Mám za sebou svůj první zájezd jako průvodce. Bylo to šílený, vyčerpávající, náročný na psychiku, uspávací a měla sem furt hlad.
Náš prograam byl vyjet z Prahy-autobusem, v této době už nikdo krome nas nejezdi do londyna busem- a rano dorazit do Doveru, hned zrazu po krásné noci, jsmě vyběhli a hrad, kde jsem špatné spočítala prachy, jednu skupinu poslala do kasemat, ale došli na věž, a druhou skupinu i přesto, že oto neměla zájem do kasemat dostala. Nevadí, běžíme zpět k autobusu, kde jsem samozřejmě zapomněla zaplatit parkovný, ale policie naštěstí nikde, řidiči se mi smějí. Tryskem uháníme směr Hastings, bo máme rezervaci do Pašeráckých jeskyní, naštěstí jsem tam dostala všechny, a šla si proběhnout trasu, kam půjdeme dál, protože na některých místech jsem nikdy nebyla, mapu v hlavě a hlavně běhat. Dále následuje ještě hrad, rozdělení děti do rodin, vysvětlit co a jakm najíst se 83lete ubytovatelky, která huhňá,
a nemá ráda když ji někdo nerozumí, a spáát.Následující dny probíhaly podobně, vstát, objet město nabrat děti, hodit je do školy, jít se učit výklad na pláž, řešit problémy s rodinama. Jeden za všechny: holkam-16tiletým, soukromý gympl, praha. se nelíbilo ubytování, stěžovaly si na málo místa, psa, zimu, jídlo a bůhvíco, ja je nechtěla přestěhovat, taxe volalo tatínkovi (což byl hlavní sponzor gymplu) tatínek volal řediteli, ředitel mě, vyslechla sem si 20min přednášku, otom jak jsem neshcopná, že mě zažalují, že budu v televizi a i firma pro kterou pracuji, a že do jednoho dne zkrachujeme. Ja stale klidná, usměvavá a milá, vysvětlující.. až sem se začínala rozpalovat do běla, a chtěla nadávat to ředitel položil. Řidiči se mě zastavaji a nadavaji na všechny. Holky sme prestehovali,grrrr.
Jinak zájezd probíhá v poklidu, jezdíme, učíme se, některé děti milé, některé na zabití, některé učitelky milé, některé na zabití. Problémy jsou to pořád, ale v menší míře, třeba ten, že sme se s řidičama opili večer v buse, a přišli pozde na večeři, naše ubytovatelka nam nadala,a zavolala anglické koordinatorce, ta do kancelare a z kancelare me.
Všechno dobré, ale bohužel končí a my meteme směr Londýn, děcka zabavim filmem Účastníci zájezdu a učím se výklad. Čeká nás devet hodin chození. Na každým rozchhodu, bud na nakupy nebo v parku, běžím další část trasy dopředu, protože se orientuju podle mapy, a nejsem si uplne přesně jista, kudy pujdu z Leicester square k British museum, tak si to musim obehnout a naučit.Takže jsem si londyn obehla dvakrat, v nohach krece, usmev krecovity, padnout do busu a spat.
Vratit deckam penize na vstupy, prekvapive je ze mi deset liber zbylo, což nemelo být v planu, ale budiž, za tu namahu si to zasloužím.
Už ted se těším na příští zajezd směr England.
