more photos

Lyonnufenenpass 2478 m.n.m.

St Moritz

bernina hochalpenstrasse
Davos

Obersalzberg

Paul rika: "Po Evrope"

Předem se omlouvam za zpoždění
sice je to o fous později, ale co naplat, Sheyi me premluvil a tak jdu do toho, napisu neco z cesty dlouhé 4100 km po Evropě (západní). Pokud jde o toho s kým, tak jsem vyrazil se svou drahou lepší polovičkou Alčou, na plánovanou cestu nach West, trasa byla takticky naplánována na tři týdny ze kterých se staly týdny dva. Cesta měla vést přes rakousko(AUT), německo(D), opět rakousko(AUT) do lichtenštejnska(LICH), švýcarska(CH), itálie(I), opět švýcarska(CH) a francie(F) a domů(CZ). Plány velké, ne vše se podařilo ale dost se toho stihlo a vidělo, ještě víc vyfotilo...

Takže popořadě. 

Den první výjezd z km(CZ) ctvrtek 8:OO nach Brno - Znojmo - Hatě -směr Salzburg(AUT)-Berchtesgaden(D), v plánu Schloss Adler(Zámek Orlí) aned Hitlerovo Orlí hnízdo v Obersalzbergu(D), no bohužel cesta dlouhá, a příjezd pozdní, krajina krásná, ale možnost prohlídky z časových důvodů nemožná, proto přejezd nach Innsbruck(AUT) a prohlídka města, káva v kavárně atd...nocleh odpočívadlo cca dvacet km za Innsbruckem směr Arlberg(AUT)

Den druhý snídaně kafe, sprcha, atd…šak to znáte vyrážíme směr Vaduz(LICH) a ne po dálnicí ale přes Silvretta Hochalpenstrasse (2O32 m.n.m.), míjíme města jako Gältür, Ischgl, St. Gallenkirchen, Feldkirch →Směr Vaduz(LICH).

Den třetí směr St. Moritz a to přes Klosters → Davos (Davos Dorf a Davos Stadt), jedno s nejkrásnějších míst kde jsem kdy v životě byl, možnosti pro freeskiing a snowbording nevídané krásné pláně no prostě pohádka

→do Davos přes Flüellapass (2283 m.n.m.) do St.Moritz

Prohlídka St.Moritz,je to fakt krásný město nic dražšího a hezčího jsem v životě neviděl, místo kdeArmani a jiní sráči předvádí svoje poslední modní kolekce, a kde i princ Charles v zimě dává jeden oblouček za druhým, no není se čemu divit je to tam fakt paráda 

Davos

Nocleh v kempu cca 15 km od St. Moritz, nějací milí duchodcinevěděli co se svou velkou zahradou a tak vybudovali kemp, prostě paráda za 400 Kč dohromady(pro 2 osoby stan auto)

Den čtvrtý výlet vlakem ze St. Moritz(CH) → Tirano(I) přes Berninapass (2328m.n.m.), tím známým komerčním ale fakt parádním panoramatickým vlakem tam i změt do St. Moritz

Večer ubytování v kempu opět jako předchozí den. 

berninapass

berninaexpress



st.moritz

Den pátý cesta → Martigny k ženevskému jezeru, jeden místní švýcar, který pocházel z francouzské části švýcarska nám poradil nejzajímavější cestu kde bytotoho co se týče přírodních krás co nejvíce vidět proto vyjíždíme St. Moritz → Julierpass (2284 m.n.m.) → thesis → Passo di San Bernardino (2065 m.n.m.) → Bellinzona → směr Passo San Gothardo ale těsně před ním odbočujeme na vyšší a hezčí → Nufenenpass (2478 m.n.m.) a z něj sjíždíme do údolí → Aletsch (Aletschgletscher což je největší ledovec v evropě) → Brig →Sion → Martigny

nufenenpass 2478 m.n.m.

aletschtall

Den šestý vyrážíme směr → Lac Léman (Ženevské jezero) po cestě stavíme na prohlídce zámku Chillon → přes města Montreux → Vevey (vznikla písníčka Smoke on the Water) → Lausanne kde podnikáme prohlídku OLYMPIC MUSEUM a kempujeme na parkovišti 20 km za Lausanne a kalíme Radegast s českým kamijoňákem jezdícím pro firmu OKD autodoprava(OKD mají kamionovou dopravu asi cca 380 kamionů protože uhlí už prý nevynáší a značku OKD řidiči familierně překřtili na „ OPRAVDU KLIDNÁ DOPRAVA“ = se slovy „no stress vždycky tam nějak dojedu“.

