úterý, prosince 22, 2009

Silvestr v Újezdě

Už tradičně poslední kalba v kraji loupežníků, tajemných skříní a malé zelené U Maliňáků za cenu pražského rohlíku. Příjezdy si naplánujte po vlastní ose mezi 30.12.2009 - 2./3.1.2010, s Anče bysme tam měli být plus minus v tuto dobu. Bratránek by nejspíš některé z vás mohl vyzvednout ve Zlíně a blíže Újezdu za rozumnej peníz, jestli bude zájem, dejte mi vědět předem, ať to zkusím domluvit. S sebou hlavně chlast, klobiny, čipsy, spacáky (peřiny nějaké sou, ale může se stát, že vám je někdo ukradne, nebo poblije), běžky (ano, ta možnostu tu teoreticky existuje.., apeluju hlavně na Ondřeje a jeho nové samochodky, obleva neobleva), cédéčka, noty a texty vašich oblíbených hitů (ať neskončíme jen u twist and shout a je nás pár jak máme posledních pár let ve zvyku) a nealkoholické dohušťováky.

A cokoliv jiného, co vás napadne, pište do komentářů, stejně jako oficiální potvrzení vaší úšasti! Hoj zítra na srazu.

neděle, listopadu 01, 2009

Macna v Paříži

Mám chvilku čas, jelikož jsem zdrhla z předmětu, který bych nezvládla ani omylem, tudíž konečně něco napíšu. Tudíž hezky popořádku. Můj příjezd se uskutečnil 1.10. podle plánu, ověšená báglama dorazím na adresu svýho budoucího bydliště (6 Rue de l´Aude, 750 14 Paris, France), seznamuji se s pronajímatelem a Francoise, známou Vojtovy mamky, která to celý domluvila. Stoupáme do podkrovního bytečku, či jak to nazvat, spíš místnost nebo kamrlík, to je asi nejpřiléhavější. Pronajímatel prohlašuje, že Kroměříž je petite Versailles a taky říká „voda“ když ukazuje na bojler a „dobrý den!“ když se loučíme. A já zůstávám stát ve svým novým útočišti a přemýšlím, kam si budu dávat boty, toaletní potřeby atd. Možností moc není, kamrlík má 12m čtverečních a je v podkroví, takže v dobré půlce se nemůže vzrostlý jedinec narovnat. Vybavení zahrnuje záchod, dřez, sprchový kout (slovo kout sedí v tomto případě víc než obvykle), stůl, židli, postel, podivnou skříňovitou konstrukci nad postelí s varováním 10 kilo maximum, jež mi občas nedá usnout, no a další drobnosti. Zatím mi tu trochu chybí lednička a první víkend jsem si ani neuvařila čaj, jelikož jsem myslela, že nefunguje plotýnka, ale pronajímatel opáčil, že jsem pouze vyhodila pojistky, což se posléze potvrdilo, naštěstí.
O Paříži jako městu toho zatím nemůžu nic moc říct, jen se na první pohled zdá příliš renesanční. Jako čtenářce Urbanových románů jeví se mi Paříž zatím jako ženská kolem 80 po spoustě plastických operacích ( ženská říkám proto, protože Paříž má ženskou povahu a ne že bych si myslela, že 80ti letej chlap s plastikami by byl jinej než 80 letá ženská, rozumíme si doufám). Ale kdo ví, třeba ještě překvapí. Nicméně si tady aspoň uvědomuju, jaký má Praha pořád jěště kouzlo…
Škola je mazec. Tento týden začaly přednášky a já tam sedím, zapisuju si slova, o kterých doma pomocí slovníku zjišťuju, že vůbec neexistujou, popřípadě je musím vzhledem k jejich významu vyloučit, jelikož například Adam Smith a polévka prostě nejdou dohromady. Dneska jsem ale navštívila kurz Sociologie médíí. Doufala, jsem, že to bude ulívárna, ale madame nám hned na začátku rozdala seznam knih, který musíme přečíst. Nějak jsem se necítila, že bych do přespříštího týdne zvládla Kanta a jeho Réponse a la question: qu´est-ce que sont les Lumieres. Šla jsem teda ještě s podobně vyděšenou maďarkou za madame učitelkou a ta nás hrozně zpražila, že takhle to ve Francii chodí a že proč bysme to jako neměly zvládnout. No, tak jsme si o přestávce sbalily saky paky a nepozorovaně vyklouzlyze školy. Doufám, že mi další předměty podobný překvapení nechystají. Tento zážitek mě ponoukl navštívit tu poprvé mekáč, jelikož tam máte zaručeno, že na vás budou vždycky milí. Jinak na to, že jste Erasmák (ve škole) nebo cizinec (v ostatních institucích) všichni kašlou. Ach jo, ráda bych si půjčila úryvek z Houellebecqovy Platformy, ale nevím bohužel, jak zní přesně, nemajíc knihu po ruce. Nicméně zní zhruba takhle: nevím, kdo přišel na to, že Francie je romantická země plná milovníků,…Francie je ve skutečnosti strašlivá administrativní země. Konec.

úterý, října 20, 2009

Jak si hledám práci.

Tak, jelikož náš slavný blog už zhruba dva měsíce umírá, rozhodla sem se vás všechny potěšit mými potížemi.

Takže. Po veleúspěšných státnicích, přiše čas kalby, ten vypršel a nezbylo mi nic jinýho-dochází peníze,no-než si začít hledat práci. Rozhodla jsem se, že udělám první pozitivní krok, zajdu na pracák. vyjela sem si autíčkem k Moravě a zjistila, že se tam nedá zaparkovat, pak mi to došlo,no. Ti co hledají práci, většinou nemetou mega autem na pracák potěšit je svou návštěvou. Zašla sem na info, vysvětlila jim svou situaci, že chci makat. Bohužel mě nevzali,protože sem oficiálně zapsaná ještě na jiné škole, čekám sice až mě vyhodí, protože sem tam nic nesplnila minulý semestr, ale ještě se jim nechtělo. Tak mě paní úřednice poslala pryč, že tam nemám co dělat. Nevadí.

