Klimatické změny změní chuť piva

Takhle si brouzdám po netu a narazím na velice zajímavý článek o globálním oteplování. Pivo už prý nebude chutnat tak, jak jsme zvyklí. Mně osobně to nijak extra nevadí. V podstatě nepiju a navíc, pivo jsem nikdy neměl moc v lásce, ale jistě existují lidé, které by podobná informace mohla znepokojit.

Otevřete si lahváča a linkujte tady

flOw

Znáte to všichni: jste v práci, strašná nuda, konec pracovní doby v nedohlednu, už vás ani nebaví číst si noviny a zapálit si není kde. V těchto situacích by bodla nějaká hra, nenáročná, aby se u ní moc nemuselo myslet a aby u ní čas ubíhal. Objevil jsem na netu simulátor planktonu flOw, zní to sice praštěně, ale je to fakt zábava. Jednoduše navigujte svůj mikroorganismus myší, akcelerujte pomocí levého tlačítka, sežráním červených organismů klesáte hlouběji ke dnu a konzumací modrých opět stoupáte k hladině. Cílem hry je růst, evolvovat a bavit se. Máte-li zájem o offline verzi, stahujte třeba zde.

Umývání oken :o)))

Je tu zase jaro a s jarem přichází jarní úklid. Nemovitost v Nítkovicích číslo popisné 112 má 10 oken, z toho 6 dvojjitých. Akce umývání probíhá od soboty do neděle. Zájemci nechť se hlásí do komentářů.

B-DAY!

Letí to letí, až bych na to málem zapomněl.

v pátek 23.3. slavím narozky, zvaní jste všichni. Emaracana, simcha, kotrmelce + partnerky, partneři, amazonky. Special guests: aspiranti na městskou policii města Kroměříž (možnost poskytnutí azylu od čtvrtka do neděle na Švehlově koleji). Mezinárodní účast taktéž zajištěna. Dárky dle libosti, pokud možno v tekutém stavu. Hlaste se prosím do komentů, podle počtu lidí a jejich choutek se bude odvíjet místopis náleven. Start v Praze, 19.00.

Alternativy:
1) duchňácká - Rotunda 19.00-22.00 poté přesun do další hospody/klubu (Propaganda, Vagón, PopoCafePetl)
2) dělnická - zatím neurčená hospoda na Žižkově, 19.00-?
3) vlastenecko-husitská - U Vystřelenýho oka, 19.00-?
4) zlatomládežnická - běh Bořivojkou, Krásovou, Vlkovou. Co hospoda, to pivo a panáček. Předpokládaná trasa viz mapka (alternativa spíš pro menší okruh lidí, tudíž nejpravděpodobnější:) Zakončení nejspíš v Blind Eye, U Sedmi vlků. Pytliky s sebou.

Návod k použití mapy: Růžové bodky označují oblíbené nálevny, ke každému číslo přiřazeno jméno hospody (1 - U Sadu, 2 - U Houdků, 3 - Nad Viktorkou, 4 - Luis Cypher, 5 - Nad Kostelem, 6 - Blind Eye, 7 - U Sedmi vlků, 8 - Morava, 9 - Bala Bar). Možnost návrhu vlastních variant, např: 1-2-3-5-8-6-4-9-5-7, ale nebude na ně brán zřetel (stejně jako narážky na grafické zpracování). Křiklavě zelenkavá bodka "Š" představuje potenciální místo azylu pro velmi odvážné jedince a policejní aspiranty a náhodou taky iniciálu oslavence. Tak do tance mládeži, komenty jsou vaše! Kdo přijde a jakou preferuje variantu?

Příběh Prstenu

(tak slíznu smetanu já, ani ne úmyslně ;-) )

Od doby, co jsem psal poslední příspěvek o geocachingu (kdy to pro mě byla úžasná novinka, o kterou jsem se musel se všemi podělit) už jsem si na tuhle pohodovou aktivitu docela zvykl a teď to beru téměř rutinně (vyčistit si zuby, zajít do Crossu na pivo, sebrat kešku .. teda .. ne nutně v tomhle pořadí :-) ). Včera jsem ale našel něco, o co se podělím.

