Jak jsme se meli v Albanii.

Loni jsem cetla knizku od Ismaila Kadareho- Krvavy duben a na zaklade toho jsem se rozhodla ze chci do albanie, tenkrat jsem to rekla Radanovi a on se sebral a jel tam, a ja zustala doma. Letos jsme se tam s Honzou konecne vydali.

Vlakem do Podgorice, prichazi prvni neprijemny zazitek, na ceste z prahy do brna ukradli Honzovi penezenku, ve vlaku byli dva stevardi a asi 6 cechu-nadrazaku, co cestuji zdarma kam chcou. Buhvi, kde skoncila. No, nevadi, stejne metem dal, ze. Vedro jako svine, vykaleni nadrazaci, nervozni manzelky a jejich urvany deti. To k ceste.

Albanie, top je pekna zeme. Hory jsou uzasny, lidi v horach prijemni, a snazi se nas okrast jen obcas, napriklad kdyz za hodinu jizdy minibusem po nas chcou 100 euro, a po ostatnich pasazerech 100 lehka ( 4leka=1koruna ceska) To nase tvrda ceska natura neprijme a dohada se, ze. Takovy skvelych nabidek na svezeni dostavame hafo, ale odmitame a radci metem pres hreben pesky. Obcas vemou i zadarmo. Ubytovavame se ve vesnici Theth, ktera uz je turisticka (jak tvrdi Kuba), ja bych ani nerekla, akorat tam maji kempink, kde vse stoji euro, noc, pivo, chleba. a taky to tam zacina vypadat.

Co se tyce bordelu ten je vsude, ale vsude, dke vas napadne, u kazdyho domu skladka, ti ohleduplnejsi to hazi pres plot k sousedum anebo do jezera.

Samozrejme jsme museli absolovovat plavbu po jezere Komani, prirovnana se k ceste lodi Hurtigrutou v Norsku (viz. Pruvodce Albanie, rough guide. strana nevim) Trosku nebezpecny je, ze oficialne trajekt vyplouva v 8, ale neoficialne az se zaplni, auta tam cekaji zhruba od deviti vecer, a posledni prijizdi v 6 rano, a na ty se uz nemusi dostat rada, my jsme radsi spali hned u pristavu v tzv.minihotelu- nedostaveny jednoaptatrovy baracek, dke nahore nic,a dole hospudka, to mi ale ke stesti stacilo. Vstali jsmev 5, misto jsme chytli a odjeli v 6. Plavba super.

Dostala se od albanske zeny jablicko a od albanskych muzu udiv nad tim, jakto ze si balim cigarko a jakto ze mi to honza vubec dovoli.

Me, jako jemnou divku, totiz vubec nebrali na vedomi. Pozdravila sem je, nic, pozdravil honza, usmevy, mavani, pomalu potrasani rukama. Zaplatila sem, vratili drobny honzovi, ptala sem se na neco, odpovidaly honzovi. Balila sem cigarko, okolojdouci se zastavily a hledeli na me v nemem uzasu. skandal a rozruch:) Chlapi se ve vsedni dny dopoledne valely po kavarnach, barech, na ulicich, popijely a pokurovaly, zenskou by clovek nezahlid. To me skryte feministicke ja neslo docela dost tezce a zacniala sem se casem pri kazdym cigarku rozcilovat.

Hodne domu je v Albanii naprosto zdemolovanych, vybydlenych a nikdo se o to nestara. Na druhou stranu v mestech stavi neuveritelne priserny hotely, vysoky a mohutny, taky se stava, ze zacnou stavet barak, dojdou prachy, tak to nechaji tak, anebo si pride mafian pro vypalny neni, tak se stavbou taky nepokracuje. A nesmim zapomenout na bunkry, jsou vsude, me se libily, ja z nich byla nadsena:)

Ke konci jsme zajeli do mesta, do hotylku, vykoupat se, bo voda v horach mela snad 2 stupne a me malem jeblo.

