. A proto nikoho nemůže překvapit, že comicsová legenda Alan Moore vydal před nedávnem čistokrevné porno a ještě má tu drzost nazývat svůj výtvor uměním. V rozhovoru pro Science Fiction Weekly říká, že všechny lidské činnosti už mají vlastní umělecký žánr (dokonce i tak obskurní jako být detektiv, kosmonaut nebo kovboj), ale pokusy vyrovnat se sexem končí u "bollywoodské" ošklivosti.
V posledních týdnech všude narážím na Carrollovu Alenku. Dívám se na McKeanovo a Gaimanovo MirrorMask - mimochodem vynikající - a říkám si, že je to vlastně bohapustá vykrádačka z Říše divů a za zrcadlem, a to včetně všech psychoanalytických nadinterpretací, co vás napadnou. ("Snění jako neschopnost vyrovnat se s dospíváním a objevem vlastní sexuality" a podobné vylomeniny.) Hraju American McGee's Alice - mimochodem taky vynikající - a přemýšlím, jestli není tahle dospělá verze Alenky s trvalým pobytem ve vypolstrované cele a kuchyňskou kudlou v ruce ještě přitažlivější než ta dětská; těším se, až to zfilmují se Sarah Michelle Gellerovou v hlavní roli. No a nakonec si přečtu Moorovy Lost Girls a nestačím se divit: vždyť ona i ta erotická verze dává smysl. Moore pracoval na comicsu se svojí současnou manželkou Melindou Gebbie přibližně patnáct let a na výsledku je to vidět. Pravidelnější čtenáři comicsů se občas nemohou shodnout, je-li nejlepším scénaristou Frank Miller, Neil Gaiman nebo právě Moore, podle mě je ale už rozhodnuto: Miller byl na mě vždycky až moc cool a na stará kolena se stejně zbláznil, All-Star Batman & Robin se prostě nedá číst; Gaimanův Sandman je sice naprosto úchvatný, ale Gaiman se nepřetrhne, píše knížky a točí filmy (kromě MirrorMask je teď v kinech i Stardust, natočený podle něj, a je to fakt dost dobrý) a když už něco dělá v comicsu, tak je to pro Marvel. Moore je nejhlubší a nejchytřejší, kdo tomu nevěří, ať si přečte From Hell. Lost Girls jsou založeny na reinterpretaci tří základních knih literatury pro děti, hlavními hrdinkami jednotlivých tří částí jsou totiž Alenka, Dorotka z Čaroděje ze země Oz a Wendy z Petera Pana. Moore postupuje podobně jako v Lize výjimečných a domýšlí, co se v knihách nestalo, ale mohlo stát. Kromě toho naráží, jak má ve zvyku, na desítky dalších knížek, ze kterých jsem určitě identifikoval jen malý zlomek. Gebbie se taky překonává a každý svazek maluje odlišným stylem, nejvíc se přitom inspiruje secesní estetikou. Lost Girls v Evropě jen tak nevyjdou, protože autorská práva na Petera Pana v Británii vyprší až na konci roku 2007 a bůh ví, jestli nám to Viktor Janiš někdy přeloží a Jiří Buchal vydá. Takže nezbývá čekat, stahovat 1 2 3 a procvičovat angličtinu.

Tak to ukončím stylově, ať se počitadlo návštěv protáčí: ass, bestiality, cumshot, dominance, european sluts, fetish, gay porn, hardcore, incest, japanese, lolita, maturbation, nude, orgy, pornstar, queer, redheads, spanking, teenage, uniform, v.i.p. action, water sports, xxx, yacht, zoophilia.

Slady rulez

Zvláštní to se uložilo, i když sem to vypla, zvláštní, omlouvám se a vkládám článek:)

Uz se na blog ani nepíšou takový ty články, jak jsme (jste) se kdy kde a jak zrubali. Dneska to ale asi musim napsat.

