We say Rodo, you say pee!

Tak zpatky v Sofii. Dvoudenni vylet do Smoljanu, centra zapadnich Rodop s fajnymi budovatelskymi mozaikami, nezbytnou mesitou, vyhledem na horske hrebeny a jezirka a skaly a zvirata. Spi se ve vilce a to neprehanim, u diminych kamaradek u jezirka. Krb, vlna z ovcice a porad novy residenti se objevuji a kamaradky priznavaji, ze vlastne ani nevi, kolik jich tu spi. Nutno dodat: jedna se zejmena o holky. Fajnovy vystup na zasnezenou horu, kdy sme se chvilkama borili do snehu a chvilkama nadavali na vanici. Po podzimu zima jak loni a predloni, ale stejne to cloveka vzdycky tak nejak dostane. Zebricek na vrchol se ve vetru trosku kymacel, tak sem to radsi zabalil, nechtel sem skoncil odfouknutej a hlavne mrtvej nekde v recku. Po ceste nazpatek navsteva kaplicky, kde snad jako vsude jinde v bulharsku zila nejaka zazracna babajaga lecici chudaky z nevylecitelnych nemoci, pomoci Boga a masticek. Ale uz odesla, jestli chapete, stejne jako legendarni baba Vanga, co jeste donedavna vestila evropskym politikum, ty skoncis a ty ne a ono to vychazelo, protoze tyhle bulharsky typy vidi az za roh a taky do budoucnosti. Stopem na sladkosti do mesta (ano i v kavarnach se kouri, svata to zem) a na vodku zpatku do tepla vily sledovat Big Brothera Trojku, kterej je podstatne vyhrocenejsi nez u nas. Nebyt dvou holek, co prisly s nejakym deckem a hlavne s rodopskym zabijackym zhulskankem, mohl to byt poklidny vecer. Ale najednou vrrrrm a strih a lezim s tim malym deckem na ovcici a oba nechapave cumime na obrazky komiksu donalda daka, predcita nam makedonka. Ja nic nechapu, ptam se malyho decka, taky rika, ze ne, krouti hlavou a smeje se. Prohulil sem se do stavu 4leteho mimina, mno co, aspon sem se necitil tak blbe, kdyz sem mu potajmu ujidal nastrouhanou okurcicku. Rano odjezd do vesnicky v pohori Balkan. Ale o tom az priste...