El Raval

Nachazime se v poslednim, ctvrtem patre poschodoveho domu na bulvaru Rambla del Raval, ve stare ctvrti Barcelony, par set metru od jeji nejcentrovatejsi tepny La Rambly. Ziju si tady s myma milyma spolubydlicima jak na bidylku, ale kdyz sejdu dolu, odehrava se tu uplne jiny zivot..
El Raval je ctvrt plna protikladu, a zalezi na vas, jak se na ni budete divat. Z drivejsich casu preziva povest Ravalu jako te nebezpecne casti města, kde po setmeni není radno toulat se v jejich uzkych ulickach, a ktera je plna kebabaren a "sexy" marokancu, jak by rekl Vojta (Mackuv). Pokazdy kdyz nekomu reknu kde bydlim, se z jejich reakce snazim vycist, jestli se jedna o zdeseni nebo nadseni.)

Tak abyste byli v obraze: Je to zmet všech narodnosti, ale v drtive vestine prevazuji pristehovalci z Afriky/Blizkeho Vychodu. Během dne je v ulicich totalni chaos. V kazdem z pakosskych "supermercados" (malych predrazenych obchudku s potravinami otevrenych snad 24h denne) stoji krome prodavace nejmene další dva kumpani a bud klabosi uvnitr nebo před kramem. A vubec. Mame tu jednu ulici, ktera je vzdycky plna lidi - z cehoz tri ctvrtiny tvori chlápci jen tak postavajici nebo opreni o zed. K tomu, aby clovek zjistil, proc tam jsou, neni nutno chodit daleko... Hned na prvnim rohu ulice, s priznacnym jmenem "Robador", dealuje skupinka cernochu s buhvicim, a o krok dal uz kontroluje esquadra (policie) další pripadné nelegalni ksefty.

Pokud se holka chce aspon castecne vyhnout komentarum typu "hola guapa!" / "guapa.." / "hola?" nebo prehnaneho civeni na vasi osobu, je třeba omezit ocni kontakt na minimum (bryle a sluchatka trochu pomahaji). Takze uz jsem se naucila prehlizet lidi a obcas se stane, ze ignoruju i nejaky to porvavani, nacez jsem narcena, ze jsem zas nekoho nepozdravila..

Ukazky z denniho koloritu teto ctvrte za poslednich par dni: 1/ nalitej chlapek prisatej ke stozarum vlajek na balkone prvniho patra nejakyho domu, kam vylezl buhvi jak. Po chvili prijizdi hasici a snazi se ho z tama sundat. Chlapek nepolevuje. Prijizdi policie. Po 5 minutach me to prestalo bavit, tak nevim, co s nim bylo, ale dnes uz tam nevisel. 2/ dva prosediveli slusne vypadajici turiste s fotakama nesou jeden za hlavu, druhej za nohy rvouci zlodejku. 3/ zatah v baru, kde se strhla bitka...

Tak a ted ta lepsi stranka Ravalu, at si nemyslite, kam ze jsem se to proboha prestehovala :) Do Ravalu jsem i predtim chodila dost casto, protoze jsou tam dobry bary, obchody a MACBA (placek pred galerii, kde se dobre zevluje). Tuhle ctvrt jsem mela projitou uz od zacatku, jelikoz kdyz jsem jeste pracovala, tak to bylo hlavne tady, kde jsem rozdavala letacky do obchodu s vintage hadrama. Ted pracuju hlavne na objevovani baru, i kdyz hezkou cast uz mam taky za sebou.)


Taky je to tady kulturni! Jednou me takhle v sobotu odpoledne probudila nejaka hlasita hudba. Tak si rikam, co se deje, ze by si chicos neco pousteli tak nahlas? No tak jsem aspon byla donucena vstat, vykouknu z okna a tam orchestr! Na ramble pres noc vyrostla mensi stage se zidlickama a hrali tam ctyri hodiny ruzny naslaply jazzovy veci!


