Musím ale přiznat, že já osobně budu na 10. říjen 2007 vzpomínat z jiných důvodů než kvůli vyhypovaným In Rainbows. Shodou okolností jsem si totiž po letech koupil originální cédéčko, už si ani nemůžu vzpomenout, kdy to bylo naposledy. (Mám nepříjemný pocit, že to bylo "Everything, Everything" on Underworldu nebo "Danny the Dog" od Massive Attack, to už je ale tak tři, respektive sedm let.) Koupil jsem si remasterované cédéčko, které obsahuje obě desky skupiny Prouza. Je těžké hodnotit hudbu, na které jsem vyrůstal, kruci vždyť to vyšlo 1990 a 1992 a to jsem i já ještě byl mladej fracek. Proto jsem tak překvapen, že se to dá pořád poslouchat a že se mi to dokonce líbí a moc. Je to další důkaz, že na začátku devadesátek moravská periférie válcovala Prahu. Zatímco nám stověžatá matička servírovala sračky typu Lucie a Wanastovky, ve Valmezu začínala Mňága, v Brně Helmutova stříkačka, v Jeseníku Priessnitz a ve Frýdku-Místku právě Prouza. Každá z nich nějakým způsobem reflektovala tu pakárnu vyrůstat a žít na malým městě: Mňága na tom vystavěla kariéru a dodneška mě text "Made in Valmez" dokáže vydeprimovat, Priessnitz si zase dali název té mé skoro rodné díry do názvu svého nepřekonaného debutu. Prouza používá sofistikovanější postupy a z jejich těxtů máte pocit, že za hovno nestojí jen život na maloměstě, ale vlastně kdekoli. Největší překvapení je pro mě ten aktuální sound, kterého se jim podařilo dosáhnout hlavně na druhé desce. Nebudu snad přehánět, když řeknu, že mi nejvíc ze všeho připomínají mé milované Interpol. Je to asi kvůli tomu, že chlapci jako malí poslouchali stejné desky, tipoval bych to na Unknown Pleasures od Joy Division a Faith od The Cure, možná se ale taky pletu. Doporučuji opravdu vřele, rozhodně na víc než na ukrácení času před novou Khoibou. Takže šupem do obchodu a nachystejte si 249,-, tyhle kapely vás potřebujou!
čtvrtek, října 11, 2007
Ve dne v noci
Tak nám včera vyšli Radiohead a je to dobrá deska, určitě lepší než Hail to the Thief, míň politikaření a "Jigsaw Falling into Place" je prostě boží písnička. Nejvíc mě ale bavila ta panika na torrentech, lidi zřejmě nechápou, že to fakt může být legálně zadarmo a snaží se i tohle vypirátit. Na OiNKu se třeba fakt dlouho hádali, za jak dlouho bude nešťastný uploader rocker-cosi vybanovaný nadosmrti; přesto si to za hoďku stáhlo asi 1300 lidí a pak to konečně admini smázli. Taky mě šíleně baví flamewar mezi OiNKem a samotnými Radiohead, kteří schválně vydali desku v pouhých 160 kbps a pak ještě kontrovali tvrzením, že hudbu Radiohead nikdy nedokážeš plně vychutnat v nějaké blbé empétrojce a že jsou cédéčka až moc levný. ("You can’t listen to a Radiohead record on MP3 and hear the detail; it’s impossible. We can’t understand why record companies don’t go on the offensive and say what a great piece of kit CDs are. CDs are undervalued and sold too cheaply.") Hehehe.
