Oh Iran!

Nakladatelství BB Art vydává v těchto dnech první díl výborného comicsu Persepolis. Napsala a nakreslila jej íránská autorka Marjane Satrapi a popisuje v něm své dětské vnímání velkých politických událostí jako byla islámská revoluce roku 1979, přechod od království k Chomejního republice, osmiletá válka s Irákem. Pro autorku jsou ale mnohem důležitější její malé dějiny popisující problémy dospívání ve společnosti s fundamentálně interpretovanou šarí'ou, která vám zakazuje stýkat se s osobami opačného pohlaví, konzumovat alkohol, nosit sukně nad kolena nebo ukazovat na veřejnosti vlasy. Satrapi používá, jak je v nezávislých comicsech běžné, jen černou a bílou, navíc kreslí většinou hodně primitivisticky a její obrázky ze všeho nejvíc připomínají ilustrace k dětské knížce. O to víc překvapí chvíle expresionistického šílenství v pasážích o násilí páchaném v rámci revoluce nebo naopak až secesní ornamentálnost snových scén. Každého pitomce hned napadne, že už něco podobného viděl v Spiegelmannově Maus, a říkám to i já. Určitá míra vykrádání se ale přece očekává a nic to nemění na tom, jak moc na mě kniha zapůsobila.

ObálkaUkázka

Dvěstě devadesát vočí je mimořádně příznivá cena, znáte to, podporujte autory, Vánoce se blíží, no tak si to fakt kupte. Kdo spoří, rád krade nebo je prostě jen svině, stahuje první díl zde, druhý díl tady a potřebný software tu.

Oh Kazakhstan!

Jéžiš, jak já se těšil. Boratovi jsem fandil už při předávání cen MTV a hlavně v Da Ali G Show na HBO, kde poznává krásy Velké Británie, takže jsem se nemohl dočkat, až to natře i těm pitomý Texasanům a jiné americké verbeži. Výchozí nápad zněl lákavě: Borat Sagdiyev sponzorovaný ministerstvem informatiky vyjíždí do Améru v doprovodu nejlepšího kazašského producenta Azamata Bagatova a medvěda Oxany (na obranu proti Židům), aby natočil instruktážní film o životě v USA. Recenze vypadaly skvěle: na Metacriticu má dnes Borat skóre 89/100 a je nejoceňovanějeím filmem současnosti (před The Deaprted a Casino Royale), minulý Respekt filmu dokonce věnoval jeden z hlavních komentářů "Potřebný šašek Borat" na straně 3 ("Je to víc než film a víc než legrace, je to vlastně výzva divákům, co unesou.") Zaujal i soundtrack s kazašskou hymnou ("Kazakhstan greatest country in the world / All other countries are run by little girls Kazakhstan number one exporter of potassium / Other countries have inferior potassium.") nebo údernou agitkou o židovském nebezpečí ("Throw the Jew down the well / So my country can be free / You must grab him by his horns / Then we have a big party.") Film mě ale nakonec zklamal, škoda přeškoda.
Neříkám, že jsem se nesmál, vlastně jsem se řezal od začátku do konce. Nejvíc jsem se bavil na úkor Židů, dostala mě diskuse s feministkami o velikosti ženského mozku, hrozně se mi líbily ty stereotypní představy o postsovětských republikách, smál jsem se při popisu Boratova retardovaného bratra Bila i při setkání s americkým retardem. Vrcholem je scéna, kde Borat zpívá kazašskou hymnu na rodeu a doprovodí to svérázným přáním úspěchu amerických vojsk v Iráku. Občas mi docela běhal mráz po zádech: maximálně samozřejmě při Boratově setkání s fundamentálními křesťany anebo s těmi vypitými macho studenty, kteří mluví víc šovinisticky než Borat a navíc to myslí vážně. Film ale obsahuje i spoustu vyloženě trapných míst. Nevadí mi, že si Borat utahuje ze všech, nevadí mi ani očividné zneužívání nešťastných rumunských vesničanů, kteří během natáčení asi vůbec nevěděli, která bije, a kteří se zřejmě právem cítí zneužiti. Vadí mi spíš fůry fekálního humoru na úrovni toho nejhoršího z české porevoluční komedie, hlavně celá ta zbytečná naháčská rvačka s Azamatem. Obecně musím říct, že mě moc nebavilo Ali G Indahouse a moc mě nebavil ani Borat. Zatímco na Ali G, Aiii se můžu dívat donekonečna a závěrečné "Help the Muthafuckin' Aged" s Jarvisem Cockerem mě vždy dostane spolehlivě do kolen, z Borata jsem spíš rozpačitý.

