Mám za sebou další dva zájezdy v rychlém časovém sledu, a před sebou další. No, mám pocit, že mi v kanclu dávají všechny ty šílený zájezdy schválně. Zájezd směr Hasting se sportovním gymplem a základkou, byl ještě celkem fajn, proběhlo další stěhování kvůli smradu a taky netekla teplá voda, toho uznávám jako důvod ke stěhování. Navíc jsem znala už všechny místa, kde sem prováděla což byl pokrok, teda kromě Salisbury a Stonehenge, ale i tam sem se zorientovala, snad sedmym smyslem našla záchody a Tesco- což jsou dvě jedůležitější věci, které třeba vědět při práci průvodce.
Řidiči byly trošku pofidérní, nějak je nebavilo řídit a neměli rádi děti. a občas mi přišli neskutečně tupí. ¨Třeba když jsem jim řekla, at si na navigaci najdou památku A, že tam po škole pojedem, no a oni přijeli s tím, že si našli památku B a že můžeme vyrazit. Nebo po úzkých anglických cestičkách jedeme s autobusem, já vykládám nějaký historický strašně důležitý věci, a řidič, který neřídil, ale navigoval (bo tam byly poprvé) říká:"Mě to nebaví, já se chci dívat na film, tady máš mapu na a naviguj" Na tečku.
V neděli jsme to ale ve zdraví přijeli a dorazili do Prahy, já v pondělí, že jedu zase zpět do Londýna na šest dní, řidiči mi vesele oznámili, že jedou se mnou.grrr.
No a tenhle zájezd byl teprv katastrofa. "Dětem" bylo zhruba od 15-23let, Střední odborné učiliště služeb, od kadeřnic, kosmetiček, sedlářů , brašnářů, rytců až k dvoum fotografům. Docela namixovaná skupipna a jedna kosmetička mě málem přivedla do hrobu, svým neustálým řvaním, že chce cígo, že u té staré zatuchliny bydlet nechce a že chce jenom chlastat at jí dám pokoj. No ale předíhám, cesta neprobíhala poklidně, půlka busu blila, ja nevím co ta dnešní mládež jako furt dělá, že furt zvrací. Dokonce i vedoucí zájezdu, paní učitelka zvracela, třásla se, a tajně si něčeho, zabaleného v papírovým pytlíku, dopřávala. Ve 3 ráno v Belgii mi ještě zvládla oznámit at zavolam emergency, tož sem ji zavolala, ti mi ji odvezli do nemocnice, a učitelka nam nakazala čekat. Tak jsme si tři hodiny posečkali na benzine, někteří si popili, ja jsem v tu chvili začala kouřit veřejně. Po 3hod. sem se nasrala,a rekla ridicum at jedou do nemocnice, tam sem ji hledala, a az sem ji nasla, me sestricky kni nechteli pustit, zarvala sem a byla jsem u ni. Nevedeli co s ni je, ale ona chtela jet bud s nama, nebo at na ni čekame ( v tu chvili uz jsme meli ujety trajekt) premluvila sem ji, ze autobus s 50lidma, kteri maji zaplaceny zajezd na ni nebude cekat, at se radsi uzdravi. Nechtela souhlasila a adie, jedeme bez ni. Prijeli sme o par hodin pozdej, prochazeli Londyn, ridici ale museli udelat 9hod pauzy a my nestihali sratz s rodinama v 7pm, ale az v 11. Mela jsem naplanovat program v londyne do 22:30, s tim ze muzea sou do 6 a nakupy do 7. o pul osme mi tam omdlivala a zvracela dalsi holcina, ze uz nikam nejde.Nakonec pro nas prijel nahradni autobus, co byl v anglii, odvezl nas k rodinam. Mezitim mi bylo oznameno, ze jsme vseci bez večeře a teď to řekněte rozvášněnému, hladovému a nasranému davu. Koupila sem rači toasťák pro šecky.
Rano dalsi skluz, pres noc ridici neudelali 9ku, odmitali jet, cely autobus čekáá, pak směr Cambridge, deme pozde, a odpoledne zase zpet do madame Tussaud, kde nas čeka naše pani ucitelka, kterou bus nabral v Belgii, bo podepsala revers.Trepala se, byla bílá jak stěna a vypadala, že sebou šlehne eště jednou. Začala na mě křičet, že to dělám blbě, že bez ní se to málem zhroutilo, že chce vyměnit všechny rodiny. Jsem ji i sebe silou vůle uklidnila a poslala do muzea a na 3 hodiny jsem se zašla uklidnit do Regents parku.
Zbtyek probíhal oproti začátku poklidně, ale furt dost blbě, ztrácely se mi studenti, učitelka se furt klepala, nevěděla občas kde je, co má dělat, ráno řekla A, odpoledne B, děckám C a mě večer zase B, takže jsme z toho byli všichni pěkní jeleni. Řidiči se mnou nemluvili, protože na mě byli nasraní, protože jsem chtěla aby řídili, učitelka zmatená a děcka chtěli kalit a já jsem jim chtěla ukázat památky, který měli na programu. Střet zájmů.
No ale konec dobrý všechno dobré. Jsem doma a v sobotu jedu zase někam jinam do DEvonu-Torquay, základka, hlavně aby mi neomdlívali učitelky, pak už je mi všechno jedno.
so nice blogger
před 13 lety
