Ať žije Demolice baráku

Nikdo se k tomu nemá, tak to zbylo na mě. Je škoda, aby Vám jisté kapely zůstaly utajeny. Měla jsem hodně koncertní víkend. V pátek Slady a Café separé předposlední koncert kroměřížskomorkovské kapely Brevi manu, jejíž členy pravidelně potkáváme na základně. Nebylo to vůbec špatné, pro mě až překvapující jak dokážou kluci pěkně hrát. Každopádně jsme se v pátek domluvili, že v sobotu pojedeme podpořit zaměstnance jedné malé kroměřížské firmy (co kdysi zaměstnávala i Pecu) a zároveň člena skupiny s poetickým názvem Demolice baráku. Nikdo ani v nejmenším netušil do jaké jámy lvové se chystáme. Výprava ve složení Vlasťa, Hanka, Peca, Smutňák a sestřenka Helenka dorazila na Sypku. Poté co začali hrát jsem si uvědomila, že jsem dosti nevhodně oblečena(kozačky, rifličky a modrý nátělníček). Punkáči se sjeli z širého okolí a při prvních tónech na sebe naskákali a začalo neskutečný pogo. Dlouho jsem se tak nesmála. První skupina byla dle mého názoru nejlepší, u těch dalších si už bohužel nepamatuji ani názvy. Akorát je škoda,že jsem neměla foťák.