V roce 1998 začaly Lidové noviny na pokračování vydávat příběhy z tzv. Big Books comicsového nakladatelství Paradox Press, které je součástí koncernu DC Comics. Big Books se skládají z desítek velmi krátkých příběhů, které jsou vždy věnovány nějakému obskurnímu tématu (např. "The Big Book of Conspiracies", "The Big Book of Hoaxes" nebo "The Big Book of Losers"). Protože mi vždycky přišly zajímavé, tak jsem jich deset prvních oscanoval a uploadnul na net:
1 Charles & Diana | LN 1998/07/04 | 1252 kB
2 Klansmani | LN 1998/07/11 | 1016 kB
3 Dveře | LN 1998/07/18 | 1240 kB
4 Aféra Írán-Kontras | LN 1998/07/25 | 1190 kB
5 George Psalmanazar, Formoský kanibal | LN 1998/08/01 | 1011 kB
6 Skandál, který utopil jedno studio | LN 1998/08/08 | 990 kB
7 Plynatý guru | LN 1998/08/15 | 1205 kB
8 O. J. O. J. O. J., vražda! | LN 1998/08/22 | 1335 kB
9 O. J. vrací úder | LN 1998/08/29 | 1135 kB
10 Zvířata utekla! | LN 1998/09/05 | 1282 kB
Knih je dohromady sedmnáct. Jednotlivé díly vytvářeli různí scénaristé a výtvarníci, české vydání připravil časopis Crew a překladatel Pavel Dort. Soubory jsou ve formátu *.cbz, což je zazipovaný adresář obsahující soubory *.gif. K otevření budete potřebovat CDisplay, v konfiguraci zaškrněte pouze volbu "Fit Width When Oversize". Pokud by měl někdo zájem o ostatní české scany, dejte mi vědět. A jinak jako obvykle: bavte se!
úterý, srpna 30, 2005
sobota, srpna 27, 2005
Příloha "Čtení na zbytek léta"
Konec prázdnin na dohled a zaslechl jsem nějaké zvěsti o tom, že se začínáte nudit. Připravil jsem pro vás pozdně prázdninové překvapení a nascanoval pět povídek, které patří mezi mé nejoblíběnější. Doufám, že ti gramotní z vás si časem aspoň nějakou přečtou, ale netroufám si ani odhadnout jak tahle akce dopadne. Přečtete-li něco a bude-li se vám to nedejbože líbit, nešetřete komentáři. Čtení přece jen zabírá čas a vyžaduje víc mentální činnosti než koukat celé dny na Přátele (friendly fire do vlastních řad). Zařadil jsem pět různých žánrů, snad se pobavíte.
EROTICKÁ | Dahl_1984.pdf | 961 kB | Roald Dahl, "Velká rošáda", in: Milostné rošády, Praha: Odeon 1974, překlad Jana Koblížková. Na začátek téměř erotická povídka od amerického povídkáře Roalda Dahla (v kinech můžete aktuálně zajít na Burtonův film Karlík a továrna na čokoládu, který je natočen podle Dahlovy knihy pro děti). Jako všechny jeho povídky i tahle obsahuje smrtonosnou pointu, tentokrát útočící na mužskou ješitnost. Všichni chlapi totiž přece vědí, že dvě věci umí výborně: řízení auta a víte co.
HORROROVÁ | Bradbury_1989.pdf (356 kB) | Ray Bradbury, "Zástup", in: Kaleidoskop, Praha: Odeon 1989, překlad Tomáš Korbař. Bradbury je známější jako spisovatel science fiction, ale napsal i celou řádku horrorových povídek. Ve sborníku Kaleidoskop je jim věnovaná hned první část "Hrůza a děs" a kromě notoricky známých textů jako "Kostra" nebo "Malý vrah" zahrnuje i děsivou historku o čumilech u havárií "Zástup". Nedávno jsem ji mimochodem viděl bezostyšně vykradenou v nějakém béčkovém americkém horroru, ve kterém mám pocit hrála Christina Ricciová.
FANTASTICKÁ | Borges_1989.pdf | 352 kB | Jorge Luis Borges, "Babylónská knihovna", in: Zrcadlo a maska, Praha: Odeon 1989, překlad Kamil Uhlíř. Klasická povídka klasika jihoamerické literatury, která patří k povinné intelektuální výbavě každého humanitně orietnovaného vysokoškoláka. Mimořádně inspirativní čtení. Pokud mu přijdete na chuť, doporučuji sáhnout po ještě komplexnějším sborníku Nesmrtelnost, který vyšel nedávno a shrnuje všechny Borgesovy v češtině vydané texty.
VĚDECKO-FANTASTICKÁ | Resnick_2002.pdf | 884 kB) | Mike Resnick, "Protože i já se dotkla nebe", in: Kirinyaga, Frenštát p. R.: Polaris 2002, překlad Petr Caha. Pokud ještě pořád považujte scifi za přiblblé čtení pro teenagery, přečtěte si tuto povídku, která pochází z cyklu o utopické společnosti obývající planetku Kirinyaga. Resnickova sbírka povídek na toto téma je podle mě nejlepší scifi knihou, kterou jsme kdy četl. Vychází z jednoduchého přepokladu: v blízké budocnosti bude možné vytvářet obyvatelné planetky, na kterých by menšinové skupiny mohli žít přesně podle svých cílů a potřeb. Resnick popisuje utopii kikujskou, která odmítá běloškou kulturu a snaží se žít co nejtradičnějším způsobem. Jedna z nejsmutnějších povídek, která kdy byla napsána.
DETEKTIVNÍ | Dahl_1986.pdf | 323 kB | Roald Dahl, "Skopec na porážku", in: Jedenadvacet polibků, Praha: Mladá fronta 1986, překlad Jaroslav Kořán. Závěr patří opět Dahlovi, tentokrát ale detektivnímu příběhu variujícímu téma dokonalé vraždy. Mnohem slabší verzi můžete najít v některé učebnici Headway.
Všechny texty jsem nascanoval na 300 dioptrií a kompresoval do poměrně malých a kvalitních PDF souborů. K přečtení budete potřebovat prohlížeč Acrobat Reader. Povídky si lze jednoduše vytisknout, pro maximální kvalitu doporučuji zatrhnout "Fit to Printer Margins".
EROTICKÁ | Dahl_1984.pdf | 961 kB | Roald Dahl, "Velká rošáda", in: Milostné rošády, Praha: Odeon 1974, překlad Jana Koblížková. Na začátek téměř erotická povídka od amerického povídkáře Roalda Dahla (v kinech můžete aktuálně zajít na Burtonův film Karlík a továrna na čokoládu, který je natočen podle Dahlovy knihy pro děti). Jako všechny jeho povídky i tahle obsahuje smrtonosnou pointu, tentokrát útočící na mužskou ješitnost. Všichni chlapi totiž přece vědí, že dvě věci umí výborně: řízení auta a víte co.
středa, srpna 24, 2005
Od vseho neco..
Stravila jsem na sve pomery velice pozoruhodny a turistikychtivy vikend. Teda kdyz jsem byla mladsi by to nebylo nic zajimavyho, ale ted jak starnu... V so jsme si vyjeli autickem a spejskem do bystrice a jali se slapat velice namahavy kopec na Hostynek, priznavam ze pes mel 3x vic sily nez ja s pritelem dohromady, a podle toho jak behala, bych tipla ze ten kopec vysla tak 3x. Lidi jak na Vaclavaku, dokonce atleticky zavody, neco ve stylu tour de hostyn.pak a lide chodili pres vsechny krizovy cesty a peli zalozpevy, chtela jsem se pridat, ale nechtela jsem aby lide obdivdne vzhlizeli k memu jasnemu a cistemu hlasu a zapomneli na Jezise a jeho utrpeni. Vecer jsem byla doma tak strasne utahana po celodenni namahave ture Hostyn skrz naskrz, jsem zasla jen na jedno a krachla, dalsi den jsme vesele vyjeli na kola, planovanych 40 km, se nejakym zpusobem protahlo na 80, Vyskov- Macocha, Machocha-Prostejov, dest jak svina, hlavne kdyz jedete z 7 km kopce bez blatniku, padaji skoro kroupy, bez siltovky, plastenky ci destniku po silnici v harajinim stavu.I kdyz ten kopec byla jedina radost, jinak samej dokopecek a rovinka. jo a pro ty co se chteji drzet meho pripadu nejezdete z prostejova do Km vlakem, 2x prestoupit tzn. 60kc za kola, protoze za kazdy vstup do vlaku se plati 20kc za kolo, takze sem za kolo dala vic jak za sebe. Mno teda v postoupkach kdyz se blizil pruvodci jsme vyskocili s kolama z vlaku a radeji to dojeli nez platit 40kc. Ale jinak na macose je pekne, ale lidi jak na vaclavaku.. v utery jsem cely den na bajde hrala zapasy, byl tam johny cup, pouze registrovani hraci a ctyrhry, po trech krasnych prohrach a jeste jedne krasnejsi vyhre, jsem skoncila svuj turnaj, sic se neumistila, ale nepozorovane ukradla jednu z cenu, kazetu Dannyho partaci dva.ha. Vecer jsem si na oslavu s deckama z tenisu koupila litr a pul burcaku u fuksu,adam se ma moc dobre.je vybornej, sice ne pravej, ale mete a jeste ted je mi dost blbe a toci se mi hlava a hlavne boliiii.je pravda ze sem to zapijela nejakyma pivama, to nedelejte!domu jsem se spise doplazila nez dosla, ale pred onim turistickym vikendem jsem nepila, abych aspon neco vydrzela. Zaclo me to bavit, asi se dam na sport a uz vim proc hraju mizerne fotbalek, diky tenisu (pevny zapesti) tenis zase hraju mizerne kvuli squashi, a ten hraju mizerne diky tenisu.kolotoc.