Tak už se to stalo

Konečně emaracana předběhla simchu.

silvestr

vcera jsme se domlouvali s deckama co na silvestra a padlo to na nasi chalupu..takze kdo chce jet vlakem 300km do vlastce,pak kilometr hlubokym snehem k nam na chatu,at da vedet..zatim macna,vanet,peca,kuba a ja..
a jak jsem se tam ted naucila soupnout ty fotky,tak tu mate drobnou pripominku z 2003..;)

bertold

bert v lodne od jablek a s kachnickou po terce..pekne se o neho staraji:)

toto jsem si zcela uzila..psicek vi..

stastna majitelka;)




a zbytek par klasise fotek..jak se vam libi?

Casino Royale

Když dostal roli v Bond 21 Daniel Craig, vyřvával jsem nejvíc: že je ošklivej, že se na to vůbec nehodí, že hraje v samých pitomostech, že to není Sean Connery. Tento příspěvek píšu hlavně proto, abych se omluvil a přiznal, jak strašně jsem se mýlil. Nová bondovka je skvělá a Craig je úžasný. Narozdíl od Brosnana není hezoun, ale to Sean nebyl taky a jak mu v Goldfingerovi slušely ty modré trenýrky. Má charmu a šarizmatu na rozdávání, vypadá strašně tvrďácky a sluší mu smoking i havajská košile. Sice se pere jako holka, ale v akčních scénách ani nehne brvou a v klidu čeká za sloupem, až zloduchovi dojde munice. A navíc: konečně může většina z nás říct, že je hezčí než Bond. (Poprvé to řekl můj bratr Rimmer a to už něco znamená.)
Je to dobrá bondovka. Není sice tak promakaně natočená jako Die Another Day, ale má lepší scénář a jde ke kořenům. Bond nemá žádná technický udělátka, úplně vypadl Cleesův Q (i když jeho "double-o-zero" mi bude chybět), Le Chiffre je padouch ze staré školy, víc se tu střílí než myslí. Hlavně ten počáteční free-run je dechberoucí, co předvádí Sebastien Foucan jste ještě neviděli, no prostě určitě nejlepší akční scéna celé série. Je tu i pár nezapomenutelných hlášek, mě uklidilo třeba "Shaken or stirred?" - "Do I look like I give a damn?" Ten zmiňovaný návrat ke kořenům se projevil i zvýšenou mírou krutosti a cyničnosti. Když chce někdo Bonda pomučit, nevyhrožuje mu rozříznutím laserem vejpůl, ale ukáže mu, co znamená to southparkovské "mít koule v odšťavňovači"; tu scénu jsem opravdu rozdýchával jen těžko. Kontroverzní je milostná zápletka, protože 007 se přece jen tak nemůže zamilovat. Nenávidím uslintaný závěr On Her Majesty's Secret Service, kde čerstvě ženatý (!) Bond pláče (!!) nad vychládajícím tělem své novomanželky. K mému vlastnímu překvapení mi zamilovaný James nevadil, je to přece jen jako by první případ začínajícího agenta a proto se ještě nechová jako ta necitelná kurva, kterou všichni obdivujeme a máme rádi. Poslední dvě bondovky se nebojí pracovat s velkými emocemi: v DAD žene Bonda až dumasovská touha pomstít se, v CR zase Bondovi brání v akceschopnosti zaslepující láska. Na závěr co se mi nelíbilo: titulkovací sekvence je špatná špatná špatná, halucinační scéna mučení z úvodu DAD asi nebude už nikdy překonána; černobílá pražská epizoda je zbytečná a natahuje film až na těch těžko snesitelných 144 minut; James sklátí jen dvě dívky, což je neuspokojivě hluboko pod průměrem (Proč má mít nejvyšší skóre ten panák Lazenby, který v OHMSS ojede celý alpský hotel?); Česká republika v roli Černé hory našinci musí připadat k popukání: jezdí tu Pendolino, policija má modré oktávie, občas se tu píše latinkou a hned zase azbukou, no prostě hollywoodské reálie jak vyšité. Až na tyto drobné detaily jsem plně spokojen a těším se na Bonda 22.

