Norský víkend

Od konce střední jsem se naučila nerozlišovat jestli je víkend nebo prostě všední dny, bylo to tak nějak jedno. Myslela jsem, že mi to vydrží déle. V norsku se ale stala změna. Co se týče školy stále tyto dny nerozlišuju, protože jeden předmět mi dokonce už skončil a mam ted dva a pul mesice abych se naučila na zkoušku.
Změna je v tom, že stejně jako na středí se těším na víkend, protože se možná budu moct opít... i když jako na gymplu, to záleží na mnoha okolnostech.
Přijde pátek a ted se musim pořádně rozmyslet který den a jestli vůbec tento víkend můžu se zrubat. Domluva s kamarády, stav mysli, peněz, tak hodně záleží na tom jestli je pátek po šesté nebo před šestou, protože po šesté pivo už nikde nedostaneme (zkoušela jsem jednou ukecat jednoho fešnýho prodavače a nepovedlo se) a na vinko a tvrdý semě radší neptejte, protože do takových obchodů se tady bojim zavítat.
Domluva padne na sobotu,abychom se mohli přpravit. V pátek si tedy dávám relax, žeru, pouštím si filmik z interfnetu na malý obrazovce a v mizerné kvalitě, ale což. Film je teda samo o sobe dost děsnej. American pie 6. Neměla jsem ani tušení, že po 1 a 2 se ještě natočilo, a dobře jsem dělala. Příšerná slátanina, kde v první půlce sledujeme jen ženský kozy a v druhé půlce se zvrací, příběh mizernej, pointa žádná, Z AM 1 a 2 to němá nic společenýho, snad jen jména Stiflerů- asi nějací pravnuci a objeví se tam také Jimův otec, jako připomínka starých dobrých časů.
Sobota probíhá v přípravach a večer se teda scházíme v naší kuchyni, popít ty plechovkový pivka. Zavedla jsem pití piva brčkem, a všem se snažila vysvětlit, že je to faster and cheaper, věřila mi jen Polka a Belgičan, jejich problém. Ja jsem se po třech pivinkách vypitých brčkem cítila v naprosto povzenesené náladě. Dorazíme na didžinu, prý studentské vstupné. 50NOk. oka. Ukazuju ID kartu při vstupu že jsem dostatečně stará. Uvnitř mě nepustí do sekce tvrdýho alkoholu, protože mám jen Student ID a chybí mi ktomu Driving licence, marně vysvětlovat, že mi je 24 a že sem sakra dost stará na to,a bych mohla chlastat co chci (ne že bych to tvrdý chtěla) Ale zakoupila jsem si pivinko za studentskou cenu 45 Nok, ano musela jsem opět ukazovat ID, strčila do něj brčko a jelo se dál. Vmáčkla jsem se na parket mezi mý kamarády, a nemohla se hnout, marně vysvětlovat všem, že muj taneční style potřebuje "space for self-expression"klasicky jsem použila lokty.Další pivko s ID kartou. Pro pobavení, a taky proto, že tím brčkem to fakt mete, jsem převedla mé oblíbené taneční kreace jako "nika tančí hip hop a kurví tanec". Další pivo, poslední. Motám se po diskotéce, kalím na nějakou kapelku, všechny sem ztratila a najednou zavírají a sem venku. Někdo mi říká, že nebudeme utráct 55NOK za noční bus, přijde mi to jako super nápad a další hodinu a třičvrtě se plazíme domů na severní konec ostrova a pořád do kopce. snažím se ještě po cestě sbírat plechovky ( 1 plechovka-1 NOK), ale nevím co se s nima stalo, protože je tadyvpokoji nikde nemám.
Přichystám vodu a du spát, můžu snít o dalším nádherně prokaleným večeru, anebo o tom, že si dám těstovinový týden.