Na ceste zpet, nam pani v Cerny hore, mluvici akorat plynulou cernohorstinou nebyla schopna rezervovat luzko, tk jsme jeli vtotalne narvanym prisernym srbskym vlaku pres noc,vsude se jen hulilo a hulilo, v 7 vecer jsme vyjeli, ocistec a v 8 rano jsme byli v Subotici na hranicich s Madarskem. Pote uz jen krasny cisty cesky vlak a jeste 12 hodin cesty domu..

Vyzva MPKM

Jeden zoufaly straznik z kromerize postrada svuj zeleny skladaci outdoorovy varic znacky KOULEMAN, tak dlouho jej pujcoval, az se mu jednou nevratil :-( Zitra frcim pod stan a docela by se mi hodil, prosim VRATIT. Tady je. Dekuji str. 4323

Červený trpaslík v Aeru!

Jdete někdo večer na pražskou muzejní noc? Anebo zítra do Aera na osmihodinové pásmo Červeného trpaslíka (zadáčo)? Co, Stene? Kdyžtak se mi ozvěte.

VÍTEJTE V KLDR! a SMRTIPOT

Příští týden v pondělí uvádí náš nepravidelnej společensko-kulturní spolek Švehly Menzes promítání vychvalovaného dokumentu VÍTEJTE V KLDR! okouzlující režisérky Lindy Jablonské, která příslibila svou účast! Ze středy nakonec padlo, Linda nemohla, takže je to trochu naknap, ale věřím, že si čas najdete a že nás a nemocného Kim Čong-ila podpoříte.



V úterý pak Anička s kumpánama z bohemistiky zahraje divadelní hru od (všem Vám jistě známého) Alexandra Vvědinského SMRTIPOT v karlínském undergroundovém sklepním prostoru s věcným názvem prostor-undreground. Staňa, Andrejka a Iva můžou potvrdit, že se jedná o strhující a nápaditou inscenaci, kterou sice nikdo nepochopil, ale každého bavila. Spolu s divadelním spolkem Bubibot vystoupí i jedna nebo dvě kapely. Vstupné tentokráte 50Kč, aby se zaplatil nájem.


Takže ještě jednou, hezky popořadě:

VÍTEJTE V KLDR!
kdy: pondělí 15.6. v 20.00
kde: bývalá menze koleje Švehly
kdo: Ty, Menzes a Linda
vstup: zadarmo

SMRTIPOT
kdy: úterý 16.6. v 19.30
kde: Prostor Underground, Křižíkova 45, Karlín
kdo:Ty, Bubibot a poblázněný kucí z kapely Blízko do lesa
vstup: 50Kč

Účast i neúčast typu já bych šel, ale musím večer co večer vozit ožralý lidi z pekla dom služebním vozem hlaste do komentářů.

Ze života průvodce. Část dvě.

