Hrubý výlet na Lukov

Opět zbylo psaní na mě,takže ve stručnosti :-) Eva, Hanka, Karinka, Vlasťa a já jsme se dnes vydali na výlet. Po cestě zvítězil Lukov.Před tím ale ještě zastávku v Hulíně za Mirou, který tam vede archeologické vykopávky. Zajímavá zkušenost, ještě jsem se s archeologií takhle zblízka nepotkal. A pak hurá na Lukov. Zaparkovat, zapálit, vyběhnout na zříceninu, se zříceniny do Vlčkové na pivko a klobásku a zpět opět přes zříceninu k autu. Samozřejmostí na zpáteční cestě byla Hrubá hospoda ve Fryštáku. Ke spokojenosti řidiče (tentokrát jsem mohl pít, řídila Eva) jsme lupli jen každej jedno pivko a jeli domů. Foťáky jsme všichni pro jistotu zapoměli doma, takže kvalitka je trošku horší.

Cože? Lukov? Kde to je?

Mira a jeho "vykopávky"

Vlčková

Nejhůř tu dálku snášela Karinka, myslela si totiž, že ju Vlasťa bere jen do billy

pro zúčastněné (4MB)

Přispěj i ty!

Nebudeme to nijak zabalovat, blogy jsou plné komerčních a samolibých příspěvků. I můj nebude vyjímka.
Aktuálně s účastníky trojboje (pro neinformované - kulturně-poznávací akce viz. hýr) pracujeme na neziskovém projektu pro Société Générale. Opravdu nečekaně (i pro nás) se zabýváme společenskou odpovědností firem. Takže jednoduše, se podívejte na náš web a POVINNĚ přispějte názorem (nebo nějakou ptákovinou; k tomu mám sám blíž):

KLIK

VPO na druhou

Po dlouhé době nás opět v Kroměříži navštívil Standa. Sobotní odpoledne po mé noční moc nevyšlo, měl v plánu že půjdem na tenis,hehe. Jak kdyby nevěděl, že když se proberu po první noční, tak sem jak probuzenej po ročním komatu. Každopádně zabookovanej bowling na jednu hodinu v neděli (po druhé noční) mě z postele vykopal. Přidala se i Vanet a šli jsme se všichni společně sportovně opít. Vyzkoušeli jsme úplně zbrusu nový bowling na Sport Centru Paráda, který je otevřený plus minus dva týdny. Atmosféra vyloženě rodinná, neboť jsme tam byli sami, a nikde žádní čumílkové jak ve většině hospodských bowlingů. Spíš naopak, když se člověk podíval z okna, zjistil že může obdivovat pupkáče u badmintonu. Točené pivo je samozřejmě základ. Nejvíc se mi líbily ty animačky kuželek,moc pěkné. Normálně se nám ty kuželky smály a samy uhýbaly koulám. Hodinka a půl nás vyšla na krásné kilčo na osobu, plus zkonzumované nápoje. Já s Anet jsme skončili na Myslivně. Po třetím pivku (15:00hod) jsem byl docela zkárovanej a šel se domů vyspat.

nutný nácvik hodů

a může se jít na věc

ukázkový styl

nejeden by na tom oči mohl nechat

kuželkové komando...

...i kuželky se srovnaly do latě

pivko na sebe nenechalo dlouho čekat...

...a hra šla ta tam

Ty jsou...

... plastikový, silikon došel.

foto(35MB)