hrad chillon
lausanne

Den sedmý prohlídka Ženevy a → cesta směr Annency(F) tím městem vždy projíždíte když jedete do francozkých alp, večer nocleh u jezera

ženeva
annency

Den osmý → Lyon ( nocleh osmý den Lyon , devátý den Lyon i nocleh, desátý den Lyon i nocleh)

lyon




Jedenáctý den Lyon → Orange → Avignon → Arbes → St. Maries de la Mer )pobřeží středozemního moře) spánek

orange

avignon

st. marie de la mer

Den dvanáctý probuzení, nákup na místním tržišti, hnusné počasí, vztek, → směr Grenoble → Ženeva a spánek dvacet km za Ženevou směr Lausanne

Den třináctý nákup suvenýrů, čokolád sýrů a všeho možného i nemožného vyrážíme na 1230 km dlouhou cestu směr KM(CZ) přes → Basel(CH) → Karlsruhe(D) → Nürnberg(D) → Rozvadov(CZ) → Plzeň(CZ) → Praha(CZ) → BrnoCZ) →

Den čtrnáctý 1:12 → Kroměříž (CZ)

Poznatky z cesty, co se týče hádek a pikantností, hádky takměř nebyli, bylojich jen pár a nijak zásadních, maximální délka rozporu 15 minut, auto jelo bez problemů až na jeden moment kdy mi tak 0,5 km před St.Moritzem zdechlo amyslel jsem že jsme dojeli , ale Subaru po nastartování opět vyrazilo bez problémů vpřed (z toho plyne že mi asi nepozorovane chcíplo a já si myslel že je něco z motorem). Pak jakby řekl našinec čím víc na západ, tím čistěji na ulicích a na záchodcích, toto pravidlo platí jen do určité míry rakousko a švýcarsko hlavně jeho německy mluvící části, jsou čisté jak umytá dětská prdelka, ale o francii se to říct nedá kromě centra Lyonu, mají tam ŽABOŽROUTI strašnej bordel ale fakt všude, na ulici na hajlech, když člověk hledá hajzl na benzince musí zastavit na italské(Agip) nebo Anglické(BP), protože francouzské (Total, Elf, atd hajzly nevedou), takže ve městech jako Orange, Avignon najdete na cestě bordel jako na Cejlu v Brně( Cejl- cikánská čtvrť kam se bojí v noci aji policajt).

Thats All

Za krásami Norska

Tak já tedy opět obohatím stránky našeho blogu. Doufám. Takže jsem v Tromso,, daleko na severu. Jo ještě Tromso se vyskytuje v Norsku.
Je tu zima. Zhruba kolem 11-13 stupnu,. Světlo svítí furt. Jako i v noci. Je světlo. docela mě to deprimuje, ale zase lepší než když na konci října přijde totální a naprostá tma. To mě bude deprimovat ještě víc.

Orientačně skrz. Je nás tady strašně moc international students, z kamakoliv si vzpomenete. Mý oblíbení je jeden Etiopan a dva Nepálci, mají celkem dobrý cigaretky.. a jinak samozřejmě němciapolácí, jako všude různě. Asi ani nbepudu popisovat takový ty věci jako knihovna, internet, škola. Jen to bydlení je hustý, luxusní, taky za ty prachy. A kopce všudedokola, moře a hory se sněhem, to je přesně moje gusto. Naše univerzita je neuvěřitelně organizovaná, ja sama jsem zapsaná minimálně ve třech klubech a dalšíma si nejsem jistá a to jsem tu teprv týden. Dokonce pro nás chudý studenty zorganizovali secondhand market: vem si co chceš a zaplat kolik chceš.
Každý bral samozřejmě jen to co potřeboval
















Ja jsem potřebovala popelník a polštář. A to jsem si taky vzala.