Druhý krok. Odjela sem do Prahy za Honzíkem do sklepa a začala jsem si stanovovat podmínky, jaké musí mít má budoucí práce. Začátek pracovní doby zrhuba v 11, konec zhruba kolem třetí, hodně týdnů dovolené, stravenky, mladé pracovní prostředí, využití angličtiny, němčiny a hlavně žádný papírování. Začala jsem hledat na internetu. Některé pracovní podmínky jsem zrušila, hlavně teda tu pracovní dobu. Zrušila jsem další pracovní podmínky. Zůstala mi jediná pracovní podmínka a to stravenky.

Třetí krok. Založila jsem si spoustu agentu na jobs.cz, vystavila svůj životopis. A čekala jsem.Stav životopisu: počet personalistů, kteří si prohlídli Váš životopis: 1. Počet personalistů, kteří si uložili Váš životopis do košíku: 0

Čtvrtý krok. Začala jsem odepisovat úplně na všechno: recepční, administrativní pracovník, hosteska, delegát, obchodní konzultant.. Nic.

Pátý krok. Přišla mi pozvánka na osobní pohovor z České správy sociálního zabezpečení,mezinárodní odbor, juhůů-STRAVENKY! Přečetla jsem všechno, co o pohovorech na internetu existuje, slušně jsem se oblékla, namalovala a vyrazila. Tvářila jsem vesele, příjemně, usmívala se a vykládala proč chci pracovat ve státní správě. Bohužel mě nenapadla v tu chvíli jediná otázka na co se jich mám zeptat. Na co taky, když mi všechno během dvacetiminutovýho úvodu řekli. Nevzali mě.

Šestý krok. Volali mi exekutorskýho úřadu (ani nevím, že sem se tam též hlásila), ted rychle vymyslet proč nechci makat ve státní správě, ale proč děsně chci být exekutor. sakra vždyť já otom ani nic nevím. Přečetla jsem všechno, co o pohovorech na internetu existuje-znovu, slušně jsem se oblékla, namalovala a vyrazila. Tvářila jsem vesele, příjemně, usmívala se a vykládala proč chci pracovat jako exekutorský koncipient. Mladé slečně jsem se evidentně moc nelíbila, klučinovi evidentně zase ano. Otázkou je jestli na něj zapůsobily mé exekutorské znalosti, či něco jiného.Slečna do mě šila jako blázen, proč, co, kam, jesi a to mám, on se zase ptal jak bylo v Norsku a jestli mám ráda psy. Nejhorší část: "Máte Vy na nás nějaké otázky?" Horko těžko jsem 4!!! vymyslela, a pořád se JÍ to nezdálo moc. Na co se mám pořád ptát?! Dojem z pohovoru?příšerný, vypadla sem červená a dala sem si startku.

Sedmý krok. Učím sev Praze vařit, už mi to jde.

Osmý a závěrečný krok. Asi na to seru a pojedu makat na hory, tam mě chcou a mají mě rádi.

neděle, srpna 30, 2009

Záhada sobotního oběda a kalba u Hřibňáků

To jsme měli včera doma povedenej oběd. Smaženej květák s bramborem a taky takovou piškotovo krémovou buchtu jako zákusek. Po obědě nás máma zapřáhla do práce. Ledva jsem poctivě vytřela zem a uklidila kýbl do příslušné skříně, musela jsem zatřepat hlavou, abych se vzpamatovala a přestala hledět na dveře od skříně. Teda, ten úklid mě nějak zmohl, očividně nemám pro uklízení správný fyzický předpoklady. Mé vědomí se začalo zvolna zastírat, přepadla mě žízeň a v hlavě se začal odvíjet dialog s podivnou slonomyší. Na temeni jsem cítila mravenčení. Tak buď jsem se nějak nadýchala Sava nebo mám mozkovej nádor, o tom není pochyb. Posléze jsem si nebyla úplně jistá, jestli jsem se toho Sava nějak omylem nenapila a jestli by to mohlo ve člověku vyvolat pocit zhulenosti. Šla jsem si lehnout s tím, že se zřejmě už neprobudím, ale že to mohlo být horší. Za pár hodin jsem procitla a musela se jít posilnit zbylou buchtou od oběda. Mamka ležela na gauči v obýváku a nejevila známky aktivity. Podivný stav neodezníval. Večer se taťka vypařil výjimečně do hospody a mamka se svěřila, že se jí celej den hrozně motá hlava. Ségra se připojila a při bližší analýze jsme konstatovaly shodné příznaky. Najednou se mamka zamyslela a ve tváři se jí objevil výraz zděšení. Ségra povídá, no tak to mami vybal, číms nás otrávila. Příčinou se ukázal být olej v láhvi od Tescooleje. Není olej jako olej a tohle byl náš ručně vyráběný domácí olej z loňské domácí marihuany...A na tom oleji se usmažil květák a taky se 2dcl daly do buchty. Po tomhle zjištění následoval záchvat smíchu a mě se hlavně ulevilo, že to nebyly příznaky nějaké závažné choroby, ale jen a pouze starý dobrý THC...

A co se týče druhé části názvu, vkládám sem fotky z legendární akce u Evy, kde se vlastně nic nedělo, ale Staňa vypil spoustu slivovice a neslavně to dopadlo. Škoda jen, že nikdo nemá žádnou dokumentaci k nedávné kalbě v pekle, kde Staňa zůstal věrný všem svým tradicím a dostál nad míru pověstem, který ho oplétají, a Radim zpíval nazpaměť Měls mě vůbec rád a taky dost podezřelou píseň Chudák Váňa. A Kuba tančil a my s Evou jsme popíjely Malýbů...




sobota, srpna 29, 2009

Jak jsme se meli v Albanii.

Loni jsem cetla knizku od Ismaila Kadareho- Krvavy duben a na zaklade toho jsem se rozhodla ze chci do albanie, tenkrat jsem to rekla Radanovi a on se sebral a jel tam, a ja zustala doma. Letos jsme se tam s Honzou konecne vydali.
Vlakem do Podgorice, prichazi prvni neprijemny zazitek, na ceste z prahy do brna ukradli Honzovi penezenku, ve vlaku byli dva stevardi a asi 6 cechu-nadrazaku, co cestuji zdarma kam chcou. Buhvi, kde skoncila. No, nevadi, stejne metem dal, ze. Vedro jako svine, vykaleni nadrazaci, nervozni manzelky a jejich urvany deti. To k ceste.
Albanie, top je pekna zeme. Hory jsou uzasny, lidi v horach prijemni, a snazi se nas okrast jen obcas, napriklad kdyz za hodinu jizdy minibusem po nas chcou 100 euro, a po ostatnich pasazerech 100 lehka ( 4leka=1koruna ceska) To nase tvrda ceska natura neprijme a dohada se, ze. Takovy skvelych nabidek na svezeni dostavame hafo, ale odmitame a radci metem pres hreben pesky. Obcas vemou i zadarmo. Ubytovavame se ve vesnici Theth, ktera uz je turisticka (jak tvrdi Kuba), ja bych ani nerekla, akorat tam maji kempink, kde vse stoji euro, noc, pivo, chleba. a taky to tam zacina vypadat.







