Taste in Men

A prý, že Brian Molko už není miláček. Sice byl zezačátku trochu nasranej, ale pak se dal dohromady a jeho nová image a la Liza Minneliová model 1972 zabírala u všech pohlaví. Ale popořádku. Na Placebo jsme vyrazili čtyři pod vedením zkušeného znalce Brna Peci, jemuž ani kariéra v ozbrojených složkách ČR nezabránila v roztomilých eskapádách, v nichž hraje hlavní roli nekvalitní pivo, vyplý mobil a Mahenovo divadlo. Dále se zúčastnila Elishe, která jediná naposlouchala všechny alba, aby hned po první patnáctce Kvasaru zapomněla texty a zbytek večera uhrála na šarm a dobře zvolenou barvu spodního prádla. Už tradiční ozdobou podobných dýchánků bývá Stan, blonďák, seladon, parťák do nepohody a příležitostný svalovec, jemuž stačí dát si pod hlavu obrubník a příkrýt se noční oblohou. No a nakonec já, zrovna v půlce čtyřdenního zkoušení bakalářek, unavený a roztrpčený, prostě opruz. Hned ve vlaku mě Peca zarazil příkladným plánováním pitného režimu, kdy se pomocí jakéhosi obskurního programu v mobilu snažil zjistit, jak rychle a kolik může pít, aby ráno v šest nadýchal nulu, tj. řečí nás neřidičů 0,4 a nějaký drobný. Když jsem mu kouknul přes rameno, zděsil jsem se: od pěti hodin měl v plánu pivo za 30 minut a každou hodinu nějakou baňku. Připomněl jsem mu, že je zítra šestého června, kdy slaví Kroměřížáci nejen den dětí, ale i začátek půlroku klidu na silnicích. Nato Peca zvážněl a po desáté nám všem naordinoval jen "baněčky" aniž by vysvětlil význam toho slova. Postupem času jsme potkali nejen Stana, ale i Vlasťu s igelitkou, ostříhanou Niku a Radana, i když o tom posledním si myslím, že to byl druhořadý imitátor, protože mluvil a navíc šel do divadla. Takovýho Radana neznám. Po nejrůznějších peripetiích (viz obrázek) a mírně podroušení nakonec přece jen došli do haly na kraji města, kde těsně po našem příchodu začali hrát Placebo.

Ulice Svatopluka Čecha, Brno, 20:34 SEČ

Placebo [video]

Začali z ostra a hned odehráli oba první singly z poslední desky, "Infra-Red" a "Meds", ale pak se něco stalo a začala dvacetiminutovka ploužáků, která citelně zařízla dobře rozjetou atmosféru. Dokonce když pak spustili hitovku největší "Every You Every Me", tak mi moc do skoku nebylo a začal jsem se připravovat na dramaturgický průser dekády, ale naštěstí se vše v dobré obrátilo. Publikum se bavilo a i když v hale stoupala teplota a vlhkost až k hodnotám balkánského podpaždí, tančilo se a zpívalo o sto šest.

Teplota 48°C ve stínu, vlhkost vzduchu 92%

Chlapci vůbec nekomunikovali s publikem a tím mi trochu připomněli Pixies, ale hudba mluvila za ně. Pak beze slova přestali hrát a opustili pódium, to už ale bylo všem podle zacyklovaného úvodu "Running Up That Hill" jasný, že přijdou přídavky. Byly tři: zmiňovaný "Running Up That Hill", "Taste in Men" a donekonečna protahovaný "Twenty Years". Nakonec mě Molko pobavil výkřikem "George Bush is in your country" a pak už se šlo do hajan. Čtyři hodiny spánku, autobus na letiště, auto z letiště, mezipřistání v Nedvězí s fungl novou kanalizací a pak už každý svou cestou, allright.