Večer s flašinetářem

Titulek je trochu zavádějící, jelikož on to nebyl flašinetář, ale Pavel, co hrál na akordeon, neboli taky tahací harmoniku. Každopádně jde o to, že se mě po dlouhé době na Marakaně zase líbilo. Protože tam nechodím zas tak často, viděla sem taky poprvé Rendu v jeho apartním kloboučku. Nicméně, sedíme v přední části putyky a prožíváme klasický večer na základně, když tu zjistíme, že hudba linoucí se z vedlejší místnosti není z jukeboxu. Seděl tam klučina a hrál a nám se to moc líbilo, tak sme se nejdřív jenom se zbořkou přidaly zpěvem a pak se do toho vložil taky vlasťa a už to jelo. Sundala sem si svetr, aby flašinetář zahrál hrušku, ale to neznal:( Pak si sedl k nám, vanet vytvořila playlist a klučina povídá, vy tak hezky zpíváte, vy ste z pajdy?Hezky to ubíhalo, nakonec sme zůstali s evou, eliškou a pavlem, to byl ten kluk a rozhodly sme se jít na slady. Původně sme chtěly zneužít pecu ve službě, v té době už mi unikaly některé události, nakonec sme se ocitly před mekkou kroměřížských teenagerů po svých. Z té spousty lidí se mi udělalo nevolno, div sem se nepozvracela pod stůl, nakonec sme to zabalily asi po půl hodině, že si chytnem taxíka. Můj grandiózní nápad, že si pujdem sednout na RobinOil (to je ta benzínka, jak tam kousek bydlí radim, teď si vzpomínám, že sem možná navrhovala, že bysme se mohly stavit tak u něho)se nějak neuchytil. Zatím. Taxíkama se to pře sladama jenom míhalo, ale řidiči nás vyrtvale odmítali, obzvlášť mi utkvěla jedna děsivá taxikářka důchodkyně, snad i s cigárem v puse, s tou bysme stejně nejely, pcha! Tudíž sme nakročily do chobotu, že teda dem na tu benzínku:) Holkám se to ale rozleželo a po deseti krocích sme se otočily a na další pokus konečně chytly ten taxík. Pak už se nedělo nic zvláštního, aspoň teda doufám, evu sme vysadily u psychiny a já sem vystoupila u oveximu a eliška snad dojela tam k nim. Byly čtyři ráno a já sem chvátala do postele.

Vinný sklep

Organizace vinného sklepa - ja náročná. Ne zas tak moc. Abychom předešli přílišným diskuzím, vybrala jsem jeden vinný sklípek v Kobylí, který jsem navštívila. www.vajbar.cz/
Degustace 8 –10 vybraných lahvových vín Vinařství Vajbar Kobylí ve sklepních prostorách, s ochutnávkou dalších mladých i starších vín připravených k lahvování. Následné posezení v originálním vinném klubu rodinného vinařství.Obložené uzené mísy, různé druhy sýrů, tlačenka, slanina, pomazánka, čerstvé pečivo.Po dobu degustačního večera neomezená konzumace vína,nealkoholických nápojů, kávy, čaje, slaného pečiva v ceně.Cena za osobu Kč 440,-
V případě zájmu o teplou večeři, cena za osobu Kč 560,-Možnost nákupu vín do vašich archivů a soukromých vinoték samozřejmostí.
Takže si můžeme vybrat jestli s večeří či bez.
Doprava - vlak, bus - nelze, bo bychom těch necelých 7O km jeli asi 3 hodiny a 4krát přestupovali
auty - byl by nutný nocleh a stejně by všechny řidiče dopraváci namístě zastřelili
objednat autobus - ck vaca - autobus pro 16 lidí 14kč/km plus co hodina čekání 1OOkč tzn. kdybychom tam byli 8 hodin tak doprava vyjde cca 172,50 na kus při 16 lidech
Možno větší autobus pokud by nás bylo víc. Pokud máte někdo nějaký lepší nápad ohledně dopravy, bude vřele vítán.
Termín této akce není přesně stanoven, ale požádala jsem o nějakou pěknou sobotu v měsíci dubnu. Jakmile se ho dozvím, bude sdělen.
Případní zájemci se hlaste do komentářů.

Žádost...

Poprosil mě jeden náš společný kamarád, jestli bych mu na náš blog neumístil odkaz na jeho nový rozjíždějící se e-shop. Já v tom problém nevidím, tak jsem tak učinil. Pokud by to ovšem někomu z duše překáželo, pište do komentářů.