Co se tyce bordelu ten je vsude, ale vsude, dke vas napadne, u kazdyho domu skladka, ti ohleduplnejsi to hazi pres plot k sousedum anebo do jezera.
Samozrejme jsme museli absolovovat plavbu po jezere Komani, prirovnana se k ceste lodi Hurtigrutou v Norsku (viz. Pruvodce Albanie, rough guide. strana nevim) Trosku nebezpecny je, ze oficialne trajekt vyplouva v 8, ale neoficialne az se zaplni, auta tam cekaji zhruba od deviti vecer, a posledni prijizdi v 6 rano, a na ty se uz nemusi dostat rada, my jsme radsi spali hned u pristavu v tzv.minihotelu- nedostaveny jednoaptatrovy baracek, dke nahore nic,a dole hospudka, to mi ale ke stesti stacilo. Vstali jsmev 5, misto jsme chytli a odjeli v 6. Plavba super.








Dostala se od albanske zeny jablicko a od albanskych muzu udiv nad tim, jakto ze si balim cigarko a jakto ze mi to honza vubec dovoli.

Me, jako jemnou divku, totiz vubec nebrali na vedomi. Pozdravila sem je, nic, pozdravil honza, usmevy, mavani, pomalu potrasani rukama. Zaplatila sem, vratili drobny honzovi, ptala sem se na neco, odpovidaly honzovi. Balila sem cigarko, okolojdouci se zastavily a hledeli na me v nemem uzasu. skandal a rozruch:) Chlapi se ve vsedni dny dopoledne valely po kavarnach, barech, na ulicich, popijely a pokurovaly, zenskou by clovek nezahlid. To me skryte feministicke ja neslo docela dost tezce a zacniala sem se casem pri kazdym cigarku rozcilovat.
Hodne domu je v Albanii naprosto zdemolovanych, vybydlenych a nikdo se o to nestara. Na druhou stranu v mestech stavi neuveritelne priserny hotely, vysoky a mohutny, taky se stava, ze zacnou stavet barak, dojdou prachy, tak to nechaji tak, anebo si pride mafian pro vypalny neni, tak se stavbou taky nepokracuje. A nesmim zapomenout na bunkry, jsou vsude, me se libily, ja z nich byla nadsena:)









Ke konci jsme zajeli do mesta, do hotylku, vykoupat se, bo voda v horach mela snad 2 stupne a me malem jeblo.
Na ceste zpet, nam pani v Cerny hore, mluvici akorat plynulou cernohorstinou nebyla schopna rezervovat luzko, tk jsme jeli vtotalne narvanym prisernym srbskym vlaku pres noc,vsude se jen hulilo a hulilo, v 7 vecer jsme vyjeli, ocistec a v 8 rano jsme byli v Subotici na hranicich s Madarskem. Pote uz jen krasny cisty cesky vlak a jeste 12 hodin cesty domu..

čtvrtek, června 25, 2009

Vyzva MPKM

Jeden zoufaly straznik z kromerize postrada svuj zeleny skladaci outdoorovy varic znacky KOULEMAN, tak dlouho jej pujcoval, az se mu jednou nevratil :-( Zitra frcim pod stan a docela by se mi hodil, prosim VRATIT. Tady je. Dekuji str. 4323

sobota, června 20, 2009

Červený trpaslík v Aeru!


Jdete někdo večer na pražskou muzejní noc? Anebo zítra do Aera na osmihodinové pásmo Červeného trpaslíka (zadáčo)? Co, Stene? Kdyžtak se mi ozvěte.

čtvrtek, června 11, 2009

VÍTEJTE V KLDR! a SMRTIPOT

Příští týden v pondělí uvádí náš nepravidelnej společensko-kulturní spolek Švehly Menzes promítání vychvalovaného dokumentu VÍTEJTE V KLDR! okouzlující režisérky Lindy Jablonské, která příslibila svou účast! Ze středy nakonec padlo, Linda nemohla, takže je to trochu naknap, ale věřím, že si čas najdete a že nás a nemocného Kim Čong-ila podpoříte.



V úterý pak Anička s kumpánama z bohemistiky zahraje divadelní hru od (všem Vám jistě známého) Alexandra Vvědinského SMRTIPOT v karlínském undergroundovém sklepním prostoru s věcným názvem prostor-undreground. Staňa, Andrejka a Iva můžou potvrdit, že se jedná o strhující a nápaditou inscenaci, kterou sice nikdo nepochopil, ale každého bavila. Spolu s divadelním spolkem Bubibot vystoupí i jedna nebo dvě kapely. Vstupné tentokráte 50Kč, aby se zaplatil nájem.


Takže ještě jednou, hezky popořadě:

VÍTEJTE V KLDR!
kdy: pondělí 15.6. v 20.00
kde: bývalá menze koleje Švehly
kdo: Ty, Menzes a Linda
vstup: zadarmo

SMRTIPOT
kdy: úterý 16.6. v 19.30
kde: Prostor Underground, Křižíkova 45, Karlín
kdo:Ty, Bubibot a poblázněný kucí z kapely Blízko do lesa
vstup: 50Kč

Účast i neúčast typu já bych šel, ale musím večer co večer vozit ožralý lidi z pekla dom služebním vozem hlaste do komentářů.

pátek, května 29, 2009

Ze života průvodce. Část dvě.