Byli jsme pít. Já, Van,Ev,Zborul, Helca-van´s sestrenka. důvod: trojitý narozeniny, což je určitě pádný důvod. Rozjezd na Plzence Béčku, kde zpočátku zbořka skuhrala, že ju bolí žaludek, a že měla jen piškoty a brambory během celýho dne , následně si objednala popcorn a lupla 4 dvanáctky. Ev vypadala na litrik a pul vinka, vana vklidu jako dycky, helce bylo mizerne a ja sem se tocila. V tehle sestave sme šli na ty všemi vyhledávaný, oblíbený SLADY, sampanské jsme bouchli ještě před vchodem a pro jistrotu si ho schovali na Bajdu. no co ted o tom napsat.
DEs Bes, hudba mimo, DJ Typek mimo, naše taneční (oldskulovy) kreace mimo, protoze bratr za nama prisel a ukazoval jak mam pry tancit na techno, snazila sem se prizpusobit mladsi technarske generaci, dost uporne, kdezto zborce to bylo jedno a mavala rukama ve vzduchu.
Presunuli jsme si sednout pry na odpocinek, v tu chvili do zborky vjel nejaky "stav" a zacla rvat: zidla zidla kozy ven kozy ven, a eva taky taky" vedle par 16ti eltych borciku se otocilo, ale to uz jsme se zborky strhavaly jeji hadry, a svlikli ju. Ta nejvetsi duchna Tereza, se v tom svlikani zacla vyzivat, vylezla na zidli, a ukazovala nam striptyz- a tem zajickum vedle. ale jakej striptyz:) nejlepsi co sem kdy videla:) svudne se svijejici, sama sebe hladici, a flirtovny usmev na tvari a krouceni se vsemi smery..uhhh.:) dokonce si i vydelala:) krabku cigaret a 200 kilca (od vanet).
Po tomhle velice erotickem vystupu, jsme radsi mizeli, protoze bratr me a holky zaprel, pry nas vubec nezna a nikdy nevidel..Nabrali po ceste dva mladsi a dost vopilejsi kluky, dosli na Kasnu, vypadalo to na krach, ale jeste jsme se vzchopili a dokalili posledni zbytky rozumu.Ja odchazela kolem 4 a narazila na Ev, ktera odchazela ve 3, narazila sem na ni u polikliniky. Sama ztracena, se motala po ulici a hledala svyho pritele, ale zapomnela ze se uz davno rozloucili. Vanet zmenila k ranu jeste lokal, z hroznyho na horsi, na Zachar nonostop, a dokalila uz za svetla. a Helce je myslim jeste tedka spatne.

Tak na Slady kazdopadne zas az za rok...

slady rulez

Ve dne v noci

Tak nám včera vyšli Radiohead a je to dobrá deska, určitě lepší než Hail to the Thief, míň politikaření a "Jigsaw Falling into Place" je prostě boží písnička. Nejvíc mě ale bavila ta panika na torrentech, lidi zřejmě nechápou, že to fakt může být legálně zadarmo a snaží se i tohle vypirátit. Na OiNKu se třeba fakt dlouho hádali, za jak dlouho bude nešťastný uploader rocker-cosi vybanovaný nadosmrti; přesto si to za hoďku stáhlo asi 1300 lidí a pak to konečně admini smázli. Taky mě šíleně baví flamewar mezi OiNKem a samotnými Radiohead, kteří schválně vydali desku v pouhých 160 kbps a pak ještě kontrovali tvrzením, že hudbu Radiohead nikdy nedokážeš plně vychutnat v nějaké blbé empétrojce a že jsou cédéčka až moc levný. ("You can’t listen to a Radiohead record on MP3 and hear the detail; it’s impossible. We can’t understand why record companies don’t go on the offensive and say what a great piece of kit CDs are. CDs are undervalued and sold too cheaply.") Hehehe.
Musím ale přiznat, že já osobně budu na 10. říjen 2007 vzpomínat z jiných důvodů než kvůli vyhypovaným In Rainbows. Shodou okolností jsem si totiž po letech koupil originální cédéčko, už si ani nemůžu vzpomenout, kdy to bylo naposledy. (Mám nepříjemný pocit, že to bylo "Everything, Everything" on Underworldu nebo "Danny the Dog" od Massive Attack, to už je ale tak tři, respektive sedm let.) Koupil jsem si remasterované cédéčko, které obsahuje obě desky skupiny Prouza. Je těžké hodnotit hudbu, na které jsem vyrůstal, kruci vždyť to vyšlo 1990 a 1992 a to jsem i já ještě byl mladej fracek. Proto jsem tak překvapen, že se to dá pořád poslouchat a že se mi to dokonce líbí a moc. Je to další důkaz, že na začátku devadesátek moravská periférie válcovala Prahu. Zatímco nám stověžatá matička servírovala sračky typu Lucie a Wanastovky, ve Valmezu začínala Mňága, v Brně Helmutova stříkačka, v Jeseníku Priessnitz a ve Frýdku-Místku právě Prouza. Každá z nich nějakým způsobem reflektovala tu pakárnu vyrůstat a žít na malým městě: Mňága na tom vystavěla kariéru a dodneška mě text "Made in Valmez" dokáže vydeprimovat, Priessnitz si zase dali název té mé skoro rodné díry do názvu svého nepřekonaného debutu. Prouza používá sofistikovanější postupy a z jejich těxtů máte pocit, že za hovno nestojí jen život na maloměstě, ale vlastně kdekoli. Největší překvapení je pro mě ten aktuální sound, kterého se jim podařilo dosáhnout hlavně na druhé desce. Nebudu snad přehánět, když řeknu, že mi nejvíc ze všeho připomínají mé milované Interpol. Je to asi kvůli tomu, že chlapci jako malí poslouchali stejné desky, tipoval bych to na Unknown Pleasures od Joy Division a Faith od The Cure, možná se ale taky pletu. Doporučuji opravdu vřele, rozhodně na víc než na ukrácení času před novou Khoibou. Takže šupem do obchodu a nachystejte si 249,-, tyhle kapely vás potřebujou!