Ha, já úplně zapomněl, že sem tohle před pár měsícama psal. Takže opožděná odpověď

nahradit vlastní biologický mozek počítačovým ano, ale ne permanentně, nýbrž dočasně a ne na příštích sto let, ale spíš retrospektivně a to na posledních sto dní. to bych si přál. vidět znova to, co se dělo, s možností zpomalení, přetáčení a mazání, jako ve filmu. jinak si myslím, že od té doby, co nechal kubrick a clarke zemřít HALa na filmovém plátně, je jasné, že člověk a počítač, emoce a chladný kalkul, by se spolu neměly míchat víc než je zdrávo. páč pak nevyhnutelně dojde ke smrti toho prvního a zranění citů toho druhého a na to se nedá dívat, protože každé člověčí mládě ví, že roboti by trpět neměli a že někteří z nich potom začnou nezodpovědně abstinovat a sebevražedně reznout jako bender.

ale konec úvodu pro matfyzáky. chtěl sem se hlavně omluvit, za tu nezodpovědnou odmlku, která spustila lavinu mejlů (rozuměj tři) a co že se to se mnou děje a proč že se neozývám. především bych napřed rád zdůraznil, že nedealuju a že nejsem houmles a že jsem se nijak moc nezměnil. před dvěma týdnama sem opustil proslulý goldsmid, koleje s charakterem a nejdražším čtverečním metrem v evropě, na což také tohle ošklivé kačátko ve výkladní skříni londýna doplatilo. po docela zábavných zkouškách sme jeho stěny otestovali pár solidníma kalbama a nasrali kancelář a ulízečky natolik, že nám oficiálně zakázali kalit, zamčeli common room a jeden pátek dokonce pohrozili všem stávajícím studentům UCL vyhazovem ze školy v případě kalby. páč po té předchozí celá kolej smrděla zvratkama náctiletých anglánů a to i dokonce za průvanu díky několika prokopnutým dveří, které do té doby byly považovány za neprokopnutelné. kalba se samozřejmě přesunula na můj pokoj a po poněkud sentimentálním ranním vítáním nového dne na střeše přesun na oxford street, kde několik studentů s vyhrnutýma kalhotama pobíhalo up n down ve zlatých a stříbrných flip flopech odcizených z marks n spencera pořvávajíce na šokované taxikáře. nicméně jakub se přestěhoval již den předtím s pronajatou dodávkou řízenou dvěma rumunama (how do you like your life in london? - yes.) do severního londýna. a o tom sem vlastně chtěl psát. a taky o tom, jaký teď vedu klidnej život a jak cítím v kostech přicházející léto a jak sem byl ostříhanej za víc než 1500kč a nemusel nic platit (to abych vás navnadil, páč si všichni teď určitě říkáte to není možné, to není možné, dyť ten kluk má helmu a nikdy nedal za mašinku víc než sedm pětek). ale tohle je pravdivá story, žádná fikce. rubikon byl překročen, helma pokořena. ale dočkejte času...

tolik úvodem, který sem napsal před týdnem. od té doby mé grafomanské ambice značně poklesly a proto dnes jen krátce k domu a čtvrti, kam sem se přestěhoval. moje nová adresa je 44 hermitage road. sdílím pokoj s ewou, abych ušetřil a sdílím dům s dalšíma třema japoncema a italkou...

tolik i závěrem, kterej sem psal pře pár měsícama.) radši vám to doma povykládám u plzně

Otázka na tělo

Sorry, za tenhle vstup, který většina z vás asi neocení, ale dnešní předzkouškový večer jsem věnoval tomu, že jsem lidem po icq posílal anketní otázku, na kterou mne zajímala odpověď. Takže pokud máte náladu a nepřipadá vám jako blbost se nad tím zamyslet, můžete mi hodit vaši odpověď do komentářů:

Kdyby existoval mechanismus, který v určitém věku nahradí Tvůj biologický mozek počítačem, který obsahuje (dostatečně podrobnou) softwarovou simulaci Tvého mozku a zaručil by Ti tak možnost žít stokrát delší dobu, než je možné pro biologický mozek, podstoupil bys tento zákrok, nebo by ses bál, že při něm zemřeš a místo Tebe nastoupí někdo jiný?

