Jazz ve Zdislavicích

Nestává se moc často abych Vás informovala o hudebních či jiných kulturních akcích. Náhodou jsem se dostala na koncert jazzmana viz výše. Po zabijačce jsme šli na točený a v "restauraci"( jedna z nejhorších hospod, co znám. Zlatej starej hrad, pálenica) hrál za doprovodu svého mp3 přehrávače Scott na trubku. celkem asi 7 lidí - slečna co umí anglicky, aby překládala povídání a hudbě a hlavně o životě, Scott Brookins, manželský pár s dítětem, jenž mistra pozvali, 2 náhodní štamgasti a hospodská. Holt začít někde budovat kariéru se musí. Doporučuji důkladně prostudovat letáček. Pro případné zájemce mám propagační materiály v češtině od Scotta Brookinse s názvy Pomoc shora a Jak poznat boha

We say Rodo, you say pee!

Tak zpatky v Sofii. Dvoudenni vylet do Smoljanu, centra zapadnich Rodop s fajnymi budovatelskymi mozaikami, nezbytnou mesitou, vyhledem na horske hrebeny a jezirka a skaly a zvirata. Spi se ve vilce a to neprehanim, u diminych kamaradek u jezirka. Krb, vlna z ovcice a porad novy residenti se objevuji a kamaradky priznavaji, ze vlastne ani nevi, kolik jich tu spi. Nutno dodat: jedna se zejmena o holky. Fajnovy vystup na zasnezenou horu, kdy sme se chvilkama borili do snehu a chvilkama nadavali na vanici. Po podzimu zima jak loni a predloni, ale stejne to cloveka vzdycky tak nejak dostane. Zebricek na vrchol se ve vetru trosku kymacel, tak sem to radsi zabalil, nechtel sem skoncil odfouknutej a hlavne mrtvej nekde v recku. Po ceste nazpatek navsteva kaplicky, kde snad jako vsude jinde v bulharsku zila nejaka zazracna babajaga lecici chudaky z nevylecitelnych nemoci, pomoci Boga a masticek. Ale uz odesla, jestli chapete, stejne jako legendarni baba Vanga, co jeste donedavna vestila evropskym politikum, ty skoncis a ty ne a ono to vychazelo, protoze tyhle bulharsky typy vidi az za roh a taky do budoucnosti. Stopem na sladkosti do mesta (ano i v kavarnach se kouri, svata to zem) a na vodku zpatku do tepla vily sledovat Big Brothera Trojku, kterej je podstatne vyhrocenejsi nez u nas. Nebyt dvou holek, co prisly s nejakym deckem a hlavne s rodopskym zabijackym zhulskankem, mohl to byt poklidny vecer. Ale najednou vrrrrm a strih a lezim s tim malym deckem na ovcici a oba nechapave cumime na obrazky komiksu donalda daka, predcita nam makedonka. Ja nic nechapu, ptam se malyho decka, taky rika, ze ne, krouti hlavou a smeje se. Prohulil sem se do stavu 4leteho mimina, mno co, aspon sem se necitil tak blbe, kdyz sem mu potajmu ujidal nastrouhanou okurcicku. Rano odjezd do vesnicky v pohori Balkan. Ale o tom az priste...

Bg

Katev nezklamal. Dovezl me k Dime bez nehody a jen o hodinu pozdeji, do Sofie. Rekneme, ze osadku tvorili ze sta procent slovani, z 10procent cechoslovaci, teda ja a slovenka mirici do Athen. Nezapomenout na ceskoreckeho cikana, kteremu srbsti celnici na hranicich probodli rybickou fotku v pasportu, blby to ma, vypada jak albanec, a to se nenosi. Pratelska atmosfera, v autobuse v noci nespi se, calga nebo srbsky turbofolk posloucha se, o zastavky neni nouze, kazdy rad kafe i cigari, o oplatky deli se, radi. A nebyt male neprijemnosti na finalnich hranicich, kdy jeden z cestujicich prestoupil djutyfrilimit ehm sestkrat a kvuli nemu cely autobus ve 4rano mrznul serazeny u zdi podel busu, hodinu, tak bych rekl, ze jako docela zabava.