Mám za sebou další dva zájezdy v rychlém časovém sledu, a před sebou další. No, mám pocit, že mi v kanclu dávají všechny ty šílený zájezdy schválně. Zájezd směr Hasting se sportovním gymplem a základkou, byl ještě celkem fajn, proběhlo další stěhování kvůli smradu a taky netekla teplá voda, toho uznávám jako důvod ke stěhování. Navíc jsem znala už všechny místa, kde sem prováděla což byl pokrok, teda kromě Salisbury a Stonehenge, ale i tam sem se zorientovala, snad sedmym smyslem našla záchody a Tesco- což jsou dvě jedůležitější věci, které třeba vědět při práci průvodce.
Řidiči byly trošku pofidérní, nějak je nebavilo řídit a neměli rádi děti. a občas mi přišli neskutečně tupí. ¨Třeba když jsem jim řekla, at si na navigaci najdou památku A, že tam po škole pojedem, no a oni přijeli s tím, že si našli památku B a že můžeme vyrazit. Nebo po úzkých anglických cestičkách jedeme s autobusem, já vykládám nějaký historický strašně důležitý věci, a řidič, který neřídil, ale navigoval (bo tam byly poprvé) říká:"Mě to nebaví, já se chci dívat na film, tady máš mapu na a naviguj" Na tečku.
V neděli jsme to ale ve zdraví přijeli a dorazili do Prahy, já v pondělí, že jedu zase zpět do Londýna na šest dní, řidiči mi vesele oznámili, že jedou se mnou.grrr.
No a tenhle zájezd byl teprv katastrofa. "Dětem" bylo zhruba od 15-23let, Střední odborné učiliště služeb, od kadeřnic, kosmetiček, sedlářů , brašnářů, rytců až k dvoum fotografům. Docela namixovaná skupipna a jedna kosmetička mě málem přivedla do hrobu, svým neustálým řvaním, že chce cígo, že u té staré zatuchliny bydlet nechce a že chce jenom chlastat at jí dám pokoj. No ale předíhám, cesta neprobíhala poklidně, půlka busu blila, ja nevím co ta dnešní mládež jako furt dělá, že furt zvrací. Dokonce i vedoucí zájezdu, paní učitelka zvracela, třásla se, a tajně si něčeho, zabaleného v papírovým pytlíku, dopřávala. Ve 3 ráno v Belgii mi ještě zvládla oznámit at zavolam emergency, tož sem ji zavolala, ti mi ji odvezli do nemocnice, a učitelka nam nakazala čekat. Tak jsme si tři hodiny posečkali na benzine, někteří si popili, ja jsem v tu chvili začala kouřit veřejně. Po 3hod. sem se nasrala,a rekla ridicum at jedou do nemocnice, tam sem ji hledala, a az sem ji nasla, me sestricky kni nechteli pustit, zarvala sem a byla jsem u ni. Nevedeli co s ni je, ale ona chtela jet bud s nama, nebo at na ni čekame ( v tu chvili uz jsme meli ujety trajekt) premluvila sem ji, ze autobus s 50lidma, kteri maji zaplaceny zajezd na ni nebude cekat, at se radsi uzdravi. Nechtela souhlasila a adie, jedeme bez ni. Prijeli sme o par hodin pozdej, prochazeli Londyn, ridici ale museli udelat 9hod pauzy a my nestihali sratz s rodinama v 7pm, ale az v 11. Mela jsem naplanovat program v londyne do 22:30, s tim ze muzea sou do 6 a nakupy do 7. o pul osme mi tam omdlivala a zvracela dalsi holcina, ze uz nikam nejde.Nakonec pro nas prijel nahradni autobus, co byl v anglii, odvezl nas k rodinam. Mezitim mi bylo oznameno, ze jsme vseci bez večeře a teď to řekněte rozvášněnému, hladovému a nasranému davu. Koupila sem rači toasťák pro šecky.
Rano dalsi skluz, pres noc ridici neudelali 9ku, odmitali jet, cely autobus čekáá, pak směr Cambridge, deme pozde, a odpoledne zase zpet do madame Tussaud, kde nas čeka naše pani ucitelka, kterou bus nabral v Belgii, bo podepsala revers.Trepala se, byla bílá jak stěna a vypadala, že sebou šlehne eště jednou. Začala na mě křičet, že to dělám blbě, že bez ní se to málem zhroutilo, že chce vyměnit všechny rodiny. Jsem ji i sebe silou vůle uklidnila a poslala do muzea a na 3 hodiny jsem se zašla uklidnit do Regents parku.
Zbtyek probíhal oproti začátku poklidně, ale furt dost blbě, ztrácely se mi studenti, učitelka se furt klepala, nevěděla občas kde je, co má dělat, ráno řekla A, odpoledne B, děckám C a mě večer zase B, takže jsme z toho byli všichni pěkní jeleni. Řidiči se mnou nemluvili, protože na mě byli nasraní, protože jsem chtěla aby řídili, učitelka zmatená a děcka chtěli kalit a já jsem jim chtěla ukázat památky, který měli na programu. Střet zájmů.
No ale konec dobrý všechno dobré. Jsem doma a v sobotu jedu zase někam jinam do DEvonu-Torquay, základka, hlavně aby mi neomdlívali učitelky, pak už je mi všechno jedno.

úterý, dubna 28, 2009

Průvodce a organizace školních zájezdů

Tak na tady ten inzerát mě nachytali. Hledala sem si úctyhodný džob, žádný tesko a podobně, a nejmenovaná firma SA, vyvěsila toto, ja se přihlásila, usmívala, poslouchala a opěvovala své schopnosti jak práce s dětma, tak anglické, tak svoje znalosti anglické historie, londýna a různých dalších měst. Byla jsem přijata.
Mám za sebou svůj první zájezd jako průvodce. Bylo to šílený, vyčerpávající, náročný na psychiku, uspávací a měla sem furt hlad.
Náš prograam byl vyjet z Prahy-autobusem, v této době už nikdo krome nas nejezdi do londyna busem- a rano dorazit do Doveru, hned zrazu po krásné noci, jsmě vyběhli a hrad, kde jsem špatné spočítala prachy, jednu skupinu poslala do kasemat, ale došli na věž, a druhou skupinu i přesto, že oto neměla zájem do kasemat dostala. Nevadí, běžíme zpět k autobusu, kde jsem samozřejmě zapomněla zaplatit parkovný, ale policie naštěstí nikde, řidiči se mi smějí. Tryskem uháníme směr Hastings, bo máme rezervaci do Pašeráckých jeskyní, naštěstí jsem tam dostala všechny, a šla si proběhnout trasu, kam půjdeme dál, protože na některých místech jsem nikdy nebyla, mapu v hlavě a hlavně běhat. Dále následuje ještě hrad, rozdělení děti do rodin, vysvětlit co a jakm najíst se 83lete ubytovatelky, která huhňá, a nemá ráda když ji někdo nerozumí, a spáát.