pondělí, srpna 22, 2005
2000 kc no a coooooooooooo
tak jsem dostal 2000 pokuty od mestskych fizlu no a co, proste jsem sel ve stredu nebo v utery na ruma 1 litr pro dva lidi, no bylo to fajn, akorat pak jsem se zhulil a bylo to v prdeli, cestu od moravy do mesta si moc nepamatuju, pry jsem se vyskytoval dokonce na pianu, nevim lezl pres zed, nevim no tak skoro vubec nevim no, pak jsem sel hrat na mexico play ruletu, samozrejme prohral, sel jsem VYBRAT do bankomatu poprve rikam si dve kila, stejne jsem v prdeli tak co, sel jsem na bagetu na safandu, se safandy smer ulice 1. Maje tam jsem postavil se svym kamaradem Jurou V. 1 zataras pro auta, podotykam fredy se toho ani nedotkl, a pokracovali v chuzi po 1. Maje tam nekdo dostal naúpad ze prelezem nejaky auta o kamerach jsme nepremysleli, fredy radsi utekl a tak jsme lezli az jsme dolezli k tem autum ktery jsme prelezli, neboha 120tka za to nemohla bohu dik se ji nic nestalo, pak jsme pokracovali v chuzi smer Maracana bar u vchodu na Maracanu jsme bohuzel zastihly skripejici kola mestskych kamaradu, nastesti jsme se uspesne schovali hodili mikcu do baglu a zase rychle odesli smer oskol, bohuzel vedle plzenky opet zaskripeli kola mestskyc a zacal 1. vyslech samozrejme sme sedeli tri hodiny na maracane no a ti blbci zbalili jedinyho z nas kdo nic neudelal(Freda), tak jsme s Jurou s tim ze mu nemuzou nic dokazat odesli na SOKOL(OSKOL) pri prichodu na sokol my zacala jonicka jak z americkyho akcniho filmu skacu pres zahradku a uz ju mam pak me odtahnou kus dal no a samozrejme se jim nas podarilo rozdelit a calo to mo tom co nas odvezli na misto cinu a po vyhrozovani zachytkou za 1800 kc plus pokuta jsem se rozhodl kapitulovat priznat a zaplatit, nasi zakonodarci mezitim zmlatili freda primo na cele a pustili ho az jsem zaplatil dva taci}to ze ho pustli az potom vim z vysilacky] takze co rici nazaver
jestli mi nekdo kurva rekne az me uvidi stat u auto BLBCE prelez ho
dostanu pokutu ale uplne za neco jinyho
jinak furt mi ty prachy hrozne chybi pokutu dva tacy pri ani dostat nemuzu jak v bavlnkach se ke me zrovna nechovali nastesti jsem to koupil jen dvakrat
jestli mi nekdo kurva rekne az me uvidi stat u auto BLBCE prelez ho
dostanu pokutu ale uplne za neco jinyho
jinak furt mi ty prachy hrozne chybi pokutu dva tacy pri ani dostat nemuzu jak v bavlnkach se ke me zrovna nechovali nastesti jsem to koupil jen dvakrat
neděle, srpna 21, 2005
povesim je radsi vejs
...
stylovy trencle hi-tec, nalezenec v ujezde, hleda sveho majitele, nejspis muzskeho (ikdyz po posledni akci tezko rict, mohly by byt klidne i niky). vyvesil sem je prozatim nad basketbalovym hristem v zacharskym ghettu, protoze me bavi pozorovat malinkaty kofoly, jak se snazi odrazit az do tretiho patra a strhnout si je. takze celkem specha, jedno ted hoplo az do druhyho!
tucne je zvyrazneno to, co by o tom asi napsal blesk, kdyby
Další hafo fotek ... tentokrát Made by Edita
Jsem strašně neaktuální, ale slíbil jsem Editě dát na blog odkaz na její vychytaný fotogalerie a dostal jsem se k tomu až teď. Takže: Grilování u tety Vlasty a Prázdniny ve městě. Bavte se!
středa, srpna 17, 2005
"Veselé" historky ze strahovského kopce
Dobrý večer děti
Jak všichni jistě víte, Strahov je kopec, tyčící se téměř uprostřed našeho hlavníh města prahy. Na vrcholku tohoto kopce bydlí spousta lidí - studentů i nestudentů, převážně z ČVUTu a je tomu téměř 2 roky od chvíle, kdy jsem poprvé spatřil interiér bloku č. 10 i já.
Zpočátku jsem byl vybavením i kolejemi samotnými malinko šokován (značnou měrou tomu přispíval i fakt, že jsem polovinu prvního ročníku trávil své chvíle v nejnižším podlaží, tedy suterénu). Nicméně i přes to jsem si začal zvykat a poznávat lidi okolo.
Jedním z nich byl Jára (příjmení dodnes mě neznámé), který už Strahov opustil, vyměnil za privát.
Jára bydlel na třetím patře, do kterého se otvírají mmj. dveře mého pokoje, patře, o němž si díky pár "veselým" historkám myslím svoje.
Dveře
Je to pokoj č. 325. Když jsem se s Járou seznámil, neobtěžoval se říct mi čislo sveho pokoje. Jen konstatoval, že jsou to jedniné bílé dveře na patře.
Přišlo mi to divné, protože bílá mi připadala vrátka každé strahovské nory, ale po bližším zkoumání si snad každý všimne rozdílu. Ve srovnání s dveřmi pokoje č. 325 jsou ty ostatní téměř žluté.
Tak se Jára jednou rozvykládal, jak měli pokojík pěkně zařízený až do té doby, kdy jedna z postelí prodřela izolaci prodlužovací šňůry, došlo ke zkratu a pokoj vzplál. Nu což. Kluci tam zrovna nebyli, tak se muselo vymalovat.
Jak na to
Občas se stane, že někdo někdo provede nějakou hloupost. Někde něco v opilosti rozbije (Stane!), někde něco ukradne (Masňáci!) a dala by se jmenovat celá řada dalších výtržností.
Tady (SH) jsou takové věci na denním pořádku, dá se říct. A není tedy divu, že sem občas zavítají chlapíci v uniformách.
Je to zhruba půl roku, co jsem dva takové (opět na třetím patře) viděl...drogy? Nee.
Nějaký kluk, co bydlel asi uprostřed chodby na západní straně, se pokusil o sebevraždu. Nevím proč, ale vím, že použil kuchyňský nůž, což nechápu. Já osobně preferuju upálení se v sudu s benzínem...
"Bordel z jedenáctky"
Blok č. 11 se "rekonstruuje", a proto došlo na nejhořší:) - obyvatelé tohoto bloku se museli přestěhovat a hodně těchto lidí bydlí i na desítce. Mezi jinými jsou to i nám dobře známí lidé - Dan a Švanča (který si velmi často stěžuje na Danův zápach, hlavně poslední dobou - ten odér údajně nejde vyvětrat - o tom jsem se přesvědčil na vlastní kůži i já, kyž jsem tam trávil noci s Macinkou a její sestrou).
Macinka mi dnes ale řekla, že ten pokoj pod něma vyhořel, o čemž já teda vůbec nic nevím.
Pod jejich pokojem (opět patro č. 3) se nachází pokoj č. 335, kde bydlí můj kamarád Honza Malík a kluk, kterého na léto vystřídal chlapík z jedenáctky a vedle (334) Peťa Fogl a Tom Oth. Někteří z vás je znají, nebo aspoň ví o koho jde, jiní nikoliv.
Ti z té první skupiny mi jistě potvrdí, že Tomáš je velice slušný, ve svém jednání opatrný, pilný a VELMI pořádný.
Není tedy divu, že ho při přípravě do zaměstnání (vytahování papírů z poza postele) překvapila skupinka brouků a červíků, kteří se tam dostali z vedlejšího pokoje dírou po starém síťovém kabelu.
Kde se na Strahově vzala taková havěď? Tuto otázku si kluci samozřejmě kladli také, a tak s eouroobalem, vzorkem hmyzu uvnitř a touto hádankou navštívili paní vrátnou.
Odpověd? Šokující! Broučci si vyrazili na výlet do "rezidence" těchto dvou mladých lidí z těla, již 3 týdny mrtvého přistěhovalce z jedenáctky. Říká se, že se předávkoval, ale kdo ví. Možné to je. Postavu na to měl, vizáž jakbysmet.
Tímto tedy očišťuji Dana z pomluv, jež na jeho hlavu uvalil zlý Narcisek, a žádám si za to jednoho piva.
Dobrou noc
Jak všichni jistě víte, Strahov je kopec, tyčící se téměř uprostřed našeho hlavníh města prahy. Na vrcholku tohoto kopce bydlí spousta lidí - studentů i nestudentů, převážně z ČVUTu a je tomu téměř 2 roky od chvíle, kdy jsem poprvé spatřil interiér bloku č. 10 i já.
Zpočátku jsem byl vybavením i kolejemi samotnými malinko šokován (značnou měrou tomu přispíval i fakt, že jsem polovinu prvního ročníku trávil své chvíle v nejnižším podlaží, tedy suterénu). Nicméně i přes to jsem si začal zvykat a poznávat lidi okolo.
Jedním z nich byl Jára (příjmení dodnes mě neznámé), který už Strahov opustil, vyměnil za privát.
Jára bydlel na třetím patře, do kterého se otvírají mmj. dveře mého pokoje, patře, o němž si díky pár "veselým" historkám myslím svoje.
Dveře
Je to pokoj č. 325. Když jsem se s Járou seznámil, neobtěžoval se říct mi čislo sveho pokoje. Jen konstatoval, že jsou to jedniné bílé dveře na patře.
Přišlo mi to divné, protože bílá mi připadala vrátka každé strahovské nory, ale po bližším zkoumání si snad každý všimne rozdílu. Ve srovnání s dveřmi pokoje č. 325 jsou ty ostatní téměř žluté.
Tak se Jára jednou rozvykládal, jak měli pokojík pěkně zařízený až do té doby, kdy jedna z postelí prodřela izolaci prodlužovací šňůry, došlo ke zkratu a pokoj vzplál. Nu což. Kluci tam zrovna nebyli, tak se muselo vymalovat.
Jak na to
Občas se stane, že někdo někdo provede nějakou hloupost. Někde něco v opilosti rozbije (Stane!), někde něco ukradne (Masňáci!) a dala by se jmenovat celá řada dalších výtržností.
Tady (SH) jsou takové věci na denním pořádku, dá se říct. A není tedy divu, že sem občas zavítají chlapíci v uniformách.
Je to zhruba půl roku, co jsem dva takové (opět na třetím patře) viděl...drogy? Nee.