Z jiného konce: Travel bug je předmět předávaný z keše do keše - majitel jej zpravidla pověří úkolem typu "cesta kolem světa, navštívit Albánii, apod." Tentokrát jsem našel jeden velice zvláštní: byl vybaven cedulkou "Take me to Syracuse, state New York, please." a byl k němu přichycen prstýnek s věnováním. TB nás zaujal a tak jsme ho vzali (chyba - když jsme nemířili do Států)



Posléze jsem si přečetl jeho příběh: Chlapík se rozvede se ženou, ta se odstěhuje do USA a tak posléze pošle snubní prsten jako travel bug na romantickou misi za ní. Byl tam ještě smutný dodatek: "Only if it fails to reach her over the ocean, I want it to rest at the bottom of the Danube river in Romania - the most mythic river I have ever visited." Je to jenom hra, ale občas člověk narazí na skutečně zajímavý příběh - tenhle mě vážně dostal..

(Byl jsem potom "jemně" upozorněn majitelem, že prsten zdržuji od jeho poslání a ať jej vrátím zpátky, tak budu nadále jeho postup sledovat už jenom z povzdálí..)

Irigi Come Home

Pro Honzu už asi nejsme dost nóbl :-) , protože si založil vlastní Irigi bloguje. Je to hodně chytré a hodně vtipné, nezapomeňte bookmarkovat. Doufejme, že tímto zcela nerezignuje na členství na emarce, už teď je nás tu pět a půl a jen půl umí číst i psát. (Ano, je to Jimbo.)

No, chtěl jsem to dotáhnout na osmistý příspěvek, ale nemám sílu. Tak se snažte, kiddos.

El Presidente de Bananistan

Po měsících příprav jsme si to včera konečně odbyli, celé město i škola si může oddechnout. Svou návštěvou nás totiž poctil pan prezident s chotí a svitou nohsledů, tvořenou místní i krajskou honorací. Nejvíc se těšil malý Svára, který na kroměřížskou misi pana prezidenta z před dvěma lety dodnes vzpomíná se slzou v oku. Tehdy si totiž na školní kopírce ofotil obraz prezidenta, kopii pak důmyslně vystřihl otvory pro oči a s obrazem upěvněným k hlavě provázkem chtěl vítat prezidenta před Justiční školou, za což mu pak hrozilo vyloučení bez možnosti přijetí na jinou střední školu všeobecně-vzdělávacího typu na území celé České republiky.

Malý Svára se svým hrdinou

Já sám jsem byl pověřen nachystáním improvizované besedy s prezidentem, která se odehrála v k tomuto účelu zvláště zrekonstruované aule. Původně jsem snahu připravit se studenty baterii závazných otázek považoval za vtip a navrhoval jsem, že v tom případě vypracuji i odpovědi pana prezidenta, ale věc nabrala zcela vážný tón, když se mi dostal ro ruky nejen podrobný program návštěvy prezidenta, ale i seznam navrhovaných otázek. V první chvíli jsem zazmatkoval a považoval obojí za materiály prezidentské kanceláře, dnes už ale po mnoha dezinformacích a reintepretacích nejsem schopen zodpovědně říct, kde se vzaly. Itinerář obsahoval kromě několika gramatických chyb ("předá slovo moderátorovy") i tak detailní informace, jako že po skončení diskuse "aktéři sestupují z pódia v pořadí: paní ředitelka (ukazuje prezidentovi cestu), prezident, hejtman". Doporučené otázky pak mezi sebou skrývaly několik skutečných perel, např. "Pane prezidente, základy Evropské unie byly položeny nedlouho po druhé světové válce a to jako prevence dalších evropských konfliktů. Neměli bychom - jako malá země - nyní spíše využít 'drajvu' Německa k završení integrace Evropy? Příští německý kancléř by mohl být třeba nacionalista! A máme opravdu jistotu, že v Evropě již nikdy k válce nedojde? (student - historie, politologie)" Všimněte si především té závěrečné typologie studenta v závorce, která měla zřejmě otázku přiřadit k nějakému vizuálně přijatelnému tazateli. A má nejoblíbenější: "Pane prezidente, jste známý zastánce privatizace. Nemělo by se třeba naše gymnázium privatizovat? (student - recesista)"