Alkohol: je draheeej, strašně strašně drahej,úplně neuvěřitelně,a ja se svým chudým příspěvkem od EU si ho nemůžu dovolit. Pivo normálněv hospodě stojí 63NOK(přepočítejte si to samy, ja na to nemám nervy), ale jelikož já nemůžu být bez piva, našla jsem si svou značku, která stojí
16NOK, pullitrav plechovce, a té se držím.
















Ano Arctic beer, je ta správná volba, za prvé zní to dobře, za druhé má to pěknou barvu, za třetí mě chutná a za čtvrté je to to nejlevnější pivinko, co tu seženete. Sice už po jednom ráno bolí hlava, ale to mě samozřejmě neodradilo, nechtějte vědět jak ráno bolí hlavba po pěti.

Druhá možnost alkoholového opojení je: vrátit se do 16-17 let, co se pilo?ano. je to krabice, čůčo.





















Ale, když je to takový romantický název a obal, proč ne.

Naštěstí se blíží můj bratr, který mi veze slivovicia maso, takže bude fajn. Jelikož právníci všude na světě jsou stejní a první předmět mi začíná 25.8 a druhý dokonce 7. 10. chystám se na nějaký výlety na hory, na stopování a stan, dokud je světlo a teplo (relativně)

Chvilku nám to trvalo...

... ale nakonec sme toho Karadžiče dopadli. Nemohl sem z Bělehradu psát, páč šecko se tutlalo, jak se dalo, aby nám zas nezdrhl. Na letní školu srbštiny mi snad nikdo neskočil. Pusinku na zámeček mi po několika měsících povolili odemčít a tak vám můžu alespoň zpožděně, zkresleně a nepatřičně popsat ta lepivá horká muka v prašném městě na Dunaji, kam mě v červenci vyslala srbská vláda, abych se to jako už konečně dotáhlo do zdárného konce.

Hlavně nenápadně a nevzbuzovat pozornost a pokud možno něco důležitého před akcí nevykecat. Snad i proto mě ubytovali na studentských kolejích s Číňanem. Anglicky neuměl, česky kupodivu jen pár slov. Ale zato při nepoživatelných jídlech mlaskal jako ve filmech. Naše vzájemná komunikace se málokdy vychýlila od osy Peking-Olympiáda, respektive od těchto dvou slov, které nám naše chabá slovní zásoba srbštiny dovolovala. Jang byl o týden mladší než já. Na rozdíl ode mě strávil tři roky v čínské lidové armádě a později se živil v Srbsku jako řidič kamionu. Přijel studovat politologii, aby mohl nastoupit na místo svého otce na místní čínské ambasádě. Usnout v jedenáct, vstát v sedm, pokud sem ho teda nad ránem nevzbudil svým pozdním příchodem, aby si mě postavil do latě a mohl si zopakovat praktiky křížového výslechu kde is byl, s kým si byl, kolik si toho zase vypil z mocné čéelá. Zkrátka ztělesněná disciplína a střízlivost a loajalita a respekt k autoritám, všechny ty hodnoty, které se mi vždycky nějak vyhýbaly. Nicméně mise je mise a člověk v tomhle ohledu nemůže být vybíravej.

Nejdůležitější samozřejmě byla infiltrace, splynutí s davem, odkoukávání a napodobování. Cigaretu si zapálit nejlépe už ráno v posteli, ještě před vyčištěním zubů, přičemž se samozřejmě místo zubní pasty aplikuje horkej turek do ospalé huby. Ranní sprcha jen pro ty, co se nebojí sdílet pokojovou koupelku s uklízečkou, která s přesností švýcarských hodinek bezostyšně vtrhne do vašeho soukromí zároveň s otočením kohoutku, páč podlaha se přece musí blyštit a dyť seš přece chlap a jebu te u dupak se přece nestyď. Další cígo před budovou, počkat na opozdilce: Jessie, Mathilde, Zsolta, Lelii a někdy i Yoshiho. Škola začíná za pár minut, my na druhé straně města, ale vždycky se ještě najde čas na obligátní burek sa sirom, masom. Naskočit do troleje, nebo busu, darovaného Japonskem v letech, kdy v plechu ještě nebyly díry a kdy při dešti netekla do zářivek na stropě voda. Pokud má člověk štěstí, dojede až na konečnou. Ale dost možná taky řidič zařve nema zdroja a to znamená, že nemá zdroje, že došla štáva, že není elektřina, že pomažeš do centra po svojich. Dvacet minut zpoždění, učitelka jako z mateřské tam samo že ještě není. Přeloženo do řeči mezinárodních „studentů“: de se na kafe a nejlíp na filologii, kde se líbí obzvláště mužské části skupiny s hrubě odhadnutým poměrem 10:1, ve prospěch kluků (ne tím matematickým). Pokud se ještě rozhodneme vrátit, čekají nás muka výuky v neklimatizované místnosti, za oknama se rozhořelo denní peklo. Kafa, Driny, burek, průjem, orosené pivo jelen a kolem jediné zbylé mešity a kordonu nechápajích srbských policajtů do zašitého ráje halal restaurace, šopska salata i teleća čorba bratru za čtyři pětky. Turek se může kvůli třem blondýnám s roztomilým přízvukem přetrhnout.

