emaracana

Zamysleli jste se někdy nad tím, že dříve nebo později zemřete?

Nad vlastni smrtelností?

Je to tak, že tu všechno necháme jak to leží a běží a začneme prožívat prázdnotu a naše místo vyplní vzpomínky, blyštivá kamej toho všeho, co jsme prožili?

V žádném okamžiku si nikdo z nás nemůže být jist, že se dočka dalšího. Jako cvrnknout do vypínače. Jsi a Nejsi. Mystérium života a mystérium smrti.

Je smrt temnotou a zoufalstvím, chladnou prázdnotou nekonečneho prostoru, nebo barevnou a krásnou královnou, v jejíž říši je místo pro každého?

Je smrt výzvou, nebo nás postaví před hotovou věc?

Je smrt vysvobozením, nebo bledou vyzyvatelkou, pokračováním života, stáří,nemoci a sebe samotné? Prázdnou karafou, či vodopádem nového bytí a prožívání ?

Existuje vzkříšení a život, nebo pouze sladká úleva na věky věků? Nebo snad věčná tma?

Smrt je zcela jistě ukončením naší fyzické existence. Je v rakvi zima? Je smrt objetím hlíny, chladu a posledního doušku svobody v moři bolesti a nenaplněných nadějí? Nebo je majákem v temnotách? Vstupenkou do říše radosti a štěstí? Úlevou v rozbouřeném moři pocitů? Co jsme dělali a co jsme nedělali, komu jsme ublížili a neublížili?

Jak překročíme řeku Léthé, řeku života a smrti? Jaký je její proud? Uvidí bledý poutník na cestě vpřed lekníny, rudé jako smrt a ovoce které vydrží čerstvé po celý zbytek věčnosti?

Blahoslaveni chudí duchem, neboť jejich jen království nebeské....a svět se směje marné snaze, smýt s tváří čertů saze. Nebo to cítíte jinak?

Existuje převozník, nebo jen schody vzhůru, nebo nic?

Přináší poslední vydechnutí sladkou úlevui a nekonečné štěstí?

Opouštíme svět s pocitem že jsme nic nestihli, nebo s pocitem, že jsme svou roli sehráli jak nejlépe jsme mohli?

Prosím pište.

Ať už jste kdokoliv, mám Vás všechny rád a v mé mysli jste nesmrtelní.