Vyzva MPKM

Jeden zoufaly straznik z kromerize postrada svuj zeleny skladaci outdoorovy varic znacky KOULEMAN, tak dlouho jej pujcoval, az se mu jednou nevratil :-( Zitra frcim pod stan a docela by se mi hodil, prosim VRATIT. Tady je. Dekuji str. 4323

Červený trpaslík v Aeru!

Jdete někdo večer na pražskou muzejní noc? Anebo zítra do Aera na osmihodinové pásmo Červeného trpaslíka (zadáčo)? Co, Stene? Kdyžtak se mi ozvěte.

VÍTEJTE V KLDR! a SMRTIPOT

Příští týden v pondělí uvádí náš nepravidelnej společensko-kulturní spolek Švehly Menzes promítání vychvalovaného dokumentu VÍTEJTE V KLDR! okouzlující režisérky Lindy Jablonské, která příslibila svou účast! Ze středy nakonec padlo, Linda nemohla, takže je to trochu naknap, ale věřím, že si čas najdete a že nás a nemocného Kim Čong-ila podpoříte.



V úterý pak Anička s kumpánama z bohemistiky zahraje divadelní hru od (všem Vám jistě známého) Alexandra Vvědinského SMRTIPOT v karlínském undergroundovém sklepním prostoru s věcným názvem prostor-undreground. Staňa, Andrejka a Iva můžou potvrdit, že se jedná o strhující a nápaditou inscenaci, kterou sice nikdo nepochopil, ale každého bavila. Spolu s divadelním spolkem Bubibot vystoupí i jedna nebo dvě kapely. Vstupné tentokráte 50Kč, aby se zaplatil nájem.


Takže ještě jednou, hezky popořadě:

VÍTEJTE V KLDR!
kdy: pondělí 15.6. v 20.00
kde: bývalá menze koleje Švehly
kdo: Ty, Menzes a Linda
vstup: zadarmo

SMRTIPOT
kdy: úterý 16.6. v 19.30
kde: Prostor Underground, Křižíkova 45, Karlín
kdo:Ty, Bubibot a poblázněný kucí z kapely Blízko do lesa
vstup: 50Kč

Účast i neúčast typu já bych šel, ale musím večer co večer vozit ožralý lidi z pekla dom služebním vozem hlaste do komentářů.

Ze života průvodce. Část dvě.

Mám za sebou další dva zájezdy v rychlém časovém sledu, a před sebou další. No, mám pocit, že mi v kanclu dávají všechny ty šílený zájezdy schválně. Zájezd směr Hasting se sportovním gymplem a základkou, byl ještě celkem fajn, proběhlo další stěhování kvůli smradu a taky netekla teplá voda, toho uznávám jako důvod ke stěhování. Navíc jsem znala už všechny místa, kde sem prováděla což byl pokrok, teda kromě Salisbury a Stonehenge, ale i tam sem se zorientovala, snad sedmym smyslem našla záchody a Tesco- což jsou dvě jedůležitější věci, které třeba vědět při práci průvodce.
Řidiči byly trošku pofidérní, nějak je nebavilo řídit a neměli rádi děti. a občas mi přišli neskutečně tupí. ¨Třeba když jsem jim řekla, at si na navigaci najdou památku A, že tam po škole pojedem, no a oni přijeli s tím, že si našli památku B a že můžeme vyrazit. Nebo po úzkých anglických cestičkách jedeme s autobusem, já vykládám nějaký historický strašně důležitý věci, a řidič, který neřídil, ale navigoval (bo tam byly poprvé) říká:"Mě to nebaví, já se chci dívat na film, tady máš mapu na a naviguj" Na tečku.
V neděli jsme to ale ve zdraví přijeli a dorazili do Prahy, já v pondělí, že jedu zase zpět do Londýna na šest dní, řidiči mi vesele oznámili, že jedou se mnou.grrr.
No a tenhle zájezd byl teprv katastrofa. "Dětem" bylo zhruba od 15-23let, Střední odborné učiliště služeb, od kadeřnic, kosmetiček, sedlářů , brašnářů, rytců až k dvoum fotografům. Docela namixovaná skupipna a jedna kosmetička mě málem přivedla do hrobu, svým neustálým řvaním, že chce cígo, že u té staré zatuchliny bydlet nechce a že chce jenom chlastat at jí dám pokoj. No ale předíhám, cesta neprobíhala poklidně, půlka busu blila, ja nevím co ta dnešní mládež jako furt dělá, že furt zvrací. Dokonce i vedoucí zájezdu, paní učitelka zvracela, třásla se, a tajně si něčeho, zabaleného v papírovým pytlíku, dopřávala. Ve 3 ráno v Belgii mi ještě zvládla oznámit at zavolam emergency, tož sem ji zavolala, ti mi ji odvezli do nemocnice, a učitelka nam nakazala čekat. Tak jsme si tři hodiny posečkali na benzine, někteří si popili, ja jsem v tu chvili začala kouřit veřejně. Po 3hod. sem se nasrala,a rekla ridicum at jedou do nemocnice, tam sem ji hledala, a az sem ji nasla, me sestricky kni nechteli pustit, zarvala sem a byla jsem u ni. Nevedeli co s ni je, ale ona chtela jet bud s nama, nebo at na ni čekame ( v tu chvili uz jsme meli ujety trajekt) premluvila sem ji, ze autobus s 50lidma, kteri maji zaplaceny zajezd na ni nebude cekat, at se radsi uzdravi. Nechtela souhlasila a adie, jedeme bez ni. Prijeli sme o par hodin pozdej, prochazeli Londyn, ridici ale museli udelat 9hod pauzy a my nestihali sratz s rodinama v 7pm, ale az v 11. Mela jsem naplanovat program v londyne do 22:30, s tim ze muzea sou do 6 a nakupy do 7. o pul osme mi tam omdlivala a zvracela dalsi holcina, ze uz nikam nejde.Nakonec pro nas prijel nahradni autobus, co byl v anglii, odvezl nas k rodinam. Mezitim mi bylo oznameno, ze jsme vseci bez večeře a teď to řekněte rozvášněnému, hladovému a nasranému davu. Koupila sem rači toasťák pro šecky.
Rano dalsi skluz, pres noc ridici neudelali 9ku, odmitali jet, cely autobus čekáá, pak směr Cambridge, deme pozde, a odpoledne zase zpet do madame Tussaud, kde nas čeka naše pani ucitelka, kterou bus nabral v Belgii, bo podepsala revers.Trepala se, byla bílá jak stěna a vypadala, že sebou šlehne eště jednou. Začala na mě křičet, že to dělám blbě, že bez ní se to málem zhroutilo, že chce vyměnit všechny rodiny. Jsem ji i sebe silou vůle uklidnila a poslala do muzea a na 3 hodiny jsem se zašla uklidnit do Regents parku.
Zbtyek probíhal oproti začátku poklidně, ale furt dost blbě, ztrácely se mi studenti, učitelka se furt klepala, nevěděla občas kde je, co má dělat, ráno řekla A, odpoledne B, děckám C a mě večer zase B, takže jsme z toho byli všichni pěkní jeleni. Řidiči se mnou nemluvili, protože na mě byli nasraní, protože jsem chtěla aby řídili, učitelka zmatená a děcka chtěli kalit a já jsem jim chtěla ukázat památky, který měli na programu. Střet zájmů.
No ale konec dobrý všechno dobré. Jsem doma a v sobotu jedu zase někam jinam do DEvonu-Torquay, základka, hlavně aby mi neomdlívali učitelky, pak už je mi všechno jedno.