Taky je uplne uzasny mit terasu a delat na ni barbecue (nebo se jen tak opalovat). Terasu ma tady skoro kazdej barak, ale ne na vsechny maji obyvatele domu pristup. - Treba my nemame:( Ale nastesti se vzdycky najde nekdo, kdo ho ma.. Az bude tepleji, to teprve budou fiesty mezi antenama!

Jak se hledá byt v Barceloně, část druhá

Mozna si ještě pamatujete na muj první prispevek z Barcelony, kde jsem licila hledani bytu a nasledne ubytovani se ve ctvrti Sants. Tehdy jsem tady ještě nebyla tak rozkoukana, nevedela, který ctvrte jsou dobry, na co se zeptat a co predvidat. Hledani to tehdy zas tak horky nebylo. - Vzala jsem treti byt, který jsem videla.

Sants ma bezesporu svoje vyhody, jako ze je to barak na fiesty, barbecue během leta, prespavani klidne i deseticlennych navstev najednou… Pak je to ale taky místo, kde musite hodne slevit ze svých standardu ohledne cistoty (po kuchyni se radsi rozhlizet jen s privrenyma ocima a dotykat se jen casti, které se jevi jako relativne ciste), dal ohledne svetla v pokoji (tady naopak mit oci na stopkach a jako první věc po probuzeni je rozsvitit vsechny ctyri lampicky a zjistit, která denní doba je), teploty v pokoji (v zime celych 13°C, s plynovym ohrivacem dokonce luxusnich 16°C!), ci dispozici koupelny (jediné spolecne se zachodem, v byte pro šest (a nekdy i vic) lidí). Ale tohle jsou jen povrchni věci, které by se daly prehlednout, kdyby vam vsichni spolubydlici sedli.. To se z me strany bohuzel nedalo rict o dvou companeros z Argentiny (Fede, César), s jejichz prizvukem jsem valcila od zacatku do konce, a to se pak nevedou moc sahodlouhe konverzace.. César taky dost trpel tim, ze jsem nerozumela jeho vtipum.) Taky ti dva mají takovou vlastnost, ze kdykoliv s vami mluvi, tak to zni, jako kdyby se s vama hadali, nebo na vas byli nasrani. Takze i když jsem se snazila, ono to proste neslo si je oblibit.. Další věc je, ze nebylo mozne se jim vyhnout, protože oni byli doma PORAD. Tezko porozumet nekomu (César), komu je tricet, nemá dostudovano, zivi se cas od casu prodavanim koláčků na plazi (a pak hlavne prodavanim marihuany) a zije se svou 25-ti letou manzelkou (která mmch studuje a pracuje zaroven!) v cimre o rozmerech 3x2 metry, za cely den skoro nevytahne paty z domu - cumi do kompu anebo do televize a, jako bonus, po sobe ani neuklidi.. Ja jsem tolerantni clovek, a at si každý dela co chce, pokud to nijak neotravuje me (viz. neuklizeni nebo schopnost hrat jednu videohru každý den po dobu jednoho mesice a pokazde u toho řvát jako poprve.. A to s dalsima peti chicos).
Mno. Mohla bych pokracovat, ale zbytecne bych se rozcilila.) Zkratka a dobre - potom, co jsem se po vanocich vratila z pohodli domova zpet do tohohle, a potom, co mi dva oblibeni companeros (David s Rosio) rekli, ze se stehuji pryc - bylo rozhodnuto, ze tohle dalšího pul roku NE! (Tot vysvetleni pro ty, kteri me navstivili a ptaji se proc..:)