Následující dny probíhaly podobně, vstát, objet město nabrat děti, hodit je do školy, jít se učit výklad na pláž, řešit problémy s rodinama. Jeden za všechny: holkam-16tiletým, soukromý gympl, praha. se nelíbilo ubytování, stěžovaly si na málo místa, psa, zimu, jídlo a bůhvíco, ja je nechtěla přestěhovat, taxe volalo tatínkovi (což byl hlavní sponzor gymplu) tatínek volal řediteli, ředitel mě, vyslechla sem si 20min přednášku, otom jak jsem neshcopná, že mě zažalují, že budu v televizi a i firma pro kterou pracuji, a že do jednoho dne zkrachujeme. Ja stale klidná, usměvavá a milá, vysvětlující.. až sem se začínala rozpalovat do běla, a chtěla nadávat to ředitel položil. Řidiči se mě zastavaji a nadavaji na všechny. Holky sme prestehovali,grrrr.
Jinak zájezd probíhá v poklidu, jezdíme, učíme se, některé děti milé, některé na zabití, některé učitelky milé, některé na zabití. Problémy jsou to pořád, ale v menší míře, třeba ten, že sme se s řidičama opili večer v buse, a přišli pozde na večeři, naše ubytovatelka nam nadala,a zavolala anglické koordinatorce, ta do kancelare a z kancelare me.









Všechno dobré, ale bohužel končí a my meteme směr Londýn, děcka zabavim filmem Účastníci zájezdu a učím se výklad. Čeká nás devet hodin chození. Na každým rozchhodu, bud na nakupy nebo v parku, běžím další část trasy dopředu, protože se orientuju podle mapy, a nejsem si uplne přesně jista, kudy pujdu z Leicester square k British museum, tak si to musim obehnout a naučit.Takže jsem si londyn obehla dvakrat, v nohach krece, usmev krecovity, padnout do busu a spat.
Vratit deckam penize na vstupy, prekvapive je ze mi deset liber zbylo, což nemelo být v planu, ale budiž, za tu namahu si to zasloužím.
Už ted se těším na příští zajezd směr England.

úterý, dubna 14, 2009

sedm světel od sommerové, ZADARMO!

zdravím a všechny středeční kroměřížské pražáky (a jejich polovičky) zvu na promítání ozvěn z jednoho světa v charizmatických prostorách staré menzy švehly. tentokráte vám náš společensko-kulturní spolek menzes představí dokument olgy sommerové sedm světel.

KDY: STŘEDA 15.4., 20.30
KDE: KOLEJ ŠVEHLOVA, Slavíkova 22, prostory staré menzy

ty, co se zrovna nebudou učit na státnice, vařit opulentní večeři, hrát uno, nebo zařizovat stáž ňákýmu indovi v toyotě, rád uvidím a pozvu posléze na drink, páč mám co slavit. každopádně mi napište sms, ať vím.


úterý, dubna 07, 2009

Svátek práce v Litenčicích

V pátek příjezd a do neděle. V sobotu možná bojovka pokud ju někdo vymyslí :-) případní dobrovolníci nechť se hlásí. Je velký předpoklad, že zas budu diskotéka v Nítkovicích, takže ti co si to nechali v loni ujít, mají šanci to napravit.

Žhavé reportáže z "akčního týdne" v La Normě - část třetí aneb to nejlepší na konec

Hustý snowboarďácký video aneb kam se hrabe Burton!

video

Made by Vojtusák

Žhavé reportáže z "akčního týdne" v La Normě - část druhá

Pro slabší povahy doporučuju nejprve bez zvuku:) a pak zjistíte, kdože to ten náš dnešní oslavenec vlastně je:)

video

Takhle to dopadá, když se fotí po kalbě

video

Žhavé reportáže z "akčního týdne" v La Normě!!! - část první

Rozjezd

video

Schválně, jestli to umí důchodci na oslavě 80. narozenin taky tak rozjet! ;)

video

úterý, března 31, 2009

Bares, música.. ¡bailamos!

Dnes jsem si uvedomila, ze jsem v uplynulem tydnu nejak nezvykle kulturne zila, a krome peti navstev hospod jsem videla taky pet koncertu, vsechny celkem za pet euro. Aby to bylo efektnejsi, nebudu postupovat chronologicky, nybrz od nejhorsiho k nejlepsimu.

Zacalo se klasicky pondelnima "Nasty Mondays" s v Apolu, ktery jsou neco jako Indie Thursdays v Blind Eye. Az na to, ze Sala Apolo je takovej malej Razzmatazz, tzn. obsahuje jednu velkou halu, ktera ma ale narozdil od tovarniho Razzu look spis divadelni, dalo by se rict. Pak je tu jeste jedna sala, tak o velikosti Sidecaru a nejakych pet baru. Jak se tak divam na muj popis, tak si to asi nedovedou predstavit ani zasveceni (Stene?).. Dalsim rozdilem je fakt, ze indie je v Barce masova zalezitost a vzdycky je tam narvano. (A taky ten DJ set je trochu profesionalnejsi a nejde si rikat o pisnicky, takze je to vlastne uplne jiny.) Na NM se lze za dostat za 10e, anebo zadarmo s letackem do jedné ranní. I kdyz ale uspesne zorganizujete presunuti pripiteho davu z hospody do Apola pred 1.00, zcela jiste se zaseknete v enormni rade a ke vstupu dorazite v lepsim pripade v 1.05.. Nastesti existuje VIP lista se vstupem do 1.30, kterou jsem prozretelne zamluvila a tak se slo i presto zadarmo!


Co jsme ale necekali byl onen koncert skupiny "The!Fuck" s zanrem uvedenym jako "country-homo-punk". Nechtejte po mne dalsi popis, moc si to nepamatuju a navic se mi to nelibilo, protoze my chteli svoje indie! Jediny, co mi uvizlo v hlavne byl frontman, ktery si (ne)zakryval prirozeni pouze svou kytarou. Po nejake dobe, ktera se zdala nekonecna, prece jen ke spokojenosti vsech zacal stary dobry DJ indie/electro set s jistotkou alespon jednech Justice za noc.