K otázce je potřeba specifikovat, že simulace není naprosto přesná, nesimuluje každý atom, ale třeba jen každý neuron. Navíc je to (dejme tomu) běžná společenská konvence - nikdo koho znáte kdo podstoupil tento zákrok si na něj nestěžoval, připadal mu banální a na nikom takovém jste si nevšimli žádné změny v chování. Taky chci říct, že mi nejde o to, jestli byste chtěli žít tak dlouho, jde mi o to, jestli byste se při tom nebáli smrti, že zkrátka "vy už nebudete vy".

Pokud mi napíšete odpověď, tak díky za ni, jinak všechny zdravím, přejte mi zítra na zkoušku good luck. :-)

P.S. odpovědi jsou zatím 18:18, takže je to hodně vyrovnané, respondenti jsou většinou matfyzáci. Nedá se říct, že by byl rozdíl mezi odpovědí kluků a holek, odpovědi věřící vs. nevěřící jsem nezkoumal, tam bych ale závislost čekal.

MESSER CHUPS

Last.fm vám o Messer Chups řekne něco jako, že to jsou "zombie people" ze St. Peterburgu, kteří samplujou hudbu ze starých "wampire movies". Nevím, jestli už o nich víte, každopádně já o nich vím asi dva dny a jsem nadšená! Za prohru považuju fakt, že hráli loni na Pohodě a já na nich nebyla. To se ale záhy změní, neb 11.6. hrajou v Akráči!! Takže poslechněte Sex, Euro and Elvi's Pop nebo ještě lepší Tchaikovsky Beat a budete na nich ujíždět stejně jako já (teda spíš na těch písničkách, než na videjích, abyste si nemysleli, že su ňáká úchylná třeba) ..alespoň do té doby, než zjistím, že jsou všecky stejný..) Nicméně! Za koncert to určitě stojí, takže v úterý jdu kupovat lístek (za rozumná dvě kilča), kdybyste někdo chtěl taky!

Brněnská muzejní noc

Takže, tak. Neumím nikdy ty začátky. Prostě jsem se v sobotu vydala v noci do muzeií. Bývá to v Brně každoročně, dokonce jsem o tomi věděla ale nikdy se nedostavila. Podstata je že od 18:30 do 00:30 jsou otevřeny všechy muzea, planetarium, naky kostely, divadla.. a tak ruzně, hlavně šecko zadáča a Brno.

Ja jsem vyrazila asi v deset, protože sem se učila a skrz zkouškove jen na chvili. ale hned jsem vešlě do Moravský Galerie, potkala sem DJ Kiss publikum, co vyhraval songy jako Ze zdi na mě tupě zírá a Mě se líbí BOB- tak pro vanet. Radsi sem stoupla do řady na vystavu Bubble Tea (srov. zejm.clanek o kubovi v brně, posl.foto) A byla aparadni, jako obraz Snehurky hazejici jablko na pet kocek(myslim nadhernych bab), ktere mely ruzne zabuijacke veci v ruce, byl super. apak taky jak ve filmu Americka krasa,typek natacel sacek, tak tady typek antacel oblacek, druhy zase poeleúpoval nalepkama sedmiletyho kluka, celyho a avsude a uplne..zajimavy:)jako fakt pekna vystava. Pak jsem sla dal a dorazila na vystavu Milady Maresove-prvorepublikova malirka, feministka(proto sem tam sla) a bylo to paradní, ja tu ženskou teda neznala, ale jeji deti, vdovy, devky,tehotny,uspesny, jakykoliv zensky byly super. Muj nejmilejsi obraz se stal: Smející se jeptiška. To byste nevěřili.
stavila sem se i na Špilberk, dala si pivinko, a metla domu se ucčit.

Prostě příště všem jen doporučuju.

Je to za náma. Uf

dle mého názoru, byly ty 4 dny příliš náročné a plné dojmů, že se nedají shrnout. jsem ráda, že jsem umytá, snad už střízlivá a že se vám líbila bojovka (snad). Fotky a videa sem časem dám. Dnes už nemám sílu.