Je cas na zmenu?

Po zkoušce se kalí..

V životě každého člověka se něco změní, když si uvědomí jisté skutečnosti - třeba, že každý jeho příspěvek na e-maracanu následuje po nějaké drsné kalbě. :-) Tahle kalba ovšem nebyla bez příčiny - předcházela jí skutečně drsná zkouška z kvantové mechaniky (kdysi jsem se zařekl, že žádná zkouška na matfyzu určitě nebude tak těžká, jako maturita z češtiny - tak tohle byl první kandidát - on Formánek není v jádru zlý, ale umí také ukázat zuby..).

K (téměř všemu) došlo v idylickém klubu Cross, který je jinak specifický (kromě předražené tequily se zelenou - na její tetra variantu jsem se radši neptal, protože panáky i pivo točí do plastových kelímků, takže bych ji dostal snad v půllitru) tím, že jej postavil nějaký technický nadšenec v podstatě jenom z rozbitých autobusů (jejichž sedačky tvoří téměř veškerý posez), zejména pak různých dílů motoru, ze kterých dotyčný poskládal pohyblivé strojky, které vrní a otáčí se nad každým stolem v baru. Dále by šlo jmenovat třeba kádě s bublající vodou, které mění barvu a podobné vymoženosti - jednu dobu snad byl u baru i stolek se skleněným vrškem - uvnitř pěstovali šváby a vy jste je mohli pozorovat přes sklo a popíjet svůj oblíbený drink.

Kromě Crossu si ještě matně vybavuju, že jsme zašli k jednomu kamarádovi kamaráda, který měl doma kromě květinky, co po tlesknutí tančila do rytmu nevím čeho, taky pravý neoprénový potapěčský oblek, který v zápětí demonstroval. Krom toho měl taky elektronický sejf a v něm pistoli (obávám se, že pravou), ze které vystřelil do stropu s tím, že pro jistotu vždy první dva náboje láduje slepé.

Důsledek kalby je mj. třeba to, že dnes už žádnou další větu nerozvinu, jen dodám: celkový dojem: 100 %. Aneb, pojďte si k nám na Tróju udělat zkoušku z kvantovky, nebo aspoň navštívit legendární Cross! ;-)

P.S. obrázkem vás jenom straším - k těmhle obludkám jsme se ještě nedostali..

Konečné slovo k tématu Pecova zranění

Vzhledem k četným nedorozuměním, dezinterpretacím a falešným zprávám ohledně Pecova nedávného zranění považuji za svou povinnost udělat v celé věci jasno. Považuji se totiž za jediného očitého svědka celého incidentu; Pecovi chybí objektivní odstup od problematiky a Vlasťu jako obvykle nepočítám. Chci udělat přítrž těm nechutným pomluvám a dodávám originální obrazový materiál, který všechny zrádce a zaprodance snad konečně umlčí. (Foceno v Dolních zahradech, 13. ledna 2007, 23:55.)

Fig. 1: Neupravený snímek (pro cvičené oko)

Fig. 2: Snímek s vysvětlivkami (pro necvičené oko)

Kdo by se chtěl zúčastnit další epizody nekonečné série Pecových eskapád, má příležitost příští pátek, kdy ho bereme s Vlasťou do lesa. Teď, v době vrcholící honitby, má konečně šanci získat ono vytoužené poranění střelnou zbraní, o kterém tolik snil.

Výběr z četby I.

Podívejme se spolu na želvu a orla.

Želva je tvor, který žije na zemi. Není možné žít tak blízko země a nebýt pod jejím vlivem. Obzor naší želvy není dál než několik centimetrů. Do vínku dostala právě takovou dávku rychlosti, jakou potřebuje k tomu, aby mohla honit zelný salát. Zatímco se kolem hnala evoluce, přežila želva jen díky tomu, že je minimálně nebezpečná jako zvíře a maximálně nedostupná jako potrava.