Nějaký kluk, co bydlel asi uprostřed chodby na západní straně, se pokusil o sebevraždu. Nevím proč, ale vím, že použil kuchyňský nůž, což nechápu. Já osobně preferuju upálení se v sudu s benzínem...
"Bordel z jedenáctky"
Blok č. 11 se "rekonstruuje", a proto došlo na nejhořší:) - obyvatelé tohoto bloku se museli přestěhovat a hodně těchto lidí bydlí i na desítce. Mezi jinými jsou to i nám dobře známí lidé - Dan a Švanča (který si velmi často stěžuje na Danův zápach, hlavně poslední dobou - ten odér údajně nejde vyvětrat - o tom jsem se přesvědčil na vlastní kůži i já, kyž jsem tam trávil noci s Macinkou a její sestrou).
Macinka mi dnes ale řekla, že ten pokoj pod něma vyhořel, o čemž já teda vůbec nic nevím.
Pod jejich pokojem (opět patro č. 3) se nachází pokoj č. 335, kde bydlí můj kamarád Honza Malík a kluk, kterého na léto vystřídal chlapík z jedenáctky a vedle (334) Peťa Fogl a Tom Oth. Někteří z vás je znají, nebo aspoň ví o koho jde, jiní nikoliv.
Ti z té první skupiny mi jistě potvrdí, že Tomáš je velice slušný, ve svém jednání opatrný, pilný a VELMI pořádný.
Není tedy divu, že ho při přípravě do zaměstnání (vytahování papírů z poza postele) překvapila skupinka brouků a červíků, kteří se tam dostali z vedlejšího pokoje dírou po starém síťovém kabelu.
Kde se na Strahově vzala taková havěď? Tuto otázku si kluci samozřejmě kladli také, a tak s eouroobalem, vzorkem hmyzu uvnitř a touto hádankou navštívili paní vrátnou.
Odpověd? Šokující! Broučci si vyrazili na výlet do "rezidence" těchto dvou mladých lidí z těla, již 3 týdny mrtvého přistěhovalce z jedenáctky. Říká se, že se předávkoval, ale kdo ví. Možné to je. Postavu na to měl, vizáž jakbysmet.
Tímto tedy očišťuji Dana z pomluv, jež na jeho hlavu uvalil zlý Narcisek, a žádám si za to jednoho piva.
Dobrou noc
sobota, srpna 13, 2005
ano & ne na prazdniny, videno macnou
co ne:
Paulo Coelho - 11 minut: precteno v chorvatsku na dovolene s rodici a segrou, jinak bych to asi nedala. Deda Coelho tentokrat ke svym ctenarum promlouva usty 20ti lete prostitutky - intelektualky. a divte se, zni to strasne neprirozene a ani punc opravdoveho pribehu ze zivota toto dilko nezachrani.
bulharsky more: aspon teda vetsina pobrezi, kde sme byli, me zklamala. ve varne je to takovej bagrak se spoustou ras a detskych plavacich bryli, Balcik, nejvetsi prohra, cely mestecko zapachalo hur nez stanovy ponozky, relativne cista voda prisla az v sozopolu a pak na jihu. a nenasli sme zadny ty velky zatoceny musle.
narodni muzeum: ano jedine v pripade, ze se mezi fosiliema citite jako doma. navic muzeum vetsinou nerespektuje tisice navstevniku cizincu, popisy exponatu pouze v cestine a latine. me by to mohlo byt jedno, ale trochu me to prislo zaostaly uz. eurotel roaming: i kdyz sem mobil mela zaplej kazdej den, nektery sms me nedosly vubec a nektery az po nekolika dnech
kase a puding od dr. oetkera: slizovita srajda
co ano:
bulharske hory: fotky ste videli, co dodat...dost sem se toho prechodu pres pirin bala, ale nakonec narocnost nebyla tak hrozna a uzivali sme si to aj s krosnama. upati hor me teda prislo jak jeseniky, ale nahore to bylo uplne jiny, samy skaly. a taky sme videli kamziky a nevideli sme medveda, coz je dobre.
juniorpas na prazdniny: jeste se relativne vyplati, pokud mate v umyslu jezdit nekam vlakem, stoji 100kc a plati az do 20.9.
lom amerika + karlstejn: nedaleko od prahy a uz ste pekne v prirode. chce to jenom prejit vesnici karlstejn, totalne zdegenerovanou turistickym ruchem. v lomu amerika se pry udajne natacel limonadovy joe
tunak s testovinama: tento oblibeny lehky pokrm pokrm vas nasyti i v lete
instantnikase od emca: je ferova, chutna skoro jako opravdova ovesna kase...skora jenom, ze je bez cukru
kluci neplacou: ten film me uplne dostal, hilary swank je fakt skvela
jo a jestli ste nekdo cetl nejakou dobrou knizku, tak napiste jakou, ja ted budu doma a nemam co cist
Paulo Coelho - 11 minut: precteno v chorvatsku na dovolene s rodici a segrou, jinak bych to asi nedala. Deda Coelho tentokrat ke svym ctenarum promlouva usty 20ti lete prostitutky - intelektualky. a divte se, zni to strasne neprirozene a ani punc opravdoveho pribehu ze zivota toto dilko nezachrani.
bulharsky more: aspon teda vetsina pobrezi, kde sme byli, me zklamala. ve varne je to takovej bagrak se spoustou ras a detskych plavacich bryli, Balcik, nejvetsi prohra, cely mestecko zapachalo hur nez stanovy ponozky, relativne cista voda prisla az v sozopolu a pak na jihu. a nenasli sme zadny ty velky zatoceny musle.
narodni muzeum: ano jedine v pripade, ze se mezi fosiliema citite jako doma. navic muzeum vetsinou nerespektuje tisice navstevniku cizincu, popisy exponatu pouze v cestine a latine. me by to mohlo byt jedno, ale trochu me to prislo zaostaly uz. eurotel roaming: i kdyz sem mobil mela zaplej kazdej den, nektery sms me nedosly vubec a nektery az po nekolika dnech
kase a puding od dr. oetkera: slizovita srajda
co ano:
bulharske hory: fotky ste videli, co dodat...dost sem se toho prechodu pres pirin bala, ale nakonec narocnost nebyla tak hrozna a uzivali sme si to aj s krosnama. upati hor me teda prislo jak jeseniky, ale nahore to bylo uplne jiny, samy skaly. a taky sme videli kamziky a nevideli sme medveda, coz je dobre.
juniorpas na prazdniny: jeste se relativne vyplati, pokud mate v umyslu jezdit nekam vlakem, stoji 100kc a plati az do 20.9.
lom amerika + karlstejn: nedaleko od prahy a uz ste pekne v prirode. chce to jenom prejit vesnici karlstejn, totalne zdegenerovanou turistickym ruchem. v lomu amerika se pry udajne natacel limonadovy joe
tunak s testovinama: tento oblibeny lehky pokrm pokrm vas nasyti i v lete
instantnikase od emca: je ferova, chutna skoro jako opravdova ovesna kase...skora jenom, ze je bez cukru
kluci neplacou: ten film me uplne dostal, hilary swank je fakt skvela
jo a jestli ste nekdo cetl nejakou dobrou knizku, tak napiste jakou, ja ted budu doma a nemam co cist
středa, srpna 10, 2005
Orbis pictus ( I. Balgaria)
Nuudaa.Co to je za kopečky? Barbořina? My chceme hory.
The Chalet is Bulgarian only 5-star, all-suite hotel. The facilities complement the excellent location. At Pirin mountains you will enjoy a luxurious air-conditioned suite with sitting room, bedroom, bathroom and hallway, fully-equipped for the business and leisure travellers. Six beautifully appointed penthouse suites offer superb views over the peaks and mountains. All have complete 24-hour security. Equally impressive are the 14 conference rooms for up to 200 people. Each conference room offers state-of-the-art facilities for all sizes and styles of conventions. The Conrad London ambience is warm, relaxed and welcoming. All day sustenance is provided by Aquasia® Restaurant, Bar and Terrace. For the energetic there is a 17 metre pool and fitness centre while for the less energetic, there is a solarium and a masseuse. For the visitor, the hotel represents a remarkable marriage of location and facilities.
Po pro některé hrozné (všichni kromě mě) noci v bivakovací chatce (v dálce za Ef, 2800 m.n.m.) se vydáváme na Vichren, druhou nejvyšší horu Bulharska.
Chystáme se na válení sudů.
Končeto- metr široký, 500m dlouhý hřeben, jištěný pofidérním lanem.Do kilometrových spádů nalevo i napravo se raději moc nedívat.
Před Vichrenem jsem si prožili menší krizi, tak jsem si ho dvakrát vyběhl s baťohama a párkrát se vyfotil. Na vrcholu ale všichni nadšení.
Děvušky jako by z oka vypadly mamince.
Bez komentáře.
Ráno vyspáváme po party na pláži, horko těžko jsem fotil tak, aby na fotce nebyl ani jedne z mnoha chlapů, jejichž jediným oblečením byly plavecké brýle.
Výhled skoro jako z Blanice.
