Stránská skála a pár vožralů

Jednou se Petr zase rozhodl ze nas pocti svou návštěvou v Brně. Což je jistě příjemná záležitost, nepřijede-li naprosto nakalen a neztratí-li se v Brně. Což se snad může stát jen našemu petrovi:) Volá mi, ptámtse ho kde je (7x): "J nevium, su uuuplnee namool, neviu de su, dondete pro me". spal v parku, hledal ho každá kroměřížák žijící v brně, vzbudil se někam došel, zavolal nam, trochu mluvil, snad po 3hod. sme ho našli, pak se opět ztratil, spaní v parku se mu zalíbilo, šel pod svůj starý známý keř. Neptjte se mě proč, vlastně rači ani petra.

Čtvrtek, státnísvátek,v noci sme se s vlastou rozhodli, že pudem na výlet, kde lehce popijem burčáku.. V sestavě: já,ev, prochyn,petr,vlasta,roman,mijagi. pes Bono, cíl: stránská skála

Vyrážíme..

Nejdřív jsme procházeli katakombama- nacistická továrna, kde sme nikdo nic moc neviděli, protože jediný kdo měli baterky byl Bono- blikač na kolo, a vlasta- od vietnamců za 6 korun,takže si dovedete představit..

Ze Stránské skály, sme viděli "díru nad Brnem,ale jinak náádherný výhled (všimněte,Zetor je všude)

Vlasťa nejdřív tvrdil, že tu díru porazí...

...pak, ale je rezignovaně a omámeně přihlížel.

Tady jsem se pokoušela o nádherný romantický výraz, vidite ten letmý usměv na tvári, romantický výraz v očích, kytici lučního kvítí , která jemně hladí mou bradu, ruka zasněne prohrabujíc vlasy, mikina nenápadně padá z ramena..... a toho vola za mnou, co se mi snaží dostat do objektivu???!!

Cesta zpět po kolejích, byla ve víru bláznovství, jak házení šutrama po všem okolo, tak poslouchání kolejí...

...jde vidět, že každý slyšel něco jiného

taky naprostá fascinace točením tenisakama (hlavně teda, co my s ev předcvičujeme,
romana s petrem to naprosto dostalo- hlavně jak petr pevně svírá naše luční kvítí)

Někteří chytli "romantickou" a vrhli se do keřů ....

....aby, si to s vážným výrazem pak metli dál.....

.... zkoušeli sbalit koho šlo... od mijagiho.,..

..přes vlastu...

... a nakonec i mě

..jiní už mezitím měli dost

Proto jsem zamířili do nejbližší hospody, kde vlasta poprvé v životě viděl někoho pít pivo

V hospodě jsme se trochu smetli novou Starobrněnskou akcí,kup si O,5 piva d ostaneš 0.6

a nazávěr bezdáci v šalině

Písničky na začátek podzimu

A je to tady, léto je pryč. Po nocích zima, na tričko už to není. Procházky kolem Bagráku jsou čím dál delší, dřív se stmívá, babí léto to má taky spočítaný a za chvíli to bude za tmy do práce za tmy z práce. No a depky, i když mnozí si je odbyly už přes prázdniny. Tohle je soundtrack k začátku podzimu, poslouchejte pozorně.

Kings of Convenience feat. Feist, Know How (Vinyl SP), 2005

PS: Radime, po tomhle si snad už konečně smažeš z disku ty nablblý Bratry Orffy.

Vlastík,

slunce mých dnů, mesíc mých nocí, láska mého života a můj nejoblíbenější kluk, se trápí třináct hodin denně na parkovišti v uniformě, která je mu malá, nemůže kouřit ani si číst, nesmí mít ruce v kapsách a stát nakřivo, i když to jinak neumí, strašně se nudí nudí nudí a nožičky bolí, je tak unavený, že nemůže ani psát na blog. Bavte, prosím, Vlastíka, pište mu zábavné eSMSky a vysílejte na něj pozitivní energii na dálku. A ty, Vlastíku, sleduj zeleného Buddhu, kterého jsem ti vyfotil na svých toulkách Dálným východem. Přežij to, prosím, lidé Tě potřebují. :-)

Mám první tři ...