[vložte libovolnou slovní hříčku obsahující pojmy "návrat", "úžasný" a "dýně"]

Poprvé jsem měl Smashing Pumpkins vidět 9. července 1997, kdy přijeli do Prahy s Reef jako předkapelou. Bohužel pátého ráno začaly na Moravě povodně a já zjistil, že nemám jak se do Prahy dostat. S těžkým svědomím jsem vrátil lístky a říkal si, že není všem dnům konec, šak oni zase přijedó. Jenomže o tři roky později se "smešini" za dramatických okolností rozpadli a já si je připsal na černý seznam kapel, které už naživo neuvidím. Což je pořád pravda, i po jejich středečním koncertě na pražském Výstavišti.

Nechybělo mnoho a nedostal bych se ani tam. Vodní živel tentokrát nahradila tradičně neschopná dopravní policie na dálnici D1, kde jsme přes dvě a půl hodiny čekali v zácpě před převráceným kamionem. Po dalších eskapádách a nesnázích, jako např. snaha vytisknout lístek až přímo na místě, jsme o půl deváté doskotačili do haly. Šikovně se nám ještě podařilo zasunout dva kusy, ale to už v sále začínalo cosi hrát. "Ladí," prohlásil jsem zkušeně ještě ve frontě na pivo a vzápětí sklidil zasloužený výsměch, protože to už byla "Porcelina of the Vast Oceans", překvapivá první písnička koncertu. Kam se poděli Tatáči, nevím. Jestli začali před osmou nebo hráli míň než půl hodiny nebo nehráli vůbec, se můžu jen dohadovat.

Na úvod musím říct, že jsem si od koncertu moc nesliboval. Proto jsem byl překvapený, jak moc se ze začátku bavím. Zvuk byl fantastický a bylo slyšet úplně všechno, v akustických pasážích i četných hlukových plochách. Jimmy je fenomén a moc jsem nechápal, ja to všechno dokáže ububnovat čtyřma končetina. Po parádní Porcelině odehráli pár písniček pěkně zostra, lidi nejvíc řádili u "Tonight, Tonight". Pak přišla chvíle zvolnění a docela jsem se smál, jak Billy (položertem) zapomněl text akusticky odehraného "Perfect", a říkal si, že takhle zkurvit hitovku si může dovolit jen kapela, která jich má v rukávu desítky. Ještě jsem si nostalgicky užil "Lily" a vzpomínal na kamarádku Petru, která kdysi tuhle písničku odsoudila a přirovnala ji k produkci olomoucké dupárny Ponorka Band. Teď ji dávám za pravdu, tancovačkový pocit je ještě umocněn zdvojeným ženským vokálem. Nejlepší je silná série "Today", "Tarantula", "Stand Inside Your Love", k nepoznání předělaná "Ava Adore" a závěrečná "Bullet with Butterfly Wings", oproti desce hodně vystavěná na base. Následuje ještě opět akusticky, ale tentokát pořádně zahrané "1979", následované "That's the Way (My Love Is)" s klavírem a "My Blue Heaven", které je pojaté jako kabaretní číslo včetně Billyho nemotorného tanečku.

Mé fotky stojí za prd, kradu z Youtube

Koncert už ale trvá pěkne dlouho a situace se začíná komplikovat. První vrchol trapnosti nastává, když Billy začne poprvé souvisleji mluvit. Slibuje nám, fanouškům, že se kapela už nikdy nerozpadne. Prý už tu chybu jednou udělali a poučili se, teď s nám zůstanou navždy. Co to kurva vykládá? Z původní sestavy zbyli jen Billy a Jimmy, kteří spolu hráli jak ve Zwanu, tak na Billyho sólovce The Future Embrace. Přemýšlím, jak si to před sebou samotným omlouvá frontman kapely, a pak mě napadne ještě horší myšlenka: co teprve ti nešťastní členové nových SP, které si Billy vybral někde z katalogu, předpokládám podle vzhledu, stejně si všechny party na desce nahraje pro jistotu sám, aby mu to ostatní nekazili. Basistka s palmičkou na hlavě Ginger, blonďatá klávesistka Lisa a i pán v červeném fraku, kytarista Jeff, cudně klopí zrak a tváří se, že na pódiu vůbec nejsou.