A pak tady máme orla. Je to tvor vzduchu a vysokých míst, jejichž obzor je až na okraji světa. Zrak má natolik bystrý, že dokáže zahlédnout hemžení malého pištícího tvorečka z výšky stovek metrů. Zosobněná síla, vtělené ovládání. Blesková smrt na křídlech. Zobák a pařáty, které stačí k tomu, aby si sám pochutnal na čemkoliv, co je menší než on sám, a utrhl nějaké sousto i z toho, co je větší.

A přece dokáže orel prosedět celé hodiny na skalní římse a pátrat pohledem v královstvích světa, dokud nezahlédne vzdálený pohyb. Pak začne zaostřovat, až zaostří na malý krunýř, který se pracně posunuje kupředu mezi sporými křovisky tam dole v poušti. A pak se vznese.....

O minutu později zjistí želva, že jí zem zmizela pod nohama. A poprvé v životě vidí svět ne z výšky pěti centimetrů, ale z výše stopadesáti metrů a pomyslí si: Jakého já to mám v orlovi skvělého přítele.

A v tom ji orel pustí.

A téměř pokaždé se želva zřítí a najde na zemi smrt. Každý ví, proč to želvy dělají. Přitažlivost je zvyk, kterého se těžko zbavujete. Nikdo neví, proč to dělají orlové. Želva je skvělé jídlo, ale když vezmeme v potaz námahu nutnou k jeho získání, je jednodušší jíst prakticky cokoliv jiného. Orlové prostě nacházejí potěšení v trápení želv.

Faktem je, že je tady jedna věc, kterou si orlové neuvědomují. Podílejí se na poměrně drsném systému přirozeného výběru.

Přijde den,kdy se želvy naučí létat.


Terry Pratchett, MALÍ BOHOVÉ
Talpress, spol. s.r.o., Praha 2001

Nejhorší film roku?

Před chvíli jsem se dodíval na Lady in the Water a je to s přehledem ten nejhorší film, který jsem viděl za hrozně dlouho. A že jsem jich viděl jen teď v poslední době spousty, třeba ten, jak k němu napsala scénář ta obrovská opice, která si zahrála i hlavní roli. Ale LitW je fakt totální sračka, není tam dobrej snad ani jeden záběr, do smrti budu litovat, že jsem se na ten film díval střízlivý. Když se to vezme, tak Shyamalan natočil výborný The Sixth Sense, podstatně slabší Unbreakable, děsivě špatný Signs a Village a teď absurdně hrozivou LitW. Kdysi jsem na IRC viděl, že někdo dostal za názor "Signs is the best movie I've ever seen" banned for life. Co bude dál? Vždycky jsem si myslel, že nejhorším filmem byla Smrtelná kořist, v jejímž finále hlavní hrdina popelář-kulturista umlátí hlavního zlosyna, co mu znásilní a nakonec i zabije (!) snoubenku, jeho vlastní useknutou rukou (!!!). Anebo mexický akční film Crime City, ve kterém se běhna hlavního hrdiny běžně převléká mezi záběry i v tak nevhodných prostorách jako je aréna smrti. Teď vážně pochybuji. Ani ta Gigli nebyla zas tak špatná. Zajímavý počteníčko je tady. Tak schválně, jakej nejhorší film jste viděli vy?

Šlo to ráz na ráz

...jdu a na chodníku vidím se choulit nedospělýho opeřence, co ho rodiče vyvedli, nepředvídajíce rozmary počasí. vypadal, že je mu fakt zima, tak sem ho zbalila do čepice a metla dom. tam sem ho i v čepici uložila do svojí postele, protože to je něco jako hnízdo přece a tam je nejtepleji. když už ptáček začínal být trochu živej, posral se do čepice, vesele hopkal po posteli, tak sem mu přidělila luxusní krabicu od bot...a za dvě hodiny byl naprosto nečekaně pohřeb...ach jo.

