pondělí, března 07, 2005

Here + Nierika

Palác Akropolis, Thursday, 730pm, 100CZK (predprodej)

Rada me na koncert upozornil a zajistuje i listky, ja si vzal na starost !agitku!
Recenze psat nebudu, protoze tomu nerozumim (zdravim simchu).
Dam jsem alespon hezkej obrazek a nejaky odkazy...

Here
Nierika
Palác Akropolis

neděle, března 06, 2005

"Yeah" (variace v Radimově stylu)

Stručně: den po plese chodí kyliet jen ti největší výpitci. Sešlo se nás překvapivě hodně. Rozbruslení u Renoše, rychlý přesun ve Stanově rakvi (ta vzpomínka nám bude chybět), trocha akrobacie (smích - au - 4F s odřeninami na 10% těla) a nakonec osvědčený Hrb. Nová terminologie: "vymazlená máma" a "přísný táta" (Jimmyho freudovská noční můra). Nika zpívá: "I feel good", "yeah", "what's going on", "shout shout na kolena"; Dan do ní nejdřív háže pětikoruny aby zpívala a potom desetikoruny aby přestala. Hrb už našel svou superstar, kašlete na melodii rytmus a texty. To vše při neuvěřitelném hlasovém rozsahu dva tóny. Dresy hymna team: dresy si hráči vyměňují ještě PŘED začátkem utkání, hymnou se stává Dusty Springfield a její "Son of a Preacher Man". Nové přezdívky: už ne "sviňa" (Jim), "idiot" (Nika), "debil" (Peca) a "magor" (4F), ale souboj představitelů národního obrození. Jiráskovci (Jimmy "Proti všem" a Peca "Temno") vs. Erbenovci (Nika "Mateřídouška" a Fejla "Polednice"). Team vítězí, i když prohrává. Na všech frontách. Nejprve Jimbo s Pecou vyhrávají 8:2 a potupně podlézají fotbálek. Potom Dan s Hankou podlézají a PŘELÉZAJÍ fotbálek. Všechno je to v psychologii. Odchod na sportovce nerealizován. Omlouvám se za sníženou srozumitelnost pro nezúčastněné. Já tam byl a nechápu to taky.

čtvrtek, března 03, 2005

NME 100 Rock Moments ('Print It Then Read It' Remix by 4F)

Sice už jsem o tom psal jinde, ale nedá mi to a musím ještě jednou. Na New Musical Express je jeden z nejzajímavějších a nejvtipnějších článků, které jsem kdy četl: přehled sta nejdůležitějších momentů historie rocku. Je to ale nešťastně vyřešený a každý moment je na zvláštní webové stránce (navíc pitomě skrolující), tak jsem to vše stáhl a zkompiloval do tisknutelné podoby: verzi pro Word stáhnete tady. Je to opravdu mimořádné, nenechte si ujít. (Radima z toho na plese přezkouším a není to zkouška zadarmo!) :-)

A ještě jedna zajímavá: na britské hudební stanici VH2 dělali mega anketu o nejlepší indie písničku ever, žebříček 1-250 tady, 251-500 tady. Jako návnada Top 10:

1. The Smiths - There Is A Light That Never Goes Out
2. Stone Roses - I Wanna Be Adored
3. The Pixies - Monkey's Gone To Heaven
4. Joy Division - Love Will Tear Us Apart
5. The Cure - Inbetween Days
6. Radiohead - Just
7. The Strokes - Last Night
8. Morrissey - Suedehead
9. Primal Scream - Loaded
10. Oasis - Cigarettes and Alcohol

Znáte je všechny? BTW: Franz Ferdinand nejvýš na #14, The Libertines #41, White Stripes #11, Nirvana #19, etc.

středa, března 02, 2005

A to jako proč?

Nevim co me to napadlo, ale po rumunském deliriu jsem se jednoho rána ve 2 odpoledne rozhoupal k tomu, že dokážu těm úlisným vědeckým abstinentům podlost jejich tvrzení ohledně alkoholismu naší sebranky (zdravim všechny co znám, kromě Martina Loučky). Na dva týdny prostě bude to nejtvrdší, co do sebe naleju, půllitr Birellu. První dva dny pohoda, hlavně díky únavě a cestování. Třetí den přišlo pozvání na ples a naprosto automaticky jsem si řekl, že na plese si přece musím dát od limonád time-out. Chyba lávky, ale zkusil jsem ji napravit navštěvou nation2nation party s VŠE klukama. U baru jsem čekal 10minut, až se okolí vylidní nebo vykalí,a objednal si ko-ko-kolu. Že mě kámoš Shewa za mou odvahu na uvítanou kopl do koulí, Peca se se mnou pro jistotu vubec nezahazoval a ostatni se obraceli "A to jako proč?", nemusím asi dlouho vysvětlovat. A tak trapnou rovnou chůzi, znuděnost po 2minutach pokecu s jednou mexicankou nebo nutkáni do sebe nalít okenu se sidolem, jsem už dlouho nezažil. S pocitem, že se na mě všichni dívají, jsem radši po anglicku vypadl. Po anglicku vlastně asi ne, cestou jsem viděl jak vrchní pár anglánů dost rychle vyhazoval přes zahrádku.
To je smutný, co? Raději asi podobných exeperimentíků nechám, pravda je příliš krutá. No a co ty? Taky bys v pohodě přestal a nezměnil život, jenom kdybys chtěl? Ale na druhou stranu proč taky...

Byval jsem mladickym intelektualem...



Vzdejte se, nebo to ten Heidegger koupi!