Dychtivé pedagožky netrpělivě vyhlížejí prezidenta

Vlastní návštěva prezidenta trvala přes tři čtvrtě hodiny a spočívala v krátkém představení regionálních celebrit a následné besedě se studenty. Hned průchod prezidenta školou byl poznamenán první drobnou nepřijemností, protože děti svými těly nešikovně zakrývaly výzdobu chodob, která byla v posledních týdnech pracně vytvořena. I z toho ovšem plyne poučení pro příště: do školy patří buď děti anebo výzdoba, obojí je zbytečně nákladné. Po vstupu prezidenta do auly jsme všichni přesně podle protokolu povstali a čekali, až se prezident usadí. Čekání mi zpříjemnila nějaká asistentka z prezidentova četného doprovodu, která polohlasem oznámila, že můžeme i tleskat, na což jsem zareagoval hlasitým pokynem "Děcka, prý můžeme i tleskat!" a tak spustil první z vlny frenetických potlesků. Klaus mluvil dobře, je to zdatný řečník. Dotazy se týkaly obvyklých témat typu státní maturity, příčiny povolební krize, spokojenost s Topolánkovou vládou, otevření archivů STB, šance na znovuzvolení a tak. Nejvíc se ale Klaus držel ekologických a environmentálních témat, která ho teď asi pálí nejvíc. Prezentuje se jako konzervativní extremista a některá jeho tvrzení jsou podle mě až za hranicí racionální diskuse: globální oteplování není dokazatelné, ozónová díra se sama zacelila, korupce politiků v ČR v podstatě neexistuje, podíl bývalých komunistických prominentů ve vedoucích funkcích je zanedbatelný, okolní státy nám míru naší politické kultury mohou jen závidět, registrovaná partnerství jsou z nějakých záhadných důvodů nepřijatelná. O jediný rozruch se postaral prezidentův poradce Jakl (ten člověk je mi docela dost sympatický, no je tohle normální?) svým tvrzením, že globální oteplování nemáme zastavovat, protože čím větší teplíčko, tím kratší sukýnky... Na o pak už byl konec a prezident pokračoval v programu setkáním s občany na Velkém náměstí. Ve tři čtvrtě na tři se na náměstí nemohlo sejít nic jiného než obskurní společenství duchen a socek, kteří povykovali, mávali berlemi a vykřikovali iracionální hesla plná frustrace a ublíženosti. Ale to už je jiná pohádka pro jiné čtenáře.

