Aotearoa.

Takže, toto bude muj uplne prvni vazny clanek. Odopovida te vaznosti doufam i nadpis, ktery znamena zeme dlouheho bileho mraku cili Novy Zeland v maorstine. Je to teda jediny slovo ktery jsem se v te reci naucila, jeste teda ka mate- to je smrt, protoze to bylo napsany na tabaku.

a ted abyste se i neco dovedeli. NZ je na druhe strane zemekoule, a naopak, sou to DVA ostrovy, jizni a severni, geologicky pry k sobe vubec nepatri, ze se jako sesli nahodou. Hlavim meste je Wellington, na severno ostrove zije vic lidi na jiznim min a je tam hezci priroda. Mluvi se tam anglicky a jezdi vlevo, lidi sou mili a hodni. Originalni moc nejsou, protoze nazvy mest jako: Christchurch, Nelson, Pickton, Queenstown mluvi za sebe a co teprv nazvy ulic: Oxford strt, Cambridge strt, nelson strt, oxford terrace....

a ted z historie: puvodne tu byli jen maori, nic moc neznali, rezali si do dreva kreslili a zili vseco jao farmari, v roce 1642 prijel pan Tasman, (Tasman sea, Tasman river, Tasman Glacier, Mt. Tasman) pohadali se nejakej nacelnik maoru mu zabil tri muze a typ vodjel, ale anglani si nedali pokoj a o 130 let pozdej prijel pan Cook (mt. Cook, Mt.Cook National Park, Mt.Cook village, i river) a zacli se tam stehiovat v roce 1823 uzavreli smlouvu z Waitangi, o souziti, pude, kralovne a tak, ale anglani je trosicku prechytracili a maori z toho vysli spatne a upadali a upadali, ale eted se trochu vzchopili a jejich kultura je pozvednuta. Zelandane maji posledni dobou problemy s odpadky, ovzdusim a celkove se znecistenim. Samy sebe nazyvaji kiwi, podle toho neletavyho ptaka a podle ovoce.

Na Nz se tezilo i zlato a nefrit.

ated z myho cestovani. Letela sem. Vite. Z Vidne do Bangkoku sem si pro zacatek dala 11hodinovoku letu, tri letistni jidla a zaludek naruby pote co sem pozrela veceri pred pristanim v bangkoku, naseho casu sme tam doleteli ve 12 v noci, ale ty svine mi ukradli noc, ptze ta bylo6 rano. Hodina pauzy z toho 30 min. v kurarne a 30 min. dumani nad tim jak je to skvly ze tam maji Prayer´s room for muslims. Jezdi se tam nalevo a cely bangkok vypada jako pod vodou, zavodneny policka, ale vsude jednovedle druhyho. 4 hod, na Tapei- Taiwan. 12 hodin pauza na letisti, haha. hodne casu v kurarne,tady byly pekny, odvetravany, v bangkoku nee. zbytek uprostred letiste na sedacce ve spanku. 12 hod. let do aucklandu,3 kontroly, milion otazek,. vycisteni pohorek(fakt pekne) vycisteny stanu, ktery sem pak balila uprostred letiste, polivky a kafe mi proslo:) a urychleny presun na domestic airport, abych konecne doletela do Christchurch.

Tam cekal konecne honza, hm ztloustl a nepoznal me:)Pak jsme si prosli CHt, nejagnlictejsi emsto, taky pekny anglanskz domecek uprostred centra a vedle banka.. Ukazuje mi auticko, ktery si vyhodne opatril- Egon- dodavecka z posteli, lednickou, varicem a suplikama, sem u vytrzeni a konecne zacina vysneny cestovani po J ostrove, nejdriv sever smer Kaikoura. Po ceste vidim poprve more a potkavame tulene!

moje prvni vymrzly rano na NZ.

