Work(alc)oholic

Že nikomu nechybím v Kroměříži, mě vůbec nepřekvapuje. Ale trocha zdravého narcismu (čau švančo) neuškodí, a budu vám muset vyklopit, proč kokonce i na blog píšu míň častěji, než si Filip dává matonku v hospodě.
Začal jsem pracovat. Zadarmo. Je mi jasný, že už si někteří klepete na čelo, ale já jsem prostě chtěl něco dělat, a dřepět někde za pultem se mi nechtělo. Boj o chytrého hezouna vyhrál AIESEC, který zprostředkovává stáže v zahraničí a naopak. Práce je celkem rozmanitá, chodí se jednat na firmy, jestli si vezmou "trainíky", ty větší se většinou ozvou samy, protože ví, že my jim najdeme odborníky za směšnou cenu. Taky se organizují akce jak pro stážisty, aby se u nás nenudili, tak pro nás AIESECáře samotné. Poslední víkend jsem si užíval na "konferenci" v Koutech nad Desnou někde u Šumperka. Přes den se řešily hlavně záležitosti ohledně práce: jak jedna s personálním ředitelem, jak vybírat studenty pro intership a co dělat, když se něco pokazí. Celkem skvělý na AIESECu mě přijde, že se stará o rozvoj svých členů, takže po pár trenincích už vím, co znamená account management, jak se chovat při pohovoru nebo u assesment center,a nebudu připos**nej z prezentace před 50 posluchači.
Tak jo, bez party by to nebylo ono - ty končí ráno, pivo teče zadarmo (thx Krušovice) a holky rozhodně ujdou. Dávnou tradici AIESECu jsou Topalky- souboj 32 pivních štafet podle pavouka, což u finalistů (hádejte kdo :-) jde dost poznat. Několikanásobné členství taky není zákázáno, tak jsem měl druhý den dost podstatný problém s účastí na Global Village. Představte si 25 stánků prezentujících svůj kraj nebo svou zemi, samo že s notnou dávkou chlastu. Namátkou si vzpomínám na maďarskou tequilu (paprika, nějaký dryják a cibule), pražské podzimní listí (zelená s rumem, šup do sebe naráz), popradský trychtíř Demänovky, tureckou tak 100% pálenku se sušenkama nebo košické stakany metylalkoholu se šumákem... Většina, včetně mě, se zmohla jen na první kolo, pak už přemíra internacionalismu udělala své. Ve spánku na mém pokoji mě zabránila moje maďarská spolubydlící se svou národní afterparty. Jak už z Bulharska znáte, asimilace se skupinou cizinců mi nedělá žádný problém. Rozhovory mohly být trochu bohatější, kdybych neznal z maďarštiny jenom jednu sprostou písničku, veverku, pondělí a uhr. Ale podle mě jsem dokázal mluvit o čemkoliv.
Ráno mě hodní Indové v 8 vzbudili na další den, a hurá na další simulace a přednášky. V AIESECu platí totiž zásada: večer šohaj, ráno šohaj.