čtvrtek, listopadu 03, 2005

Knihy, které zahřejí a pobaví

Jazyk indiánského kmene Hopiů je stejně rozvinutý jako náš, ale nemá kategorie času. Rozdělení na čas minulý, přítomný a budoucí chybí. Co nám to napovídá o čase?

Je nyní zjištěno, že hmota – ona důvěrně známá poctivá matérie, kterou lze vzít do dlaní a z niž je vystavěno naše tělo, z větší části sestává jen z prázdného prostoru. Prázdného prostoru a světelných bodů. Co nám to napovídá o realitě světa?

Toto je něco jako předmluva u knihy Jeannette Wintersonové - Jak neštěpit třešeň.
Nakladatelství Argo vydává knihy této britské autorky v chronologickém sledu, i když se značným zpožděním. Takže na našem literárním trhu se objevily tři knihy, zakoupené i kroměřížskou knihovnou (!).
Všechny tři pocházejí z druhé poloviny osmdesátých let, kdy Jeanette Wintersonová nepřestávala udivovat svými skvělými nápady, dětskou fantazií a úžasnou jazykovou invencí.

V překladech Lenky Urbanové tak vyšla nejprve autobiografická kniha Na světě nejsou jen pomeranče (Oranges Are Not The Only Fruit, 1985).U kritiky prošla bez povšimnutí, ale čtenáři ji přijali nadšeně, a vzápětí získala Whitbreadovu cenu za první román. V roce 1989 se jej rozhodla převzít produkce BBC a vznikl seriál, který se stejně jako kniha, setkal s obrovským úspěchem, a to přesto, že zpochybňuje ctnosti rodinného života, moc církve i takzvanou normalitu heterosexuality.

Poté Argo vydalo romanticko-mystickou Vášeň (Passion, 1987) situovaná do magických Benátek v době napoleonských válek a nyní Jak naštěpit třešeň (Sexing the Cherry) z roku 1989. Neuvěřitelná fantazie a úžasné použití jazyka. Sama autorka o sobě tvrdí: "Na poli anglického jazyka dnes nikdo jiný nepracuje se slovy s takovou fantazií, s takovou vášní a oddaností jako já."
(Jeanette Wintersonová, odpověď Sunday Times na otázku, kdo je její nejoblíbenější anglicky píšící spisovatel.)

Ve Štěpení třešně se ve vyprávění v prví osobě střídají Psí žena, její nevlastní syn, nalezenec a budoucí mořeplavec Jordan, a jedna z dvanácti princezen, tanečnice Fortunata lehčí než vzduch. Děj se odehrává ve dvou časových rovinách, především v Londýně kolem let 1665 a 1666, tj. v období moru a velkého požáru, kde ještě rozrušují samostatné úvahy o světle, tíze a hmotě, o mnohosti světů, o štěpech, které v nás zanechávají jiní a které my zanecháváme v nich, a druha rovina je právě teď ta mě tak nepobavila, týká se totiž nějaké ekologické aktivistky.

Pokud chcete chvíli snít, zajímat se o jiné lidi, světy a města, ve kterých se přes noc přemístí všechny domy, takže už nikdy nemusíte najit ten svůj, o dvanáct princezen, o neštěstí a náhodě...tak čtěte.

5 komentářů:

Felix řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Anonymní řekl(a)...

presne tak! neni nad poradnej kus sebekritiky. ja to rikam porad..:) a k cemu teda ty knihy vubec jsou?

standby řekl(a)...

Eli!: zni to skvele a ja uz mam jasno,co budu cist o Vanocich az se dusevne odprostim od dejin celeho sveta. navic "sexing the cherry" prelozeno jako "jak naštěpit třešeň"...zni paradne.vyraz "naštepit" ihned zahrnuju do svojeho uchylneho slovniku:)

Nika řekl(a)...

mno elish, sem dojata, knizky me taky nadchly, hned bych se dala do cteni, a navic si napsala mega dlohzy prispevek na blog..hm a jakube ty nepridavej do tvyho uchylnyho slovniku nic. nebo me to zabije:)

standby řekl(a)...

Naštěpit nahulatý!
(a e-maracana prave predbehla simchu ve vsech perverznich vyhledavacich...)