caring is creepy

Tak sem si o půl čtvrté říkal, že si konečně zdřímnu, ale za půl hoďky mě vzbudili dva francouzi. Spát už nemělo cenu, tak sem si sám od sebe koupil lehký máčka, že si půjdu zapálit svou první zimní cigaretu, padal totiž sníh. Procházím kolem obrazovky na recepci (napojená na venkovní kameru, ha) a vidím v matném světle lampy záhadné stopy. Vyjdu ven, zapálím si a stopy sleduju. Připomnělo mi to totiž léta páně gympl a léta paní profesorku Babušníkovou, jak ráda mluvila o jedné Čapkově povídce "Stopy ve sněhu"? Poenta byla taková, že najednou v tom sněhu zmizela jedna stopa a posléze i druhá. Záhada. Ale tohle bylo jednoduchý jak facka, byly to stopy opilcovy. Levá střídá pravou, obchází první popelnici, pád do sněhu, další dvě popelnice již neobchází, ale pravděpodobně zakopává a obě shazuje. Sníh před hotelem zametu a jdu k obrazovce na recepci. Voyeur opilců. Ale od té doby už nikdo neprojde. Těším se na spánek, sníh a večerní frames zakončené koulovačkou. Přeji pěkné zasněžené ráno a letošní nejlepší cigaretu.