Litenčice-mohlo být i hůř

Drazí, divím se, že jsem první kdo o tom něco chce napsat. tak pěkně popořádku. Přijeli jsme. Náročná práce v podobě sekání dřeva a paléní listí nás natolik zmohla, že jsme se museli jet osvěžit točeným pivem. Macíček nás chtěl překvapit. Nepovedlo se. Dojeli holki. Přivezli do hospody vymrzlého macka. Hráli jsme fotbálek. Vrátili se na chatu. Byla pizza, spousta jiného občerstvení. Peca si tradičně namíchal odporný drink. Myslím, že jsme ráli i slovní fotbal. Pak mám asi okno:o) Šli jsme spát. Ráno jsme jeli domů. Jenom pořád nevím, proč už se nesmí říkat "do prdele"?

Work(alc)oholic

Že nikomu nechybím v Kroměříži, mě vůbec nepřekvapuje. Ale trocha zdravého narcismu (čau švančo) neuškodí, a budu vám muset vyklopit, proč kokonce i na blog píšu míň častěji, než si Filip dává matonku v hospodě.
Začal jsem pracovat. Zadarmo. Je mi jasný, že už si někteří klepete na čelo, ale já jsem prostě chtěl něco dělat, a dřepět někde za pultem se mi nechtělo. Boj o chytrého hezouna vyhrál AIESEC, který zprostředkovává stáže v zahraničí a naopak. Práce je celkem rozmanitá, chodí se jednat na firmy, jestli si vezmou "trainíky", ty větší se většinou ozvou samy, protože ví, že my jim najdeme odborníky za směšnou cenu. Taky se organizují akce jak pro stážisty, aby se u nás nenudili, tak pro nás AIESECáře samotné. Poslední víkend jsem si užíval na "konferenci" v Koutech nad Desnou někde u Šumperka. Přes den se řešily hlavně záležitosti ohledně práce: jak jedna s personálním ředitelem, jak vybírat studenty pro intership a co dělat, když se něco pokazí. Celkem skvělý na AIESECu mě přijde, že se stará o rozvoj svých členů, takže po pár trenincích už vím, co znamená account management, jak se chovat při pohovoru nebo u assesment center,a nebudu připos**nej z prezentace před 50 posluchači.
Tak jo, bez party by to nebylo ono - ty končí ráno, pivo teče zadarmo (thx Krušovice) a holky rozhodně ujdou. Dávnou tradici AIESECu jsou Topalky- souboj 32 pivních štafet podle pavouka, což u finalistů (hádejte kdo :-) jde dost poznat. Několikanásobné členství taky není zákázáno, tak jsem měl druhý den dost podstatný problém s účastí na Global Village. Představte si 25 stánků prezentujících svůj kraj nebo svou zemi, samo že s notnou dávkou chlastu. Namátkou si vzpomínám na maďarskou tequilu (paprika, nějaký dryják a cibule), pražské podzimní listí (zelená s rumem, šup do sebe naráz), popradský trychtíř Demänovky, tureckou tak 100% pálenku se sušenkama nebo košické stakany metylalkoholu se šumákem... Většina, včetně mě, se zmohla jen na první kolo, pak už přemíra internacionalismu udělala své. Ve spánku na mém pokoji mě zabránila moje maďarská spolubydlící se svou národní afterparty. Jak už z Bulharska znáte, asimilace se skupinou cizinců mi nedělá žádný problém. Rozhovory mohly být trochu bohatější, kdybych neznal z maďarštiny jenom jednu sprostou písničku, veverku, pondělí a uhr. Ale podle mě jsem dokázal mluvit o čemkoliv.
Ráno mě hodní Indové v 8 vzbudili na další den, a hurá na další simulace a přednášky. V AIESECu platí totiž zásada: večer šohaj, ráno šohaj.

Psyliium

Psyllium je rozpustná vláknina z obalů jitrocele indického Plantago ovata.

Jedna kávová lžička se smícha s trochou vody a vytvoří takovou divnou, nechutnou (jako bez chuti) hmotu, která se vypije. Totiž psyliiium absorcí s vodou zvětšuje až 25 násobně svůj objem, snižuje hutnost zbytku potravy a urychluje travení a ku podivu to plati i s alkoholem! Ta vláknina na sebe v žaludku vše nabáli (včetně alkoholu) a od vede pryč z těla a bez vedlejších nežadoucích účinků. Takže Vám ráno fakt není špatně. Prý to fakt pomáha.
Made in Ostrava.