Tenhle koncert teda za moc nestal, ale od ted se to bude jenom lepsit. Do Big Bangu, ktery je co by kamenem dohodil od meho bydliste, jsme zamirili uz na jistotu. Po minulem ctvrtkovem jazzu prisel tentokrat na radu Johnny Cash v podani typka v kovbojskem klobouku a s vypilovanou anglictinou, ktery mi ale intonaci evokoval spis Elvise. Konecny dojem z koncertu byl ale pozitivni a navic nasledne zprijemnen dalsim setem hudby z padesatek. Na to uz si dnes venku moc nezatrsate! (Nepocitam plesy.)

Objevem tohoto tydne se stal bar Electric v Grácii, kde meli udajne po cely tyden hrat skupiny radove za 2 euro. Skoda jen, ze v sobotu byl za 5 a cerveza stala 3. No ale co, kdyz uz jsme tady.. Hrala skupina "Afrobeat", kterou bych prirovnala k Fela Kuti. Deviticlenna skupina s hudebnimi nastroji, jake si jen dovedet predstavit, na rozloze 2x3 metry. Pro publikum, ktere bylo o poznani pocetnejsi, bohuzel nezbylo o moc vic mista, a tak jsme se v tom utesnenym sale bez klimatizace dobrou puldruhou hodinu krasne vlnili a potili. Takovej trochu summer feeling.)

Nedelni vecer uz klasicky patri "Hot Jazz Jam Sessions" v Harlem Jazzu. Piti tam maji sice trochu drazsi, ale zato vam dve hodiny hrajou skvely, z casti improvizovany, jazz. Zakladni sestava tri typku ve stylovych obleccich - dve kytary, jedna basa - ktera si na dalsi pisne privolava dalsi kytaristy, zpevaky nebo klaviristy. Tempo se meni od naslaplych veci k pomalu ukolebavkam a atmosfera je uvolnena. No co vam budu povidat, mne to tam vzdycky spravi naladu!
Ted uz zbyva zminit jen pro me nejlepsi koncert za celkem dlouhou dobu, a sice "Ojos de Brujo" v L'Auditori. L'Auditori je koncertni sin, ktera je vyhlasena pro svou akustiku - je totiz cela ze dreva - a ve ktere mimo jine hraji orchestry vaznou hudbu. No a hodinu pred zacatkem koncertu takhle jeden kamarad mimochodem zmini, ze tam pracuje jeho kamarad, ktery by nas tam dostal zadarmo. Vzhledem k tomu, ze kapelu znam a docela se mi libi, a koncert stoji 28e, predpokladam dobrou kvalitu a dlouho se nerozmyslim.
Ojos de Brujo je kapela z Barcelony, ktera svuj hudebni styl oznacuje jako "hip hip s trochou flamenca". Tak ja bych to rekla presne naopak. Toho flamenca tam bylo dost, s tim ze to obcas to nakopli nejakym tim hip hopem nebo naopak rumbou. No proste zmet neuveritelna, ale ma to koule! Z desky to zdaleka tak nevyzni tak jak nazivo - podium s dvanacti lidma, ze kterych sala energie, a navic sem tam s tanecnicema flamenca byl prece jen docela zazitek. Ackoliv se v sale sedelo a udajne predstavovali hlavne veci z noveho alba, postupem casu se lidi zvedali a na poslednich pet pisnicek uz byla cela sin na nohou a lidi tancovali vsude mozne, coz bylo umocneno tim, ze jsme byli uplne nahore s vyhledem na cely sal. Osum z deseti.
Nezbyva nez doufat, ze nasledujici dny budou taky tak kulturne plodne.

úterý, března 17, 2009

El Raval

Nachazime se v poslednim, ctvrtem patre poschodoveho domu na bulvaru Rambla del Raval, ve stare ctvrti Barcelony, par set metru od jeji nejcentrovatejsi tepny La Rambly. Ziju si tady s myma milyma spolubydlicima jak na bidylku, ale kdyz sejdu dolu, odehrava se tu uplne jiny zivot..
El Raval je ctvrt plna protikladu, a zalezi na vas, jak se na ni budete divat. Z drivejsich casu preziva povest Ravalu jako te nebezpecne casti města, kde po setmeni není radno toulat se v jejich uzkych ulickach, a ktera je plna kebabaren a "sexy" marokancu, jak by rekl Vojta (Mackuv). Pokazdy kdyz nekomu reknu kde bydlim, se z jejich reakce snazim vycist, jestli se jedna o zdeseni nebo nadseni.)

Tak abyste byli v obraze: Je to zmet všech narodnosti, ale v drtive vestine prevazuji pristehovalci z Afriky/Blizkeho Vychodu. Během dne je v ulicich totalni chaos. V kazdem z pakosskych "supermercados" (malych predrazenych obchudku s potravinami otevrenych snad 24h denne) stoji krome prodavace nejmene další dva kumpani a bud klabosi uvnitr nebo před kramem. A vubec. Mame tu jednu ulici, ktera je vzdycky plna lidi - z cehoz tri ctvrtiny tvori chlápci jen tak postavajici nebo opreni o zed. K tomu, aby clovek zjistil, proc tam jsou, neni nutno chodit daleko... Hned na prvnim rohu ulice, s priznacnym jmenem "Robador", dealuje skupinka cernochu s buhvicim, a o krok dal uz kontroluje esquadra (policie) další pripadné nelegalni ksefty.

Pokud se holka chce aspon castecne vyhnout komentarum typu "hola guapa!" / "guapa.." / "hola?" nebo prehnaneho civeni na vasi osobu, je třeba omezit ocni kontakt na minimum (bryle a sluchatka trochu pomahaji). Takze uz jsem se naucila prehlizet lidi a obcas se stane, ze ignoruju i nejaky to porvavani, nacez jsem narcena, ze jsem zas nekoho nepozdravila..

Ukazky z denniho koloritu teto ctvrte za poslednich par dni: 1/ nalitej chlapek prisatej ke stozarum vlajek na balkone prvniho patra nejakyho domu, kam vylezl buhvi jak. Po chvili prijizdi hasici a snazi se ho z tama sundat. Chlapek nepolevuje. Prijizdi policie. Po 5 minutach me to prestalo bavit, tak nevim, co s nim bylo, ale dnes uz tam nevisel. 2/ dva prosediveli slusne vypadajici turiste s fotakama nesou jeden za hlavu, druhej za nohy rvouci zlodejku. 3/ zatah v baru, kde se strhla bitka...