Psát do šuplíku IV: Vert @ Sperm

Sperm Fest byl hlavní a kromě Tomatsua v Rudolfinu jediný důvod proč jet do Prahy, nezbývá proto než chválit a chválit. Ale zatímco Ševa přísahá na Clarka (kterého jsem neslyšel) a Ele se nejvíc líbili Mouse on Mars (které předtím neslyšela), já byl nadšen hned zkraje z anglické jazztronikové formace Vert.
Vert přesně zapadají do hudby, kterou se v poslední době snažím poslouchat. Objevuji klasický jazz, zbožňuji Ninu Simone a Ellu Fitzgerald, občas si dokonce dávám bossanovu nebo sambu, snažím se naučit rozlišovat mezi post-bopem a fusion a taky prokousat se celým kolínským koncertem Keithe Jarretta. Narozdíl od toho je s Vert sranda, Adam Butler občas zpívá jako Rob B. ze Stereo MC's, má vtipné texty, dobře se baví a pracuje s publikem. Většinou hráli věci z poslední desky Some Beans & an Octopus, která má podobně šílený zvuk jako název. Za všeho nejvíc mi připomínali Guillemots, což je hudebně úplně absurdní, ale taky používají živý kontrabas a jsou v pohodě. Ve složení zpěv-basa-bicí se člověk až musel divit, na jakou kouzelnou samohrajku Butler hraje, když mu stačí zmáčknout jednu klávesu a pak se o hudbu už nestarat. Jejich docela vtipné stránky najdete zde, zatímco zmíněné album stahujte tady.
Mouse on Mars to rozjeli, bavili hrozně moc, tohle IDM je vážně vysilující sport. Škoda jen toho pákistánského (?) basáka, co s nimi kdysi hrál, mohlo být ještě veseleji. No a Deadelus nás už jenom zchilloutovat do hajan, ani stát už se nedalo, natož tancovat. Ale je pravda, že ta jeho mánie samplovat první vinyly z 30. a 40. let vytváří sound, který asi nikde jinde neuslyšíte. Sečteno podtrženo super, Abaton mile překvapil i s vizáží opuštěných jatek, za rok snad zase.

Psát do šuplíku III: Comics 2 Film

Čekají nás teď dvě mimořádné premiéry filmů založených na comicsech, 8. března The Fountain, autorský film Darrena Aronofského (Requiem for a Dream), a 22. března 300 od Zacka Snydera (Dawn of the Dead) podle Franka Millera. Obojí bude asi docela mazec, zvlášť se nesnesitelně těším na 300 popisující bitvu u Termopyl, kde jsme my Řeci zastavili Peršany a pozdrželi střet civilizací tak o 2500 let.
Zatímco Aronofsky jako comics publikoval nerealizovanou verzi scénáře, ve které měli původně hrát Brad Pitt a Cate Blanchettová (Hej! To mi něco připomíná!), 300 se za použití sofistikovaného CGI co nejvěrněji drží comicsové předlohy, podobně jako to udělal dřív Rodriguez s taky Millerovým Sin City. Za přečtení stojí každopádně oboje, takže download a download. A CDisplay snad už znáte.

Psát do šuplíku II: Nintendo Wii

Už před Vánocemi jsem si naježil (bože, to je hnusný slovo) novou herní konzoli páté generace Nintendo Wii. Nebudu vypočítávat, proč je to dobrej nápad a proč ne, jedna věc vás ale zarazí hned na první pohled: ať máte nebo nemáte nějaké zkušenosti s hraním her, tohle jste ještě nezažili. Wii se neovládá klávesnicí ani myší ani joystickem ani gamepadem, ale takovým divným udělátkem jménem Wii Remote, což je vlastně dálkové ovládání, které dokáže na obrazovku přenášet to, co s ním právě děláte. Docela to mění styl hraní, protože když chci třeba zahrát při tenise forehand, nestačí zmáčknout tlačítko B, ale musím ten pohyb skutečně předvést a on je teprve takto přenesen do hry. Nedokážu to popsat, podívejte se na tuto reklamu. Mám taky spoustu fotek, kde ze sebe dělají blázny vaši kamarádi, které jinak znáte z hospody jako úplně slušné lidi.

Vlasťa: Box
Stan: Golf
Jana a Peca: Tenis

Pokud máte chuť a čas, víkendy v klubovně teď patří Wii. Čeká vás tenis, baseball, golf, box, bowling, ping-pong, šprtec, rybaření (sic!), střelba na kachny, kulečník, jízda na býkovi (kua!), souboj tančíků a další kraviny na zkrácení času mezi nezřízeným pitím a ... co bylo to druhý?