Agatha Christie : Neočekávaný Host

Tak jsem si včera po dlouhé době vrazila do divadla.Vzhledem k tomu, že bydlímasi 15 metrů od vchodu, byla to pro mě daleko rychlejší zábava na večer než kdybych se snažila naladit televizi (btw. dneska nám montují kabel, juchů!)Nebýt mi to blbý, tak jdu možná i v pyžámku.
Před vchodem jsem chvíli mrzla a čekala na Vojtu B. a Ondru P. a jejich sličný doprovod, naštěstí to netrvalo moc dlouho.Po usazení v hledišti jsme sOndrou svorně kostatovali, že si před nás jako vždy sedl chlápek s nejvěší hlavou v Olomouci (a tentokrát to nebyl Vojta).Zaátek se rozjížděl poněkud vlažně, divák mohl jen spekulovat, zdali mrtvola sedící celé první dějství v kolečkovém křesle je figurína nebo jen nějaký ubohý nováček.Po přestávce se ovšem děj dramaticky zašmodrchává jak to umí jen Agáta a není nouze o dějové zvraty. Autorka vás až do poslední vteřiny nechává na pochybách a uvádí obecenstvo v šum při každém novém zjištění.Vzhledem k tomu, že je to detektivka tak bych nechtěla příliš rozpitvávat zápletku,pro ty, co by to chtěli vidět,prozradím jen toliko, že vrahem je McGregor.
Hru jsme zhodnotili vcelku pozitivně, jen Vojta stále připomínal svůj životní výkon ve Strašidlu Canterwillském a tím vrhl poněkud tmavý stít na výkon herců, neb o jeho hereckém umu mluví všichni dodnes

Napoprvéjsem byla s divadlem fakt spokojená, myslím že ho budu navštěvovat docela často, ony totiž ceny studenských vstupných ( od 50 Kč) mluví samy za sebe.
.

Lost in music / Lost in movies

(update 18:45 - Ve ctvrtek za nama do prahy prijede nas mily kamarad (musime ted na neho vsichni byt hodni) heb. Radsi se ani neptejte proc a pojdte zakalit. Nebudete litovat. Listky prodavam ja, piste do komentaru)

____________lost in music___lost in movies___

Já nevím, jestli to je těma kossama či co, ale něco mě pořád nutí kupovat lístky na nějaký koncerty. Minulý týden se mi v peněžence objevily dva lístky na The Frames a trvalý maniakální úsměv na ksichtu. Nojo, až za pár dní sem ale zjistil, že mám na 19. směnu v hotelu, ale v pravou chvíli se objevil na scéně bájný zaraman a ze zakletí (jimmy+lístky=vždycky fiasko) mě vysvobodil. Pěkná saka prostě dělají pěkné charaktery.

Střih. Včera. Sem unesen z náměstí republiky (niko, to je něco jako česká, jenom v praze) neznámou řidičkou a svým spolubydlícím mirou. Do pusy mi je strčena cigareta, abych se pořád nevyptával, kam že to jedem. Za půl hodiny se už naše auto prokousává znepokojující mlhou na Barandovskou skálu, scéna jako ze Sunset Blvd. Všude samé prvorepublikové vily a drahý bouráky jejichž značky ani neznám. Zastavujem před třípatrovou vilou, kde se má konat ta párty (cigareta mě neumlčela). Dojdu po schodech do druhýho patra, kde je obývák (výtahem sem se bál, byl fakt starej) a vidím holky, spoustu holek... a dva kluky (to aby se z toho sten s pecou nezbláznili). Střih. Je noc, všichni opilí, v bazénu sem nebyl snad už jen já. Scéna jako z Eyes Wide Shut. Střih. Probouzím se v noční tramvaji spolu s jednou sousedkou, která mě směřuje na hvězdu. Střih. Mira mě ráno budí, prý sem mu včera říkal, že nutně potřebuju vzbudit do školy. Střih. Škola, blbě. Střih. Odpoledne, řízek v kantýně na rektorátu (prýže takovýmu sociálovi podporu na bydlení rádi dají). V peněžence nalezen další lístek, tentokráte na Stereo MC´s! Střih. Jedu v tramvaji, zapředám do rozhovoru s neznámým týpkem o filmech, je to Klasa, radí mi, jak na můj referát o americkém filmu příští týden. Střih. Probouzím se v 6 večer na svém pokoji, u mojeho stolu dvě holky, jedna diktuje nějaký smlouvy a druhá zapisuje do noutbuku (?!!! This is really happenin´ ?!?!?). Scéna jako z byrokratického Brazilu. Střih. Dávám si kyselou okurku a píšu tento příspěvek. Scéna jako z Homolkovic.

Tak, nechcete jít někdo na ty koncerty?:)
The Frames 19.11. v Arše, Stereo MC´s 25.11. na Výstavišti. God protect my wallet!

taky byste se báli...