dva dny na slovensku part. 1

dva dny na Slovensku

dne 28.12. jsem vyrazil na Slovesko, to bylo tehdy kdy se tam jeste platilo korunou, a kupodivu jsem nevyrazil za svou přítelkyní do PN (Piešťany), ale do Martina, za svým kamarádem Mišou Košíkem. V těch pět hodin ráno když jsem ládoval věci do auta byla pěkná kosa, na benzince mi cestu zkřížila černá kočka takže tak, cesta byla pěkně na hovno protože z Bystřice pod Hostýnem do Valmezu je to peknej shit, a taky hraniční přechod Makov, a ty kopce v jeho blízkosti taky nejsou žádnej med a o Žilině se ani bavit nebudu. No ale nakonec úspěšně jsem dorazil do vesnice Žabokreky (cca 7 km od Martina) asi kolem osmé ráno, chvilku jsem se pomotal po dědině, ale na konec jsem vše zvládl a dorazil na místo. První pozitivní věc byla že jsem dostal super snídani, takže jsem se najednou z vyhládlého a mrzutého, stal najezeným a spokojeným turistou.
Výlet první Malá Fatra – Chleb
Docela jsem byl zaskočen, protože jsem čekal že se vyvezu někam lanovkou, ale nuž nebylo to tak, byl jsem (díky bohu) přinucen podniknout cca čtyřhodinovou tůru s lyžemi na zádech a lyžákama v baťohu na vrchol Chlebu (1646,5 m.n.m.), odstavné parkoviště ve výšce cca 750 m.n.m.. Po cestě na vrchol se nálada střídala, příroda byla krásná, pohoda byla taky, jen přece jen škrábat se ve sněhu do kopce, někdy i po čtyřech není žádnej med, občas dokonce padlo i nějaké to sprosté slovo, ale vše bylo zažehnáno na chatě pod Chlebom, kde jsem zblajzl výbornou zelňačku, dal si pivko, práska ze špeka(od jednoho kámoše z brna, kterého jsme poitkali na chate s pivem a panákem v ruce) no pokračovali jsme směr vrchol Chlebu. Cesta byla o poznání příjemnější, vlivem sluníčka a krásných výhledů jsme cca po hodině a půl vylezli na vrchol. (celkový čas výstupu kolem čtyř až čtyř a pul hodiny). Sjezd vynikající, nasledný výstup zpět k chatě byl náročný, některé úseky i po čtyřech. A sjezd do údolí byl taky super. Viz fotopříloha.

lyže na zádech uff...

Chleb

Já a Mišo

Já, Mišo a Budoš na vrcholu Chlebu

trasa freeridu z vrcholu Chlebu

freeride z Chlebu

dva dny na slovensku part. 2

Výlet druhý Nízké Tatry – Chopok Juh

Po večerním osvěžení v krčmě(pro neznalé slovenčiny Hospodě), jsme další den v šest ráno vstali, zblajzli snídani a vydali se spolu s Mišem a jeho kamarády na Chopok Juh, cesta cca 110 km, přes Stenovu známou BB (Banskou Bystrici) a námi zvolenou zajížďkou směr Zvolen se protáhla na 140 km, a dvě a pul hodiny. Konečné stoupání z Podbrezové bylo ok. Po vysednuti z auta ne přímo ve středisku ale cca 1 km pod ním jsme, museli chtě nechtě dojít zbytek cesty po svých, ale díky pořádnému tréninku ze dne předtím se nám to úspěšně povedlo. Dorazili jsme k vlekum vedoucim od hotelu Srdečko na vrchol Chopku. Ale čekalo nás nemilé překvapení, byla zde fronta asi 500 lidí, čekajících na lístky. Zhodnotil jsem že čekat ve frontě dvě hodiny nemá cenu, a tak jsem frontu obešel a lístky koupil asi za 15 minut. Uspora času se nám vyplatila, protože skupina slováků která dorazila na parkáč dvacet minut po nás si ve frontě postála zhruba dvě hodinky. Po koupení lístků nám nic nebránilo v používání lanovek, a vleků (bohužel jsme byli nuceni používat hlavně pomy). Počasí bylo fakt nice a vlek nahuru na chopok, a další na zadní Děreše stál za to, i příslušná freeride zóna.Po celodenním lyžování a večeři v kamaráda v Žabokrekach jsem dorazil asi v 23:01 29.12.2008 domů do KM, cesta zpět stála opět za hovno, ale ty dva dny stály za to.