Smešini pokračují v hraní a já si začínám uvědomat, jak podělanou dramaturgii tenhle koncert má. Ještě se mi nestalo, abych se těšil domů, díval se na hodinky a říkal si, kdy to konečně skončí. Od půl jedenácté už hodně bolí nožičky a publikum chládne. Billy dost sóluje a skupina se občas změní na nesrozumitelný hlukostroj, písničky začínají a končí, jedna se přelévá do druhé a mně se už nechce dál poslouchat. Druhým vrcholem utrpení je nekonečně dlouhé "United States", které na desce trvá skoro deset minut a tady se jamuje ještě dýl. Jediný, koho to ale baví, je malý Billy. Ten je nakonec na pódiu zcela opuštěn jen s vazbící kytarou a vkládá do písničky deformovanou verzi americké hymny, protože je to hrozně originální nápad, na který před ním nikdo nepřišel, ani Jimi Hendrix ve Woodstocku ani U2 na Rattle and Hum. Jsem docela rád, protože je jasný, že to dnes bude bez přídavků a bohužel i bez "Disarm". Následuje minimálně pět minut vytleskávání, pořvávám už jen naprosto mechanicky a spíš bych chtěl, aby kapela zůstala v zákulisí. Nakonec náš oblíbený megaloman Billy ještě jednou vyleze na pódium a poradí nám, abychom po příchodu domů "fuck, love, suck", pro jistotu to několikrát zopakuje a spustí přídavek. Teprve úplně závěrečná "Cherub Rock" trošku zvedne publiku náladu a několik odvážnějších jedinců si dokonce opatrně poskočí. Po dvou a půl hodinách je konečně konec. Odcházíme z haly a já si říkám, že to byl nejlepší špatný koncert, který jsem v životě viděl.

Vzpomínám si, jak jsem se kdysi s otcem díval na koncert Pink Floyd v Benátkách. Mohlo to být někdy kolem devadesátýho roku, spíš ale dřív. Otec byl nadšen, protože to byla ta parádní kapela jeho mládí. Ti hoši to kdysi měli; teď už to sice byli pánové v letech, ale snažili se to překrýt instrumentální virtuozitou, nekonečným sólováním a moc pěknými světelnými efekty. Stejně jsem se cítil, když jsem vycházel do deštěm promáčené noční Prahy. A třeba je to všechno jen tím, že Zeitgeist je pořádně posraná deska, no.

Poctivě jsem si na koncertě psal a později doma porovnával, jsem ochoten říct, že toto je definitivní setlist. Jen pro fajšmekry:

1. Porcelina of the Vast Oceans (MC)
2. Behold! The Night Mare (A)
3. Bring the Light (Z)
4. Tonight, Tonight (MC)
5. Mayonaise (SD)
6. Try, Try, Try (MA)
7. (Come On) Let's Go! (Z)
8. Perfect (A)
9. Lily (MC)
10. Rose March (AG)
11. Today (SD)
12. Tarantula (Z)
13. Stand Inside Your Love (MA)
14. Ava Adore (A)
15. Drown (promo single)
16. Bullet with Butterfly Wings (MC)
17. 1979 (MC)
18. That's the Way (My Love Is) (Z)
19. My Blue Heaven (Thirty-Three single)
20. The Everlasting Gaze (MA)
21. Cash Car Star (M2)
22. Easy Livin' (Uriah Heep cover)
23. For What It's Worth (Buffalo Springfield cover)
24. Daydream (G)
25. Wound (MA)
26. United States (Z)
27. I Don't Mind (unreleased)
28. Cherub Rock (SD)

A - Adore (1998)
G - Gish (1991)
AG - American Gothic EP (2008)
M2 - Machina II/The Friends & Enemies of Modern Music (2000)
MA - Machina/The Machines of God (1998)
MC - Mellon Collie and the Infinite Sadness (1995)
SD - Siamese Dream (1993)
Z - Zeitgeist (2007)

Pro Stana a ostatní nepřítomné přítele, zvlášť jednu.