To rozhodnuti pustit se do toho znova a predstava stehovani všech věci na desetkrat v krosne bylo asi to nejhorsi. Pak uz to slo raz na raz. Takze jak ze se hleda byt v Bcn? Rozhodne je lepsi nic nepodcenit a projit vic bytu. Vse je taky o dost jednodussi, kdyz jste schopni se domluvit spanelsky po telefonu a nasledne se zeptat na věci, ktere vam na predchozim miste - jemne receno - vadily. Ja osobne jsem si vytipovala dve tri ctvrte a za jeden den jsem prosla asi devět bytu. S cenovou hladinou bylo nutno jit trochu nahoru (350-400), protože centrum a protože tentokrat chceme slusnej pokoj s normalnim oknem. Ale vzdycky je v tom nejakej hacek.. Pokoj je vetsinou dost malej, a když mate to stesti, ze (je tam nabytek a ze) se tam krome postele vleze ještě neco, tak je to bud stul, anebo skrin. Oboji rozhodne ne.) A o tom, co vsechno jsou lidi schopni nazvat "oknem" radsi ani nemluve..

Taakze na konci tohoto zoufaleho dne, s vyhlidkou toho nasledujiciho s dalsima peti schuzkama v diari, jsem se utvrdila v tom, ze ten byt v Ravalu, který jsem na zacatku odmitla kvuli Sants, byl bezkonkurencne nejlepsi z hlediska ceny, polohy i vybaveni. Nasla jsem cislo Angely a doufala, ze budu mit stesti.. No a mela ho.)! A proto vam ted muzu psat tohle z tepla svého krasneho pokoje s vyhlidkou a s 21 stupni. Pokracovani priste.. .)

Vítej v Praze!

Vážený pane Hába,
tímto bych Vám velmi chtěl poděkovat za Váš příspěvek k rozvoji žižkovské komunity a přilehlých oblastí. Samozřejmě jakožto slušný kriminálník Vám zasílám seznam věcí, které jste se nedobrovolně rozhodl darovat ze svého zaparkovaného vozu. Přirozeně Vám chceme ušetřit čas, protože znovunalezení těchto věcí je zhruba stejně pravděpodobné jako Jirka Paroubek v tričku s modrým ptákem. Tedy v úplnosti jste daroval:

• 1x notebook
• 1x externí disk
• 2x digitální fotoaparát
• 1x pánský oblek
• 1x zimní kabát
• 1x zimní bunda
• 4x společenská košile
• 1x společenské kalhoty
• 1x sportovní taška
• 1x batoh snowboard
• 1x sálové tenisky
• 1x pytlík s magneziem
• 4x ručník
• 8x pánské trenýrky

Přirozeně Vám čestně slibuji, že vše prodáme do nezapadlejších bazarů a pokud by náhodou nějaká položka nešla zpeněžit, samozřejmě ji zničíme. Dále mohu zaručit, že veškeré získané finanční prostředky budou využity na dobročinné účely jako hraní automatů, nákup lehkých žen, obstarání návykových látek a nesmím zapomenout na pořízení zbraní.
Na závěr tohoto dopisu bych Vás jen požádal, abyste propříště Váš automobil raději vůbec nezamykal. Při současné ekonomické krizi musejí naši hoši pracovat na plný výkon a věřte mi, že otevřít takovou spoustu aut dá opravdu nějaké úsilí. Též nám naši obživu komplikují mrazivé teploty a přece nechcete, aby se nějaký mladý perspektivní džentlmen zranil šroubovákem když zkřehlými prsty páčil zámek.

Ještě jednou děkuji a přeji příjemné dny na policii, která nic nevyřeší, a pojišťovně, která nic neproplatí.

S úctou.

