Záhada sobotního oběda a kalba u Hřibňáků

To jsme měli včera doma povedenej oběd. Smaženej květák s bramborem a taky takovou piškotovo krémovou buchtu jako zákusek. Po obědě nás máma zapřáhla do práce. Ledva jsem poctivě vytřela zem a uklidila kýbl do příslušné skříně, musela jsem zatřepat hlavou, abych se vzpamatovala a přestala hledět na dveře od skříně. Teda, ten úklid mě nějak zmohl, očividně nemám pro uklízení správný fyzický předpoklady. Mé vědomí se začalo zvolna zastírat, přepadla mě žízeň a v hlavě se začal odvíjet dialog s podivnou slonomyší. Na temeni jsem cítila mravenčení. Tak buď jsem se nějak nadýchala Sava nebo mám mozkovej nádor, o tom není pochyb. Posléze jsem si nebyla úplně jistá, jestli jsem se toho Sava nějak omylem nenapila a jestli by to mohlo ve člověku vyvolat pocit zhulenosti. Šla jsem si lehnout s tím, že se zřejmě už neprobudím, ale že to mohlo být horší. Za pár hodin jsem procitla a musela se jít posilnit zbylou buchtou od oběda. Mamka ležela na gauči v obýváku a nejevila známky aktivity. Podivný stav neodezníval. Večer se taťka vypařil výjimečně do hospody a mamka se svěřila, že se jí celej den hrozně motá hlava. Ségra se připojila a při bližší analýze jsme konstatovaly shodné příznaky. Najednou se mamka zamyslela a ve tváři se jí objevil výraz zděšení. Ségra povídá, no tak to mami vybal, číms nás otrávila. Příčinou se ukázal být olej v láhvi od Tescooleje. Není olej jako olej a tohle byl náš ručně vyráběný domácí olej z loňské domácí marihuany...A na tom oleji se usmažil květák a taky se 2dcl daly do buchty. Po tomhle zjištění následoval záchvat smíchu a mě se hlavně ulevilo, že to nebyly příznaky nějaké závažné choroby, ale jen a pouze starý dobrý THC...

A co se týče druhé části názvu, vkládám sem fotky z legendární akce u Evy, kde se vlastně nic nedělo, ale Staňa vypil spoustu slivovice a neslavně to dopadlo. Škoda jen, že nikdo nemá žádnou dokumentaci k nedávné kalbě v pekle, kde Staňa zůstal věrný všem svým tradicím a dostál nad míru pověstem, který ho oplétají, a Radim zpíval nazpaměť Měls mě vůbec rád a taky dost podezřelou píseň Chudák Váňa. A Kuba tančil a my s Evou jsme popíjely Malýbů...

Jak jsme se meli v Albanii.

Loni jsem cetla knizku od Ismaila Kadareho- Krvavy duben a na zaklade toho jsem se rozhodla ze chci do albanie, tenkrat jsem to rekla Radanovi a on se sebral a jel tam, a ja zustala doma. Letos jsme se tam s Honzou konecne vydali.

Vlakem do Podgorice, prichazi prvni neprijemny zazitek, na ceste z prahy do brna ukradli Honzovi penezenku, ve vlaku byli dva stevardi a asi 6 cechu-nadrazaku, co cestuji zdarma kam chcou. Buhvi, kde skoncila. No, nevadi, stejne metem dal, ze. Vedro jako svine, vykaleni nadrazaci, nervozni manzelky a jejich urvany deti. To k ceste.

Albanie, top je pekna zeme. Hory jsou uzasny, lidi v horach prijemni, a snazi se nas okrast jen obcas, napriklad kdyz za hodinu jizdy minibusem po nas chcou 100 euro, a po ostatnich pasazerech 100 lehka ( 4leka=1koruna ceska) To nase tvrda ceska natura neprijme a dohada se, ze. Takovy skvelych nabidek na svezeni dostavame hafo, ale odmitame a radci metem pres hreben pesky. Obcas vemou i zadarmo. Ubytovavame se ve vesnici Theth, ktera uz je turisticka (jak tvrdi Kuba), ja bych ani nerekla, akorat tam maji kempink, kde vse stoji euro, noc, pivo, chleba. a taky to tam zacina vypadat.

Co se tyce bordelu ten je vsude, ale vsude, dke vas napadne, u kazdyho domu skladka, ti ohleduplnejsi to hazi pres plot k sousedum anebo do jezera.

Samozrejme jsme museli absolovovat plavbu po jezere Komani, prirovnana se k ceste lodi Hurtigrutou v Norsku (viz. Pruvodce Albanie, rough guide. strana nevim) Trosku nebezpecny je, ze oficialne trajekt vyplouva v 8, ale neoficialne az se zaplni, auta tam cekaji zhruba od deviti vecer, a posledni prijizdi v 6 rano, a na ty se uz nemusi dostat rada, my jsme radsi spali hned u pristavu v tzv.minihotelu- nedostaveny jednoaptatrovy baracek, dke nahore nic,a dole hospudka, to mi ale ke stesti stacilo. Vstali jsmev 5, misto jsme chytli a odjeli v 6. Plavba super.

Dostala se od albanske zeny jablicko a od albanskych muzu udiv nad tim, jakto ze si balim cigarko a jakto ze mi to honza vubec dovoli.

Me, jako jemnou divku, totiz vubec nebrali na vedomi. Pozdravila sem je, nic, pozdravil honza, usmevy, mavani, pomalu potrasani rukama. Zaplatila sem, vratili drobny honzovi, ptala sem se na neco, odpovidaly honzovi. Balila sem cigarko, okolojdouci se zastavily a hledeli na me v nemem uzasu. skandal a rozruch:) Chlapi se ve vsedni dny dopoledne valely po kavarnach, barech, na ulicich, popijely a pokurovaly, zenskou by clovek nezahlid. To me skryte feministicke ja neslo docela dost tezce a zacniala sem se casem pri kazdym cigarku rozcilovat.

Hodne domu je v Albanii naprosto zdemolovanych, vybydlenych a nikdo se o to nestara. Na druhou stranu v mestech stavi neuveritelne priserny hotely, vysoky a mohutny, taky se stava, ze zacnou stavet barak, dojdou prachy, tak to nechaji tak, anebo si pride mafian pro vypalny neni, tak se stavbou taky nepokracuje. A nesmim zapomenout na bunkry, jsou vsude, me se libily, ja z nich byla nadsena:)

Ke konci jsme zajeli do mesta, do hotylku, vykoupat se, bo voda v horach mela snad 2 stupne a me malem jeblo.

Na ceste zpet, nam pani v Cerny hore, mluvici akorat plynulou cernohorstinou nebyla schopna rezervovat luzko, tk jsme jeli vtotalne narvanym prisernym srbskym vlaku pres noc,vsude se jen hulilo a hulilo, v 7 vecer jsme vyjeli, ocistec a v 8 rano jsme byli v Subotici na hranicich s Madarskem. Pote uz jen krasny cisty cesky vlak a jeste 12 hodin cesty domu..