neděle, července 30, 2006

Slovinsko-Rakousko2006

TAk pro mě skončilo šprtání aspoň na pár dní a tak jsem se svou drahou polovičkou vyrazil na jih, ale ne k moři jak by všichni očekávali(asi i má drahá polovička) ale jen tak navštívit kus hor u našich jížních sousedů. Cestou jsme urazili asi 1800 km a viděli kopu věcí a užasných míst. cesta vedla Km- Mikulov - a po dálnící přes Graqz, Klagenfurth, Vilach, do malebných Julských Alp kde sme navštívili Bled, Bledské jezero, Bohinj, Bohinjske jezero, a tam se v Bohinske jezero a tam tři dny spali v soukromí za pro mě neuvěřitelných 12 euro za osobu a noc, A tak dále už jen výčet míst kde jsmer byli Bled, Bledske jezero, Kranjska Gora, Planica( Mamutí skokanský můstek vypadá jak kdyby ho rozebrali cigáni) Viděli sme Triglav(nelezli sme tam to by chtělo Stana a jeho plánování a lepší fyzickou kondici), po třech dnech ve slovinsku směr Rakousko přes Krawanken Tunel(mýtný), - Vilach- Spittal an der Drau- Obervelah - Flattach - Moelltaler Gletscher - Mallnitz Ankogel - Heiligenblut - Großglockner Hochalpenstraße 2505m.n.m. - Franz Josefs Höhe 2408 m.n.m. - Zell am See -Kaprun -Bischfshofen - Schladming - Ramsau am Dachstein - Dachstein Gletscher - Kulm - Tauplitz - Bad Mittendorf(další mamutí můstek) - Bad Aussee - Mariazell - Kloster Neuburg(setkání s Janou Mazákovou) a přes poloprazdou Vídeň a zasranej Mikulov domů. Poznámka Některá místa jusme jenom projeli ale ve většině jsme vylezli z auta a něco pochodili.
Dál viz fotopříloha

čtvrtek, července 27, 2006

Summer University

Jenom pro ty, kdo chtěli cestovat za málo peněz a nemají s kým. Studentská organizace AEGEE pořádá každoročně několik desítek letních univerzit po celé Evropě. Letní univerzita je takový krycí název, na mojí se jediná výuka týkala asi tříhodinového kurzu holandštiny, který spíš připomínal plejádu překladů sprostých slov a frází na sbalení. Takže jet Summer University znamená dovolenou s (většinou) pohodovými studenty z celé Evropy. Je úplně jedno, kde a co studujete, my měli široké spektrum od 18-ti letých ruských mediček, přes makedonské sociology až po přestárlé ekonomy ze Španělska.
O program se nikdo nemusí starat, vše zařizují organizátoři (taky studenti). Pro představu jenom pár položek z mé letní univerzity - Harbor Boat Tour, Red Light District Visit, Biking, Tobacco Windmill, European Drinking Night, Dali's Museum...
A to všechno za směšných 150E, ve kterých je zahrnuto ubytování, veškeré vstupné a část jídla a chlastu.
Nikdo nic nehrotí, vstává se tak průměrně o půl desáté. Kdo nechce, nejde. Samozřejmě se každý večer kalí, před půlnocí jsem nikdy nepřišel a o nějaké střízlivosti ani nemůže být řeč. Ehm, taky musím přiznat, že pro nezadané (škoda, no) funguje celá akce jako taková obrovská králíkárna, 28 účastníků, 10 organizátorů a 6 "externistů" dalo dohromady 16 nových párů...
Jestli má někdo zájem, jenom mě jakkoliv kontaktujte, všechno vysvětlím. Úplně jednoduchým procesem se stanete členy AEGEE (nemá nic společného s AIESECem, kde pracuju) a za jednu boženku jste v databázi.