Psát do šuplíku I: Q Covered

Kompilace jsou fajn, i ty Danovy, ale většinou si je pustíte jednou a pak radši seženete věci, který vás zaujaly, a zbytek necháte plavat. Výjimky tu jsou, ale je jich jako šafránu: všechny Saint-Germain-des-Prés Café, třinácté vydání Indie Top 20, většina samplerů Arts & Crafts, něco od Nindžátek a Warpu. Taky jsou fajn cover verze, kdo by odolal třeba "Can't Get You Out of My Head" v podání Garbage? Spojíte-li obě tyto příjemné věci dohromady, vznikne něco šíleného, konkrétně přílohové kompilační cédečko časopisu Q, které vyšlo pod názvem Q Covered: Best of 86/06 na konci loňského roku.
Systém "každý přehrává každého" se místy vyplatil (citově rozervaná verze "Disco 200" od Nicka Cavea), jindy skončil úplným fiaskem (The Magic Numbers hrající "There Is a Light That Never Goes Out" ve stylu nachcaných bratrů Nedvědů), většinou je to ale přinejmenším zajímavé. Kdo je zvědaný na kombinace Franz Ferdinand vs. Gwen Stefani (!), Sugababes vs. Arctic Monkeys (!!), Flaming Lips vs. Kylie Minogue, Corinne Bailey Rae vs. Björk, Elbow vs. The The, Richard Hawley vs. Jesus and Mary Chain, Editors vs. R.E.M., Delays vs. A-ha, Jack Johnson vs. Bob Dorough, Paul Anka vs. Oasis (!!!), Jamie Cullum vs. Jeff Buckley, Nick Cave vs. Pulp, The Magic Numbers vs. The Smiths a Travis vs. Britney Spears (!!!!), stahuje zde.

Je tu někdo? (2)

Stejně jako simcha i emaracana momentálně zažívá neplodné období. Poslední příspěvek symbolicky na poslední únorový den (a ten bude znova až za rok). Pesimistické, říkáte si. Ale stejně jako dan v hudbě jsem i já v psaní příspěvků na emaracaně vysledoval jakousi sinusojdu. Na ten první se nabalí druhý, na druhý někdy i třetí, hotová řetězová reakce. Takže nezoufejte.

Ale k věci. Nedávno jsem navštívil výstavu fotek Ivana Kyncla, věnovanou tématu Charty 77. Nemohl jsem si nepovšimout určitých spojitostí, které nás spojují. Tedy mě a Kyncla. On fotil, já fotil. Oba se věnujeme stejné formě, tedy černobílé, poměrně zrnité fotografii. Oba jsme zažili komunismus i demokracii. Kyncl emigroval do Velké Británie v rámci socialistického projektu nevýměnného vyhnaneckého erárismu, já se chystám do Londýna příští rok v rámci výměnného projektu erasmus (a všechny ty, co dočetli až sem, zvu). Jako divadelní fotograf v Británii hledáčkem fotoaparátu zvěčnil představení Toma Stopparda, já nedávno na jeho hře Rock and Roll seděl jako přibitej v Národním. Přiznávám, že tím veškerá podobnost končí.
Kyncl, neofiálně zván jako "fotograf Charty", je už bohužel mrtvý. Přestože se nelišíme využívanou formou (ČB fotografie), lišíme se obsahem. On fotil disidenty (nebo jejich jména vyrytá na pražských stěnách, pokud právě nebyli doma a seděli za katrem), já fotím Japonce na Karlově mostě, anebo někdy i Karlův most bez Japonců.


IVAN KYNCL ...On fotil disidenty (nebo jejich jména vyrytá na pražských stěnách, pokud právě nebyli doma a seděli za katrem)...


STANDBY ...já fotím Japonce na Karlově mostě, anebo někdy i Karlův most bez Japonců...

Velmi skromná výstava fotek Ivana Kyncla je umístěna v ateliéru Sudka (ne Saudka) blízko Staromáku. Skromnosti přísluší i cena pro studenty a důchodce 10kč. Abych dostál své hypotéze o podobnosti, rozhodl jsem se vybírat stejnou cenu ve svém skromném žižkovském pokojíčku/ateliéru na výstavu s neotřelým tématem a názvem Karlův most. Po návštěvě více než čtyř zájemců budu snad konečně moct obě vystavované fotky (viz výše) vytisknout a na stěnu nalepit.