Anonym

dva dny na slovensku part. 1

dva dny na Slovensku

dne 28.12. jsem vyrazil na Slovesko, to bylo tehdy kdy se tam jeste platilo korunou, a kupodivu jsem nevyrazil za svou přítelkyní do PN (Piešťany), ale do Martina, za svým kamarádem Mišou Košíkem. V těch pět hodin ráno když jsem ládoval věci do auta byla pěkná kosa, na benzince mi cestu zkřížila černá kočka takže tak, cesta byla pěkně na hovno protože z Bystřice pod Hostýnem do Valmezu je to peknej shit, a taky hraniční přechod Makov, a ty kopce v jeho blízkosti taky nejsou žádnej med a o Žilině se ani bavit nebudu. No ale nakonec úspěšně jsem dorazil do vesnice Žabokreky (cca 7 km od Martina) asi kolem osmé ráno, chvilku jsem se pomotal po dědině, ale na konec jsem vše zvládl a dorazil na místo. První pozitivní věc byla že jsem dostal super snídani, takže jsem se najednou z vyhládlého a mrzutého, stal najezeným a spokojeným turistou.
Výlet první Malá Fatra – Chleb
Docela jsem byl zaskočen, protože jsem čekal že se vyvezu někam lanovkou, ale nuž nebylo to tak, byl jsem (díky bohu) přinucen podniknout cca čtyřhodinovou tůru s lyžemi na zádech a lyžákama v baťohu na vrchol Chlebu (1646,5 m.n.m.), odstavné parkoviště ve výšce cca 750 m.n.m.. Po cestě na vrchol se nálada střídala, příroda byla krásná, pohoda byla taky, jen přece jen škrábat se ve sněhu do kopce, někdy i po čtyřech není žádnej med, občas dokonce padlo i nějaké to sprosté slovo, ale vše bylo zažehnáno na chatě pod Chlebom, kde jsem zblajzl výbornou zelňačku, dal si pivko, práska ze špeka(od jednoho kámoše z brna, kterého jsme poitkali na chate s pivem a panákem v ruce) no pokračovali jsme směr vrchol Chlebu. Cesta byla o poznání příjemnější, vlivem sluníčka a krásných výhledů jsme cca po hodině a půl vylezli na vrchol. (celkový čas výstupu kolem čtyř až čtyř a pul hodiny). Sjezd vynikající, nasledný výstup zpět k chatě byl náročný, některé úseky i po čtyřech. A sjezd do údolí byl taky super. Viz fotopříloha.

lyže na zádech uff...

Chleb

Já a Mišo

Já, Mišo a Budoš na vrcholu Chlebu

trasa freeridu z vrcholu Chlebu

freeride z Chlebu

dva dny na slovensku part. 2

Výlet druhý Nízké Tatry – Chopok Juh

Po večerním osvěžení v krčmě(pro neznalé slovenčiny Hospodě), jsme další den v šest ráno vstali, zblajzli snídani a vydali se spolu s Mišem a jeho kamarády na Chopok Juh, cesta cca 110 km, přes Stenovu známou BB (Banskou Bystrici) a námi zvolenou zajížďkou směr Zvolen se protáhla na 140 km, a dvě a pul hodiny. Konečné stoupání z Podbrezové bylo ok. Po vysednuti z auta ne přímo ve středisku ale cca 1 km pod ním jsme, museli chtě nechtě dojít zbytek cesty po svých, ale díky pořádnému tréninku ze dne předtím se nám to úspěšně povedlo. Dorazili jsme k vlekum vedoucim od hotelu Srdečko na vrchol Chopku. Ale čekalo nás nemilé překvapení, byla zde fronta asi 500 lidí, čekajících na lístky. Zhodnotil jsem že čekat ve frontě dvě hodiny nemá cenu, a tak jsem frontu obešel a lístky koupil asi za 15 minut. Uspora času se nám vyplatila, protože skupina slováků která dorazila na parkáč dvacet minut po nás si ve frontě postála zhruba dvě hodinky. Po koupení lístků nám nic nebránilo v používání lanovek, a vleků (bohužel jsme byli nuceni používat hlavně pomy). Počasí bylo fakt nice a vlek nahuru na chopok, a další na zadní Děreše stál za to, i příslušná freeride zóna.Po celodenním lyžování a večeři v kamaráda v Žabokrekach jsem dorazil asi v 23:01 29.12.2008 domů do KM, cesta zpět stála opět za hovno, ale ty dva dny stály za to.

Z Chopku na Vysoké Tatry

Já a Kubo

Mišo a Chpok

Děreše