Vydavame se dal na sever, kdee jdeme prvni track: Queen´s Charlotte Walk. tri denni cesta po hrebenech, po plazi, lesem i busi, zpatky deme pesky, lodickou a stopem. Spime v ruznych kempicich po ceste, kde jsou kasicky kde je napsano: pay here a urcena castka (7 dolaru za noc, 1dolar 15kc)

Projizdime dal sever ostrova, mesto Nelson, kde je dominanta mesta seda betonova katedrala, fuj, tak radsi metem pryc do Abel Tasman NP, kde sme se svezli lodickou a vydavame se na dalsi tridenni track, slunicko nam svitilo po vestinu doby, zlatave plaze, muslicky, obcas nutny prechod pres cast plaze kde zrovna bykl odliv- nebo se na nej muselo cekat.

Jeste chvili na severu a ja uz chci na WEst Coast, za ledovcema, nejdrive Punakaki- Palacinkovy skaly s vodotryskama.

To bylo misto na ktery jsem se tesila uz z domu, ale pokracujeme dal po pobrezi, tery je paradni vpravo proste more a dal nic nez antarktida a vlevo mega skaly, silnice uzka a nikde nikdo.

Dostavame se ke Glacierum- Franz Josef a Fox, jsou dva nejznamejsi, ale jenjich tam nekolik, ledovce se nejdrive zmensovaly a to o dost, myslim ze tak o 4 km, co byly objeveny. az do roku 1979 a od te doby se pry zase zvetsuji, ruzne tam probihaji ty procey, o kterych mam letaku a letakukdybyste chteli vedet podrobneji.
Tak to je von. franz josef.

Dost spinavej ze, to ty sutry, ktery bere snih a voda, nahore je nadhernej cistej (pry, a podle obrazku, pruvosdce na ledovce stal dost penez)
a tady je mapka jak se ledovec menil

Mirime k Wanace, do jizni casti jiz. ostrova, Mt. Aspiring NP, kde sme si vyslapli na Mt. Iron na vyhledek.

A do Queenstownu, mesto adrenalinovych sportu. Fatk secko co si vyberete, jet board, bungee, paragliding, padaky, kanoying, ski, snb a i golf:)

Vyhled z gondoly, kopecek na QT, vlevo: hory Remarkables, z druhe strany jejslavnejsi lyzarske stredisko, a dole Lake Wakatipu a Qt- trosku teda dost pripomina nas Spindl.

Vydavame se na dalsi track: Routebourn track, asi nejslavnejsi na celem NZ, v lete se musi rezervovat mista v chatkach a je omezen pcoet turistu, na jare tam nikdo nebyla chatky byly zadarmo, vicemene, stejne tam nebyla voda, musela se prevarovat jen matrace.

CEsta vedla udolim a postupne stoupala, az sme dosli k druhe chate, nad ni zacinal snih, chata byla asi v 1000m, dal podle info centra nemame chodit, protoze cesta vede 4 hod. lavinovym udolim a ted na jare pry padaji fest, tak jsme se jen vysplhli do1200m na vyhlidku, na snih a fakt to klouzalo nebezpecne, s mackama by to i slo.,ale bez radsi ne.

A abyste jako vedeli jak vypada pravy horal:)

Na hlave: co: skryty satek s moirou. cena: darek od pavla, kde: nevim

dale co: cepice pletena, cena: darek od maminky, kde: doma

Na tele: co: moirove tricko, cena: darek, kde: Sedmikraska

dale co: vesticka hneda, polartec, cena: 48 NZD (slvneeno z 130) kde: Kathmandu, QT.

dale co: bunda Husky, co neprofoukne, nepromokne a zahreje, cena: 1300 kc, kde: Sedmikraska

Na nohach: co: kalhoty Direct Alpine, cena: netusim, kde: puceno od kamosky z QT

dale co: ponozky lyzarsky, cena: darek od maminky, kde: sport

dale co: pohorky cena: no tenkrat to bylo dost, kde: Sedmikraska

Doporuciji . impregnaci k tem botam

a pote, se to stalo nika se rozhodla skocit, protoze kazdy kdo je na zelandu by pry mel skocit, protoze prvni kdo skakal byl Zelandan, a protoze tam je tolik moznosti skoku, tak jo, skocila sem, uzasny pocit. nahore s vama komunikuji aby vas uklidnili pritom vas ani neposlouchaji a ted,

