úterý, srpna 22, 2006
Lux Aeterna
Včera jsem viděl poprvé, s téměř šestiletým zpožděním Requiem for a Dream. Nikdy mě žádný film tak nevzal; nemohl jsem mluvit, nemohl jsem chodit, nemohl jsem dělat vůbec nic. Kdyby byla ta naše anketa o nejlepší film let 1996-2005 dneska, hlasoval bych třiceti body pro RfaD. Jak mi to mohlo uniknout? Přitom jsem o existenci filmu věděl, viděl jsem Aronovského Pi, čtu Selbyho. Kdo to ještě neviděl, ať hloupě neotálí jako já. Pro ostatní kus soundtracku od Clinta Mansella, který s ním nahrál Kronos Quartet. Tak šup s tím do přehrávače, zapněte autorepeat a vydejte se sami v noci na procházku do města, ráno se všichni sejdem na JIPce.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
11 komentářů:
taky to uz smesne dlouho odkladam..
jeden z nejvic znepokojujicich filmu,co sem kdy videl.ale nejlepsi film?!ja vim,ze ho uz nikdy nechci videt.do moji TOP10 by se nevlezl...
standby: tak
Znepokojující je slabé slovo, ten film je naprosto děsivý. Viděl jsem na netu anketu "Movies You Love But Can't Watch More Than Once" a RfaD to samozřejmě vyhrálo. Nejhorší jsou scény Ellen Burstynové, hlavně ta, ve které lidem z televize vysvětluje, jaké je to být stará. Všimněte si, že ta scéna je nasnímaná hodně nepřesně; je to proto, že se při natáčení rozbrečel kameraman *.
videla jsem to dvakrat a dvakrat me to vzalo. potreti uz to videt nechci. v anglictine je to lepsi nez v cestine, coz asi nemusim dodavat.
videl sem to jednou, v brnenskem klubu Fleda, a protoze si to uz moc nevybavuju, pravdepodobne to nebyl az tak zasadni film (krom sceny, kdy mu zhnisa ta ruka). Kazdopadne ja davam prednost, respektive Kotrmelce a jejich autori davaji prednost spise produkci Zdenka Trosky a jeho kolektivu spolupracovniku.
peca: tak
svanca: tak
Prave jsem se dodivala na RfaD, nevim co rict.
Silny scenar, myslim ze paradni obsazeni predevsim Ellen Burstin by mela za svuj vykon dostat oskara pokud jej nedostla.A Marlona Wayanse ktereho si pamatuju asi se scary movie sem malem ani nepoznala. Jak jiz zminil filip hudba dokonale podtrhuje celou tady tuto vec.Co me zaujalo a dostalo do pomerne rozpoluplnych pocitu jsou zabery kamery predevsim pri tom jak rotuje nad objektem vytvari to divnou iluzi.
Jak tady zazneli nazory, nikdy vic, myslim ze toto bude film na ktery se minimalne jeste jednou podivam, a take film kterej budu uvadet mezi ty co na ve me zanechali velice silnej pocit.
Ted tu tak sedim a nevim.
Requiem for a dream
je opravdu velice pusobivy, co se tyce hloubky prozitku, ktery v cloveku zanecha. jeste nikdy jsem nevidel film, ktery by byl stejne depresivni a soucasne zdrcujici... musim se priznat, ze jeho backround prilis neznam, natoceny je bezesporu kvalitne, myslim ze se tvurcum velice dobre povedlo vystupnovat atmosferu snimku - z plizive melancholie do naprosteho desu a hruzy. Taky souhlasim s Filipem, hudba skvele doplnuje dusi filmu. Herecky vykony jsou kazdopadne strhujici...
S oznacenim nejlepsi film bych zachazel opatrneji, po tom, kolik filmu jsem videl uz to nedokazu objektivne rozlisit. Bylo by nefer uprednostnovat ty, ktere jsem videl nedavno pred temi, co uz vyprchavaji z pameti...
Slovo zaverem - po shlednuti RfaD jsem premyslel, jestli jsem ho opravdu chtel videt... nejsem zas takovy dekadent jako 4F a deprese neni muj nejoblibenejsi stav mysli... Radsi budu vesely, usmevavy a povrchni. Sorry... :-)
Jeden z nelepších děl v kinematografii...spojení aranovsky a mansell je opravdu jedinečné a dokazuje to i ve filmu fontána kde se v několika scénách zdá že snad je aranovsky posel kubricka...v RfaD se zase zdá že natáčí s podobnou deprsivitou jako inaritu nebo jak se to píše:-)..prostě ten španěl co dělal 21 gramů,amores perros a babel...
Okomentovat