pondělí, září 15, 2008

Jak bylo tentokrát ve Španělsku II

Dny v Cabu ubíhaly následovně: v devět nás vyhnalo vedro ze zapařenýho stanu, už ve 12 sme sebou celí znavení z tůry pod spalujícím slunkem sekli do písku na pláži, Vojta s Matiasem (to byl náš něměckej soused z kempu) stavěli hrad z písku nebo hráli karty a já sem spokojeně podřimovala, na večeřu těstovky zapitý vínem. Nastal čas na změnu. Zrodil se geniální plán. Chtěli jsme totiž znova do Pyrenejí, ale zároveň taky navštívit nějaký to město na jihu. Volba nakonec padla na Granadu a pak do přilehlé Sierra Nevady místo Pyrenejí. Sierra Nevada nás překvapila všudypřítomným značením, který ale vypočítavě vedlo jenom k horskýmu hostelu, kde plechovka koly stála 2 eura. Odtud jsme se chtěli vyškrábat na nejvyšší horu pevninskýho Španělska – Mulhacén. Překvapivě ani tam španěláci nebyli schopní udělat značky, dokonce u hostelu nebyla jediná šipka nebo cedule, běžte tadyma. První den jsme se podle mapy dostali až k refugiu pod Mulhacénem, v nadmořské výšce 3100m, kde sme přespali, spolu s dvěma ostřílenýma horalama a dvěma hipíkama s kokršpanělem. A zase se dostáváme k fauně. SN je fakt hnusný pohoří – od 2500mnm jsou už jenom šutry a spousta prachu, kterej se zažíral do oblečení a do kůže a jinak nic. A po těch šutrech si to poskakujou vesele kozorožci. Překvapilo mě, že nebyli až tak plaší, tudíž najít kozorožce na fotce snad nebude taková lapálie. Mapa nás navnadila na horský jezírka, jenže vzhledem k ročnímu období místo jezera byl buď takovej malej ďolík a v lepším případě větší kaluž. Pít se z toho nedalo, protože kozorožci chodili k těm kalužím umírat, což nám udělalo čáru přes rozpočet a nebýt jednoho z ostřílených horalů – doktora z Bilbaa, kterej nám dal pár tablet na čištění vody, tak v té kamenité poušti asi leknem. Další den jsme se teda vyškrábali (já vím, že se opakuju, ale tohle sloveso je opravdu nejpřiléhavější a i v našem jinak literárně vytříbeném cestovním deníku se nezdráháme dopouštět této chyby) na ten Mulhacén – 3482mnm. Byla jsem poměrně zklamaná, že ani na vrcholu sme se nedočkali žádné cedule, že se jedná o Mulhacén, a jaká že to je nadmořská výška. Ale nemohla to být mýlka, jelikož podle dostupných informací měl na vrcholu být oltář, což skutečně byl. Chtěli jsme se porozhlídnout po nějakých těch jezerech, ale vzhledem k nulovýmu značení a že byly vyschlý, octli jsme se úplně jinde a nezbývalo, než sejít až do vísky Treveléz ve 1400mnm. Vojta metl jak splašenej a za ním sem se šinula já. Možná to bylo tím, že on si údajně zpíval Žlutý křeslo od Tatabojs a Pink od Aerosmiths a já sem už druhej den omílala z kopce aj do kopce Okoř. Treveléz měl přízvisko město šunky a to sedělo. V každým obchodě se houpalo spoustu sušených prasečích nožek a všema uličkama se linula omamující vůně. Po dvou dnech se nám přestaly při chůzi podlamovat nohy a mohli jsme vyrazit dál, do Granady. V pět ráno jsme s nadějí čekali v Trevelézu na náměstí na bus, který opravdu přijel, už v půl šesté. Vzhledem k rannímu vstávání a absenci snídaně jsme měli žaludky jak na vodě, po pár serpentinách jsme oba zezelenali a usilovně se snažili nepozvracet se. Dopadlo to dobře a v Granadě už vesele cpeme krosny do úložné skříňky na nádraží. Historický centrum bylo opravdu malinký a přeplněný babkama – věštkyněmi, který na nás útočily na každým rohu. Maurský palácový komplex Alhambra byl podle očekávání nacpanej turistama a přiměl nás k polemice o dnešní tváři cestování. V šest už sedíme v buse směrem na Madrid, v jednu v noci přesedáme v Madridu na bus do Barcelony a když mě ráno vzbudí chrchlající řidič, nějak pomýleně si myslím, že sme v Zaragoze, ale ne, to my už sme v Barceloně. Což je dobře. Večer už stavíme stan v tom nejlevnějším kempu na Costa Bravě a opilí se motáme po pláži. Při návštěvě Barcelony se setkáváme se Zuzkou a popíjíme v jednom z nejkrásnějších barcelonských parků, posléze na náměstí plným skejťáků. Dny na pláži nám zpestřovala žlutá nafukovací madračka, pořízená za 3 eura u marokánce a návštěva japonskýho bufetu libre. Taky nám někdo zcizil od stanu igelitku s čokoládovýma sušenkama, což byla naštěstí jedniná krádež, co nás postihla, ale dovedete si představit, jak sem to nesla těžce. Neděle je náš poslední den, jedem se do Barcelony nakvartýrovat k Zuzce. Pak hurá na nákupy. Ale ani po měsíci ve Španělsku jsme se nepoučili a tak místo nakupování jenom míjíme zavřený výlohy, dokonce ani ten největší suproš na hlavním náměstí nebyl otevřenej. Večer strávíme příjemným posezením u Zuzky na privátě, přičemž si s Vojtou pomalu zvykáme na věci jako stůl a křeslo. Ráno ve čtyři vyrážíme na bus, pak zase na bus a pak na letadlo a šťastně přistáváme v moravské metropoli. Škoda jenom, že to první pivko na zvonařce smrdělo jak chcánky…

