Několik poznámek stran hudby

V první polovině letošního roku se toho v hudbě stalo tolik, že cítím potřebu se aspoň k některým zásadním věcem vyjádřit. Radimův objev last.fm skupiny Indietronica, spousta skvělých nových desek (tady a tady), první koncert naší glitch-popové kapely v Litenčnicích (ehm, to sem asi nepatří). Pro mě je ale největším zážitkem mé znovuobnovení The Smiths. Uvědomil jsem si, že jsem doteď měl naposlouchány hlavně jejich singly a inspirován článkem na wikipedii jsem začal systematicky poslouchat všechny jejich řadová alba (čtyři). Zvlášť mě dostávají dvě šílené písničky, které jsou snad ještě depresivnější než "There Is a Light That Never Goes Out": "Suffer Little Children" a "I Know It's Over". První je o vraždění dětí a ta druhá o strachu před spácháním sebevraždy, no prostě děs. Morrissey je asi fakt nejlepší textař a píše docela sofistikovanou angličtinou, pro dokonalé pochopení proto doporučují skvělou stránku It May All End Tomorrow, kde najdete vyčerpávající databázi všech Morrisseyho textů včetně interpretace, mrkněte nejprve sem a sem. Pro ty, kteří nevlastní všechny desky The Smiths (i takoví jsou mezi námi), dávám k dispozici obě zmiňované písničky (tady a tady) a pak kritiky milovaný výběr všech osmnácti singlů z roku 1995 (tady).
Ještě bych se rád naposledy povrtal v trenčínské Pohodě 2006; nikdo nic po festivalu nepsal, ale mě aspoň dvě věci nedají. Nejdřív ty jednoduchý věci: koncert Pixies byl úplně přesně takový, jaký jsem čekal, to znamená 75 minut skákání a pogování. Odehráli všechny hity, největší úspěch sklidilo samozřejmě "Where Is My Mind", ale mě hodně potěšilo "La La Love You", což bych naživo nečekal. Mile taky překvapili Slováci, kteří měli naučené texty; když v "Monkey Gone to Heaven" dav zpíval "if man is 5, then the devil is 6, then god is 7" a ukazoval ty čísla na prstech, běhal mi mráz po zádech. • Zero 7 byli pronásledováni technickými problémy a když jim těsně po začátku koncertu tak na čtvrt hoďky vypadla elektrika, bavili první řady akustickými verzemi svých písniček a roznášením chlazených nápojů. Skvělý koncert; pomalé hitovky jako "In the Waiting Line" jsou fakt nádherný, ještě víc ale uklízely rychlejší kusy z nové desky jako třeba "Seeing Things". Ze tří klávesistů nejvíc zaujal ten v červené kšiltovce, který připomínal instalatéra a vystřihl parádní robotí tanec. Sia Furler má sice jeden z nejzajímavějších ženských hlasů současnosti a má neuvěřitelný boží sólovky, ale jinak působí jako schizofrenička na tripu. • Nejlepší z obou dnů byl ale sobotní koncert Coldcut, kteří hráli v blbej čas od dvou do tří odpoledne, ale technostan rozhecovali jako nikdo.
Všechno hrají naživo, jak je to aspoň u čistě elektronické kapely možné, a to ve složení dva DJs, dva VJs a MC. Největší peckou bylo "True School" a hlavně závěrečný poloimprovizovaný přídavek, kdy MC pobíhal po pódiu s webkamerou a sypal ze sebe "We wanna make it prefectly clear that what you see is what you hear." Neuvěřitelný, neopakovatelný zážitek. Coldcut si taky zapolitizovali a veejaying tvrdě tepal do americké okupace iráckého lidu, bylo to ale udělané místy fakt vtipně a nejlepší byl moment, kdy vysamplovaná Britney vyprávěla, jak věří politice pana prezidenta. Zároveň se ale ukázalo, jak je takové politizování laciné: na plátně se objevila i postavička tančícího Dzurindy, mimochodem v době, kdy už nebyl premiérem. Ví něco Colduct o politických názorech Dzurindy? Anebo prostě předpokládají, že všichni politici jsou svině? Jsou anarchisti? Anebo populisticky apelují na obecné znechucení s vládnoucími stranami? • Musím říct, že mě strašně překvapila Skye. Hrála druhý den v deset večer, kdy už byli všichni hodně unavení a já prorokoval, že nemá šanci ten koncert utáhnout. Přišli jsme si to v podstatě odsedět, Skye ale navázala úplně perfektní kontakt s publikem a na závěr všechny zapojila do "Say Amen". Teprve po tomto koncertě jsem docenil desku, která mi teď přijde lepší než cokoli, co Morcheeba udělala, snad s vyjímkou Charango.
No, Skye už byla trošku kontroverzní, protože některým členům výpravy se hodně nelíbila, teď ale hlavně to, co se nelíbilo mě, tedy Bratři Orffové a Ecstasy of Saint Theresa. Můj názor na BO jsem si dlouho nechával pro sebe a čekal jsem, až je někde uvidím naživo. Nejsem z té desky tak odvázanej jak ostatní, vlastně se mi nelíbí vůbec. Nechápu neuvěřitelný hype, který se na českých hudebních serverech vytvořil. Všichni mluví o míchání folku a elektroniky, ale já to tam nějak necítím; v kolika písničkách si všimnete nějakých mašinek? Není to způsobeno jen mou averzí k českým textům, ale lyrika BO je prostě pitomá. Neologismy typu Bingriwingri, telespaces, kostrafón, glorofóza a podobně mě tahají za uši a celému tomu nějak nerozumím. Život v Krnově musí být hrozný, ale to si radši pustím první desku Mňágy a tam to zoufalství z maloměsta chápu víc. Bingriwingri není vyloženě špatná deska a "Vzduchem" je prostě lokální hitovka, jen mám pocit, že se BO snaží o něco, co jiní (a jinde) dělají líp. Pusťte si Feist! Koncert mě ničím nezujal a odešel jsem předčasně, nejvíc mě vytáčelo publikum, které mi kdovíproč připomínalo průměrné návštěvníky Porty. Holky v barevných sukních po kotníky, korálky, kaťata do zvonu, dlouhý vlasy v ohonu; nějaká holka pár míst ode mě tiše plakala do dlaní a po Elišce jiná holka házela kamínky, protože na koncertech BO se přece nekouří. • O Živých kvetech nenapíšu tentokrát nic, jen že je to pěkná kytarovka do skoku s uvědomělými texty brojícími proti nešvarům dnešního světa, jako je třeba rasismus, toxikomanie a kapitalismus.

