Brehmův život zvířat

Bizon americký (na fotografii vlevo)
Tělo je pokryto krátkou hnědou srstí, jež v přední části trupu přechází v delší chlupy, které mají na hlavě tmavou barvu. Poslední krční a první hrudní obratle mají velmi dlouhé trnové výběžky, jež tak společně s mohutným svalstvem vytvářejí charakteristický hrb. Vzdálenost mezi rohy je téměř 50 cm. Bizoni mají 32 zubů – 24 stoliček a 8 řezáků. 50 cm dlouhá oháňka slouží k odhánění hmyzu. Zrak je slabý, bizoni rozeznávají pouze pohyb. Naproti tomu mají výborný čich – dokážou větřit až na vzdálenost dvou kilometrů, ucítí trávu pod třiceticentimetrovou pokrývkou sněhu. Ačkoli vypadají těžkopádně, v cvalu dosahují rychlosti 50 km/hod. Tímto tempem jsou schopni běžet půl hodiny i více. Bizoni jsou přežvýkavci. Spásají traviny, zejména tzv. bizoní trávu. Lesní bizoni se navíc živí výhonky dřevin, žaludy a bobulemi. Říje probíhá od května do září, kdy spolu bizoní býci urputně zápasí. Bizon je učebnicovým příkladem toho, co všechno člověk dokáže. Nejdříve člověk přivedl bizona na pokraj vyhubení, a pak ho v hodině dvanácté zachránil. Dnes se s bizony můžeme setkat v chráněných oblastech, indiánských rezervacích a na soukromých rančích. (Zdroj: Wikipedie, http://www.zoobrno.cz)

Kuna skalní (na fotografii vpravo)
Je asi tak velká jako kočka domácí - měří 30-50cm, huňatý ocas má dlouhý 10 až 20 cm, váží 0,8 až 2kg. Má ovšem štíhlejší tělo s krásnou hedvábnou srstí s bílou náprsenkou. U nás původně sídlila v skalnatých krajinách, v málo obydlených oblastech tam žije dosud. Časem si zvykla na lidská obydlí a dnes, alespoň v Evropě, žije hlavně v lidských stavbách, nebo v jejích blízkosti, např. v remízkách nebo větrolamech. Nejraději se usazuje na půdách nebo ve starých stodolách. Kuna loví hlavně potkany, myši a krysy (to byla její původní potrava a podle součastných rozborů obsahu jejího žaludku tvoří 80% její potravy). Nepohrdne ale ani drůbeží, holubem, drobným ptactvem nebo vajíčkem, ve městě konzumuje i odpadky. Na podzim a v zimě tvoří její jídelníček z velké části ovoce. Kuna je užitečná šelma, protože loví hlavně myšovité hlodavce. V lidských obydlích ale může být velmi nepříjemná tím, že zabíjí drůbež, pojídá vajíčka, nebo působí hluk na půdách a to zejména v noci. Mezi její nepříjemnou vlastnost patří to, že zpravidla usmrtí víc živočichů než je schopna sama zkonzumovat. Mnoho majitelů nemovitostí se proto snaží kuny zbavit. Kunu můžeme zastřelit, nebo odchytit do pasti, do želez se kuna chytat nesmí, protože se jedná o trýznění. Kuna ale není zvíře, které by se dalo z obydlí lehce vypudit. Nastražené pasti se obvykle vyhne nepomáhá ani rozvěšení lidských vlasů nebo rozsypání pepře. Nevadí jí ani pach rozstříkaných chemikálií jako třeba petrolej, formalin, savo, atd. Někdy už vypadá, že kuna odešla, ale za čas se opět vrátí. Kunu není snadné spatřit, protože je aktivní hlavně v noci a ve dne vylézá jen zřídka. V zimě jsou vidět její stopy ve sněhu, v létě po sobě zanechává hromádky výkalů, které často obsahují pecky. Kuna dokáže škodit i na zahrádce a to tím, že se ráda popelí a tím ničí rostliny. Když si umane dokáže zničit třeba kus záhonu, nebo poláme větvičky na okrasných rostlinách. To vše je dáno její hravou povahou a často to vypadá tak, že nám to kuna dělá naschvál. Kuna je tedy šelmička, která nás svojí přítomností otravuje, ale na druhou stranu nám zase vychytá skoro všechny myši. Když nám tedy zrovna nekrade vajíčka, nebo nezabíjí slepice je asi nejlepší jí nechat být ať si s námi žije. (Zdroj: http://www.kunaskalni.wz.cz)