Tak a ted ta lepsi stranka Ravalu, at si nemyslite, kam ze jsem se to proboha prestehovala :) Do Ravalu jsem i predtim chodila dost casto, protoze jsou tam dobry bary, obchody a MACBA (placek pred galerii, kde se dobre zevluje). Tuhle ctvrt jsem mela projitou uz od zacatku, jelikoz kdyz jsem jeste pracovala, tak to bylo hlavne tady, kde jsem rozdavala letacky do obchodu s vintage hadrama. Ted pracuju hlavne na objevovani baru, i kdyz hezkou cast uz mam taky za sebou.)


Taky je to tady kulturni! Jednou me takhle v sobotu odpoledne probudila nejaka hlasita hudba. Tak si rikam, co se deje, ze by si chicos neco pousteli tak nahlas? No tak jsem aspon byla donucena vstat, vykouknu z okna a tam orchestr! Na ramble pres noc vyrostla mensi stage se zidlickama a hrali tam ctyri hodiny ruzny naslaply jazzovy veci!


Taky je uplne uzasny mit terasu a delat na ni barbecue (nebo se jen tak opalovat). Terasu ma tady skoro kazdej barak, ale ne na vsechny maji obyvatele domu pristup. - Treba my nemame:( Ale nastesti se vzdycky najde nekdo, kdo ho ma.. Az bude tepleji, to teprve budou fiesty mezi antenama!



neděle, února 15, 2009

Jak se hledá byt v Barceloně, část druhá

Mozna si ještě pamatujete na muj první prispevek z Barcelony, kde jsem licila hledani bytu a nasledne ubytovani se ve ctvrti Sants. Tehdy jsem tady ještě nebyla tak rozkoukana, nevedela, který ctvrte jsou dobry, na co se zeptat a co predvidat. Hledani to tehdy zas tak horky nebylo. - Vzala jsem treti byt, který jsem videla.

Sants ma bezesporu svoje vyhody, jako ze je to barak na fiesty, barbecue během leta, prespavani klidne i deseticlennych navstev najednou… Pak je to ale taky místo, kde musite hodne slevit ze svých standardu ohledne cistoty (po kuchyni se radsi rozhlizet jen s privrenyma ocima a dotykat se jen casti, které se jevi jako relativne ciste), dal ohledne svetla v pokoji (tady naopak mit oci na stopkach a jako první věc po probuzeni je rozsvitit vsechny ctyri lampicky a zjistit, která denní doba je), teploty v pokoji (v zime celych 13°C, s plynovym ohrivacem dokonce luxusnich 16°C!), ci dispozici koupelny (jediné spolecne se zachodem, v byte pro šest (a nekdy i vic) lidí). Ale tohle jsou jen povrchni věci, které by se daly prehlednout, kdyby vam vsichni spolubydlici sedli.. To se z me strany bohuzel nedalo rict o dvou companeros z Argentiny (Fede, César), s jejichz prizvukem jsem valcila od zacatku do konce, a to se pak nevedou moc sahodlouhe konverzace.. César taky dost trpel tim, ze jsem nerozumela jeho vtipum.) Taky ti dva mají takovou vlastnost, ze kdykoliv s vami mluvi, tak to zni, jako kdyby se s vama hadali, nebo na vas byli nasrani. Takze i když jsem se snazila, ono to proste neslo si je oblibit.. Další věc je, ze nebylo mozne se jim vyhnout, protože oni byli doma PORAD. Tezko porozumet nekomu (César), komu je tricet, nemá dostudovano, zivi se cas od casu prodavanim koláčků na plazi (a pak hlavne prodavanim marihuany) a zije se svou 25-ti letou manzelkou (která mmch studuje a pracuje zaroven!) v cimre o rozmerech 3x2 metry, za cely den skoro nevytahne paty z domu - cumi do kompu anebo do televize a, jako bonus, po sobe ani neuklidi.. Ja jsem tolerantni clovek, a at si každý dela co chce, pokud to nijak neotravuje me (viz. neuklizeni nebo schopnost hrat jednu videohru každý den po dobu jednoho mesice a pokazde u toho řvát jako poprve.. A to s dalsima peti chicos).
Mno. Mohla bych pokracovat, ale zbytecne bych se rozcilila.) Zkratka a dobre - potom, co jsem se po vanocich vratila z pohodli domova zpet do tohohle, a potom, co mi dva oblibeni companeros (David s Rosio) rekli, ze se stehuji pryc - bylo rozhodnuto, ze tohle dalšího pul roku NE! (Tot vysvetleni pro ty, kteri me navstivili a ptaji se proc..:)

To rozhodnuti pustit se do toho znova a predstava stehovani všech věci na desetkrat v krosne bylo asi to nejhorsi. Pak uz to slo raz na raz. Takze jak ze se hleda byt v Bcn? Rozhodne je lepsi nic nepodcenit a projit vic bytu. Vse je taky o dost jednodussi, kdyz jste schopni se domluvit spanelsky po telefonu a nasledne se zeptat na věci, ktere vam na predchozim miste - jemne receno - vadily. Ja osobne jsem si vytipovala dve tri ctvrte a za jeden den jsem prosla asi devět bytu. S cenovou hladinou bylo nutno jit trochu nahoru (350-400), protože centrum a protože tentokrat chceme slusnej pokoj s normalnim oknem. Ale vzdycky je v tom nejakej hacek.. Pokoj je vetsinou dost malej, a když mate to stesti, ze (je tam nabytek a ze) se tam krome postele vleze ještě neco, tak je to bud stul, anebo skrin. Oboji rozhodne ne.) A o tom, co vsechno jsou lidi schopni nazvat "oknem" radsi ani nemluve..

Taakze na konci tohoto zoufaleho dne, s vyhlidkou toho nasledujiciho s dalsima peti schuzkama v diari, jsem se utvrdila v tom, ze ten byt v Ravalu, který jsem na zacatku odmitla kvuli Sants, byl bezkonkurencne nejlepsi z hlediska ceny, polohy i vybaveni. Nasla jsem cislo Angely a doufala, ze budu mit stesti.. No a mela ho.)! A proto vam ted muzu psat tohle z tepla svého krasneho pokoje s vyhlidkou a s 21 stupni. Pokracovani priste.. .)

čtvrtek, ledna 15, 2009

Vítej v Praze!