Sofie napodruhe nadchla. Kostely s atmoskou, ne jak u nas vetsinou jen obnazujici pozlacenou zaslou slavu. Dokonce svedkem okazale svatby pornofolkove celebrity, medoury se zakourenymi skly, nevesta v minisukni na posledni chvili vypinajici zvuk trapne vyzvanejiciho mobilu. Svicky sem za vas vsechny zapalil, dej vam bulgarskej bog dlouhe zdravi. Studentske mestecko, znasobte petkrat strahov, naturujte zigula, opryskejte steny, objednejte mamuti odlivky vodky za krestansky peniz a nechte se vlnit davem v jednom z nepocitane klubu. Sofie rozhodne zije a jestli nekdo rad nakupy,tak hus hus s levama na trh, prikopy se muzou nechat zahrabat. Psu a kocicek habadej, kouli ocima svejma, aby se s neporizenou odebrali zpet ustlat si do mekkeho betonoveho kvetinace, jak ja nedavno ve znaimu. Mesto obehnane hradbou elekroklubu, kazdej tu pro me neprobadanou scenu sleduje, leftfield a rejnier, ten rakusan, v patek zahrali. Blesak se staryma byvalorezimnima vecickama,jelibo tabaterku s orlicou, nebo fotacek se srpem, nebo tu nablyskanou devku matriosku?S Dimou na par hodin spanku na koleje s vyhledem na zasnezenou vitosu a trada rano do busem do mych nej hor rodop. Ale ted je treba zas odlepit zatepleny zadek, predzmrzly z vysoce riskantni tury, a vydat se na caj s rumem. popijet jej na kuzi z bulharske ovciny u kamen, u diminych kamradek, v residenci u jezirka mezi horama. Ale o tom snad priste, nebo mozna vic reknou pohyblive obrazky z aparatku. Aide

9.12.Vídeň 250Kč

Zvu vás do Vídně, je to sobota odjezd v ranních hodinách z Brna, večerní návrat zase do Brna. Jedinnou vadu, kterou to má, tak je jedna uječená paní, co to pořádá. nemusíte ji ve Vídni vůbec vidět, důležité je ji přežít v autobuse. Hlavní lákadla Picasso a Andy Warhol. Studentské vstupné by mělo být 6,5 euro.

Six Feet Under

Tento příspěvek původně neměl být vůbec napsán, některé věci lze sdělit jen stěží. Takže ze široka. Radek John kdysi v nějakém nedělním rozhovoru tvrdil, že nemá rád seriály. Studoval totiž scénáristiku a ví, že vše se dá odvyprávět za devadesát minut. Je to pitomec. Mám pocit, že už hodně dlouho nebyl natočen film, který by mě opravdu nadchl. Baví mě seriály a je jich moc. Prison Break a Lost je jen špička ledovce a navíc ne moc dobrá, mám rád The L Word, Desperate Housewives, Sex and the City, Twin Peaks, Friends, Big Love, Weeds, X-Files, Deadwood, Arrested Development, 24, Dead Like Me, Wonderfalls, Alias, Carnivale, Riget, Cracker. Nejlepší seriály točí HBO, pořád dokola se můžu dívat na The Sopranos a Rome. A teď i na Six Feet Under, jehož čtvrtou řadu můžete chytit v úterý v deset večer na ČT2 pod názvem Odpočívej v pokoji.

Nepamatuji si, že by mě něco tak vzalo, už hodně dlouho ne. Seriál toho ve svých šedesáti třech epizodách řeší hodně: homosexualitu, rasově smíšené vztahy, duševní nemoci, konzum, násilí, závislosti, incest, promiskuitu, obsese, destruktivní lásku, ale hlavně smrt, ta je všude kolem. Rodina Fischerů vlastní pohřební ústav a bere smrt jako každodenní rutinu, dokud neumře někdo koho znáte. Každý díl začíná úmrtím, smrt může být pěkně nesnesitelná záležitost, ale taky groteska k zasmání. Při sledování vás napadne, kolika různými způsoby vlastně lze umřít a jak se to podaří vám. Zběsile zneklidňující, místy strašně smutné. Skvělý soundtrack, Arcade Fire, Interpol, Death Cab for a Cutie, Imogen Heap, no prostě na umření. :-) Posledních osm minut posledního dílu poslední série je nesrovnatelných s čímkoli, co jsem kdy viděl, navíc k tomu hraje donekonečna natahované "Breathe Me" od Sii. Paradoxní je, že jsem se na seriál dodíval minulý čtvrtek, na Dušičky, no dějí se to ale milé absurdity. Není lehké sehnat někoho, kdo s vámi stráví nějakých pětapadesát hodin před televizí v maniodepresivních návalech, mně se to podařilo, tak tedy děkuji.