Bulhaři prostě nemají úctu k přírodě - na pláži se povaluje spousta bordelu.
pátek, srpna 05, 2005
des bes v odess
Привеt!kecam,jen se topekne rymuje, mame se tu charasho, brzo rano sme dorazili do odessy, v dobe ruskeho imperia tretiho nejvetsiho mesta rise. Digris a slunecni zar zacinaji nabirat na intenzite a naopak nase penezenky neprirozene splaskavaji. ale budiz, zlatomladeznicky budeme moct zit uz jen par let (dokud se neuchlastame a simchu neprodame do otroctvi kofolam). Plnej dojmu, roztekanej z toho vsehokrasna kolem me, takze utrzky.
atmosfera>krajet by se dala,UK me totalne predstavila svou kultivovanosti a pomerne skrytou chudobou, relativni cistotou ve mestech, nehoraznou pet-necistotou v horach. jizansky pohodovy a ladny rytmus (neplati pro auta, tramvaje a kravy), sluzby hrozny, hory panensky...
lidi>zatim prevazuji dojmy dobre (neplati pro zenske u pokladen a ridice autobusu,lidi co davaji radimovi kazajku, kdyz jim ochcava zed)
byrokracie>nepopsatelne
doprava> existuji nadrazi ze kterych se proste neda odjet(Cernovci), vlaky, ktere neexisuji a autobusy, do kterych se neda nastoupit(opet Cernovci), jinak vlaky, stary busy a marshrutky me neuveritelne bavi
alkohol>zavisti by ste zrudli a uchcavali po stenach
...nudaaa, navic sem ted zavenej v katakombach sklepa v zidovske ctvrti Odessy, kde mame paradni apartmanek, dusno, prsty se lepi na klavesku, ktera poprve prenasi binarne latinku exkluzivne pro nas blog..
historka
neskutecny problem dostat se z pekelneho mesta Cernivci. Vlaky uz pry nikdy nasim smerem nepojedou, nemuzem najit volny hotel, spime v nadrazni hale. Rano se snazime koupit listky na autobus, pry to nejde. Chodime se ptat ridicu, jeden slibuje jizdu za 80UAH. Tak jo. Na misto prichazime o 50min driv, autobus zacina po nadrazi popojizdet, aby zmatl zajemce o jizdu. Zmocnujem se tri nastupist, odkud pravdepodobne bude odjizdet, stejne nas vsak predbehne banda ukajinska, maji listky (kde sakra, jak sakra?). Bud v tom autobuse jsi, anebo nejsi. Konecne to chapu, dostavame se taktak na posledni ctyri mista. Pri vyjezdu z autobusaku zablokuje zenska cestu zavorou a projistotu i svym autem. Vemte prosim jeste moji devecku. Misto se zahadne najde, penize samozrejme do kapsy ridicum, stejne jako nase. Po ceste vsichni nabeh na solidni infarkt_nejprve krava na "dalnici" odtazena za provaz ditetem, tesne pred protijedoucim nakladakem, pote se pred nama utrhava lano tahnouci auto, ktere zrovna dojizdime, diky setrvacnosti mijime o metr, dva. Kdo nespi, boji se. 15hodinova jizda utika diky trem filmum s genialnim ruskym rambo-dabingem rychle, filmy sou tak fascinujici, ze je pri predjizdeni (auta, traktor, kombajn, krava, opilec na kole, opilec pesi, opilec ridici traktor, opilec vedouci kravu) sleduje i ridic. 800km zhusteneho dobrodruzstvi, zadrzovani moci a chlopne. Naturalisticke sceny, realita obnazena az na kost, jedouci film, vy v nem, proste dynamicka Ukrajina z pohledu zapadaka s helmou a ja tu chytam vlka misto abych vyrazil do viru velkomesta?
takze uz jen basnicka,ktera me prave napadla>
davaj pokurit,
vlk mi hryze rit,
proto musim jit.
Vzkaz pro sue: paprice je lip, dnes pul gyrosu
Ukrajina 20/07-03/08/05
tak abych vam trochu vic priblizila nas vylet (ptz od radi nikdo nic nechape), tak taky neco napisu. fotodokumentace na blogu stejne nebude, jelikoz jsme bohuzel nemeli digital (tyhle fotky jsou z netu), a jimmy myslim bude po navratu psat hlavne o Krymu. pokusim se byt strucna, protoze nas denik ma jinak asi 35 stran (a je stopro ze vsech nejlepsi, protoze ma i obrazkovou prilohu:).vylet jsme zapocali v Bieszczadech (polske karpaty), delali tury, bydleli v kempech, kalili. nejlepsi polsky pivo je OKOCIM, ma 7,1% alkoholu a mete! pak taky mete hornikuv drink, ktery vynalezl kuba, ale receptura je prisne tajna, reknete mu, at vam to nekdy pripravi.. hory dobry, ale lidi jak na hostynku :( pocasi tady nic moc. pak uz ale jenom krasne a hlavne hrozny vedra!
z polska se uz presunujem na Ukrajinu, konkretne do Lvova. jen pro predstavu, je to nejvetsi mesto z
apadni casti UA, a ma pres 800 tisic obyvatel. ve lvove jsme zevlovali asi 3 dny, a za tu dobu jsme se tu s ukrajinou docela szili (i kdyz je to teda uplne neco jinyho nez cely jeji zbytek). nicmene kdyz je pivko za 10 - 15 Kc a cigarety za 3 - 18 Kc, tak se neni cemu divit..co se tyce socialniho zarizeni, to v nas vzbuzovalo silne emocialni zazitky, at uz v silene ubytovne ve lvove, nebo na venkove. taky je hodne poznat, ze jste na vychode a kapitalismus/sluzby tu proste nefunguji (i kdyz prodavacky nosi hezke puntikovane zastery). nevkusna "ruska" moda, prazsky tramvaje, krasna architektura, kafe-bary, cyrilice, chaos..
presun vlakem (kapitola sama pro sebe) do Zakarpatske Ukrajiny. krasna priroda - trava zelena a obloha modra jak z wallpaperu z windows, nadherne hory a poloniny, prechody s krosnama, boruvky a jejich sberaci, horske potucky a odpadky, kravy, zpadle vesnicky.. fenomen bonbonu - decka je po nas pochtivaly, my jsme je zcela nechtene dostavali v obchode namisto drobnych. stanujem, ale taky bydlime u jedne babci doma. ma tu sice tv, hi-fi a kazetu ukrajinske skupiny, ktera hraje snad vsechny hudebni styly, ale za chajdou ma regulerni kadibudku. stylova koliba s vynikajicim jidlem a pivem, skvely nanuky za 1 hrivnu (5 Kc). potkavame tu i cechy, konkretne podivuhodnou rodinku z kladna, se kterou se pak setkavame jeste nekolikrat na ruznych mistech. na turach se ridime vyhradne ceskym pruvodcem, zadne znaceni cest tu nehrozi, takze se parkrat ztracime, jinak to ale rosta organizacne zvlada na jednicku.
presun po hrebeni do Kolocavy (ja s radou marsrutkou, ptz jsem nemocna). lidi srdecni, spousta cechu, muzeum Ivana Olbrachta, a samozrejme Nikola Suhaj, loupeznik. zaverecna kalba v temer ceske hospode, vodka s cokoladou nebo paprikou, jak je libo.ja, rada, rosta a eva uz se odpojujem a nechavame tu traperskou ctverku svemu krutemu osudu. za pouhych 17 hodin jsme doma, rosta s evkou jeste hikinguji (jak jinak nez s "hiking" ponozkama, ktere se osvedcily) ve Slovenskym raji.
co dodat, skvela dovolenka se skvelyma lidma. vychod je vazne hodne jinej a zajimavej. kdyby vas zajimalo, jak se vede zbytku, tak za sebou maji 20-ti hodinovou cestu do Odessy busem, odtud budou pokracovat na Krym. no drzim jim palce a tesim se na jejich navrat, potazmo na ukrajinskou party. predbezny termin je 21.8., misto konani pravdepodobne u radi a vsichni jste zvani!
úterý, srpna 02, 2005
Festival z pohledu vymazlené mámy
Těšila jsem se hodně. samozřejmě, že na festivaly nejezdím a české kapely moc neposlouchám, jen některé a ty zrovna nepřijely (Divokej Bill Vypsaná fixa)
Kupodivu to nevadilo. Kapely hrály skvěle (většina). Pivo bylo výborné a Mojito uchvatné a osvěžující. Voňavé záchodky přilákaly spousty návštěvníků. Včetně mě.
Noc byla horká a nezapomenutelná. Plná hladových výkřiků a vášnivých tužeb, až do pozdních ranních hodin (přišerný)
Ranní Bečva postavila na nohy asi každého. Byla chladná a nekompromisní.
Nika má skvělé kamarády. umí se bavit a asi si i dost rozumí. Bylo mi s nima moc fajn a jsem ráda, že jsem tam byla. Nika nám neudělala tu trá kávu!!! Next time !!! Pá zlatíčka. Byly jste KRÁSNÍ!!!!
ničina maminka
Kupodivu to nevadilo. Kapely hrály skvěle (většina). Pivo bylo výborné a Mojito uchvatné a osvěžující. Voňavé záchodky přilákaly spousty návštěvníků. Včetně mě.
Noc byla horká a nezapomenutelná. Plná hladových výkřiků a vášnivých tužeb, až do pozdních ranních hodin (přišerný)
Ranní Bečva postavila na nohy asi každého. Byla chladná a nekompromisní.
Nika má skvělé kamarády. umí se bavit a asi si i dost rozumí. Bylo mi s nima moc fajn a jsem ráda, že jsem tam byla. Nika nám neudělala tu trá kávu!!! Next time !!! Pá zlatíčka. Byly jste KRÁSNÍ!!!!
ničina maminka
LEDOVEC MAKOVEC SÖLDEN
Ledovec makovec
Tak jo v utery jsem se uspesne vratil z ledovce
Nebudete tomu asi verit co by clovek delal v lete na ledovci, no ale ja si v zime toho snehu moc neuzil(kvuli skole), no a tak jsem se rozhodl vydat(opet jako minuly rok) na BASE SUMMERCAMP do rakouského Söldenu. No jel jsem v sestave Pstruh, Honza Polach, a Dalik(Tovarna) Mlcoch, asi je neznate ale to je jedno. Jako auto bylo zvoleno Mazda 323 F, no moc velka kara to neni, ale po uspesnem pakovani ktere zacalo v utery 19.7.2005 vydali smerem hranice, jeli jsme opravdu vybaveni 3 litry rumu 2 litry slivovice 48 piv a 24 RED BULLU vydali smer TYROLSKO, no cesta je asi 850 km což zase neni tak daleko ve dvou ridicích, no ale poporade, na hranicícfh kontrola díky bohu neprobehla pekne sme se usmaly na celníká a on nás naštěstí neprohledal, přejeli jsme uspešně hranice n a začalo to, kamarádi neřidiči si nejdřív asi tak kilák za hranicema nabili luftku a dali si prý lehce do kokosu, při projíždění dědin za hranicema pořvávali na nechápající rakušáky něco jako DOBRY DEN ale s německým přízvukem, no pak se naši kámoši na zadnímsedadle roézhodli zkalit litrovýho rumajzla proložili to par pivama z plechu a asi 150 km za hranicema už byli docela na šutr, jelikož jsme meli na antene českou vlajku a ono zprvu celkem prselo a vlajkapodle honzy polacha dostatečně nevlala, se rozhodl vylizt na dalnici z auta jako za jizdy z okna a chtěl ji zpravovat, naštěstí se nám ho povedlo včas zastavit takže nikam nedolezl, tak když se mu nepovedlo tohle ukazoval aspon svou prdel na okolní automobili, protože ožralím lidese chce často chcát jsme po mnoha zastávkách asi každých 30 km stavěli dvoum kámošům močit, tak až před INSBRUCKEM se jim povedlo vytuhnout a poslednich 100 km bylo v cajku. Po příjezdu do Söldenu jsme hledali kemp na přespání akorát nic nebylo levnějšíhio než 12 EURO/OSOBA DEN jsme se rozhodli vyjet do výšky 2675 m.n.m. a tam nejak pankovat auto po asi 850km moc nemohlo tak nam 13% stoupani po 13 km dalo celkem zabrat no po přijezdu na parkplatz kde nebyla ani noha jsem zatelefonoval kamosum lyzarum do Prahy aby mi poradili jestli se tam neda nekde prespat vevnitř, naštěstí jsme podědili dvoumístnost předsíň 25 * 25 metru a obývák 5 * 5 s dřevem vykládáným stropem, no a tak nějak zacali vsechno.