Ch-chlap, N-nika

Ch: tak vstavej

N. jo

Ch- bliz k okraji

N: nee

CH. bez

N: nee

CH. neboj se

N: hm
Ch: nedivej se dolu

N: v duchu (kretene se nedivam vubec)

Ch. 5-4-3-2-1: juuumppp

V hlave prazdno, jen ten pocit, ze letis, nakonci sem zjistila ze se mela zavreny oci, ale pote co me vytahli rikam honzovi, ze bych skocila hned znovu.. jinak mam vod nich tri fotky na netu: http://www.rapidimage.net/media/mediaBrowse.php

Jelikoz se ale muj cas krati a clanek uz je dlouhej jak envim, tak jen jeste se blizime k Mt.Cook nejvyssi hora NZ -3754m v Mt Cook Np, kolem sou dve jezera Pukaki a Tekapo- ledovcovy a nadherny.

Tady jsme stravili par dni, protoze hory byly nadherny na treky na ty lepsi se moc nedalo, skrz laviny ale na par kopcu a prochazek jsme stejne sli.

Jedna byla nejlepsi, vedla k Ball Shelter a ledovci Mt.Tasman,vedla po ceste kde se v r.1982 hory zblaznily a zacaly padat kameni a laviny a a v pulce cestu znicily, ted tam bylo je napsany avalanche area a pobidka k tomu abysme se tam nezastavovaly. Jdeme k chate vpravo a vzadu Mt.Tasman a Tasman Glacier, tady jsme stravily poklidne odpoledne, nidko tam nebyl a ja tam nasla zmokly tabacek, ve chvili kdy jsme dokourila posledni cigaretku, stesti se na me usmalo!

No a cas se krati definitivne, ejste sme zamirili na poloostrov u CHt- ktery byl vyvrely, a kdysi se tam pokusily prijti Francouzi, mysleli si ze nasli novou zemi, radovali se a pak zjistili ze tam sou anglani, tak se nasrali,. dotedka sem tam ale v 1 mestecku slavi Francz.festival, lidi maji barety, delaji F palacinky, snazi se mluvit jak Francouzi, nabizi i F kurzy-levnejsi a vypadaji jak kreteni.. ale misto pekny

No a priblizil se odlet, cesta bes, protoze spat se nedalo zz vubec, 4 letistni vecere (tentokrat jsem dohanela noc) a jedna snidane a Viden.

Co se tce naseho cestovani, jezdili sme v Egonovi- mensi dodavka, se vsim potrebnym, benzin stal dolar padesat, a na 80 dolaru jsme najeli asi 500km, jedli sme co se dalo, ale kasi a testoviny a fazole nejcasteji, ale ja si ulitavala na tech jejich muffinech: nejdriv na double chovolate, pak jsem objevila triple chocolate a pak chocolate multi shot,.hygiena: no, jednou sme si dali sprchu za tri dolary 4 minuty, jednou studenou a pak asi 5x sme zajeli do kempu vypsrchovali se a odjeli. che to sampon, ktery doporucuje Nika- Elseve_pro dlouhodoby pocit cistoty,a kdyby ste se ciste nahodou necitily, tak si to aspon cist pro uklidneni:) Na vsech tracich jsem uz unavou zpivala a honzovi jsem chudakovi prezpivala celyho draculu, jaxme kdysi s mac a zborkou zpivali ve skole a zkousela jezise, vlasy a bidniky.

a toto je Egon.

Noto co bych vsechno chtela napsat by bylo tak na knizku, a fotek pres 500, a fakt peknych, ale nejde top sem vsechno cas, a jeste to secko cist ze.

jeste musim dodat malickosti, na ktery jsem si vzpomnela ted: na 1 Zelandana pripada 13 ovci, Na Nz je 19 druhu ovci.

a znate All Blacks? rugby? Haka? doporucuju: http://video.google.com/videoplay?docid=-4415484536180232877&q=HAKA

Nad Sáááázavou....