Klasické odpoledne vyplní ještě několik kaváren, nepočetně cigaret a zoufalých návštěv klimatizovaných muzeí s příkladnou socialistickou přezaměstnaností fungující i v nefungujícím balkánském tržním prostředí. Večery s Jelenem a driáckou srbskou vodkou na hradbách majestátní pevnosti Kalemegdan, většinou se srbskýma studentama nadšenýma, že si můžou pokecat anglicky. Hraje se na kytary a harmoniky a bubínky, od Floydů přes Dylana k Marleymu, prostě mezinárodní šlágry. Ale ne v podchodech, kde je nejlepší akustika, páč šéf kalemgdanské ochranky nemůže spát, jak nám jednu noc dementoval jeho podřízený. V klubech často zdarma na přivítanou rakija, páč sme přece hosti z daleka, jejíž voltáž umocňuje nečekaně dobrý hudební vkus místních dýdžejů. Několikrát se taky zajde na koncert, jako třeba na Cinematic Orchestra s Ondřejem a jeho zlomeným kotníčkem, nebo na splav na Dunaji Povetarac, kde je do dvou ráno pusto a pak se znenadání zaplní dřevěná podlaha natolik, až se parkety prohýbají skoro až k hladině. Čůrá se sympaticky do Dunaje, chytřejší po větru. Může se stát, že do klubu dorazí i nějaká ta srbská turbofolk celebrita na motorovém člunu a to je potom povyku. Pak je tam najednou člověk sám se srbskýma kamarádama, deportován taxíkem do sídlištní části Bělehradu, kde se v tu chvíli kromě Karadžiče ukrývá ten nejlepší šiš, který kdy lidská ústa pozřela. Usínám v ložnici rodičů basketbalového trenéra ženského týmu KK Partizan, ve třináctém patře nehostinného paneláku.

Rána v Bělehradě sou bolestná z prostého důvodu: spí se po málu. Ať už kvůli nesnesitelnému vedru, muchám, komárům, pěti turkům denně, nočním clubbingu, nebo jednoduše proto, že není čas spát. Ale to je spíš případ jihozápadní Bosny, kam sem s Májou, kterou sem potkal v Londýně, jel navštívit její babičku. Z babičky se vyklubal nepřímý potomek Gavrila Prinćipa, který se narodil o vesnici dál. Půl tuctu omladiny, Májiných kamarádů z dětství, s nama prokalilo následující tři dny. A snad až na jeden výlet k jezeru a na bitku a následnou střelbu před klubem v nedalekém Drvaru si toho moc nepamatuju. Snad ještě kromě neobyčejné kuchařiny Májiny babičky a panenské přírody vůkol poseté nevybuchlýma minama. Zpátky do Srbska dvoupatrovým autobusem, kde se po mém návratu z toalety řidič zeptal hromadně všech cestujících mikrofonem, jestli už ten českej kluk dočůral a můžem jet, jak mi pak Mája přeložila, když sem se jí ptal, proč se na mě všechny ty babičky otáčejí s da da da a úsměvem na rtech.

(to be continued...?)

klikni na fotky a zobrazí se ti tři nudná alba Lazy Days in Belgrade, All Hail to Bosansko Grahovo a Polaaaaako i opušteno ipak nema zdroja, jer Karadźić je uhapšen!:

Bez komentáře