Den druhy lyzovani, přivitalo nas azuro, takže dopohody parki vypadal perfektne, no a tak se jezdilo a jezdilo, pak jsem se rozhodl jako už dostatečně rozježděnej pro 540 safety, lyže vypla po dopadu a odfrčela si to po sjezdovce směrem k ledovým krám, no nejsem magor abych prpadl do nějaké ledovcové díry a tak jsem požádal horskou službu aby mi zašla pro lyži, horká služa my lyži dovezla až za 36 hodin 3 den ráno. Druhej den byla mlha tak se naštěstí nejezdilo tak jsem o nic nepřišel. Skipas za 120 euro byl na 5 dni lyzovani ze 7, což se dalo, lyžování nebo ježdění bylo super, někdteří poláci se přelítávali corner a někteří si k tomu rovnou dávali switch 720, takže napohodu bylo na co koukat, nejkrásnější ženská byla slovenská snowborďačka Baša, akorát se k nám moc neměla jediná nevýhoda našeho ubytka byla, že jsme neměli sprchu. No třetí den jsme po ježdění jeli do termálního koupaliště Aqua Dome, a dooprřavdy to stálo za těch 9 euro, 4 nevykoupaní lidi se tam neuvěřitelným způsobem koupali jezdili v tobogánech , řvali, no a dělali všešmožně bordel a tak. Celkem jsme lyžovali 6 dni jeden den jsme přelizali turnikety, takže zadatrmo, jinak akce proběhla paradně v pondělí po lyžování jsme se vydali směr ZELL AM SEE, že se tam tak ze dva dny budeme koupat, cesta byla opet uchvatna, abychom usetrili za benzin jeli jsme přes horsky prusmyk GERLOSS PASS, a zaplatili mýtné ve výši 8 euro, tak jsme si moc nevydělali ale stalo to za to, ještě před přijezdem do Zell am see jsme se stavili ve vesnici Kaprun(asi 4 km od Zell am See) podivat se na vyhořelou lanovku ale pršelo tak hrozně že jsme ani nevylezli z auta. V Zell am See jsme uvařili na zastavce večeři a šli kalit, napakovali jsme se na terasu hotelu atam se zase předvedli v tom nejlepšim svetle. Jinak po hrozne kalbe a 4,5 h spanku jsme rano v 7:30 po 2 Red Bullech sedl za volant a odvezl nas smerem Salcburk, tam jsme pozevlili viděli vic japonských turistu než jindy v životě jak to metou po stopách Mozarta, uviděli a vyfotili Aston Martin ve kterym jezdil James Bond a odjeli smerem domu. Toť vše pauleho
pondělí, srpna 01, 2005
Hrachovka v obrazech
Tak už jsem opět zpátky,vážení. Našel jsem si chvilku a doplním nějaké nejasnosti z hrachovky, ale bude to převážne obrázky. Ze psaní jsem nějak vyšel...
Takže za prvé...
Chce to dobrý základ v žaludku a může se jít na věc..
Následně se ubytovat...
...a trochu osvěžit.
A o tomhle už psala Nika, jako banda tupounů,ale kam si sednout když nikde stejně žádný stín není,že :) (po Elishi zbyly jen boty, a já to fotím)
Noooo comment...
Tak a teď už banda tupounů pod vedením Filapa T. paří na Filipa M. (všimněte si těch davů fanoušků...já,nika,vymazlená supermáma,elishe a führer,toť vše)
(podle mě foto hrachovky)
Rána byla opravdu krušná (strašný vedro a moc teplej spacák...)
Musím se taky pochlubit,uhnal sem podpis kapely,která pro mě bylo velké příjemné překvapení a řekl bych i druhým největším zážitkem...UDG
(pro srdíčkáře a lidi s vysokým tlakem: "UDG, Petr Vrzák", asi )
ODJEZD!!!!!!!!!!!!!!
Závěrem musím říct, že festival to byl opravdu zdařilý, menší nedostatky v organizaci se daly omluvit (voda). Sice to byl můj první letošní festival, takže nemám zatím s čím srovnávat, ale za 2 týdny jedu na LOVE PLANET , tak pak to zkusím porovnat. Každopádně kdo by chtěl jet, jste všichni zváni. (předběžná účast na love planet je ja,Filip,Eliška a asi Radim,možná Stan).
Filip právě asi smolí další příspěvek o Hrachovce....tak doufám že nezapomene na BOBA.....Hey Bob, MAKE SOME NOISE!!!!!!!
Takže za prvé...
Chce to dobrý základ v žaludku a může se jít na věc..
Následně se ubytovat...
...a trochu osvěžit.
A o tomhle už psala Nika, jako banda tupounů,ale kam si sednout když nikde stejně žádný stín není,že :) (po Elishi zbyly jen boty, a já to fotím)
Noooo comment...
Tak a teď už banda tupounů pod vedením Filapa T. paří na Filipa M. (všimněte si těch davů fanoušků...já,nika,vymazlená supermáma,elishe a führer,toť vše)
(podle mě foto hrachovky)
Rána byla opravdu krušná (strašný vedro a moc teplej spacák...)
Musím se taky pochlubit,uhnal sem podpis kapely,která pro mě bylo velké příjemné překvapení a řekl bych i druhým největším zážitkem...UDG
(pro srdíčkáře a lidi s vysokým tlakem: "UDG, Petr Vrzák", asi )ODJEZD!!!!!!!!!!!!!!
Závěrem musím říct, že festival to byl opravdu zdařilý, menší nedostatky v organizaci se daly omluvit (voda). Sice to byl můj první letošní festival, takže nemám zatím s čím srovnávat, ale za 2 týdny jedu na LOVE PLANET , tak pak to zkusím porovnat. Každopádně kdo by chtěl jet, jste všichni zváni. (předběžná účast na love planet je ja,Filip,Eliška a asi Radim,možná Stan).
Filip právě asi smolí další příspěvek o Hrachovce....tak doufám že nezapomene na BOBA.....Hey Bob, MAKE SOME NOISE!!!!!!!
Jak přežít hudební festival, část. I: Hrachovka 2005
Původně jsem vůbec nechtěl jet, celá akce byla značně podezřelá. Za prvé moc neposlouchám českou hudbu, za druhé všichni mluvili o nějakém malinkém "fesťáčku" a za třetí opravdu moc neposlouchám českou hudbu. (Samozřejmě s výjimkou EOST, Khoiby, Ohm Square, Tata Bojs, Nieriky, Alviku, Floexe a pár dalších věcí ;-). Nakonec jsem ale rád, že jsem se zúčastnil: zdá se, že tu opravdu existuje pár kapel, které stojí za to znát a sledovat. Na úvod ale chci říct, že na mě moc zapůsobila Ničina maminka, ke které se skutečně hodí ten Jimmyho termín "vymazlená mamka": vypadá jako Ničina sestra, paří jako Nika, škoda jen, že jsem ji neslyšel zpívat. A druhým velkým zážitkem pro mě byl Radan: měl přehled, mluvil a všechny čtyři věty byly neskutečně vtipné. Škoda jen, že nemohl pogovat jako ostatní, je totiž slabý na srdce. No ale konec drbů a hurá na hudbu.