Musím ale přiznat, že já osobně budu na 10. říjen 2007 vzpomínat z jiných důvodů než kvůli vyhypovaným In Rainbows. Shodou okolností jsem si totiž po letech koupil originální cédéčko, už si ani nemůžu vzpomenout, kdy to bylo naposledy. (Mám nepříjemný pocit, že to bylo "Everything, Everything" on Underworldu nebo "Danny the Dog" od Massive Attack, to už je ale tak tři, respektive sedm let.) Koupil jsem si remasterované cédéčko, které obsahuje obě desky skupiny Prouza. Je těžké hodnotit hudbu, na které jsem vyrůstal, kruci vždyť to vyšlo 1990 a 1992 a to jsem i já ještě byl mladej fracek. Proto jsem tak překvapen, že se to dá pořád poslouchat a že se mi to dokonce líbí a moc. Je to další důkaz, že na začátku devadesátek moravská periférie válcovala Prahu. Zatímco nám stověžatá matička servírovala sračky typu Lucie a Wanastovky, ve Valmezu začínala Mňága, v Brně Helmutova stříkačka, v Jeseníku Priessnitz a ve Frýdku-Místku právě Prouza. Každá z nich nějakým způsobem reflektovala tu pakárnu vyrůstat a žít na malým městě: Mňága na tom vystavěla kariéru a dodneška mě text "Made in Valmez" dokáže vydeprimovat, Priessnitz si zase dali název té mé skoro rodné díry do názvu svého nepřekonaného debutu. Prouza používá sofistikovanější postupy a z jejich těxtů máte pocit, že za hovno nestojí jen život na maloměstě, ale vlastně kdekoli. Největší překvapení je pro mě ten aktuální sound, kterého se jim podařilo dosáhnout hlavně na druhé desce. Nebudu snad přehánět, když řeknu, že mi nejvíc ze všeho připomínají mé milované Interpol. Je to asi kvůli tomu, že chlapci jako malí poslouchali stejné desky, tipoval bych to na Unknown Pleasures od Joy Division a Faith od The Cure, možná se ale taky pletu. Doporučuji opravdu vřele, rozhodně na víc než na ukrácení času před novou Khoibou. Takže šupem do obchodu a nachystejte si 249,-, tyhle kapely vás potřebujou!
Musím ale přiznat, že já osobně budu na 10. říjen 2007 vzpomínat z jiných důvodů než kvůli vyhypovaným In Rainbows. Shodou okolností jsem si totiž po letech koupil originální cédéčko, už si ani nemůžu vzpomenout, kdy to bylo naposledy. (Mám nepříjemný pocit, že to bylo "Everything, Everything" on Underworldu nebo "Danny the Dog" od Massive Attack, to už je ale tak tři, respektive sedm let.) Koupil jsem si remasterované cédéčko, které obsahuje obě desky skupiny Prouza. Je těžké hodnotit hudbu, na které jsem vyrůstal, kruci vždyť to vyšlo 1990 a 1992 a to jsem i já ještě byl mladej fracek. Proto jsem tak překvapen, že se to dá pořád poslouchat a že se mi to dokonce líbí a moc. Je to další důkaz, že na začátku devadesátek moravská periférie válcovala Prahu. Zatímco nám stověžatá matička servírovala sračky typu Lucie a Wanastovky, ve Valmezu začínala Mňága, v Brně Helmutova stříkačka, v Jeseníku Priessnitz a ve Frýdku-Místku právě Prouza. Každá z nich nějakým způsobem reflektovala tu pakárnu vyrůstat a žít na malým městě: Mňága na tom vystavěla kariéru a dodneška mě text "Made in Valmez" dokáže vydeprimovat, Priessnitz si zase dali název té mé skoro rodné díry do názvu svého nepřekonaného debutu. Prouza používá sofistikovanější postupy a z jejich těxtů máte pocit, že za hovno nestojí jen život na maloměstě, ale vlastně kdekoli. Největší překvapení je pro mě ten aktuální sound, kterého se jim podařilo dosáhnout hlavně na druhé desce. Nebudu snad přehánět, když řeknu, že mi nejvíc ze všeho připomínají mé milované Interpol. Je to asi kvůli tomu, že chlapci jako malí poslouchali stejné desky, tipoval bych to na Unknown Pleasures od Joy Division a Faith od The Cure, možná se ale taky pletu. Doporučuji opravdu vřele, rozhodně na víc než na ukrácení času před novou Khoibou. Takže šupem do obchodu a nachystejte si 249,-, tyhle kapely vás potřebujou!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
6 komentářů:
Nebo šupem na sendspace: V otrhaném domě, Ve dne v noci.
tyve na lucii sem zas vyrustala ja! nandej mi do hlavy tvy brouky a buh nam seber beznadej!.)) a prouzu teda bohuzel neznam. novy rhead potrebuju slyset vickrat, ale myslim, ze to neni vubec spatny, lepsi nez httt urcite
No tos mi udelal moc velkou radost!
hm, divny, nejde mi to otevrit :-/
elishe, kdo neumi otvirat rary musi si skocit do kramu pro cedecko (i kdyz pamatuje si nekdo co se s nema dela?), je nam to lito. (co treba winrar hm?)
jsem to ale ostuda :-/
Okomentovat