Vítej v Praze!

Vážený pane Hába,
tímto bych Vám velmi chtěl poděkovat za Váš příspěvek k rozvoji žižkovské komunity a přilehlých oblastí. Samozřejmě jakožto slušný kriminálník Vám zasílám seznam věcí, které jste se nedobrovolně rozhodl darovat ze svého zaparkovaného vozu. Přirozeně Vám chceme ušetřit čas, protože znovunalezení těchto věcí je zhruba stejně pravděpodobné jako Jirka Paroubek v tričku s modrým ptákem. Tedy v úplnosti jste daroval:

• 1x notebook
• 1x externí disk
• 2x digitální fotoaparát
• 1x pánský oblek
• 1x zimní kabát
• 1x zimní bunda
• 4x společenská košile
• 1x společenské kalhoty
• 1x sportovní taška
• 1x batoh snowboard
• 1x sálové tenisky
• 1x pytlík s magneziem
• 4x ručník
• 8x pánské trenýrky

Přirozeně Vám čestně slibuji, že vše prodáme do nezapadlejších bazarů a pokud by náhodou nějaká položka nešla zpeněžit, samozřejmě ji zničíme. Dále mohu zaručit, že veškeré získané finanční prostředky budou využity na dobročinné účely jako hraní automatů, nákup lehkých žen, obstarání návykových látek a nesmím zapomenout na pořízení zbraní.
Na závěr tohoto dopisu bych Vás jen požádal, abyste propříště Váš automobil raději vůbec nezamykal. Při současné ekonomické krizi musejí naši hoši pracovat na plný výkon a věřte mi, že otevřít takovou spoustu aut dá opravdu nějaké úsilí. Též nám naši obživu komplikují mrazivé teploty a přece nechcete, aby se nějaký mladý perspektivní džentlmen zranil šroubovákem když zkřehlými prsty páčil zámek.

Ještě jednou děkuji a přeji příjemné dny na policii, která nic nevyřeší, a pojišťovně, která nic neproplatí.

S úctou.

Anonym

dva dny na slovensku part. 1

dva dny na Slovensku

dne 28.12. jsem vyrazil na Slovesko, to bylo tehdy kdy se tam jeste platilo korunou, a kupodivu jsem nevyrazil za svou přítelkyní do PN (Piešťany), ale do Martina, za svým kamarádem Mišou Košíkem. V těch pět hodin ráno když jsem ládoval věci do auta byla pěkná kosa, na benzince mi cestu zkřížila černá kočka takže tak, cesta byla pěkně na hovno protože z Bystřice pod Hostýnem do Valmezu je to peknej shit, a taky hraniční přechod Makov, a ty kopce v jeho blízkosti taky nejsou žádnej med a o Žilině se ani bavit nebudu. No ale nakonec úspěšně jsem dorazil do vesnice Žabokreky (cca 7 km od Martina) asi kolem osmé ráno, chvilku jsem se pomotal po dědině, ale na konec jsem vše zvládl a dorazil na místo. První pozitivní věc byla že jsem dostal super snídani, takže jsem se najednou z vyhládlého a mrzutého, stal najezeným a spokojeným turistou.
Výlet první Malá Fatra – Chleb
Docela jsem byl zaskočen, protože jsem čekal že se vyvezu někam lanovkou, ale nuž nebylo to tak, byl jsem (díky bohu) přinucen podniknout cca čtyřhodinovou tůru s lyžemi na zádech a lyžákama v baťohu na vrchol Chlebu (1646,5 m.n.m.), odstavné parkoviště ve výšce cca 750 m.n.m.. Po cestě na vrchol se nálada střídala, příroda byla krásná, pohoda byla taky, jen přece jen škrábat se ve sněhu do kopce, někdy i po čtyřech není žádnej med, občas dokonce padlo i nějaké to sprosté slovo, ale vše bylo zažehnáno na chatě pod Chlebom, kde jsem zblajzl výbornou zelňačku, dal si pivko, práska ze špeka(od jednoho kámoše z brna, kterého jsme poitkali na chate s pivem a panákem v ruce) no pokračovali jsme směr vrchol Chlebu. Cesta byla o poznání příjemnější, vlivem sluníčka a krásných výhledů jsme cca po hodině a půl vylezli na vrchol. (celkový čas výstupu kolem čtyř až čtyř a pul hodiny). Sjezd vynikající, nasledný výstup zpět k chatě byl náročný, některé úseky i po čtyřech. A sjezd do údolí byl taky super. Viz fotopříloha.

lyže na zádech uff...

Chleb

Já a Mišo

Já, Mišo a Budoš na vrcholu Chlebu

trasa freeridu z vrcholu Chlebu

freeride z Chlebu

dva dny na slovensku part. 2

Výlet druhý Nízké Tatry – Chopok Juh

Po večerním osvěžení v krčmě(pro neznalé slovenčiny Hospodě), jsme další den v šest ráno vstali, zblajzli snídani a vydali se spolu s Mišem a jeho kamarády na Chopok Juh, cesta cca 110 km, přes Stenovu známou BB (Banskou Bystrici) a námi zvolenou zajížďkou směr Zvolen se protáhla na 140 km, a dvě a pul hodiny. Konečné stoupání z Podbrezové bylo ok. Po vysednuti z auta ne přímo ve středisku ale cca 1 km pod ním jsme, museli chtě nechtě dojít zbytek cesty po svých, ale díky pořádnému tréninku ze dne předtím se nám to úspěšně povedlo. Dorazili jsme k vlekum vedoucim od hotelu Srdečko na vrchol Chopku. Ale čekalo nás nemilé překvapení, byla zde fronta asi 500 lidí, čekajících na lístky. Zhodnotil jsem že čekat ve frontě dvě hodiny nemá cenu, a tak jsem frontu obešel a lístky koupil asi za 15 minut. Uspora času se nám vyplatila, protože skupina slováků která dorazila na parkáč dvacet minut po nás si ve frontě postála zhruba dvě hodinky. Po koupení lístků nám nic nebránilo v používání lanovek, a vleků (bohužel jsme byli nuceni používat hlavně pomy). Počasí bylo fakt nice a vlek nahuru na chopok, a další na zadní Děreše stál za to, i příslušná freeride zóna.Po celodenním lyžování a večeři v kamaráda v Žabokrekach jsem dorazil asi v 23:01 29.12.2008 domů do KM, cesta zpět stála opět za hovno, ale ty dva dny stály za to.

Z Chopku na Vysoké Tatry

Já a Kubo

Mišo a Chpok

Děreše