7 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

macu bezva cteni

jsme vam v patach, u Zuzky uz bylo teda plno, ale zas jsme okusili pohostinnost zdejsich hostelu, pod snidani - houska s marmeladou - se primo prohybaly stoly.

Nika řekl(a)...

zdar mac, no teda mas nadherny fotky, vsechny, na tom facebooku, proste parada.

co se tyce skal a sutru na horach, ty sou podle me nejlepsi, to uz je ta krajina taka drsna, zadny stromecky a mech,ale sutry prach a hlina, no jehu:)

a na zvonarce sem si pivko v zivote nedavala, ste odvazni:)

Mac řekl(a)...

sonny a cher: doufám, že ste v pyrenejích nezmrzli, už se těším ne vyprávění:)

nikuš: já sem ti včera chtěla psat k narozkám a naštěstí sem si to rozmyslela:) jinak díky moc za pohled! těš se dom na překvapení:)a ty hory, třeba pyreneje mně připadly taky drsný, ale byla tam aspoň nějaká zeleň, nelíbí se mi, když tam neroste vůbec nic a je to takový mrtvý a všude to vypadá stejně. vždyť to norsko vypadá docela zeleně, ne?

suzan řekl(a)...

ja musim potvrdit pravdivost tohoto prispevku, ptz jsi mi predtim vypravela to samy;)

a btw myslim, ze sonny a cher je Rada s Em /ne segra s Ondrejem.)

Mac řekl(a)...

aha, tak to se omlouvám ráďovi a em:) mě zmátlo to s těma patama...

Anonymní řekl(a)...

to nic, meku - to byla narazka na to, ze jsme v barce u suz na gauci a leteli jsme dalsi den domu

jinac jsme trochu spamovali v lisabonu takze je tva podobizna na nalepce TADY TO ZNAM v lisabonskym kempu na damskych zachodkach, kdybys tam nekdy zavitala :D

standby řekl(a)...

sonny, cher, paty, nalepky, kokrspanele, kozorozci, bobri..kurna ja uz se moc nechytam, snad mi to doma vysvetlite. ses macku pristi tyden v praze? dojedu v nedeli 21.