Můj život s drogovou baronkou

Do prdele, člověk chce začít nějakým chytlavým nadpisem a prozradí hned celou pointu. No nic, delete zrovna nemůžu na severské klávesnici najít, takže jdeme na to i tak.

Pěknou shodou okolností mě můj nejtěžší gympl v Praze vyslal jako repre studenta do Dánska, placaté země kyprých blondýnek a Lega, kde všichni mluví takovou divnou němčinou, když trochu jinak nakřivíte hubu. Radost. Dopis z kodaňské univerzity ohledně kolejí. Smutek. Když se na to dívám zpětně, tak za tu cenu bych očekával luxusní byt s permanentní obsluhou švédského závodního týmu modelek a přímým pivovodem z Carlsbergu. Bohužel mi ale nabídli strahovský kutloch se sdílenou koupelnou pro celé patro. Takže jsem slušně odpověděl (tedy anglicky odkoktal), že za tu cenu bych to ani nekoupil, natož si to jen na pár měsíců pronajal.

A přichází několik dost hektických dnů, kdy Standa hledá privát (pro ty hloupější: v Kodani). Kdo to kdy zažil, asi potvrdí, že to není žádná prdel. Přidejme si k tomu, že hledáte ve státě, kde jste nikdy nebyli a kterého jazyk neznáte a máme tu drobounký oříšek. No ale od čeho vynalezli pro nás opice Google a už si vesele bouchám „rental“ „copenhagen“. Kupodivu existuje dost hodně inzerátů v angličtině a hned posílám desítky žádostí s naprosto nerealisticky přikrášleným sebepopisem (něco mezi Mirkem Dušínem a Maruškou Beranovou – ale co mail snese všechno). A začínají chodit odpovědi, vlastně docela hodně odpovědí, rychlé a podrobné. Realitní extáze pokračuje a já si můžu vybírat. Potom se ale Standa rozhodne zapojit to vakuum za očima a škarohlíd by mohl najít drobounké chybičky. Pochybné adresy, odpovědi ve 4 ráno, dlouhý standardní email na začátek a kraťoučké následující.... Poté už by to muselo dojít i idiotovi: nigerijští doktoři nabízející své domy za babku, navíc v centru a kompletně vybavené, stále čudnější adresy („225 West 44th Street, between Broadway...called X-act in Copenhagen“), bazény, kontakty na pronajímatele přes britské prémiové linky (+447), požadavky na zaplacení zálohy tři měsíce dopředu a na závěr vtipné triky („but the only thing you can do now to help you is that you wuu will give me the advance fee in london and i contact the agent not to give it out again that you are my cousin“). Chytrý byznys, bezpečný a výdělečný – několik mých kamarádů tady naletělo, zaplatilo a já jsem byl jen krůček.

Zapínám mód Sherlock Holmes a s pomocí dánských studentů se obracím na bezpečnější místní servery. Taky mi začíná lepit, páč se blíží odjezd do technologií nedotčené Černé hory, a já stále nic nemám. Rychlokurz psané a čtené dánštiny, pár telefonátů anglicky (díkybohu že tu umí naprosto všichni) a máme pokoj bez nutnosti placení zálohy. Pronajímatelka – učitelka, 37 let. No potěš, už vidím ten naškrobený límeček květované halenky, život jako v klášteře a pro mě měsíce ticha, nudy a odříkání. Co už, za ty peníze to stojí.

Střih a za dva týdny přijíždím v soboru s jasným očekáváním do Kodaně. Zvoním ve dvě odpoledne (!) a otevírá mi moje nová paní domácí pouze v batikované košili se zjevnou opičkou a nevyspáním. Moje radost stoupá, když se rovnou v předsíni natáhnu jak široký tak dlouhý přes obří demižón vína, a kulminuje při nalezení mega pokoje s echt dřevěnou podlahou a francouzským oknem. Chvilku si užívám příjemného překvapení, ale za chvilku už nacházím první mírné nedostatky pokoje. Chybí světlo,zásuvky a vybavení pokoje se skládá z postele plus židle – já vím, že severský sedlák by moje požadavky chápal jako buržoazní rozmazlenost, ale minimálně světlo k životu dost výrazně potřebuju. Zásuvky jsem nakonec našel a po pár dnech tmy a prázdnoty jsem dokonce převybavil svůj příbytek pomocí sekáčů a IKEA.

A teď znovu k začátku: moje slečna domácí rozhodně na svůj věk nevypadá a ještě míň se na něj chová. Asi takový nejvýraznější znak bych vypíchl dost pozitivní vztah k lehkým drogám, z nichž Jette (jméno) vyzkoušela naprosto všechny, včetně několika považovaných za neexistující. Navíc je důležitým přispívatelem osvětového serveru psychedelia.dk, který se rozhodl vytloukat klín klínem a všem lidem poskytuje dost rozsáhlé drogoinformace všeho druhu. Jeden by čekal, že náš byteček bude trainspottingové doupě s povalujícími se stříkačkami, mrtvými dětmi, bezdomovci a špínou (něco jako koleje). Realita ale je pravý opak: každý týden se pečlivě uklízí, nádobí se musí umývat několikrát denně a kuchyni bych popsal jako rodinného střihu. Dokonce už jsem několikrát dostal kapky za nedostatečné vypucování domácnosti. (Je sice pravda, že v ní máme výstavku halucinogenních kaktusů, ale who cares?). Taky jakékoliv „mushroom party“ probíhají v naprostém klidu, kdy dokonce já jsem ve svém pokoji ta hlučnější část rušící jejich meditace...

Můj život s drogovou baronkou...