Jeden den v životě (z těch zajímavějších, dnů)

Osm ráno. Budík netradičně brzo. Úkol dne: získat práci, novou, neonošenou. Takže pohovory. Prosluněnýma Vinohradama na tramvaj, Built to Spill. Směr hotel, ten starý, kde končím. Vzít naleštěné galoše a vyžehlené košulky a stejnou tramvají, ale tentokráte s Bright Eyes, nazpátek. Navoňat, oholit, osáčkovat se a pak už jen kličkovat mezi psími výkaly do hotelu, toho nového, doufám. Podle Špačkovy etikety chvíli předem a už třesu rukou energické majitelky. Těší mě. Mě hlavně zajímá, proč končíte v Hotelu XVI.? Dokonalý začátek: majitel starého se zná s majitelkou nového, ze školy, prý dobře. Moje blazeovanost a rádoby léžernost kombinovaná s dávkou serióznosti (taky hranou) je ta tam, něco melu. Fó pá zachraňuje sympatická personalistka (asi), která si mě odvádí stranou a tam se se spikleneckým pohledem ptá, jestli beru práci nočního jako výzvu, kterou je nutno překonat. Odpovím hmm a asi udělám dojem. Po nuceně příjemném rozhovoru a zasvěceném srovnávání různých hotelových rezervačních systémů mě pozve na další den ráno (asi postupuju do druhého levelu, tam kde mario potká luigiho). Po cestě se dozvídám, že Dimě konečně vyšla výměna s Karlovkou! Přijede m-i-n-i-m-á-l-n-ě na dva měsíce s možností dalšíjho prodloužení!! Chce se mi křičet radostí, ale nakonec se spokojuju s tím, že to řeknu na kolejích Ondřejovi. Cestou do menzy se hádáme kvůli vynucování ohřevu vody ve varné konvici a záhadné ztrátě jedné-až-dvou siest z Ondrova pokoje, míjíme Ebena, který prošedivělý (Ondřejův postřeh) a promrzlý (můj postřeh) chvátá do Army shopu (proč tam, jsme nepostřehli). Menzovní uho za tři pětky neurazí, narozdíl od nově vznikající kýčoidní výzdoby. Tentokrát akademický malíř nejspíš zachytil louku: první malba, které nefiguruje statný bělouš (kůň). Trošku mi to připomíná Marcelin starý pokojíček, trošku. Potkáváme Sue, která jde odpoledne zkusit štěstí do renomované právnické společnosti v centru. Pondělí Prostě Patří Pohovorům. Chvilka spánku a cigárko s Pepou z Karlovic na kolejích.

Pohovor druhý: Člověk v tísni, oddělení lidských práv. Pohovor ryze neformální, zdůraznili. Ošuntěla budova na rušné Sokolovské a ty nejtmavější chodby, po kterých jsem kdy ve dne šel, do třetího patra. Lidskoprávní oddělení pro oblasti Ukrajiny, Moldávie, Běloruska a Kuby, poskytující podporu tamní opozici, koordinující projekty na regionální i centrální úrovni, pořádající konference, vydávající publikace a zajišťující bimbijardy dalších věcí tvořili dva muži a jedna žena. Jeden z nich měl jet nedávno na Krym, ale nakonec mu to prý zarazili, aby se tam neválel na pláži. Ten druhý si chce jít popovídat někam do hospody, ten první nee (asi na truc, že ho nechtěli pustit na ten Krym). Hezky si popovídáme a nakonec společně dospějeme k tomu, že moje ruština (Y Mapka taksa Maks. Marek má jezevčíka Maxe.) je dost chabá na koordinaci projektů a podporu disidentů na Ukrajině a v Bělorusku. Možná jsem neměl nadhazovat ten Krym. Po příjemném ryze neoficiálním pohovoru se se sympaťákama s elpéóčka dohodneme na jakés takés budoucí spolupráci a ještě mě stihnou pozvat na pivo s běloruským disidentem (v duchu si představuju jak v hospodě vytahuju z brašničky fotky Marka a jeho jezevčíka). Odcházím s publikací o transformaci ČR po sametu a záhadným cédéromem (v azbuce.K zapůjčení.)