Nejhorší koncerty jsou ty, na které se těšíte a pak jste strašně zklamaní. Říkal jsem to několikrát a zopakuji to znovu: koncert EOST na Buchlovickém hudebním létu 2003 byl nejlepší koncert, na kterém jsem kdy byl. Kromě toho si myslím, že EOST a Khoiba jsou jediné dvě české kapely, které opravdu stojí za to poslouchat. Viděl jsem EOST už mockrát v nejrůznějších sestavách, ale to, co předvedli na Pohodě, jsem fakt nečekal. Koncert měl začít v neděli ve dvě ráno, ale start se posunul o víc než o hodinu. Únava, hlad, svinská zima. Hráli v pěti, Muchow odehrál celý koncert jen na basu. Neuvěřitelně skvělý bubeník, kdo to bože byl? Zbytek nestál za nic. Nechci EOST jako garážovou kapelu s neučesaným zvukem, nechci, aby "Sensor" zněl jako písnička od Soundgarden. Hráli necelou hodinu a nikdo už ani moc netleskal, přesto se přidávalo. Téměř žádná eletronika, jen rytmická sekce a sólová kytara, Katka totálně utopená na hranici slyšitelnosti. Půlka materiálu z nové, nevydané desky; špatný tah, nikdo to neznal, nelíbilo se mi nic. Druhá půlka ze Slowthinking a ještě "Winter" z In Dust 3, vše překopané k nepoznání. Jako přídavek zase nová pásnička, to jsem asi ještě nezažil. Kdybych slyšel EOST v téhle podobě poprvé, tak už si je příště nepustím. Podobu nové desky nedokážu odhadnout, mám se vůbec těšit? Zavelel Muchow zpátky ke kytarám a před rok 1999, nebo si jen chtěli jednoduše zahrát na pár festivalech? Muchow v rozhovoru pro Svět DVD řekl, že to bude deska rychlá; co to má znamenat? Jak jsem loni na Loveplanet nasraně komentoval bigbandovou podobu Ohm Square, stejně jsem byl letos zklamaný z punkové podoby EOST. • Mimochodem, Ohm Square asi vyhodili Helešice a těch dalších deset parazitů, letos hráli zase starý dobrý drum'n'bass a byli vůbec parádní. A Charlie One to fakt má, pokud něčím zakryje ten květák na hlavě.

Kuafix muselo to ven.