(Na druhou stranu nesdílím všeobecné nadšení s Potomky lidí: Clive Owen je sice nádherný a ta desetiminutová ukázka urban fightu je strhující, ale P. D. Jamesová měla zůstat u Dalglieshe a Cuarón u Pottera.)

RodopiBalkánKopřivčica

1 pohoří Balkán 2 hatatitlá 3 Dima: "ach, konik" 4 Koprivčica 5 mlsající koťátko, na které se nevolá či či, ale ps ps (i náš blog chce být roztomilý) 6 rozhejbanej vozejček (a máš to, Ondřeji!) 7 Dim a já a zima 8 Rodopi 9 jezírko u vily 10 harém ve vile 11 Dima a skála, kam skoro vylezem 12 skorovylezlá skála

Jazz ve Zdislavicích

Nestává se moc často abych Vás informovala o hudebních či jiných kulturních akcích. Náhodou jsem se dostala na koncert jazzmana viz výše. Po zabijačce jsme šli na točený a v "restauraci"( jedna z nejhorších hospod, co znám. Zlatej starej hrad, pálenica) hrál za doprovodu svého mp3 přehrávače Scott na trubku. celkem asi 7 lidí - slečna co umí anglicky, aby překládala povídání a hudbě a hlavně o životě, Scott Brookins, manželský pár s dítětem, jenž mistra pozvali, 2 náhodní štamgasti a hospodská. Holt začít někde budovat kariéru se musí. Doporučuji důkladně prostudovat letáček. Pro případné zájemce mám propagační materiály v češtině od Scotta Brookinse s názvy Pomoc shora a Jak poznat boha

We say Rodo, you say pee!

Tak zpatky v Sofii. Dvoudenni vylet do Smoljanu, centra zapadnich Rodop s fajnymi budovatelskymi mozaikami, nezbytnou mesitou, vyhledem na horske hrebeny a jezirka a skaly a zvirata. Spi se ve vilce a to neprehanim, u diminych kamaradek u jezirka. Krb, vlna z ovcice a porad novy residenti se objevuji a kamaradky priznavaji, ze vlastne ani nevi, kolik jich tu spi. Nutno dodat: jedna se zejmena o holky. Fajnovy vystup na zasnezenou horu, kdy sme se chvilkama borili do snehu a chvilkama nadavali na vanici. Po podzimu zima jak loni a predloni, ale stejne to cloveka vzdycky tak nejak dostane. Zebricek na vrchol se ve vetru trosku kymacel, tak sem to radsi zabalil, nechtel sem skoncil odfouknutej a hlavne mrtvej nekde v recku. Po ceste nazpatek navsteva kaplicky, kde snad jako vsude jinde v bulharsku zila nejaka zazracna babajaga lecici chudaky z nevylecitelnych nemoci, pomoci Boga a masticek. Ale uz odesla, jestli chapete, stejne jako legendarni baba Vanga, co jeste donedavna vestila evropskym politikum, ty skoncis a ty ne a ono to vychazelo, protoze tyhle bulharsky typy vidi az za roh a taky do budoucnosti. Stopem na sladkosti do mesta (ano i v kavarnach se kouri, svata to zem) a na vodku zpatku do tepla vily sledovat Big Brothera Trojku, kterej je podstatne vyhrocenejsi nez u nas. Nebyt dvou holek, co prisly s nejakym deckem a hlavne s rodopskym zabijackym zhulskankem, mohl to byt poklidny vecer. Ale najednou vrrrrm a strih a lezim s tim malym deckem na ovcici a oba nechapave cumime na obrazky komiksu donalda daka, predcita nam makedonka. Ja nic nechapu, ptam se malyho decka, taky rika, ze ne, krouti hlavou a smeje se. Prohulil sem se do stavu 4leteho mimina, mno co, aspon sem se necitil tak blbe, kdyz sem mu potajmu ujidal nastrouhanou okurcicku. Rano odjezd do vesnicky v pohori Balkan. Ale o tom az priste...