Vždycky jsem si myslel, že VŠE je zaměřena neuvěřitelně liberálně a už jenom slova jako sociální demokracie a plánovaná ekonomika patří do skupiny, za které by měl slušný student třikrát políbit Bohatství národů Adama Smithe a cvičně si zakřičet o snížení daní.
Proto ještě teď sedím s hubou otevřenou překvapením nad následující pozvánkou od mé alma mater:

V rámci nového studijního oboru Arts management na Fakultě podnikohospodářské si Vás dovolujeme pozvat na besedu s Františkem Nedvědem o show bussinesu proloženou písněmi Františka Nedvěda. Tato akce se bude konat 10. října 2007 v 18,30 v AULE MAX. Vstup volný.

Už se těším jak nám Franta poví něco o specifiku sestavování rozpočtů pro kulturní akce, čerpání financí pro umělce z operačních programů EU nebo třeba o tom, že bráchovi Honzovi může říkat o několik generací mladší partnerka „dědo“. A nakonec všichni v aule vytáhneme oprýskané kytary, uvaříme si něco v kotlíku, se slzou v oku dáme Frantovi čestný doktorát VŠE spolu s památečním kloboukem s liščím ohonem a zařveme si u táboráku:

V pátek Forda nahodím a jedu z lesů ven
lokty opřít o barovej stůl
v krámě whisku dokoupím co vyschla za tejden
Mouku, cukr, petrolej a sůl
Všude spousy dívek
Všude spousty cizích žen
Město hučí jako včelí úl
Všechny nosí džíny, všechny pořád spěchají
Zjeví se a mizí bůhvi kam
V šedomodrým nebi hledám hvězdu potají
Ulice se vlní jako laň

Lightspeed Champion

O těchhle klucích ještě hodně uslyšíme, aspoň myslím. Na MTV2 je prezentují jako "the next big thing" a výčet kapel, ve kterých hráli jejich členové, by zabral hooodně místa. Dva singly na světě a elpíčko se chystá na leden, nezbývá než zabýt čas poslechem a pohledem na ten hodně zábavný klip, jehož původní, devítiminutovou podobu pouští jen v Anglii. Závěrečnou - trošku paranoidní - verzi "Let the Sunshine In" ocení hlavně bývalí sboristi, jako třeba Jimbo, který na ně může dokonce zajít 2. října naživo do Stovky.

36 North Row

Nová adresa! Novej blog! Nový číslo!

(nevím jak mám linknout to OPRAVENÝ číslo, takže: 00447942613319)

Zdravim z Londona

Už.

Víte co má společného Vlasťa s Fejlou? Krom některých zálib také stupeň dosaženého vzdělání. Dneska kolem poledne to prasklo, takže odteď už nepiju rum, ale magistra. Kdybyste mi někdo chtěli koupi panáka, budu na značce. Víte kde. Zdarec.

Indie vol. 2

Nebudu vám lhát, moje vize o promyšleném seriálu o různých oblastech života v Indii se naprosto rozpadla. Na východě jsem si toho naložil moc, doma se uvítací party protáhla na lehké dva týdny a až teď moje šedá kůra pochopila, že klávesa „f5“ nepíše f 5 ,ale dělá úplně něco jiného.

Každopádně dneska si milé děti povíme něco o záležitostech velice chutných a též velice nechutných, protože toto je v Asii až moc těsně spojené.

