Značková kvalita vždy levně!

Včerejší Lidl párty u Peci na dvorku (bože, to zní divně) byla tou nejpodařenějším akcí letošního indiánského léta. Kdo jednou okusil dary Lidlu, nechce již nikdy jinak; nám se podařilo polaškovat s Lidlem poprvé na přerovském nádraží cestou na Pohodu, kde se nám baba ve stánku pokusila prodat konzumní pivo Grafen Walder pod přezdívkou "Plzeň" (a opravdu, malým písmem je tam kdesi napsáno Pils). Od té doby mám k Lidlu ambivalentní vztah: konzumovat cokoli z tohoto obchůdku mi přijde odporné a sexy zároveň, je to jedna z nejvíc dekadentních činností, které si dokážu představit. Nevím, kdo to přesně vymyslel, ale někoho (ehm hovado ehm) kolem druhé odpoledne napadlo "Skočme k Lidlovi pro pivo" a někoho jiného (ehm čuně ehm) kolem čtvrt na tři "A proč tam nekoupit něco slaného k zakousnutí". Situace se vyhrotila v regulerní souboj kluci vs. holky o nejhnusnější nápoj a nejnechutnější slaný produkt. Na výrobcích z Lidlu je zajímavé, že každá následující věc vám přijde hnusnější než ta předchozí. Dalším pozoruhodným faktem je, že pokaždé chutnají jinak (hnusně). Začali jsme tradičně Grafenem, ale potom přešli na plno- i polotučný chmelový extrakt Finkbräu (obsahující mimo jiné kyselinu sorbovou), který si nakonec vysloužil čestný titul "Král mezi špatnými pivy". Řečeno Pecovými slovy, "tohle je jediný pivo, který čím dýl piješ, tím je hnusnější". Donebevolající nechutnost Finkbräue dokonce přinutila jinak zdrženlivou Evu k silnému prohlášení, že "Grafen je dobrý pivo"; kdo ochutnal, rozumí, v jakém rozpoložení se musela nacházet.
V druhé části soutěže šlo ale o život. Laťku nasadily hodně nízko hned první preclíky (jak rádi jsme na ně ještě vzpomínali), ale křupky Flips (s 32% obsahem arašídů!) laťku pohodlně podlezly. Tento produkt je podle našeho názoru vyroben z rozmletých rybích vnitřností a já dám ruku do ohně za to, že jsem v jedné křupce našel kus vaječné skořápky. Už jsme si mysleli, že hůř nebude, ale Lidl s námi sehrál ošklivou hru. Holky při posledním nájezdu objevily snacks s příchutí kuřete a hamburgeru, které jsou za hranicí poživatelnosti! Doteď, když si na ně vzpomenu, naskakuje mi husí kůže a polykám jednu tabletu živočišného uhlí za druhou. Peca na konci jevil příznaky těžké otravy, protože tvrdil, že mu zvlášť ty hambrurgerový chutnají a snil a orosené plechovce Finkbräu.
Málem bych zapomněl na cigarety: lehké Atkinsonky s mírnou kovovou pachutí ještě ušly, ale ty druhé na C mi způsobily masivní výpadek paměti, který s sebou vzal i jejich jméno; vím jen, že stály 38,- a obsahovaly Tabakmischung. Cigarety ale byly nutné, protože nás zachránily od tzv. lidlovského kruhu: pevný produkt musíte zapít tekutým produktem, který musíte opět zajíst, který musíte zapít, který musíte ... a tak dokola až do úplného kolapsu organismu. Cigarety kruh narušují a vytvářeji tzv. lidlovský trojboj: pevný produkt zapijete tekutým produktem a ten zakouříte hořícím produktem, smrtelné látky se vyruší a výsledkem je přijatelná chuť, která vám možná poškodí zdraví a způsobí klinickou depresi, ale neusmrtí vás hned jako rozškubnutou samicu.