Bg

Katev nezklamal. Dovezl me k Dime bez nehody a jen o hodinu pozdeji, do Sofie. Rekneme, ze osadku tvorili ze sta procent slovani, z 10procent cechoslovaci, teda ja a slovenka mirici do Athen. Nezapomenout na ceskoreckeho cikana, kteremu srbsti celnici na hranicich probodli rybickou fotku v pasportu, blby to ma, vypada jak albanec, a to se nenosi. Pratelska atmosfera, v autobuse v noci nespi se, calga nebo srbsky turbofolk posloucha se, o zastavky neni nouze, kazdy rad kafe i cigari, o oplatky deli se, radi. A nebyt male neprijemnosti na finalnich hranicich, kdy jeden z cestujicich prestoupil djutyfrilimit ehm sestkrat a kvuli nemu cely autobus ve 4rano mrznul serazeny u zdi podel busu, hodinu, tak bych rekl, ze jako docela zabava.

Sofie napodruhe nadchla. Kostely s atmoskou, ne jak u nas vetsinou jen obnazujici pozlacenou zaslou slavu. Dokonce svedkem okazale svatby pornofolkove celebrity, medoury se zakourenymi skly, nevesta v minisukni na posledni chvili vypinajici zvuk trapne vyzvanejiciho mobilu. Svicky sem za vas vsechny zapalil, dej vam bulgarskej bog dlouhe zdravi. Studentske mestecko, znasobte petkrat strahov, naturujte zigula, opryskejte steny, objednejte mamuti odlivky vodky za krestansky peniz a nechte se vlnit davem v jednom z nepocitane klubu. Sofie rozhodne zije a jestli nekdo rad nakupy,tak hus hus s levama na trh, prikopy se muzou nechat zahrabat. Psu a kocicek habadej, kouli ocima svejma, aby se s neporizenou odebrali zpet ustlat si do mekkeho betonoveho kvetinace, jak ja nedavno ve znaimu. Mesto obehnane hradbou elekroklubu, kazdej tu pro me neprobadanou scenu sleduje, leftfield a rejnier, ten rakusan, v patek zahrali. Blesak se staryma byvalorezimnima vecickama,jelibo tabaterku s orlicou, nebo fotacek se srpem, nebo tu nablyskanou devku matriosku?S Dimou na par hodin spanku na koleje s vyhledem na zasnezenou vitosu a trada rano do busem do mych nej hor rodop. Ale ted je treba zas odlepit zatepleny zadek, predzmrzly z vysoce riskantni tury, a vydat se na caj s rumem. popijet jej na kuzi z bulharske ovciny u kamen, u diminych kamradek, v residenci u jezirka mezi horama. Ale o tom snad priste, nebo mozna vic reknou pohyblive obrazky z aparatku. Aide

9.12.Vídeň 250Kč

Zvu vás do Vídně, je to sobota odjezd v ranních hodinách z Brna, večerní návrat zase do Brna. Jedinnou vadu, kterou to má, tak je jedna uječená paní, co to pořádá. nemusíte ji ve Vídni vůbec vidět, důležité je ji přežít v autobuse. Hlavní lákadla Picasso a Andy Warhol. Studentské vstupné by mělo být 6,5 euro.

Six Feet Under

Tento příspěvek původně neměl být vůbec napsán, některé věci lze sdělit jen stěží. Takže ze široka. Radek John kdysi v nějakém nedělním rozhovoru tvrdil, že nemá rád seriály. Studoval totiž scénáristiku a ví, že vše se dá odvyprávět za devadesát minut. Je to pitomec. Mám pocit, že už hodně dlouho nebyl natočen film, který by mě opravdu nadchl. Baví mě seriály a je jich moc. Prison Break a Lost je jen špička ledovce a navíc ne moc dobrá, mám rád The L Word, Desperate Housewives, Sex and the City, Twin Peaks, Friends, Big Love, Weeds, X-Files, Deadwood, Arrested Development, 24, Dead Like Me, Wonderfalls, Alias, Carnivale, Riget, Cracker. Nejlepší seriály točí HBO, pořád dokola se můžu dívat na The Sopranos a Rome. A teď i na Six Feet Under, jehož čtvrtou řadu můžete chytit v úterý v deset večer na ČT2 pod názvem Odpočívej v pokoji.