Stručně řečeno pověsti o božské maně v Indii nelžou. Dejte Indovi trochu rýže, bramboru, nějakou zeleninu a uvidíte zázraky. Zatímco průměrný český chlap by si k tomuto dal pár klobásek, půlku kačenky, šišku knedlíku a považoval by to za lehkou dopolední svačinku, snědý klučina s pomocí neznámých látek, hodně koření a Ganéšy vždy vyrobí nejlepší jídlo vašeho života. Co se týká pověsti pálivosti pokrmů, brunátné tváře turistů i místních mluví za vše. Ostrý jako žiletka je už hamburger v McDonaldu a když v nějakém jídle narazíte na malé kousky něčeho zeleného, může se buď jednat o neškodnou zeleninu, nebo o zelené chilli. Přirozeně dle Murphyho zákonů se v drtivé většině případů jedná o druhou variantu, obzvláště pokud si toho nevšimnete, a potom přichází nejlepší příležitost začít prosit o milost všech 300 miliónů bohů, co jich hinduistický panteon má. Po požití zeleného vám totiž přijde, že do vás někdo napumpoval koktejl z yperitu a slzného plynu, což je více než silný zážitek na velice dlouhou dobu. Ostatně návštěva indického stravovacího zařízení většinou přinese zážitky všem smyslům. Pro Evropana je rozhodně nečekaný hmat, páč v zásadě se jí pomocí rukou. A věřte mi, že než odkoukáte speciální techniku tvorby a dopravy do úst polopevných kuliček z rýže a omáček, vypadáte dost často jako opice s Downovým syndromem, zvláště když si začnete pomáhat druhou prackou, která v Indii slouží k naprosto jiným účelům. Zápaďák by též nečekal zvukovou kulisu v restauraci. Indové si samozřejmě nedělají žádné starosti s ventilací plynů, takže se běžně stává, že vás uprostřed kulinářského rozjímaní ovane lehký větřík doprovázený mohutným krknutím.

Nicméně návštěva tamní restaurace pro mě byla vždy velice příjemným zážitkem, zvláště když jsem si zvykl na specifické hygienické podmínky, což znamená Avion po čtvrtstoletí bez úklidu a plísňové epidemii, takže hauptfarbe kuchyně, kuchaře i umyvadel se stává černá.

Naprosto si ale nemůžu stěžovat na ceny, najedl jsem od několika korun v lidových jídelnách po horentních 80 Kč ve velice dobrém podniku. Tam se bohužel projevilo moje čecháčkovské skrblictví, a protože nám přidávali zadarmo, rozhodl jsem vytěžit z té neuvěřitelně přehnané cenu maximum. Úplně přesně si nepamatuju, co jsem všechno snědl, ale skromná indická vesnice by z toho minimálně týden vyžila. Pak už jsem se vydal na seminář lokálních podnikatelů o jejich kariéře, a ačkoliv jsem se na něj těšil celý týden, zdravotní stav se zhoršoval a zhoršoval. Když to dospělo do stádia pracovně zvaného „Hirošima uvnitř“, po zralé úvaze jsem kvapem opustil přednáškovou místnost a za chvíli mě ještě rychleji opustil i můj draze zaplacený oběd stejně jako zbylý obsah žaludku.

Samostatnou kapitolu tvoří rozhodně střevní problémy. Po konzultaci s mnoha Evropany jsme se shodli na následujícím průběhu. Prvních několik dní jsem byl podezřelý úplně ke všemu. V hlavě mi běhaly myšlenky okolo cholery, žloutenek, tyfu, giardiázy a spousty dalších pěkných nemocí. Zvláště ze začátku to hraničilo až s paranoiou, takže mango jsem si oloupal prakticky až na pecku, jenom abych náhodou něco nechytl. A po dvou dnech! Nic. Nic mi nebylo. Další dny panuje v žaludku pohoda a člověk začne mít neuvěřitelnou radost ze skvělého, levného, nezávadného jídla a život je krásný. Ale ouha, zhruba po týdnu v Indii TO přijde. Lehká nevolnost, snaha přejít TO odpočinkem a poté už durchfall, diarrhoea, hnačka, dast. Jednoduše trojitý královský průjem par excellence. Vezměte si ty nejhorší trávící komplikace, které jste měli, nebo o kterých jste slyšeli, vynásobte to tisíckrát a ani se tomu nepřiblížíte. Naštěstí nic netrvá věčně a po zaplacení této cizinecké daně většinou zbytek pobytu probíhá uvnitř v pohodě a užíval jsem si naplno dokonalé orientální kuchyně.

Dobrou chuť :-)