"Work is the curse of the drinking class"

jen takovej malej hlavolámek na začátek. komu na citátu nepřijde nic divného, je buď nedoceněným znalcem klasiků, nebo hovado, které by se nad sebou mělo pozastavit a trošku si ten život uspořádat. To mě napadlo při ranní cigaretě v poledne při usrkávání citronády, ve které se citát tetelivě zrcadlil, a teď znova.

Víkend byl. A určitě se moc povedl. Už jenom podle toho, že v pondělí se mi nepodařilo vzpomnět ani na neděli, ani na sobotu a vlastně ani na pátek, z čehož sem postupně obvinil slabou lemonádu, nehořící cigaretu, žižkovskou věž, mokré papuče ze sprchy, Dimu (jenom na chvilku), sebe, až sem nakonec pravého viníka demaskoval v návykových látkách v malém, ale nezdravě často podávaném množství. Že i Země se točí věděl už Galileo, později dokonce i církev, ale proč se u černých volů, tygrů, hrochů, kocourů, kostelů, pod petřínama a u rotund z deme-na-jedno dá za chvilu postavit plot, mi ještě nikdo nikdy dostatečně nevysvětlil, stejně jako nekonečný cyklus o šak-smotnem-ještě-jedno-poslední-jo?

Z pátku si pamatuju blechoňa, terky, redbully visící ze stropu, dopíjení nedopitých piv, kupování piv, která za mě dopije někdo jiný, revizora s policajtem v šalině a rumunku s americkým přítelem prokluzující pod jeho obrovskýma tlapama, nonstop s těma nejlepšíma burákama na světě a týpka u baru, kterej odvykládá servírce kariéru toho nacistickýho malířskýho neumětela, snad ještě bagetu, ale kdoví, jestli sem si ji teď nevymyslel. V sobotu se probouzím až u černýho vola, to už mi štefka šušká do ouška, že bysme se na tu výstavu mohli vysrat. Stejně jako na ten aquapark, to už by holky nerozdýchaly. Šup s ním do vip boxu na spartu a já s holkama na výstavu, co simcha vyčmuchal. Spousta dětiček, mamiček, ale ty srandovní brýle za pětku už došli. Ucho se povedlo, snad kdyby bylo ještě víc lidí, mohl bych z centrálního mozku lidstva odposlechnout kdejakou čuňačinku, nebo laskavou větu, prostě takový sluchový voajér. Břinkátka od Caise, srdíčko od Nikla, spousta povedených udělátek vyluzující představitelné zvuky pouze do jejich splynutí s ostatními rámusy amatérských performerů. Okouzlující i po pár pivech, se slečnami i s dětmi, jak je komu libo a po chuti. Zavřít se do stěny se sluchátkama, ve kterých nic nehraje, dokud se na ně nezahraje, proč to nenapadlo mě, nemusel bych teď pracovat, byl bych za vodou. Uvolňující rámus výstavy vyměníme za souhlasné pobrukování osazenstva pivnice pod petřínem nad sparťanskými útoky. Do bufetu na jídlo a s kelímkem zlatolícím se ve slunci na lavičky do zahrad, kde sme sami, až potom, co klučinovi trapně skončí romantická chvilka rande s prvními kapkami krve, líně ukapávající z nosu na písek. Výstava byla super.

V neděli sem nejspíš dojel na hvězdu, potkal se a smotl trošku z aniného grámku. Venku fučelo, no co se divíš, vždyť je tady větrník, řekla Dima a já si jen užíval nekonečnou zeď břevnovského kláštera. Potom co jsme doběhli šalinu, dopili plechovky a snědli mandarinku se konečně můžeme postavit do řady na šlapadla, sme štyry, takže loďka v našem stavu nepřipadá v úvahu. Po půlhodině mazácky opouštíme řadu, abysme se do ní po dalších brčkách, letmých pohledech do výstřihu reportérky sedící opodál na trávě a trápicí svou oběť nejen zapnutým diktafonem, ukořistění záhadných skákáčků visících ze stromu a vysvobození boty z keřa, mohli zase vrátit (do té řady). Šlapadla letos nebrat. Nejenže na plovárně šidí cizince a vy ste moc zhulenej na to, abyste se s tim aspoň pokusili něco udělat, ale navic ani nevíte, jestli hláška ten-je-ale-pěkně-nametenej-co? padla opravdu na vaši helmu. Lodičky jo, ty sou v pohodě, nečeká se na ně. Ale nesmíte si sednout při veslování naopak jako tři z pěti borců, které sem sledoval, pak to jde ztěžka a holka vám na břehu uteče. stopáďo za přeplutí žluté bojky, stopáďo pokuty za náraz do břehu. podařilo se nám obojí, dokonce i vrazit do červené bojky, to snad ještě nikoho ani nenapadlo pokutovat! Ale to už dávno řídily a vodu šlapaly holky. My se cítili moc unavení a moc macho, jak sme si tam s kubou vzadu pěkně trůnili a čekali, až Ginger shodí zbetonovělého Freda z nábřeží do Vltavy, fakt sem tomu chvilu věřil. A ty pokuty sme neplatili, snad nás neviděli, snad se nad náma slitovali po desetiminutovém fiasku pokusu o zaparkování lodi u mola, nejdříve pozadu, pak popředu, kdo ví, jak to nakonec dopadlo, to už sme dávno seděli v příčným řezu na lososovi, pivu, hermelínu.

Jestli tohle byla neděla, tak teď musí být pondělí a já sedím v hotelu za kompem, poslouchám last.fm a do toho strašně dřu. Protože práce je jediné lék, co na tu chátru zabírá. A psaní zdánlivě nesmyslných příspěvků snad na tu paměť, no. A bude hůř... se shodou okolností promítá v holešovické La Fabrice. S tykadlem samozřejmě, o retkách nic nepsali. A potřebuju nějaký lidi s sebou, ne že bych se sám nezabavil, ale takhle bude šance, že si to i zapamatuju. Takže berte útokem verifikační kódy u komentůů, pokud možno ve střízlivém stavu, ať tam ve čtvrtek v osm nejdu sám. Po kotrmelovsku pěknej víkend všem, co si ho pamatují. a ten nápis nad plakátem už neplatí, dyť už sme se zase znenormalizovali.

klikni, aby bylo líp: výstava . žižkovská věž . a bude hůř... . La Fabrika .