Areál v Hrachovce byl rozdělen na čtyři stage, zároveň se hrálo vždy jen na dvou z nich. Dva stage byly pro známější kapely (Coca-Cola a Redagast), jeden pro kapely méně známé a začínající (Semtex) a jeden pro kapely alternativní (Essko). Zdá se, že všechno docela fungovalo, ale místy organizace vázla: nejhorší byla situace s hygienou (tři sprchy pokoutně schované v šatně na fotbalovém hřišti pro celý festival není určitě dost) a pitnou vodou (poslední den se na nás organizátoři vykašlali úplně a voda prostě nebyla). Narozdíl od ostatních jsme s Elishí neměli lístky a museli jsme chvíli čekat, proto jsem nestihli údajně výborné Imodium (Radan říkal) a stihli až Chocolate Jesus. Nikdy předtím jsem o nich neslyšel, ale jejich zpěvačka se odvázala a jako přídavek hráli "Son of a Preacher Man", pro méně znalé hymnu Teamu. Na druhým stagi jsme (úmyslně) prošvihli Electrick Man, z nichž jsem pochytil jen kus písničky a výzvu jednoho ze zpěváků (já vím, že nezpívají) "Je tu nějaká kunda která by nám ukázala kozy?" Pobavila mě ale příhoda, kterou mi zprostředkovala Elishe: za zpěvákem (?) příšli nějaké dvě třináctky pro podpis a on jim na břicho symbolicky nakreslil ženské přirození. Chvíli jsme okukovali Cafe La Maňana, ale moc nebavili, tak jsme naslepo zašli na Akurat, představitele polského ska čili "poezja ska-kana". Zvlášť zaujal pohodový zpěvák v červených trenýrkách a se vzhledem Ježíše, zpívající temné texty typu "Więc śpiewam i tańczę/I jem pomarańcze". Zatímco Elishe s Pecou ska-kali, my s Radanem jsme spekulovali, co tím vlastně chtějí říct a jestli nám náhodou nenadávají v cizím jazyce. Hned potom začali hrát Wohnout, ale místo nich u nás vyhrála Maraca, na kterou jsem se docela těšil. Tahle záhadná zlínská kapela zpívá částečně portugalsky, jejich zpěvačka hraje skvěle na housle a má rozsah jako Iva Bittová (největší poklona), jinak hrají na kytaru, loutnu, soprán-saxofon, didgeridoo a používají i samplery. Výsledkem je šíleně našlapaný etno, při kterým se já s Radanem skvěle bavil, zbytek výpravy byl spíš rozpačitý. Na závěr hráli podle mě cover-verzi nějaké industriální písničky, kterou se mi nepodařilo rozpoznat (a už z toho začínám trochu vyšilovat), fascinující. Sotva dohráli, všichni jsme běželi na Mňágu a Žďorp. Zvlášť pro mě to byl zajímavý zážitek: poprvé jsem Mňágu viděl naživo v roce 1990, to ještě hráli v červených trenýrkách a bílých tričkách a nikdo je neznal; potom znovu v době největší slávy, kdy hráli v námořnických oblečcích a znali je všichni. Za tu dobu se hodně změnili, především se konečně naučili pořádně hrát na nástroje, které používají. U Mňágy jsem moc nepařil, spíš jsem je chtěl poslouchat, a pravdou zůstává, že Mňága píše jednoduché písničky s poetickými texty ("veselé písničky o smutných věcech", jsem kdysi slyšel) a jsou v tom u nás nejlepší. Já se tedy bavil, přiměřeně. A při skoro závěrečném "Hodinovém hotelu" jsem zpíval s davem a cítil se na patnáct. Hned po nich Tata Bojs, asi hlavní tahák prvního večera. Kapela naskočila na pódium za tónů "duli-duli-duli-san-tropé", oblečeni do dresů nejrůznějších francouzských fotbalových klubů a začali hrát hlavně věci z poslední desky. Mardoša byl bezvadný: tradiční focení publika, dadaistické průpovídky mezi písničkami, skákání s basou metr do vzduchu a podobně. Z Nanoalba odehráli "C.V.A.N.", "Pan Tečka", "Tomášovi" a "Elišce", z Futuretra "Toreadorskou otázka" a "Lasičky". Na klasiku typu "Jaro" nebo "Ramínka" nedošlo (podle mně naštěstí), i když to diváci vyžadovali. Pro mě byl ale vrcholem repertoár z Biorytmů: skvěle zahraná "Šťastnější", závěrečná "Attention Aux Hommes!" a hlavně přidaná "Růžová armáda", posunutá naživo až někam do housu. Úžasné. Mrzelo mě, že nezahráli víc písniček s Klárkou Nemravovou. Taky jsem si uvědomil, jak je divná kapela, ve které jediní dva stálí člené tvoří rytmickou sekci a všechny sólisty si dočasně půjčují. A nakonec smutná poznámka k textům: na Nanoalbu jsou strašné. Od začátku mi byla ta myšlenka programového alba mírně podezřelá, ale teprve jsem úplně pochopil tu hloupost textů. Zatímco dřív Tatáči zpívali roztomilé hříčky (vemte si třeba takovou "Maličkou"), teď se dali na rádoby hlubokomyslné texty o technologiích. Zkuste vymyslet rým na "joystick"; pozorně přemýšlejte, jak zní refrén založený na slovu "nanogamie". Škoda. Pak jsme si všichni dali oraz. Našli jsme Radana, který si nemohl vynachválit Ty Syčáky a čekali jsme na vystoupení Monkey Business, který mělo začít deset minut před půlnocí. Z dálky zněli Post-it, podle mě třetiřadý odvar Linkin Park se strašně ubohými texty, kteří bavili publikum tak maximálně řečmi o tom, který ze zpěváků má hezčí půlky (rozuměj: publika). Nakonec ale bylo všechno jinak: místo Mankáčů jsem na Radanovu radu zůstal na Essko stagi na Autopilote (bohužel nemají webové stránky) a nelitoval; nutno ovšem říct, že nikomu jinému se to nelíbilo. Jedná se o projekt spoluzakladatele Dunaje a bývalého spolupracovníka Bittové Pavla Fajta a virtuozního hráče na didgeridoo Ondřeje Smeykala. Hodinu a něco hráli šílené kompozice založené na Fajtových geniálně zahraných bicích (kterých má na pódiu asi třikrát tolik než běžní bubeníci) a Smeykalově stejně geniální hře na didgeridoo. Do toho všeho ještě Fajt jednou rukou pouštěl nějakou Smeykalem připravenou elektroniku. Skutečně šamanský zážitek; z padesáti diváků tam bylo třicet omylem a zbytek byl zhulenej jak sysli, Radan spal, Peca s Elishí šli na Mankáče a já tam stál skoro v transu a nechápal, jak to ti dva dělají. Nevím k čemu to mám přirovnat, napadlo mě jen moje první setkání s Mouse on Mars nebo písnička "Didgeridoo" od Aphex Twina. Fascinující, musím je někde sehnat. I když jsem chtěl pokračovat v techno stanu až do časných ranních hodin, nakonec jsem šel spát s ostatními. Na festivalu se to začalo přiostřovat, byly i nějaké bitky a všude se váleli opilí či zfetovaní lidé. Tak jsme úmyslné přišli i Inekafe, které si ale Ničin pratr docela užil, a neúmyslné o Skyline, které jsem slyšel jen z polospánku ze stanu a kteří mi přišli podstatně lepší než na desce. No, uvidíme na Love Planet v Táboře.
Sobotní ráno ukázalo, jak těžké je vypořádat se na festivalu v divočině s běžnými každodenními potřebami. Než jsme si ve společných a přeplněných sprchách vyčistili zuby, udělali něco k snědku a okoupali v Bečvě, bylo jedenáct hodin a my nějak museli přežít do dvou hodin, kdy začínala druhá část festivalu. Vymysleli jsme to dobře: za tři hodiny jsme na sluníčku na fotbalovém hřišti (už jsem říkal, jaké bylo vedro?) vypili tři až šest piv a s přesvědčením, že Clou bude ta nejlepší kapela na světě vyrazili do areálu. Nakonec byli Clou docela dobří a v narvaném kotli jsme si zahrozili i zaskákali, ale to největší mělo teprve přijít. Když jsme odcházeli a míjeli Radegast stage, kde právě začínali hrát mně zcela neznámí Filip M., byli jsme vyzváni hlavním maskotem festivalu Bobem, ať podpoříme kapelu a "make some noise". Ze slušnosti jsme zůstali a pak vydrželi víc než tři čtvrtě hodinový set tančit, skákat, rotovat, pogovat, klekat na kolena a polévat se vodou. Musím říct, že mě ta hudba fakt vzala za srdce a i když tou dobou v nás kulminovala smrtící kombinace alkoholu a úžehu, hudba se mi líbila. Vzhledem k tomu, že tančilo jen nás pět, si nás kapela docela oblíbila a tvrdila nám, že jsme krásní lidé. Dobrým momentem taky bylo, že když zpívali o cigaretách, tak jsme si všichni zapálili. Věci, jako mexická vlna v pěti lidech se taky nevidí každý den, a což teprve její slow-motion verze pro ploužáky. Prostě Filip M. byli skvělí. Vzhledem k naprostému vysíleni a resetovaní systému jsem si museli odpočinout: někdo u guláše, někdo u špaget, někdo u gyrosu, někdo u kofoly, někdo u piva. Zabulali jsme 100°C, což mě moc nemrzelo, a dorazili až na druhou půlku November 2nd. Dobře dobře, mám je rád. Uvědomil jsem si ale, že skoro všechny zúčastněné kapely hrají naživo v podstatě stejně jako ve studiu. Nepatří k hraní naživo trocha těch úprav, změn, nedej bože improvizace? Na chviličku jsme zaskočili na -123 minut, které moc nechápu a nemusím, a pak naslepo vyrazili na Lus3. Překvapili, ne tolik jako Filip M., ale příjemně. Nezávisle na sobě jsme dospěli k názoru, že znějí dost podobně jako Guano Apes. Trochu se opakovala historie z Filipa M., protože nikdo kromě naší tančící úderky nekalil, čehož si jejich moc pěkná zpěvačka všimla, děkovala nám a tvrdila, že si nás bude pamatovat. Největší úspěch ale sklidil přídavek "Carmen Queasy", zazpívaný sice bez Maximova partu (který jsem se snažil improvizovaně dorapovat), ale zase úplně jako od Skin. A jejich cédéčko stojí páďo, no nekup to. Hrozně jsem se těšil na Nieriku, jejich vystoupení ale bylo sabotováno výpadky techniky a špatným zvukem: běžně jim vypadával mikrofon zpěváka, klarinet nebyl vůbec slyšet, apod. Jinak hráli dobře, moc dobře, především nevydané věci a písničky ze singlu. "Schwartzblack" metla a Nierika ukázala, že když zapnou automatickýho bubeníka, znějí skoro stejně jako Massive Attack. Což je vlastně dobře. Smutné bylo, že nás po koncertě opustila Židlík-Crew; bez nich už to nějak nebylo ono. Zbytek nás se pak šel pobavit a zasmát na Southpaw. Nutno říct, že nejsou zas tak strašně špatní; veškerý můj odpor k téhle skupině je založen na směšnosti té podivné figurky Gregoryho, který je snad ještě větší magor než Kay ze Sunshine. Na koncertě působil ještě docela civilně, i když se na závěr hendrixovsky zmítal v sólu na zádech. K hudbě nemám moc co říct: takový ten klasický pop-kytarový nářez s basou tu-tu-tu-tudu pořád dokola. "Toi Toi