... a Corbijn bude příští týden. Kdo má zájem, sebere pět dévédéček a běží do klubovny.

#1 (2DVD)#2

#3 (2DVD)

Bližší info zde. Volume #5-#7 zatím v nedohlednu, lidi jsou dnes už prostě líní i krást.

Dovolená rodičů v podání jejich dětí

Nějakou opravdu ale opravdu hodně blbou náhodou, sme s bratrem 7.9. ve čtyři ráno odlěteli z Brněnského letiště, směr Antalya, turecko. Ještě před odletem na Marakaně nákup 2 krabiček Startek, ale doma zabaveno všudypřítomným otcem. Vyřešilo to letiště a Petry. Před nástupem jsem zjistila, že mám v příručník tašce pepřák- ještě ze španělska, ale celníky ani nikoho jinýho na letišti to nějak neznepokojilo, takže sem ho dovezla jak tam tak zpět do čech. První seznámení se situaci v letadle- nejmladší, nejvysmátější. ráno sme dorazili do cíle, ubytovali se a byli v šoku. 5hvězdiček-hotel sice zní dobře, ale jak to vypadalo no mazec. luxus všude kam se podíváš, čtyři bary- 1 nonstop hehe:)Já vybaluju kufr, bratr musel hned vošefovat bar co můžem chlastat, taxme se zrubali a vpoledne tančili s nakyma lidma u bazenu. Kalit můžem všechno, a jíst taky všechno a v kteroukoliv denní či noční dobu, otom se nám ani nesnilo.
Občas jsme se v průběhu věnovali i sportu- volejbalu..



















střelbě, pincu, vodnímu erobiku, břišním tancům, vodnímu polu.
Nějak sme se v noci dycky ocitli v bázenu, byl taky ten zákaz koupání, když nás vyhodili sme teda museli do moře, naš dvoučlenný tým se rozrostl asi 9-ti členný-čský tým, poté se přidali 4 dost tlustý Rusky, 3 Turci, 1 Nemec, animátoři(mix všeho) a pak dalších 10 lidi, kerý si nepamatuju. Je pro mě záhadou, jak se kuba, který umí dost mizerně anglicky, dokáže bavit s Turkem, který neumí jinak než turecky, o náboženství, strašně vážně a asi půl hodiny. Je pro mě záhadou jak se domluvím se 120 kilovou Ruskou a udělám si s ní bodyguarda. Dále nechápu, že se ve tři ráno bavím se šéfem hotelu otom jestli umím pít či ne. Asi tam byli strašně fajni lidi. Na didžině jsme strašní rádi organizovaly zábavu, 60 letý lidi s bratrem jsme vybízeli k tanci, učili je techno a hip hop, utvářeli kruhy a posílali doprostřed lidi...
Po 6 dnech focení, bratr v noci se díval do fotáku a na otázku fotáku formátovat vše? odpovědel ANO, na druhou otázku, opravdu smazat vše? odpověděl opět Ano. Takže šecko fuč.

Naše večery na didžině vypadaly asi takto:





























... a dopadaly takto











Rána opilcova bývala těžká, ale stačí se vyvalit z postele, doplazit se do výtahu sjet, vyplazit se a dovalit se k bázenu a je vám líp, pak si dáte první Tureckou cigaretu bud značky- Winners- vykoupily jsme je, nebo Classic- takly došly, Maxim-finish, nebo Cigara- zbyla jim 1 krabka. Udělá se vám opět špatně, nutno zapíjet ginem nebo pivem. Pak sedíte a jen vás zdraví lidi, a máte pocit že ste je v životě neviděli, a přitom to zřejmě budou ti, co s vama předtím kalili na didžině.
Romantické foto bratra a sestry u moře









Poslední noc jsme moc nekalili...














..protože jsme brzo ráno vstávali a odlítali domů. V letadle jsme si ali colu a kafe abyms ese trochu probrali a celý let jsme prospali. doma tedy vskutku těžké procitnutí..