Do noční směny mám ještě hafo času. Procházím se Karlovem a novoměstskými uličkami, toulám se kolem místních kostelů, tu nakouknu, tu postojím. Prostě téměř povinná rutina po přečtení Urbanova Sedmikostelí. Dnes je tu obvzláš't strašidelně, z pražských lamp syčí sodík. Vlezu nějakou bránou do protáhlého dvora, ale zarostlé mříže na jeho konci velí k obratu. Někdo mezitím bránu zavřel na zámek. Za branou sice vidím uniformovaný švestky, ale to už to radši někde přelezu, říkám si. Mno, nebo ne, ty stěny mají dobrý štyry metry. Vlezu do otevřené garáže, odkud mě vyženou slépky. Ale to už se za zády vynoří sestra alžbětinka, která mě jednoduše vysvobodí, klíčem. Nepovolaným vstup zakázán. Muž uzamčen uprostřed ženského kláštera! Na pondělí dobrý, pro alžbětinku možná zážitek na celej život, usmívá se na mě.

V hotelu se pan Burda (ehm...Burda, jako ten časopis...) snaží vymámit na denní recepční slevu. Marně. Době pletených svetříků definitivně odzvonilo. Jako obvykle pilně pracuju, na dvojce po deváté moc pěkný ruský film Babka, ale ještě přijde host, zapálit si. Vyklube se z něj bývalý lidovecký politik a dává k dobrému historky o Vlastikovi (Vlasťa Tlusté). Pak už jen dopižlat projekt bakalářky číslo štyry a věnovat tuto slátaninu momentálně nejoblíbenější novinářce.

Věnováno Aneke Hulala(ové)

Jak se žije v ghettu

Většina z vás ví, že v Brně bydlím kousek od cejlu tzn. v ghettu. Je to trochu drsnější než to zacharský. A k tomu máme trochu bláznivou domácí Maruš, co se volně po ghettu promenáduje v noční košili atd. Kdo se s ní potkal, ví o čem mluvím. Pro ostatní: je do osoba ženského pohlaví, asi 150 cm vysoká, dost zapáchá( z toho plyne, že zapáchá celá spodní část domu, proto se všechny návštěvy nadechují před domem, se zadrženým dechem vybíhájí do schodů, vydechují), není jí ani 50 let( to mi nikdo nevěří, realita je bohužel taková), již pár let nezaměstnaná, chce si hodně povídat a její bratr (slušný člověk), když přijde pro nájem akorát prohlásí "Bůh mě potrestal" a má pravdu. No a Maruš teď šla do sebe. Tvrdí, že bude chodit do práce. má dělat nočního hlídače či vrátnou ( ta paní pustila zloděje dveřmi do domu) Našla si chlapa. ( nechápu) a protože bydlíme v ghettu, tak je její drahý poněkud tmavší pleti. Ze spodního patra se občas ozýval křik a nějaký nadávky, ale nastarý kolena chce asi být zase vdaná. Takže už se k ní nastěhovala půlka snoubencovi rodiny. díkybohu zasáhl její svatý bratr. sbalil Maruš do auta a odvezl neznámo kam, vystěhoval snoubence s rodinou a vyměnil zámek. Domem se ozývaly výkřiky o omezování osobní svobody atd. Škoda, že jsem u toho nebyla.