Holland 2006

Co říct o zemi, kde je mají transsexuálové hrazené přeoperování na opačné pohlaví v rámci zdravotního pojištění, kde Hilda a její dva tátové mohou oslavit fakt, že všichni v rodině jsou na kluky, kde může na semaforu následovat pořadí barev zelená-žlutá-zelená a kde se myje nadobí několik sekund po posledním soustu.
V Holandsku už asi byla většina z vás, proto asi nebudu unavovat klasickými klišé ohledně dřeváků, tulípánů, kol… Jenom k té cyklistice: Kolo jsem používal skoro celé dva týdny, aniž bych pronikl do tajů tamních pravidel silničního provozu. V Rotterdamu, kde jsem strávil většinu času, funguje na některých křižovatkách zajímavý systém, kdy se na pofidérně označenou křižovatku řítí z několika směrů tramvaje, auta, cyklisti a důchodci na vozících. Samotné dávání přednosti probíhá stylem práva silnějšího anebo „když zvoním tak uhni“. Pořadí vjezdu do křižovatky jsem odpozoroval následující: černoši v kabrioletu, tramvaj, otrlí cyklisté, čeští studenti, auta, zbytek cyklistů, chodci, pauza, pauza, důchodci. Všechno se většinou nějak sehraje bez pomoci semaforů a kupodivu bez mrtvých a zraněných. Do mě osobně jenom jednou vrazila malá holčička (ne, na nic jsem ji nelákal, jen jsem stál a fotil), která si určitě musela rozbít svou helmu, páč mi narazila hlavou přímo do oblasti jater. Chuděrka.
Asi nejvíc turistů přitahuje do Nizozemí snadná dostupnost lehkých drog. Hodně velkým šokem pro mě bylo, že coffee shopy nepřipomínají trainspottingová feťácká doupata, ale spíš se blíží pohodovým kavárničkám, kde se poslouchá reggae, hraje dáma a sem tam si někdo zahulí. Ironií je, že distribuce a pěstování drog se v Holandsku trestá stejně tvrdě jako všude jinde, ale coffee shopy se tak nějak tolerují a tak nějak platí daně. Že zelené a hnědé zboží nevzniká samo od sebe, nikoho netrápí. Oni drogy „gedogen“, což se významem blíží tolerance, s tím rozdílem, že „gedogen“ vyjadřuje aktivitu, ne pasivitu. Sám tomu taky moc nerozumím, třeba nám to náš hašišový král ze simchy nějak objasní.
Co se týká hudby v Nýdrlandu: Děs, hrůza, zděšení. Několikrát jsem si ze srdce přál, abych repráky vydaly své maximum a alespoň se přiblížily oskolskému dnu. V naprosto nejhorším klubu světa „Skihut“ hráli tak tragicky, že si člověk myslel, že navštívil povedenou parodii. Třicetisekundové ukázky hudebních výkalů historie, tamčící teplouš na baru s permanentně ječící signální trubkou a čtyřicátnice s piercingem. A to nejhorší – pivko za 5E.
Na druhou stranu tyhle noční můry vymazala návštěva skvělého indie klubu s ještě lepší kanadskou partičkou The Islands, kteří začali koncert větou: „we found a box with some pills so each of us took some, yeah“. Takže jsem poprvé viděl pogující houslisty a hraní na klávesy vleže.
Nic, konec příspěvku, stejně to nikdo nedočte do konce. Nebo ne, pokračování v dalším.

neděle, července 23, 2006

Guillemots

Hudební událost roku? Stahujte a čtěte.

Pro kluky

Začíná vás vaše přítelkyně nudit? Přestala vás vzrušovat, nebo snad jste zahořklý, osamělý případ? Hledáte životní partnerku a nenacházíte?

Trocha inspirace pro všechny, kteří touží po změně, rádi dělají věci jinak, nebo si postě jenom nemají kde pravidelně švihnout.

http://www.super.cz/pribehy/4498-moje-koza-ceka-az-ji-to-zase-udelam.html