neděle, února 15, 2009

Jak se hledá byt v Barceloně, část druhá

Mozna si ještě pamatujete na muj první prispevek z Barcelony, kde jsem licila hledani bytu a nasledne ubytovani se ve ctvrti Sants. Tehdy jsem tady ještě nebyla tak rozkoukana, nevedela, který ctvrte jsou dobry, na co se zeptat a co predvidat. Hledani to tehdy zas tak horky nebylo. - Vzala jsem treti byt, který jsem videla.

Sants ma bezesporu svoje vyhody, jako ze je to barak na fiesty, barbecue během leta, prespavani klidne i deseticlennych navstev najednou… Pak je to ale taky místo, kde musite hodne slevit ze svých standardu ohledne cistoty (po kuchyni se radsi rozhlizet jen s privrenyma ocima a dotykat se jen casti, které se jevi jako relativne ciste), dal ohledne svetla v pokoji (tady naopak mit oci na stopkach a jako první věc po probuzeni je rozsvitit vsechny ctyri lampicky a zjistit, která denní doba je), teploty v pokoji (v zime celych 13°C, s plynovym ohrivacem dokonce luxusnich 16°C!), ci dispozici koupelny (jediné spolecne se zachodem, v byte pro šest (a nekdy i vic) lidí). Ale tohle jsou jen povrchni věci, které by se daly prehlednout, kdyby vam vsichni spolubydlici sedli.. To se z me strany bohuzel nedalo rict o dvou companeros z Argentiny (Fede, César), s jejichz prizvukem jsem valcila od zacatku do konce, a to se pak nevedou moc sahodlouhe konverzace.. César taky dost trpel tim, ze jsem nerozumela jeho vtipum.) Taky ti dva mají takovou vlastnost, ze kdykoliv s vami mluvi, tak to zni, jako kdyby se s vama hadali, nebo na vas byli nasrani. Takze i když jsem se snazila, ono to proste neslo si je oblibit.. Další věc je, ze nebylo mozne se jim vyhnout, protože oni byli doma PORAD. Tezko porozumet nekomu (César), komu je tricet, nemá dostudovano, zivi se cas od casu prodavanim koláčků na plazi (a pak hlavne prodavanim marihuany) a zije se svou 25-ti letou manzelkou (která mmch studuje a pracuje zaroven!) v cimre o rozmerech 3x2 metry, za cely den skoro nevytahne paty z domu - cumi do kompu anebo do televize a, jako bonus, po sobe ani neuklidi.. Ja jsem tolerantni clovek, a at si každý dela co chce, pokud to nijak neotravuje me (viz. neuklizeni nebo schopnost hrat jednu videohru každý den po dobu jednoho mesice a pokazde u toho řvát jako poprve.. A to s dalsima peti chicos).
Mno. Mohla bych pokracovat, ale zbytecne bych se rozcilila.) Zkratka a dobre - potom, co jsem se po vanocich vratila z pohodli domova zpet do tohohle, a potom, co mi dva oblibeni companeros (David s Rosio) rekli, ze se stehuji pryc - bylo rozhodnuto, ze tohle dalšího pul roku NE! (Tot vysvetleni pro ty, kteri me navstivili a ptaji se proc..:)

To rozhodnuti pustit se do toho znova a predstava stehovani všech věci na desetkrat v krosne bylo asi to nejhorsi. Pak uz to slo raz na raz. Takze jak ze se hleda byt v Bcn? Rozhodne je lepsi nic nepodcenit a projit vic bytu. Vse je taky o dost jednodussi, kdyz jste schopni se domluvit spanelsky po telefonu a nasledne se zeptat na věci, ktere vam na predchozim miste - jemne receno - vadily. Ja osobne jsem si vytipovala dve tri ctvrte a za jeden den jsem prosla asi devět bytu. S cenovou hladinou bylo nutno jit trochu nahoru (350-400), protože centrum a protože tentokrat chceme slusnej pokoj s normalnim oknem. Ale vzdycky je v tom nejakej hacek.. Pokoj je vetsinou dost malej, a když mate to stesti, ze (je tam nabytek a ze) se tam krome postele vleze ještě neco, tak je to bud stul, anebo skrin. Oboji rozhodne ne.) A o tom, co vsechno jsou lidi schopni nazvat "oknem" radsi ani nemluve..

Taakze na konci tohoto zoufaleho dne, s vyhlidkou toho nasledujiciho s dalsima peti schuzkama v diari, jsem se utvrdila v tom, ze ten byt v Ravalu, který jsem na zacatku odmitla kvuli Sants, byl bezkonkurencne nejlepsi z hlediska ceny, polohy i vybaveni. Nasla jsem cislo Angely a doufala, ze budu mit stesti.. No a mela ho.)! A proto vam ted muzu psat tohle z tepla svého krasneho pokoje s vyhlidkou a s 21 stupni. Pokracovani priste.. .)