Song" je sice hit, ale pěkně uhozenej hit. Nejlepší bylo, když koncert skončil a my začali jako největší fanoušci obtěžovat Gregoryho: Ela na něj dělala psí oči, Radan popisoval krutý osud superhvězdy, já označoval Southpaw za "prostě geniální" a Peca hodil Gregorymu korunu, kterou nám ohleduplně hodil zpátky se slovy "To je vaše" a my ji už nenašli. K popukání. Takto excitováni jsme na mých oblíbených Priessnitz vydrželi jen chvíli a šli se najíst do tábora. Stihli jsme ještě UDG, kteří Pecu mocně oslovili a on se od té doby považuje za jejich skalního fanouška. Mně se na nich některý věci líbili (dva vzájemně se doplňující zpěváci, kytary) a některé moc ne (texty, panebože texty). Protože už bylo hodně pozdě a blížil se vrchol festivalu, vybodli jsme se jak na Psí vojáky (Filip Topol je troska, prostě troska), tak na Support Lesbiens (kéž by se vrátily časy jejich crossoverových začátků, kdy se v jejich písničkách ještě rapovalo ); obě skupiny na mě působí docela trapným dojmem. S Pecou jsme doplnili zásoby alkoholu a trhli můj letitý pivní rekord z roku 1995 - i když mohou být naše výpočty naprosto zmatečné, dospěli jsme k celkové cifře 17 (!) piv. Peca zaregistroval zpěváka UDG u vedlějšího stolu nechává si od něj podepsat předloktí. My s Radanem se stydíme a jdeme za zcela neznámou holkou, která s UDG sedí a necháváme se podepsat od ní: Radanovi napíše na ruku Tereza a mně Gregory. Posilněni Semtexem a skoro úplně střízliví jsme dorazili na Khoibu, mou milovanou Khoibu. Opět musím říct, že Radan s Pecou zůstali naprosto nezasaženi a vytratili se spát asi v polovině koncertu, Elishe mě zase vystrnadila z kotle a já se musel v naprostém rozporu s plánem věnovat spíš jí než Emě. Přišel čas pro silná tvrzení: není v současné době v Česku lepší hrající kapela než právě Khoiba ("hrající" proto, že Ecstasy of Saint Theresa má momentálně pauzu). Jsou úžasní: hrají strašně sofistikované popové písničky, míchají Filipovu živou kytaru a Eminu elektroniku, Ema je ta nejskvělejší frontmanka. Zatímco Katka Winterová mi připomíná Björk hlasově a povahově, Ema Brabcová s vlasy sčesanými do obličeje mi ji připomíná vzhledově a nasazením. Kdo by odolal slečně v gumácích? (Jak jsem se dočetl v ženských časopisech, gumáky budou zase in! Já to tušil už dávno, mé dětství prožité v silážových jamách ještě bude zužitkováno!) Khoiba hrála hodně nových věcí z EPčka a já se trochu ztrácel, ani tančit jsem nemohl, jak mě ta hudba vzala. A nejkrásnější hláška festivalu byla poté, co publikum vytleskalo kapelu zpátky na pódium: "Díky, že jste to udělali." (Ema, samozřejmě.) Pak jsme to zabalili: Ela byla unavená a já už po Khoibě neměl na nic náladu. Za zaznamenání stojí ještě surrealistické setkání s Radkou Z. a záhadná transakce s prodavačem triček, po které našemu hrdinovi zůstává jak tričko Khoiby (ženská velikost XL, naprosto nenositelné), tak třista korun. It's a strange strange world we live in. Neklidný spánek přerušovaný zoufalými výkřiky sexuálně frustrovaných imbecilů z vedlejšího stanu, jejichž balící program sestával z obscenit, lahve slivovice a hlášky "Holka, poď na cigáro." Z dálky je slyšet nějaká neidentifikovatelná kapela, která zní moc dobře a já už nevím, kdo to může být. A pak ráno, žádná pitná voda, málo jídla, středně lehké cigarety Pall-Mall s uhlíkovým filtrem, ze kterých se navaluje, cesta domů s lidmi s oranžovým páskem Idfix na ruce.
část II: Love Planet 2005
část III: Glastonbury 2006
Areál v Hrachovce byl rozdělen na čtyři stage, zároveň se hrálo vždy jen na dvou z nich. Dva stage byly pro známější kapely (Coca-Cola a Redagast), jeden pro kapely méně známé a začínající (Semtex) a jeden pro kapely alternativní (Essko). Zdá se, že všechno docela fungovalo, ale místy organizace vázla: nejhorší byla situace s hygienou (tři sprchy pokoutně schované v šatně na fotbalovém hřišti pro celý festival není určitě dost) a pitnou vodou (poslední den se na nás organizátoři vykašlali úplně a voda prostě nebyla). Narozdíl od ostatních jsme s Elishí neměli lístky a museli jsme chvíli čekat, proto jsem nestihli údajně výborné Imodium (Radan říkal) a stihli až Chocolate Jesus. Nikdy předtím jsem o nich neslyšel, ale jejich zpěvačka se odvázala a jako přídavek hráli "Son of a Preacher Man", pro méně znalé hymnu Teamu. Na druhým stagi jsme (úmyslně) prošvihli Electrick Man, z nichž jsem pochytil jen kus písničky a výzvu jednoho ze zpěváků (já vím, že nezpívají) "Je tu nějaká kunda která by nám ukázala kozy?" Pobavila mě ale příhoda, kterou mi zprostředkovala Elishe: za zpěvákem (?) příšli nějaké dvě třináctky pro podpis a on jim na břicho symbolicky nakreslil ženské přirození. Chvíli jsme okukovali Cafe La Maňana, ale moc nebavili, tak jsme naslepo zašli na Akurat, představitele polského ska čili "poezja ska-kana". Zvlášť zaujal pohodový zpěvák v červených trenýrkách a se vzhledem Ježíše, zpívající temné texty typu "Więc śpiewam i tańczę/I jem pomarańcze". Zatímco Elishe s Pecou ska-kali, my s Radanem jsme spekulovali, co tím vlastně chtějí říct a jestli nám náhodou nenadávají v cizím jazyce. Hned potom začali hrát Wohnout, ale místo nich u nás vyhrála Maraca, na kterou jsem se docela těšil. Tahle záhadná zlínská kapela zpívá částečně portugalsky, jejich zpěvačka hraje skvěle na housle a má rozsah jako Iva Bittová (největší poklona), jinak hrají na kytaru, loutnu, soprán-saxofon, didgeridoo a používají i samplery. Výsledkem je šíleně našlapaný etno, při kterým se já s Radanem skvěle bavil, zbytek výpravy byl spíš rozpačitý. Na závěr hráli podle mě cover-verzi nějaké industriální písničky, kterou se mi nepodařilo rozpoznat (a už z toho začínám trochu vyšilovat), fascinující. Sotva dohráli, všichni jsme běželi na Mňágu a Žďorp. Zvlášť pro mě to byl zajímavý zážitek: poprvé jsem Mňágu viděl naživo v roce 1990, to ještě hráli v červených trenýrkách a bílých tričkách a nikdo je neznal; potom znovu v době největší slávy, kdy hráli v námořnických oblečcích a znali je všichni. Za tu dobu se hodně změnili, především se konečně naučili pořádně hrát na nástroje, které používají. U Mňágy jsem moc nepařil, spíš jsem je chtěl poslouchat, a pravdou zůstává, že Mňága píše jednoduché písničky s poetickými texty ("veselé písničky o smutných věcech", jsem kdysi slyšel) a jsou v tom u nás nejlepší. Já se tedy bavil, přiměřeně. A při skoro závěrečném "Hodinovém hotelu" jsem zpíval s davem a cítil se na patnáct. Hned po nich Tata Bojs, asi hlavní tahák prvního večera. Kapela naskočila na pódium za tónů "duli-duli-duli-san-tropé", oblečeni do dresů nejrůznějších francouzských fotbalových klubů a začali hrát hlavně věci z poslední desky. Mardoša byl bezvadný: tradiční focení publika, dadaistické průpovídky mezi písničkami, skákání s basou metr do vzduchu a podobně. Z Nanoalba odehráli "C.V.A.N.", "Pan Tečka", "Tomášovi" a "Elišce", z Futuretra "Toreadorskou otázka" a "Lasičky". Na klasiku typu "Jaro" nebo "Ramínka" nedošlo (podle mně naštěstí), i když to diváci vyžadovali. Pro mě byl ale vrcholem repertoár z Biorytmů: skvěle zahraná "Šťastnější", závěrečná "Attention Aux Hommes!" a hlavně přidaná "Růžová armáda", posunutá naživo až někam do housu. Úžasné. Mrzelo mě, že nezahráli víc písniček s Klárkou Nemravovou. Taky jsem si uvědomil, jak je divná kapela, ve které jediní dva stálí člené tvoří rytmickou sekci a všechny sólisty si dočasně půjčují. A nakonec smutná poznámka k textům: na Nanoalbu jsou strašné. Od začátku mi byla ta myšlenka programového alba mírně podezřelá, ale teprve jsem úplně pochopil tu hloupost textů. Zatímco dřív Tatáči zpívali roztomilé hříčky (vemte si třeba takovou "Maličkou"), teď se dali na rádoby hlubokomyslné texty o technologiích. Zkuste vymyslet rým na "joystick"; pozorně přemýšlejte, jak zní refrén založený na slovu "nanogamie". Škoda. Pak jsme si všichni dali oraz. Našli jsme Radana, který si nemohl vynachválit Ty Syčáky a čekali jsme na vystoupení Monkey Business, který mělo začít deset minut před půlnocí. Z dálky zněli Post-it, podle mě třetiřadý odvar Linkin Park se strašně ubohými texty, kteří bavili publikum tak maximálně řečmi o tom, který ze zpěváků má hezčí půlky (rozuměj: publika). Nakonec ale bylo všechno jinak: místo Mankáčů jsem na Radanovu radu zůstal na Essko stagi na Autopilote (bohužel nemají webové stránky) a nelitoval; nutno ovšem říct, že nikomu jinému se to nelíbilo. Jedná se o projekt spoluzakladatele Dunaje a bývalého spolupracovníka Bittové Pavla Fajta a virtuozního hráče na didgeridoo Ondřeje Smeykala. Hodinu a něco hráli šílené kompozice založené na Fajtových geniálně zahraných bicích (kterých má na pódiu asi třikrát tolik než běžní bubeníci) a Smeykalově stejně geniální hře na didgeridoo. Do toho všeho ještě Fajt jednou rukou pouštěl nějakou Smeykalem připravenou elektroniku. Skutečně šamanský zážitek; z padesáti diváků tam bylo třicet omylem a zbytek byl zhulenej jak sysli, Radan spal, Peca s Elishí šli na Mankáče a já tam stál skoro v transu a nechápal, jak to ti dva dělají. Nevím k čemu to mám přirovnat, napadlo mě jen moje první setkání s Mouse on Mars nebo písnička "Didgeridoo" od Aphex Twina. Fascinující, musím je někde sehnat. I když jsem chtěl pokračovat v techno stanu až do časných ranních hodin, nakonec jsem šel spát s ostatními. Na festivalu se to začalo přiostřovat, byly i nějaké bitky a všude se váleli opilí či zfetovaní lidé. Tak jsme úmyslné přišli i Inekafe, které si ale Ničin pratr docela užil, a neúmyslné o Skyline, které jsem slyšel jen z polospánku ze stanu a kteří mi přišli podstatně lepší než na desce. No, uvidíme na Love Planet v Táboře.