Průvodce a organizace školních zájezdů

Tak na tady ten inzerát mě nachytali. Hledala sem si úctyhodný džob, žádný tesko a podobně, a nejmenovaná firma SA, vyvěsila toto, ja se přihlásila, usmívala, poslouchala a opěvovala své schopnosti jak práce s dětma, tak anglické, tak svoje znalosti anglické historie, londýna a různých dalších měst. Byla jsem přijata.
Mám za sebou svůj první zájezd jako průvodce. Bylo to šílený, vyčerpávající, náročný na psychiku, uspávací a měla sem furt hlad.
Náš prograam byl vyjet z Prahy-autobusem, v této době už nikdo krome nas nejezdi do londyna busem- a rano dorazit do Doveru, hned zrazu po krásné noci, jsmě vyběhli a hrad, kde jsem špatné spočítala prachy, jednu skupinu poslala do kasemat, ale došli na věž, a druhou skupinu i přesto, že oto neměla zájem do kasemat dostala. Nevadí, běžíme zpět k autobusu, kde jsem samozřejmě zapomněla zaplatit parkovný, ale policie naštěstí nikde, řidiči se mi smějí. Tryskem uháníme směr Hastings, bo máme rezervaci do Pašeráckých jeskyní, naštěstí jsem tam dostala všechny, a šla si proběhnout trasu, kam půjdeme dál, protože na některých místech jsem nikdy nebyla, mapu v hlavě a hlavně běhat. Dále následuje ještě hrad, rozdělení děti do rodin, vysvětlit co a jakm najíst se 83lete ubytovatelky, která huhňá, a nemá ráda když ji někdo nerozumí, a spáát.








Následující dny probíhaly podobně, vstát, objet město nabrat děti, hodit je do školy, jít se učit výklad na pláž, řešit problémy s rodinama. Jeden za všechny: holkam-16tiletým, soukromý gympl, praha. se nelíbilo ubytování, stěžovaly si na málo místa, psa, zimu, jídlo a bůhvíco, ja je nechtěla přestěhovat, taxe volalo tatínkovi (což byl hlavní sponzor gymplu) tatínek volal řediteli, ředitel mě, vyslechla sem si 20min přednášku, otom jak jsem neshcopná, že mě zažalují, že budu v televizi a i firma pro kterou pracuji, a že do jednoho dne zkrachujeme. Ja stale klidná, usměvavá a milá, vysvětlující.. až sem se začínala rozpalovat do běla, a chtěla nadávat to ředitel položil. Řidiči se mě zastavaji a nadavaji na všechny. Holky sme prestehovali,grrrr.
Jinak zájezd probíhá v poklidu, jezdíme, učíme se, některé děti milé, některé na zabití, některé učitelky milé, některé na zabití. Problémy jsou to pořád, ale v menší míře, třeba ten, že sme se s řidičama opili večer v buse, a přišli pozde na večeři, naše ubytovatelka nam nadala,a zavolala anglické koordinatorce, ta do kancelare a z kancelare me.









Všechno dobré, ale bohužel končí a my meteme směr Londýn, děcka zabavim filmem Účastníci zájezdu a učím se výklad. Čeká nás devet hodin chození. Na každým rozchhodu, bud na nakupy nebo v parku, běžím další část trasy dopředu, protože se orientuju podle mapy, a nejsem si uplne přesně jista, kudy pujdu z Leicester square k British museum, tak si to musim obehnout a naučit.Takže jsem si londyn obehla dvakrat, v nohach krece, usmev krecovity, padnout do busu a spat.
Vratit deckam penize na vstupy, prekvapive je ze mi deset liber zbylo, což nemelo být v planu, ale budiž, za tu namahu si to zasloužím.
Už ted se těším na příští zajezd směr England.