Z Chopku na Vysoké Tatry

Já a Kubo

Mišo a Chpok

Děreše

Kroměřížští paralympionici

Již tradičně patří k vrcholům sebeztrapnění a prznění kultury těla vystoupení členů emaracany na sportovních událostech litenčického mikroregionu.

Nerad bych rozmazával naše úspěchy v podobě posledních míst na nohejbalu či minulý ročník stolního tenisu, který by Radim s Pecou rozhodně mohli zařadit do kolonky „fiasko“. Nicméně jsme se nenechali odradit ani tentokrát a dnes jsme vyrazili na vrcholný meeting lokálních ping-pongistů na známé místo. Co se týká sestavy, tak musím zmínit sebe ve vrcholné formě, Wanet lehoucne po draku a Pecu, který byl ráno ještě zjevně na šrot, fyzicky vyčerpaný a na zelenobílém obličeji potutelný úsměv od ucha k zrcadlovému oku.

V nekřesťanskou devátou hodinu nás přivítala vyhřátá Sokolovna na 10 stupňů a divácká návštěvnost přibližující se kroměřížskému kinu. Potom už se stačilo podívat na startovací listinu a člověk věděl, že vychloubání městskou fungl novou raketou moc nepomůže. Starosta, šófa autobusu, několik místních chlapů, Aneta a jeden vozíčkář. Takže jsme začali pěkně od podlahy a dali do hry veškerou obratnost, důvtip a letité zkušenosti. Bohužel již při rozehrání jsem tak nějak zjistil že nedisponuji ani jedním a přišel čas strategické volby: já s Áňou jsme přešli na samohonku a cukroví (aby se bylo na co vymlouvat) a Peca se rozhodl dát opožděný vánoční dárek játrám v podobě nealkoholického nápoje.

Pak už následovaly lité boje, krásné výměny, vypjaté emoce a respekt soupeřů. Když to shrnu do výsledku, tak máme na sety krásné skóre 0:36, což nás katapultovalo na poslední tři místa, a to většina křupanů měla vanu velikosti afrického melounu a jeden hráč si proti nám ani nenasazoval brýle. Nicméně o kvalitní dialogy nebyla nouze a přináším jenom ty největší perly:

#1
Chlap 1: „No a cos koupil malý?“
Chlap 2: „ Nóóóó, velkó knihu říkadel.“
Chlap 1: „Počké, fakt?“
Chlap 2: „ Dyť.“
Chlap 1: „ Já ti nevim, mně to příde divný.“
Chlap 2: „Co remcáš?“
Chlap 1: ? Řikám, že pro malou holku není velká kniha ředidel moc dobré dárek.“

#2
Peca: „Máš žvýkačku?“
Já: „Ne“
Pauza
Peca: „Máš žvýkačku?“
Já: Ne
Peca: „Tak mi jednu, prosímtě, dej.“

#3
Chlap: „A jak se jmenuješ?“
Peca: „Petr.“
Chlap: „No a jak dál?“
Peca: „Petr Janek“
Chlap: „A co je jako jméno a příjmení?“

Měl nedožitých 18

Byl převážně bílý (místy prostupovala rez), narodil se někdy v roce 1991. I když na to nevypadal a svým vzhledem nevzbuzoval důvěru, vždy nás bez závažnějších problémů dovezl. Maximální rychlost se v posledním roce snížila na 7Okm v hodině, ale to jenom kvůli nedolíhajícímu přednímu kufru. Vždy to byla trochu sázka do loterie, který dveře půjdou otevřít a po chvíli přemlouvání nějaký vždycky povolily a hlavně kufr to vždycky jistil. Zavzpomínejte v dobrém a připijte na jeho zdraví v autíčkovém nebi. Jako upomíku zveřejňuji jeho poslední fotky.

Sněženky a machři 2009

Hory. Sníh. Party. Lyžáky. Chlast. Zima. Prkno. Kamarádi. Puxáči. Nemocný Macek. Nemocná Terka.

Zbytek snad nemusím představovat, však to znáte. Jako každý rok se kroměřížská banda s (mezinárodními) přílepky vypraví šířit sjezdový um na okolní pohoří. Organizace se znovu ujímá váš neschopný fýrer Standa a zbývá odpovědět kdo, kdy, kam atd.

Takže milánci, jednoduše se předběžně nezávazně hlašte do komentářů a rovnou pište odpovědi na:

1) Kdy můžu/nemůžu?

2) Kolik by to mělo stát?

3) Osobní preference (nesnáším Francouze, žádný čtyřpokoják, beru psa a babičku atd.)

Zároveň důrazně prosím, aby se ozvalo i sourozenecké duo z Havlíčkovy, páč se účast neomlouvá.