Nepamatuji si, že by mě něco tak vzalo, už hodně dlouho ne. Seriál toho ve svých šedesáti třech epizodách řeší hodně: homosexualitu, rasově smíšené vztahy, duševní nemoci, konzum, násilí, závislosti, incest, promiskuitu, obsese, destruktivní lásku, ale hlavně smrt, ta je všude kolem. Rodina Fischerů vlastní pohřební ústav a bere smrt jako každodenní rutinu, dokud neumře někdo koho znáte. Každý díl začíná úmrtím, smrt může být pěkně nesnesitelná záležitost, ale taky groteska k zasmání. Při sledování vás napadne, kolika různými způsoby vlastně lze umřít a jak se to podaří vám. Zběsile zneklidňující, místy strašně smutné. Skvělý soundtrack, Arcade Fire, Interpol, Death Cab for a Cutie, Imogen Heap, no prostě na umření. :-) Posledních osm minut posledního dílu poslední série je nesrovnatelných s čímkoli, co jsem kdy viděl, navíc k tomu hraje donekonečna natahované "Breathe Me" od Sii. Paradoxní je, že jsem se na seriál dodíval minulý čtvrtek, na Dušičky, no dějí se to ale milé absurdity. Není lehké sehnat někoho, kdo s vámi stráví nějakých pětapadesát hodin před televizí v maniodepresivních návalech, mně se to podařilo, tak tedy děkuji.

listopadova poezie

Listopad nam zjevne dosvedcuje,
kazdy tvor ze k hrobu pokracuje.
Rychle schne a pada vsem list,
ze i tobe uschne, budiz si jist.

Teply rijen - studeny listopad,
kazdy jeste v listopadu hrmiva,
urodny rok to byva.
Kdyz krtek v listopadu ryje,
budou na Vanoce letat komari.
Kdyz listi dlouho nepada,
tuha zima se prikrada...

Jen pro pobaveni...

Krakow

Naše výprava do Krakowa proběhla minulý víkend. Začala ve středu v Praze, kdy přijeli kluci z Belgie (Tom a Jeroen), tak jsme to šli hned zapít. No a takhle vypadala naše sestava:

Na druhý den se sice většina osazenstva necítila úplně fit, ale v takovým autíčku se to jede skoro samo:
Pak nás ho se ségrou nechal Tom řídit! Myslím, že jsme to zvládly obě úplně v pohodě.. (Je to automat.)
V Krakowě jsme bydleli v parádním apartmánu; a tady nás Poláci příjemně překvapili, protože vypadal úplně jako na fotkách na netu (navíc byl fakt levnej). Kluci se nám pak starali jak o snídani...
...tak o večeři :)
V pátek jsme teda konečně pořádně vyrazili do štrýtu

a poznávali krásy Krakowa.
Nejvíc se mi líbily balkónky

a židovská čtvrť

která, jak jsme se s T. shodly, občas nebyla nepodobná Žižkovu ;) Ale hlavně se tam taky dobře kalilo!


No byla to dlouhá noc... Na druhý den jsme se teda nějak zdrchali (i když to stálo velké usilí), abysme taky něco viděli z hradu a tak..

..ale nedokázali bysme to bez jedné osoby, která výjimečně neměla kocovinu a překvapila svou hyperaktivitou v podobě hlavního vedócího (kluci zvolili příznačnější označení - Führer)

Ale ještě že tak. Jinak bysme neviděli polský tramvaje, který nezvoní

anebo stánky s rohlíkama a la Ukrajina.

Celkově musíme ohodnotit výlet jako super. A Krakow samotnej je místy okázalej - stejně jako Praha nebo Brno
i když někdy až příliš turistickej

A někdy špinavej (jako Brno nebo Praha). Ale v té špinavé části je zas ta židovská čvrť, která nás dostala svou atmosférou (byli jsme i v židovském muzeu). Jestli jste viděli Šindlerův seznam, tak se tam prý velká část natáčela..
No a na závěr malá hádanka: co myslíte, že znamená "Koniec"? Terez tipovala, že asi něco jako "Pozor, jelen" ;)