Sobotní ráno ukázalo, jak těžké je vypořádat se na festivalu v divočině s běžnými každodenními potřebami. Než jsme si ve společných a přeplněných sprchách vyčistili zuby, udělali něco k snědku a okoupali v Bečvě, bylo jedenáct hodin a my nějak museli přežít do dvou hodin, kdy začínala druhá část festivalu. Vymysleli jsme to dobře: za tři hodiny jsme na sluníčku na fotbalovém hřišti (už jsem říkal, jaké bylo vedro?) vypili tři až šest piv a s přesvědčením, že Clou bude ta nejlepší kapela na světě vyrazili do areálu. Nakonec byli Clou docela dobří a v narvaném kotli jsme si zahrozili i zaskákali, ale to největší mělo teprve přijít. Když jsme odcházeli a míjeli Radegast stage, kde právě začínali hrát mně zcela neznámí Filip M., byli jsme vyzváni hlavním maskotem festivalu Bobem, ať podpoříme kapelu a "make some noise". Ze slušnosti jsme zůstali a pak vydrželi víc než tři čtvrtě hodinový set tančit, skákat, rotovat, pogovat, klekat na kolena a polévat se vodou. Musím říct, že mě ta hudba fakt vzala za srdce a i když tou dobou v nás kulminovala smrtící kombinace alkoholu a úžehu, hudba se mi líbila. Vzhledem k tomu, že tančilo jen nás pět, si nás kapela docela oblíbila a tvrdila nám, že jsme krásní lidé. Dobrým momentem taky bylo, že když zpívali o cigaretách, tak jsme si všichni zapálili. Věci, jako mexická vlna v pěti lidech se taky nevidí každý den, a což teprve její slow-motion verze pro ploužáky. Prostě Filip M. byli skvělí. Vzhledem k naprostému vysíleni a resetovaní systému jsem si museli odpočinout: někdo u guláše, někdo u špaget, někdo u gyrosu, někdo u kofoly, někdo u piva. Zabulali jsme 100°C, což mě moc nemrzelo, a dorazili až na druhou půlku November 2nd. Dobře dobře, mám je rád. Uvědomil jsem si ale, že skoro všechny zúčastněné kapely hrají naživo v podstatě stejně jako ve studiu. Nepatří k hraní naživo trocha těch úprav, změn, nedej bože improvizace? Na chviličku jsme zaskočili na -123 minut, které moc nechápu a nemusím, a pak naslepo vyrazili na Lus3. Překvapili, ne tolik jako Filip M., ale příjemně. Nezávisle na sobě jsme dospěli k názoru, že znějí dost podobně jako Guano Apes. Trochu se opakovala historie z Filipa M., protože nikdo kromě naší tančící úderky nekalil, čehož si jejich moc pěkná zpěvačka všimla, děkovala nám a tvrdila, že si nás bude pamatovat. Největší úspěch ale sklidil přídavek "Carmen Queasy", zazpívaný sice bez Maximova partu (který jsem se snažil improvizovaně dorapovat), ale zase úplně jako od Skin. A jejich cédéčko stojí páďo, no nekup to. Hrozně jsem se těšil na Nieriku, jejich vystoupení ale bylo sabotováno výpadky techniky a špatným zvukem: běžně jim vypadával mikrofon zpěváka, klarinet nebyl vůbec slyšet, apod. Jinak hráli dobře, moc dobře, především nevydané věci a písničky ze singlu. "Schwartzblack" metla a Nierika ukázala, že když zapnou automatickýho bubeníka, znějí skoro stejně jako Massive Attack. Což je vlastně dobře. Smutné bylo, že nás po koncertě opustila Židlík-Crew; bez nich už to nějak nebylo ono. Zbytek nás se pak šel pobavit a zasmát na Southpaw. Nutno říct, že nejsou zas tak strašně špatní; veškerý můj odpor k téhle skupině je založen na směšnosti té podivné figurky Gregoryho, který je snad ještě větší magor než Kay ze Sunshine. Na koncertě působil ještě docela civilně, i když se na závěr hendrixovsky zmítal v sólu na zádech. K hudbě nemám moc co říct: takový ten klasický pop-kytarový nářez s basou tu-tu-tu-tudu pořád dokola. "Toi Toi Song" je sice hit, ale pěkně uhozenej hit. Nejlepší bylo, když koncert skončil a my začali jako největší fanoušci obtěžovat Gregoryho: Ela na něj dělala psí oči, Radan popisoval krutý osud superhvězdy, já označoval Southpaw za "prostě geniální" a Peca hodil Gregorymu korunu, kterou nám ohleduplně hodil zpátky se slovy "To je vaše" a my ji už nenašli. K popukání. Takto excitováni jsme na mých oblíbených Priessnitz vydrželi jen chvíli a šli se najíst do tábora. Stihli jsme ještě UDG, kteří Pecu mocně oslovili a on se od té doby považuje za jejich skalního fanouška. Mně se na nich některý věci líbili (dva vzájemně se doplňující zpěváci, kytary) a některé moc ne (texty, panebože texty). Protože už bylo hodně pozdě a blížil se vrchol festivalu, vybodli jsme se jak na Psí vojáky (Filip Topol je troska, prostě troska), tak na Support Lesbiens (kéž by se vrátily časy jejich crossoverových začátků, kdy se v jejich písničkách ještě rapovalo ); obě skupiny na mě působí docela trapným dojmem. S Pecou jsme doplnili zásoby alkoholu a trhli můj letitý pivní rekord z roku 1995 - i když mohou být naše výpočty naprosto zmatečné, dospěli jsme k celkové cifře 17 (!) piv. Peca zaregistroval zpěváka UDG u vedlějšího stolu nechává si od něj podepsat předloktí. My s Radanem se stydíme a jdeme za zcela neznámou holkou, která s UDG sedí a necháváme se podepsat od ní: Radanovi napíše na ruku Tereza a mně Gregory. Posilněni Semtexem a skoro úplně střízliví jsme dorazili na Khoibu, mou milovanou Khoibu. Opět musím říct, že Radan s Pecou zůstali naprosto nezasaženi a vytratili se spát asi v polovině koncertu, Elishe mě zase vystrnadila z kotle a já se musel v naprostém rozporu s plánem věnovat spíš jí než Emě. Přišel čas pro silná tvrzení: není v současné době v Česku lepší hrající kapela než právě Khoiba ("hrající" proto, že Ecstasy of Saint Theresa má momentálně pauzu). Jsou úžasní: hrají strašně sofistikované popové písničky, míchají Filipovu živou kytaru a Eminu elektroniku, Ema je ta nejskvělejší frontmanka. Zatímco Katka Winterová mi připomíná Björk hlasově a povahově, Ema Brabcová s vlasy sčesanými do obličeje mi ji připomíná vzhledově a nasazením. Kdo by odolal slečně v gumácích? (Jak jsem se dočetl v ženských časopisech, gumáky budou zase in! Já to tušil už dávno, mé dětství prožité v silážových jamách ještě bude zužitkováno!) Khoiba hrála hodně nových věcí z EPčka a já se trochu ztrácel, ani tančit jsem nemohl, jak mě ta hudba vzala. A nejkrásnější hláška festivalu byla poté, co publikum vytleskalo kapelu zpátky na pódium: "Díky, že jste to udělali." (Ema, samozřejmě.) Pak jsme to zabalili: Ela byla unavená a já už po Khoibě neměl na nic náladu. Za zaznamenání stojí ještě surrealistické setkání s Radkou Z. a záhadná transakce s prodavačem triček, po které našemu hrdinovi zůstává jak tričko Khoiby (ženská velikost XL, naprosto nenositelné), tak třista korun. It's a strange strange world we live in. Neklidný spánek přerušovaný zoufalými výkřiky sexuálně frustrovaných imbecilů z vedlejšího stanu, jejichž balící program sestával z obscenit, lahve slivovice a hlášky "Holka, poď na cigáro." Z dálky je slyšet nějaká neidentifikovatelná kapela, která zní moc dobře a já už nevím, kdo to může být. A pak ráno, žádná pitná voda, málo jídla, středně lehké cigarety Pall-Mall s uhlíkovým filtrem, ze kterých se navaluje, cesta domů s lidmi s oranžovým páskem Idfix na ruce.
Můj top 3:
1. Khoiba
2. Autopilote
3. Tata Bojs
Elishin top 3:
1. Mňága a Žďorp
2. Clou
3. Lus3
Pecův top 3:
1. Tata Bojs
2. UDG
3. Clou
Radanův top 3 (to jsem si vymyslel, jen hádám):
1. Ty syčáci
2. Maraca
3. Chocolate Jesus
1. Khoiba
2. Autopilote
3. Tata Bojs
Elishin top 3:
1. Mňága a Žďorp
2. Clou
3. Lus3
Pecův top 3:
1. Tata Bojs
2. UDG
3. Clou
Radanův top 3 (to jsem si vymyslel, jen hádám):
1. Ty syčáci
2. Maraca
3. Chocolate Jesus
část II: Love Planet 2005
část III: Glastonbury 2006
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
