slunce mých dnů, mesíc mých nocí, láska mého života a můj nejoblíbenější kluk, se trápí třináct hodin denně na parkovišti v uniformě, která je mu malá, nemůže kouřit ani si číst, nesmí mít ruce v kapsách a stát nakřivo, i když to jinak neumí, strašně se nudí nudí nudí a nožičky bolí, je tak unavený, že nemůže ani psát na blog. Bavte, prosím, Vlastíka, pište mu zábavné eSMSky a vysílejte na něj pozitivní energii na dálku. A ty, Vlastíku, sleduj zeleného Buddhu, kterého jsem ti vyfotil na svých toulkách Dálným východem. Přežij to, prosím, lidé Tě potřebují. :-)
úterý, září 19, 2006
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
whatever gets you through your life is alright, 'soright
jeden den je to vlasta, pak mara, ted zase vlasta,mam v tom bordel:)ale vlastovi preju at to zvladne, bez toho koureni:)
a jen tak mimochodem, ten kompletni servis s pantomimou uz priste radsi ne. vcera me to mirne dezintegrovalo
4F:začínáme si konkurovat voe:o)))
A dík za podporu.
Okomentovat