Vážený pane Hába,
tímto bych Vám velmi chtěl poděkovat za Váš příspěvek k rozvoji žižkovské komunity a přilehlých oblastí. Samozřejmě jakožto slušný kriminálník Vám zasílám seznam věcí, které jste se nedobrovolně rozhodl darovat ze svého zaparkovaného vozu. Přirozeně Vám chceme ušetřit čas, protože znovunalezení těchto věcí je zhruba stejně pravděpodobné jako Jirka Paroubek v tričku s modrým ptákem. Tedy v úplnosti jste daroval:
  • 1x notebook
  • 1x externí disk
  • 2x digitální fotoaparát
  • 1x pánský oblek
  • 1x zimní kabát
  • 1x zimní bunda
  • 4x společenská košile
  • 1x společenské kalhoty
  • 1x sportovní taška
  • 1x batoh snowboard
  • 1x sálové tenisky
  • 1x pytlík s magneziem
  • 4x ručník
  • 8x pánské trenýrky

Přirozeně Vám čestně slibuji, že vše prodáme do nezapadlejších bazarů a pokud by náhodou nějaká položka nešla zpeněžit, samozřejmě ji zničíme. Dále mohu zaručit, že veškeré získané finanční prostředky budou využity na dobročinné účely jako hraní automatů, nákup lehkých žen, obstarání návykových látek a nesmím zapomenout na pořízení zbraní.
Na závěr tohoto dopisu bych Vás jen požádal, abyste propříště Váš automobil raději vůbec nezamykal. Při současné ekonomické krizi musejí naši hoši pracovat na plný výkon a věřte mi, že otevřít takovou spoustu aut dá opravdu nějaké úsilí. Též nám naši obživu komplikují mrazivé teploty a přece nechcete, aby se nějaký mladý perspektivní džentlmen zranil šroubovákem když zkřehlými prsty páčil zámek.

Ještě jednou děkuji a přeji příjemné dny na policii, která nic nevyřeší, a pojišťovně, která nic neproplatí.

S úctou.

Anonym

pátek, ledna 02, 2009

dva dny na slovensku part. 1

dva dny na Slovensku

dne 28.12. jsem vyrazil na Slovesko, to bylo tehdy kdy se tam jeste platilo korunou, a kupodivu jsem nevyrazil za svou přítelkyní do PN (Piešťany), ale do Martina, za svým kamarádem Mišou Košíkem. V těch pět hodin ráno když jsem ládoval věci do auta byla pěkná kosa, na benzince mi cestu zkřížila černá kočka takže tak, cesta byla pěkně na hovno protože z Bystřice pod Hostýnem do Valmezu je to peknej shit, a taky hraniční přechod Makov, a ty kopce v jeho blízkosti taky nejsou žádnej med a o Žilině se ani bavit nebudu. No ale nakonec úspěšně jsem dorazil do vesnice Žabokreky (cca 7 km od Martina) asi kolem osmé ráno, chvilku jsem se pomotal po dědině, ale na konec jsem vše zvládl a dorazil na místo. První pozitivní věc byla že jsem dostal super snídani, takže jsem se najednou z vyhládlého a mrzutého, stal najezeným a spokojeným turistou.
Výlet první Malá Fatra – Chleb
Docela jsem byl zaskočen, protože jsem čekal že se vyvezu někam lanovkou, ale nuž nebylo to tak, byl jsem (díky bohu) přinucen podniknout cca čtyřhodinovou tůru s lyžemi na zádech a lyžákama v baťohu na vrchol Chlebu (1646,5 m.n.m.), odstavné parkoviště ve výšce cca 750 m.n.m.. Po cestě na vrchol se nálada střídala, příroda byla krásná, pohoda byla taky, jen přece jen škrábat se ve sněhu do kopce, někdy i po čtyřech není žádnej med, občas dokonce padlo i nějaké to sprosté slovo, ale vše bylo zažehnáno na chatě pod Chlebom, kde jsem zblajzl výbornou zelňačku, dal si pivko, práska ze špeka(od jednoho kámoše z brna, kterého jsme poitkali na chate s pivem a panákem v ruce) no pokračovali jsme směr vrchol Chlebu. Cesta byla o poznání příjemnější, vlivem sluníčka a krásných výhledů jsme cca po hodině a půl vylezli na vrchol. (celkový čas výstupu kolem čtyř až čtyř a pul hodiny). Sjezd vynikající, nasledný výstup zpět k chatě byl náročný, některé úseky i po čtyřech. A sjezd do údolí byl taky super. Viz fotopříloha.

lyže na zádech uff...

Chleb

Já a Mišo

Já, Mišo a Budoš na vrcholu Chlebu

trasa freeridu z vrcholu Chlebu

freeride z Chlebu

dva dny na slovensku part. 2

Výlet druhý Nízké Tatry – Chopok Juh

Po večerním osvěžení v krčmě(pro neznalé slovenčiny Hospodě), jsme další den v šest ráno vstali, zblajzli snídani a vydali se spolu s Mišem a jeho kamarády na Chopok Juh, cesta cca 110 km, přes Stenovu známou BB (Banskou Bystrici) a námi zvolenou zajížďkou směr Zvolen se protáhla na 140 km, a dvě a pul hodiny. Konečné stoupání z Podbrezové bylo ok. Po vysednuti z auta ne přímo ve středisku ale cca 1 km pod ním jsme, museli chtě nechtě dojít zbytek cesty po svých, ale díky pořádnému tréninku ze dne předtím se nám to úspěšně povedlo. Dorazili jsme k vlekum vedoucim od hotelu Srdečko na vrchol Chopku. Ale čekalo nás nemilé překvapení, byla zde fronta asi 500 lidí, čekajících na lístky. Zhodnotil jsem že čekat ve frontě dvě hodiny nemá cenu, a tak jsem frontu obešel a lístky koupil asi za 15 minut. Uspora času se nám vyplatila, protože skupina slováků která dorazila na parkáč dvacet minut po nás si ve frontě postála zhruba dvě hodinky. Po koupení lístků nám nic nebránilo v používání lanovek, a vleků (bohužel jsme byli nuceni používat hlavně pomy). Počasí bylo fakt nice a vlek nahuru na chopok, a další na zadní Děreše stál za to, i příslušná freeride zóna.Po celodenním lyžování a večeři v kamaráda v Žabokrekach jsem dorazil asi v 23:01 29.12.2008 domů do KM, cesta zpět stála opět za hovno, ale ty dva dny stály za to.

Z Chopku na Vysoké Tatry

Já a Kubo

Mišo a Chpok

Děreše