Prochazkou ku zdravi

Vcera jsme se bavili o tom, ze Emaracana opet nejak upada... Nicmene jsem mel byt vcera na narozeninove becce kamarada v morkovicich,ale po prijezdu do morek jsme se dovedeli ze zadna becka neni jelikoz mladeho sokolika nepustili do sokolovny. Plan B...narozeniny jineho kamarada kamarada v uplne jine prdeli a to v Tesnovicich. taky nic. Plan C...narozeniny Evy T. na nove plzence,aspon teda v km. Tak volam Fejlovi jestli tam jde ze by sme dosli spolu. Samozrejme ze doma nebyl.Byli s Vlastou opet v dalsi prdeli a to v Zahlinicich. Tak sem se nechal hodit do Zahlinic. No neco jsme popili,znate to, a vydali se na Plzenku,na ty narozky. A takhle ted pisu tento prispevek...
Prochazku to byla vskutku paradni.
Oficialni verze: Vlasta nasel supr zkratku,kde byl ovsem plot,kterej sme museli prelezt,a pri doskoku sem proste spatne slapl. Mam v haji vazy na kotniku,ale nic vaznyho.
Verze pro doktory: Seskok ze schodu a pri dopadu spatne doslapl.
Neoficialni verze (pravda) : vsichni jsme ji uz zapomeli.

Projekt 100: Taxidermia

Nechala sem se zlákat 90% hodnocením na csfd a několika nadšenýma recenzema v pár periodikách, vlastně všude samá chvála. Novodobé dějiny maďarska v hávu komedie. S mým subjektivním dojmem se nejvíc shoduje bezprostřední hodnocení mýho kamaráda po shlédnutí filmu: megasračka. Prvoplánová slátanina, nudný sled nechutností za hranicema kýče, tipovala bych tak na úrovni saw 7 (jestli bude). Přičemž vše ve filmu graduje. První úlet, oheň místo spermatu, proboha proč? Dítě s prasečím ocáskem? Zřejmě jenom proto, aby mohl být detailně ustřihnut. Blicí orgie v druhé části patří k těm pár věcem, na který se můžu dívat i já, nicméně žádný pozitivní zážitek mi to nepřináší. Všechno završuje poslední třetina o vycpávači zdechlin, kterej nakonec efektivně vycpe sám sebe, což byl opravdu vrchol. Ne, moment, úplnej vrchol, kterej Taxidermii srazí na dno kinematografie, je závěrečný proslov o Lajosovi Balatonym, a zároveň závěrečná snaha všechno pozvednout na metafyzickou intelektuální úroveň. To, co se film snaží vyvolat, je znechucení a vzbudit lítost, což z nás loudí útrpný pohledy hlavních postav. Já sem je litovala hlavně proto, že v takové kravině hrajou.

zboznuju vlastovu gestikulaci;)

I'd rather dance than talk with you

Nezadržitelně se blíží společenská událost roku, srovnatelná v regionu maximálně s šelešovickým židobraním a těšnovickým turnajem ve skákané družstev - Reprezentační ples Gymnázia Kroměříž. Letos netradičně v prostorách hotelové školy Pavlákova, v pátek 9. února 2007 v 19:30 hodin. Zamluven není pouze hlavní sál, ale i bufet a jídelna (!), přesto je prostor kapacitně omezen na 400 vstupenek. Dřív, než je budete dražit na eBay, můžete si je zamluvit u mě, a to nejpozději do 9. ledna 2006 - potom už prostě nebudou. K tanci a poslechu hrají bohužel Gregor Music *, vyfutrovaní mou nejoblíbenější prázdninovou kapelou ZaBillow (nám kradou ženy) *. Jako zlatý hřeb večera vystoupí hudební guru a profesionální čtverák DJ Mira "Tohle neznám" Karásek *. Dále na programu předtančení KST Swing, módní přehlídka, crowdsurfing a soutěž v jódlování. Máte-li i letos oslabený pud sebezáchovy anebo jestli vás zlomilo zkouškové období vejpůl, objednejte si lístky obvyklou cestou: comment, email, ICQ, SMS. Cena je beze změny: 100 za lístek a 100 za místenku v českejch. Sejdeme se na parketu!

A jaky byl ten vas?

Created by MARODI