Konečně!!!

Stalo se to ráz na ráz. Roman Skopal je vyjímečná osobnost. Sedím v jeho společnosti v mé oblíbené brněnské kavárně a stěžuji si, že už mě fakt to moje zevlování po brně nebaví. Neustále jsem sebou tahala plnou polní (spacák, hadry, školu, tričko do práce). Díky Romanovi za tu jednoduchou větu: Tak si najdi nějakej privát. Ještě ten večer jsem objevila dvě zajímavé nabídky. A světe div se, v neděli se navždy stěhuju do brna.
První prohlídka mě poněkud odradila. Tři chlapci po hlase strašně milý a sympatyčtí mě lákali do své sluje, kde jich bydlelo osm a já měla být devátá. Hrůza a děs bytu 3+1, kde 50 let neproběhla žádná rekonstrukce, mě trochu odradila. Zvlášt když mi otevřel borčík, kterýho kdybych potkala v noci tak utíkám, co mi nohy stačí. Všichni víte, že mám slabost pro chlapy s dlouhýma vlasama, ale co je moc to je příliš. Rozpuštěný mastný vlasy sčesaný dozadu byly na mě fakt moc. Byla jsem měkká. Řekla jsem, že jim večer dám vědět, jestli jo nebo ne.
Každopádně můj nový brněnský domov (nemyslím ten popsaný výše) je milý krásný a útulný ve společnosti dvou sympatických maldých slečen. Takže očekávám Vaši návštěvu zoufalý pánové.