Mám za sebou další dva zájezdy v rychlém časovém sledu, a před sebou další. No, mám pocit, že mi v kanclu dávají všechny ty šílený zájezdy schválně. Zájezd směr Hasting se sportovním gymplem a základkou, byl ještě celkem fajn, proběhlo další stěhování kvůli smradu a taky netekla teplá voda, toho uznávám jako důvod ke stěhování. Navíc jsem znala už všechny místa, kde sem prováděla což byl pokrok, teda kromě Salisbury a Stonehenge, ale i tam sem se zorientovala, snad sedmym smyslem našla záchody a Tesco- což jsou dvě jedůležitější věci, které třeba vědět při práci průvodce.
Řidiči byly trošku pofidérní, nějak je nebavilo řídit a neměli rádi děti. a občas mi přišli neskutečně tupí. ¨Třeba když jsem jim řekla, at si na navigaci najdou památku A, že tam po škole pojedem, no a oni přijeli s tím, že si našli památku B a že můžeme vyrazit. Nebo po úzkých anglických cestičkách jedeme s autobusem, já vykládám nějaký historický strašně důležitý věci, a řidič, který neřídil, ale navigoval (bo tam byly poprvé) říká:"Mě to nebaví, já se chci dívat na film, tady máš mapu na a naviguj" Na tečku.
V neděli jsme to ale ve zdraví přijeli a dorazili do Prahy, já v pondělí, že jedu zase zpět do Londýna na šest dní, řidiči mi vesele oznámili, že jedou se mnou.grrr.
No a tenhle zájezd byl teprv katastrofa. "Dětem" bylo zhruba od 15-23let, Střední odborné učiliště služeb, od kadeřnic, kosmetiček, sedlářů , brašnářů, rytců až k dvoum fotografům. Docela namixovaná skupipna a jedna kosmetička mě málem přivedla do hrobu, svým neustálým řvaním, že chce cígo, že u té staré zatuchliny bydlet nechce a že chce jenom chlastat at jí dám pokoj. No ale předíhám, cesta neprobíhala poklidně, půlka busu blila, ja nevím co ta dnešní mládež jako furt dělá, že furt zvrací. Dokonce i vedoucí zájezdu, paní učitelka zvracela, třásla se, a tajně si něčeho, zabaleného v papírovým pytlíku, dopřávala. Ve 3 ráno v Belgii mi ještě zvládla oznámit at zavolam emergency, tož sem ji zavolala, ti mi ji odvezli do nemocnice, a učitelka nam nakazala čekat. Tak jsme si tři hodiny posečkali na benzine, někteří si popili, ja jsem v tu chvili začala kouřit veřejně. Po 3hod. sem se nasrala,a rekla ridicum at jedou do nemocnice, tam sem ji hledala, a az sem ji nasla, me sestricky kni nechteli pustit, zarvala sem a byla jsem u ni. Nevedeli co s ni je, ale ona chtela jet bud s nama, nebo at na ni čekame ( v tu chvili uz jsme meli ujety trajekt) premluvila sem ji, ze autobus s 50lidma, kteri maji zaplaceny zajezd na ni nebude cekat, at se radsi uzdravi. Nechtela souhlasila a adie, jedeme bez ni. Prijeli sme o par hodin pozdej, prochazeli Londyn, ridici ale museli udelat 9hod pauzy a my nestihali sratz s rodinama v 7pm, ale az v 11. Mela jsem naplanovat program v londyne do 22:30, s tim ze muzea sou do 6 a nakupy do 7. o pul osme mi tam omdlivala a zvracela dalsi holcina, ze uz nikam nejde.Nakonec pro nas prijel nahradni autobus, co byl v anglii, odvezl nas k rodinam. Mezitim mi bylo oznameno, ze jsme vseci bez večeře a teď to řekněte rozvášněnému, hladovému a nasranému davu. Koupila sem rači toasťák pro šecky.
Rano dalsi skluz, pres noc ridici neudelali 9ku, odmitali jet, cely autobus čekáá, pak směr Cambridge, deme pozde, a odpoledne zase zpet do madame Tussaud, kde nas čeka naše pani ucitelka, kterou bus nabral v Belgii, bo podepsala revers.Trepala se, byla bílá jak stěna a vypadala, že sebou šlehne eště jednou. Začala na mě křičet, že to dělám blbě, že bez ní se to málem zhroutilo, že chce vyměnit všechny rodiny. Jsem ji i sebe silou vůle uklidnila a poslala do muzea a na 3 hodiny jsem se zašla uklidnit do Regents parku.
Zbtyek probíhal oproti začátku poklidně, ale furt dost blbě, ztrácely se mi studenti, učitelka se furt klepala, nevěděla občas kde je, co má dělat, ráno řekla A, odpoledne B, děckám C a mě večer zase B, takže jsme z toho byli všichni pěkní jeleni. Řidiči se mnou nemluvili, protože na mě byli nasraní, protože jsem chtěla aby řídili, učitelka zmatená a děcka chtěli kalit a já jsem jim chtěla ukázat památky, který měli na programu. Střet zájmů.
No ale konec dobrý všechno dobré. Jsem doma a v sobotu jedu zase někam jinam do DEvonu-Torquay, základka, hlavně aby mi neomdlívali učitelky, pak už je mi všechno jedno.